Kult X

Pomáhat bychom měli, i když nejsou Vánoce, třeba jen proto, že je středa. Dobře to ví Gillian Andersonová, která se aktivně věnuje charitativní činnosti a pravidelně přispívá na výzkum nádorového onemocnění neurofibromatóza, kterým trpí její bratr Aaron. Herečka je také aktivní členkou organizace PETA, která se zabývá ochranou ohrožených zvířat po celém světě. Např. v minulém roce se její hlas objevil ve videu na webu furisdead.com, které bojuje proti utrpení zvířat na kožešinových farmách ve Francii a v Číně. Informace v češtině čtěte na adresách svobodazvirat.cz a ochranazvirat.cz.

Gillian Andersonová, její bratr Aaron a dcerka Piper

David Duchovny se charitativní činnosti věnuje především skrze svou manželku Téu Leoniovou, jejíž jméno je již dlouhá léta spjato se značkou UNICEF, Dětským fondem OSN, který se zabývá ochranou a zlepšováním životní úrovně dětí po celém světě. Video s Davidem najdete zde. Další informace hledejte na oficiálních stránkách unicef.cz.

Mám na vás netradiční prosbu. Dnes, v neděli 20. prosince 2009 ve 20:00, uvede ČT1 české filmové drama Všichni moji blízcí. Tento nádherný film natočil slovenský režisér Matěj Mináč jako poctu britskému podnikateli Nicholasi Wintonovi, který před vypuknutím druhé světové války zachránil z tehdejšího Československa několik stovek českých a slovenských dětí. Ve filmu sledujeme fiktivní příběh židovské rodiny Silbersteinových, která se rozhoduje, zda utéct z fašismem ohrožené Evropy, nebo zůstat. Píše se rok 1938 a německá armáda již okolo oslabeného českého vnitrozemí stahuje smyčku. Váhající otec (Josef Abrhám) se nakonec na poslední chvíli rozhodne využít nabídky Nicholase Wintona a posílá svého desetiletého syna vlakem z okupované Prahy do Londýna.

Film je nesmírně silný především v okamžicích, kdy se fikce prolíná s reálnými skutečnostmi – nejvíce pak v samotném finále filmu, ve kterém se po padesáti letech znovu setkávají „Wintonovy děti“ se svým zachráncem. Právě v okamžicích jako je tento si uvědomíte, že něco takového se opravdu stalo. Tomu všemu však předchází působivé rodinné drama s doslova mistrovskými výkony Josefa Abrháma a Jiřího Bartošky, kterým výborně sekundují Libuše Šafránková, Ondřej Vetchý, Jiří Lábus, Květa Fialová či Ladislav Chudík. Moje prosba je jednoduchá – vím sice, že na jiných televizních stanicích najdete na první pohled možná přitažlivější programy, přesto pokud se vám naskytne příležitost, prosím, podívejte se na tento film.

„První setkání“: Sir Nicholas Winton s jedním ze svých zachráněných dětí – Češkou Věrou Gissingovou (1988)

Sir Nicholas George Winton se narodil 19. května 1909. Na podzim 1938, když po Mnichovské dohodě Československo ztratilo své pohraniční území a bylo tak vydáno napospas hitlerovskému Německu, přicestoval podnikatel Winton do Prahy, aby zde uskutečnil svůj odvážný plán. Jako jeden z mála vytušil blížící se nebezpečí, které hrozilo českému obyvatelstvu, především pak jeho židovské části. Po vzoru celé řady dobrovolnických organizací, které v této těžké době pomáhaly pronásledovaným židovským rodinám prchnout do bezpečí, se Winton rozhodl do této činnosti taktéž zapojit. Od jisté doby už nebylo možné, aby vycestovaly celé rodiny, a tak Winton zajistil záchranu alespoň pro děti tím, že jim v Británii nalezl adoptivní rodiny. Díky mimořádnému úsilí a podplácení úředníků se Wintonovi dařilo pomáhat i po 15. březnu 1939, kdy Němci obsadili zbytek země. Poslední Wintonův vlak se zachráněnými dětmi vyrazil 31. srpna 1939. Další vlaky, které byly v plánu, již nevyrazily, protože začala válka. Nicholas Winton zachránil celkem 669 českosloven­ských dětí převážně židovského původu. Téměř všichni jejich rodiče byli zavražděni ve vyhlazovacím táboře v polské Osvětimi.

Skoro až absurdní skromnost Nicholase Wintona nejlépe dokumentují události, které nastaly po válce. O svých činech totiž Winton pomlčel a neprozradil je ani své ženě, se kterou se později oženil. Ta vše odhalila až na konci osmdesátých let, kdy na půdě jejich domu nalezla manželovy staré dokumenty. Nakonec vše oznámila médiím, která zajistila opětovné setkání Nicholase Wintona s několika desítkami zachráněných dětí. K prvnímu setkání došlo roku 1988, tedy skoro padesát let po událostech ze začátku války. Letos v květnu Nicholas Winton oslavil sté narozeniny a nadále se těší dobrému zdraví.

Přidejte se ke snaze podporující udělení Nobelovy ceny míru Nicholasi Wintonovi - přidejte se ke skupině na Facebooku

Předem se omlouvám za zprávu, která s tématem seriálu Akta X téměř nijak nesouvisí. Jméno Kennedy se sice v Aktech X objevilo hned několikrát, pokaždé však v souvislosti s Johnem Fitzgeraldem Kennedym, pětatřicátým americkým prezidentem, který byl zavražděn roku 1963. Tento text je věnován jeho bratrovi. Právě před čtyřiaosmdesáti lety, 20. listopadu 1925, se narodil Robert Francis Kennedy, pozdější americký senátor a mladší sourozenec zmíněného amerického prezidenta. Bobby Kennedy, jak se mu později začalo přezdívat v celé společenské sféře, se stal ministrem spravedlnosti ve vládě svého bratra Johna Kennedyho. V letech 1965 až 1968 sloužil v senátorském úřadě za stát New York. Během těchto let se velmi spřátelil s Martinem Lutherem Kingem, spolu s kterým začal urputně bojovat za zrovnoprávnění amerických občanů černé barvy pleti. Krátce po atentátu na Martina Luthera Kinga pronesl Bobby slavnou řeč o nesmyslnosti násilí. Když se blížil konec funkčního období demokratického prezidenta Lyndona Johnsona, rozhodl se Bobby pro svou kandidaturu na tento nejvyšší post v americké politice. Vše vypadalo nadějně, Kennedy postupně vítězil v primárkách všech důležitých států. V úterý 4. června 1968 se Kennedy se svými příznivci v hotelu Ambassador v Los Angeles dozvěděl, že zvítězil i v Kalifornii, čímž se jeho nominace na prezidentský úřad stala v podstatě jistou. Když Bobby opustil tribunu a šel se do kuchyně pozdravit s ostatními lidmi, neznámý muž se zbraní v ruce se vyhrnul z davu a vypálil na Bobbyho několik střel.

Atentátník, čtyřiadvacetiletý Sirhan B. Sirhan původem z Palestiny, byl ve svém činu úspěšný. Robert Francis Kennedy zemřel o dva dny později, 6. června 1968, na selhání životně důležitých funkcí. Bylo mu 42 let. Zanechal po sobě manželku Ethel a jedenáct dětí (poslední, dcera Rory, se narodila až po jeho smrti).

„Někteří lidé vidí svět takový jaký je a ptají se: Proč? Já sním o světě, který tu ještě nikdy nebyl a ptám se: Proč ne?“ – ROBERT FRANCIS KENNEDY

Při jeho poslední cestě z Kalifornie do hlavního města se s Bobbym rozloučily desetitisíce lidí. Krásnou řeč Bobbymu na pohřbu věnoval jeho mladší bratr Ted, poslechnout si ji můžete níže. V této souvislosti bych vám rád doporučil americký snímek Vzpomínka na Titány, který dnes ve 22:50 uvede ČT1. Děj filmu je zasazen do 70. let na americký Jih, kde řádí rasová nesnášenlivost a diskriminace všeho druhu. A právě v této rozbouřené době přichází do čela místního fotbalového klubu, chlouby celého města, nová tvář – trenér černé barvy pleti Herman Boone (ztvárněný bravurním Denzelem Washingtonem). Nečekejte uměleckou tvorbu, tento film je prostě jen ideální volbou pro páteční večer.

Dnes je krásný den. Alespoň drobný úsměv na tváři by dnes měl mít každý člověk, který si váží toho, nakolik vzrostla kvalita života v naší zemi od doby, kdy tu před dvaceti lety padla zvrácená rudá totalita (pokud vám není tento vrchol socialistické kultury po chuti, pak možná více oceníte legendární spot o americkém broukovi nebo vroucí přání pionýrky). Z toho důvodu jsem do dnešní aktuality vybral své dvě oblíbené fotografie Gillian Andersonové a Mitche Pileggiho. Představitelé agentky Scullyové a zástupce ředitele FBI Skinnera se usmívají na fotkách, které zachycují natáčení jedné ze závěrečných scén epizody Paper Hearts ze čtvrté série. Za obrázky děkuji Alison Groves.

Před rokem, v pátek 25. července 2008, zemřel Randy Pausch. Mladý americký profesor, který onemocněl smrtelnou formou rakoviny, se proslavil svou poslední přednáškou, kterou vedl na téma dosažení dětských snů. Více o této mimořádné lekci se můžete dočíst zde.