Kult X

Předem se omlouvám za tuto aktualitu, která nepojednává o našem oblíbeném seriálu, nicméně týká se tématu, které je pro mě velmi důležité, zvláště pak dnes. Následující článek jsem napsal přesně před třemi lety, kdy zemřel mladý americký profesor Randy Pausch. Tento muž proslul svou poslední vysokoškolskou řečí, v níž se rozhovořil na téma dětských snů a cest, kterak jich dosáhnout. Pokud si ve svém programu najdete nějaký volný čas, byla by pro mě radost, kdybyste si přečetli zaktualizovaný text.

Tento článek zde byl zveřejněn přesně před rokem.

Datum 4. červenec 1776 dosti zajímavým způsobem zasáhlo do mytologie seriálu Akta X. Názvy prvních dvou epizod deváté série, Nothing Important Happened Today I a II, odkazují na údajný zápis britského krále Jiřího III. v jeho soukromém deníku. Tato slova, tedy „dnes se nic významného nestalo“, si panovník zapsal právě 4. července 1776, kdy byla vyhlášena americká nezávislost a britské království ztratilo vliv nad svými americkými koloniemi. Vznikly Spojené státy americké, ekonomická a vojenská supervelmoc, která v následujících staletích změnila svět, jako málokterá jiná. Odkazem na tuto revoluci chtěl Chris Carter divákům naznačit, jak významné události se ve zmíněných dvou epizodách vlastně odehrály.

Kvalitně zpracovanou prezentaci k americké Deklaraci naleznete na vládním serveru archives.gov. Zajímavostí je, že americká nezávislost byla vyhlášena ve stejné místnosti, ve které 16. října 1918 Tomáš Garrigue Masaryk vyhlásil nezávislost Československa. Text, který se stal oficiálním prohlášením československé nezávislosti, vešel do dějin jako Washingtonská deklarace. České patrioty (myslím ty skutečné, nikoliv tu vyholenou hajlující komunistickou lůzu, která čas od času pobíhá po ulicích) může jen mrzet, že česká společnost neslaví stejně spontánně významné české svátky jako je 6. červenec, 28. říjen či 17. listopad. Americký Den nezávislosti je již téměř dvě století spojen s masivními oslavami, ohňostroji, přehlídkami, konzumací grilovaného masa a popíjení piva.

Dovolte mi, abych se na tomto místě rozloučil s jedním z mých nejoblíbenějších herců. Svět filmu a televize dnes zasáhla nemilá zpráva informující o tom, že zemřel Peter Falk, nesmrtelný poručík Columbo ze stejnojmenného detektivního seriálu. Peter Michael Falk se narodil 16. září 1927 do židovské rodiny v New Yorku ruské matce a polskému otci, jemuž v těle kolovala krev českých a maďarských předků. V pouhých třech letech malý Peter podstoupil zákrok, při němž mu byl vyňat nádor. Daní za úspěšnou operaci bylo oslepnutí na pravé oko. Skleněné oko se pak v následujících osmdesáti letech stalo jedním z nejcharakte­rističtějších rysů jeho vizáže. Pan Falk zvládal herecké umění s mimořádným nadhledem, obzvláště geniální je pak role výstředního detektiva Columba, který se na dlouhá léta stal mým hrdinou. Sám Falk svého hrdinu popsal beze zbytku, když řekl: „Vypadá jako oběť povodní. Je vám ho líto. Zdá se, že nic nevidí, ale přitom vidí všechno.“

Peter Falk přesto nebyl hercem jedné role. Na filmového Oscara byl nominován celkem dvakrát za vedlejší role ve filmech Murder, Inc. a Pocketful of Miracles. Hned desetkrát se jeho jméno objevilo v nominaci na Zlatý Glóbus, nejprestižnější televizní ocenění, z čehož jednou zlatou sošku získal. Neméně prestižní ocenění Emmy získal pětkrát, přičemž byl nominován dvanáctkrát. Poslední jeho velkou rolí byla ta ve filmu Checking Out před šesti lety. Peter Falk zde hraje shakespearovského herce Morrise Applebauma, který ve svých devadesáti letech odchází z židovského divadla na Broadwayi do penze. Svou poslední roli ale teprve chystá. Chce uspořádat definitivně poslední představení a poté dobrovolně odejít ze života. Tomu se jeho dospělé děti samozřejmě pokoušejí zabránit. Film je parafrází Shakespearova Krále Leara a byl natočen podle populární divadelní hry, která reflektuje tři generace v židovské kultuře. Škoda, že výstižný citát „Proč bych měl žít jako herec a umřít jako divák“ nedostal Peter Falk možnost uplatnit i ve vlastním životě. V posledních letech herce sužovala Alzheimerova choroba, a tak i proto jeho odchod z tohoto světa, byť se přijímá s těžkým srdcem, znamená spíše vysvobození, než čirou tragédii.

„Říká se jim pomníčky. Tedy vraždy a jiné závažné zločiny, které kriminalisté ani po letech nedokázali rozluštit. Na nedobytné kauzy, které se odehrály na území hlavního města, se od ledna vrhl speciální tým. Chce je znovu prověřit, než uplyne promlčecí – u vražd dvacetiletá – lhůta.“ Právě těmito větami je uveden článek Detektivové zbourají pomníčky, který do Lidových novin ze 7. ledna 2011 napsali Markéta Chaloupská a Vladimír Křivka. Začátkem letošního roku v Praze odstartoval unikátní projekt, během kterého trojice špičkových kriminalistů, vedená proslulým vyšetřovatelem Josefem Lottesem, otevře desítky vražd, jež všechny mají společnou jednu věc: nikdy nebyl dopaden pachatel. Kriminalisty čeká obtížná práce, tak jim držme palce. „Celkem se jedná o devadesát až sto případů,“ říká šéf skupiny a „český Mulder“ Lottes. Právě rozhovor s jednou z největších osobností české kriminalistiky, panem Josefem Lottesem, si můžete přečíst na řádcích níže. Článek, týkající se vyšetřování, naleznete zde. Já děkuji mému bratrovi, který mě na celou věc upozornil.

Před rokem jsem si přál, aby nám Chris Carter v roce 2010 dokázal, že Akta X mají své místo i v dnešní době. To se bohužel nestalo, o Aktech X jsme v minulém roce neslyšeli dokonce ani slůvko. Nezbývá nám tedy nic jiného, než slovy agenta Muldera i nadále věřit. Do nového roku vám tedy popřeji alespoň zdraví, zdraví a zdraví, což jsou tři životně důležité věci, které nám umožňují žít šťastný a dlouhý život. Důležitá, alespoň pro mě osobně, je i silná víra (vyložte si to každý po svém) a zodpovědnost nejen vůči sobě, ale i mým blízkým.

Přál bych si toho opravdu hodně, ale milerád se spokojím s tím, když v nově příchozím roce 2011 ubude na celém světě dětských slz. Vůbec se nedivím, že na dětské slzy neexistuje počítadlo, protože to by se ani nejlepší počítač na světě nedopočítal… 

Zároveň bych si přál, abychom nejen my, tedy občané západního světa, ale i národy v nesvobodných částech naší planety mohly v budoucnu užívat výdobytků demokracie a lidských práv. Říká se, že západní svět nemůže arabským nebo asijským státům vnucovat tyto „své“ hodnoty. To ale není pravda. Jak řekl Thorbjorn Jagland, předseda Nobelova výboru, který před měsícem předal Nobelovu cenu míru čínskému aktivistovi Liou Siao-po: „Univerzální práva, vyložená všeobecnou deklarací lidských práv, nejsou západní hodnoty, nejsou to západní normy, jsou to globální standardy použitelné v každé zemi světa, která je členem OSN.“ Nikdy nesmíme zapomínat, že většina lidstva stále žije pod nadvládou tyranie, kde absolutně neexistuje, že si na internetu můžete otevřít jakoukoliv stránku. Něco, co je pro nás naprosto nemyslitelné, se v těchto zemích stává každodenní realitou. Přitom země, jako je Rusko, Írán, Sýrie, Myanmar nebo Čína, mohou světu nabídnout mnoho dobrého, pracovitými lidmi počínaje, bohatou kulturou konče. Místo toho ale většina obyvatel musí žít pod nadvládou lotrů a zbabělců, jejichž vedením se z těchto států stávají policejní režimy, kde vládne bezpráví. Myslím na lidi, kteří tam musejí žít, a moc jim držím palce.