Kult X

Mytologie je základní příběhová kostra seriálu, která pojednává o spolupráci tajné organizace uvnitř americké vlády s mimozemskými bytostmi. Události, které zde sledujeme, mají kořeny v pradávné historii lidstva, jež se odehrávala před několika tisíci lety. Příběh ale pokračuje; jeho poslední kapitola se začala psát krátce po skončení druhé světové války, kdy při nehodě létajícího talíře padla lidstvu do rukou vyspělá mimozemská technologie. Mytologie Akt X vypráví o různorodých fenoménech jako jsou mimozemské rasy, únosy a implantáty, tajuplný Syndikát, vládní konspirace a projekt hybridizace, armádní experimenty, černý olej, původ lidstva a v neposlední řadě únos Mulderovy sestry Samanthy a agentky Scullyové. Další informace naleznete v profilech pětadvaceti vybraných mytologických postav, do nichž můžete vstoupit kliknutím na obrázkové náhledy níže.

Syndikát, projekt hybridizace a spolupráce s mimozemšťany

Syndikát, tajná organizace několika mocných mužů, jejichž vliv sahá až na ta nejvyšší místa: americkou vládou počínaje a nejmocnějšími armádními složkami konče. Syndikát, do jehož řad patřili Muž s cigaretou, Muž z Pentagonu, Muž s pěstěnýma rukama a celá řada dalších bezejmenných postav, spolupracoval s mimozemšťany po celá desetiletí. Byla to právě spolupráce s mimozemskými kolonisty, kterou se agent Mulder snažil odhalit a předhodit americké veřejnosti. I když se mu to nikdy nepodařilo, světová veřejnost se tuto pravdu jednou dozví. Vše totiž úzce souvisí s otázkou, proč vlastně mimozemšťany nazýváme kolonisty. Jen členové Syndikátu a několik dalších vyvolených vědělo, že mimozemšťané na naší planetě sídlili již před miliony let a ve chvíli, kdy se rozhodli ke kolonizaci dalších planet, Zemi opustili. Právě proto se na naší planetě dodnes nachází černý olej a množství mimozemských artefaktů, pohřbených hluboko pod zemí. Mimozemšťané se v posledních desetiletích pečlivě připravují na svůj návrat a kooperace se Syndikátem jim to měla usnadnit. Oficiální spolupráce byla zahájena 13. října 1973, kdy si obě strany na tajné americké vojenské základně v Kalifornii vyměnily první informace. Základem dohody, kterou mezi sebou obě strany uzavřely, bylo, že Syndikát vytvoří rasu hybridů lidí a mimozemšťanů, kteří pomohou s hladkým průběhem kolonizace. Projekt hybridizace ovšem počítal s celou řadou dalších experimentů, prováděných na lidech, které Syndikát ve spolupráci s armádou unášel. Tyto incidenty probíhaly už od konce války, kdy se na projektu podíleli nejen američtí, ale rovněž němečtí a japonští vědci, kteří v období druhé světové války experimentovali na válečných zajatcích. Po válce pak byli v rámci projektu Paper Clip přesunuti do amerického programu na vývoj biologických zbraní, kde pokračovali v práci.

Původní dohoda mezi Syndikátem a mimozemšťany byla taková, že kolonisté dají lidem na zkoumání část mimozemských genů a Syndikát kolonistům poskytne některé členy svých rodin k testům. Právě takhle přišel Bill Mulder, též vlivný člen Syndikátu, o svou dceru Samanthu. Ve formě získané mimozemské DNA obdržel Syndikát mocnou zbraň, protože mohl začít pracovat na vakcíně proti černému oleji, hlavní mimozemské zbrani. Tato inteligentní mimozemská látka je vysoce nakažlivá a pro člověka mimořádně nebezpečná, protože dokáže nad lidským tělem převzít kontrolu. Proto jediná možnost, jak přežít kolonizaci a mimozemšťanům se postavit na odpor, je získání protilátky vůči této mimozemské entitě. Lidé ovšem zůstávají ve velké nevýhodě: jelikož mimozemšťané už jednou naši planetu obývali, nalézají se pod zemským povrchem a oceány obrovská ložiska černého oleje, který si na okolní podnebí již dokonale přivykl. Černý olej je obsažen v ropě, horninách či meteoritech, které dopadají na Zemi (jedním takovým byl slavný tunguzský meteorit, který zasáhl Sibiř na začátku dvacátého století). Jak Mulder se Scullyovou později zjistili, všichni lidé jsou vlastně potomky kolonistů, tedy původních obyvatel tohoto světa, a tak v sobě každý člověk má tento genetický odkaz. Lidé však schopnostmi mimozemšťanů neoplývají, protože tato zbytková DNA je neaktivní a známe ji pouze jako tzv. genetický odpad. V důsledku hybridizace se však podařilo některým lidem tuto DNA zaktivovat, čímž získali zajímavé, de facto mimozemské schopnosti (tou nejvýznamnější je bezesporu mimosmyslová komunikace s mimozemskými bytostmi, čímž subjekt automaticky získává schopnost číst myšlenky obyčejným lidem). V případech z Akt X se některé tyto fenomény objevily, ale Syndikát se je pochopitelně snažil udržet pod přísným utajením (příkladem jsou Cassandra Spenderová či Gibson Praise: ta první byla úspěšným produktem hybridizace, zatímco Praise zůstal záhadou, protože byl těmito schopnostmi obdařen přirozeně).

Mimozemských plánů a hrozeb z nich plynoucích si jsou vědomy politické reprezentace napříč celým světem. I na těchto úrovních samozřejmě probíhá rivalita, která byla v druhé polovině dvacátého století podtržena Studenou válkou. Svůj výzkum v oblasti mimozemského oleje tedy vede rovněž ruská strana, která na místě dopadu tunguzského meteoritu postavila gulag, jehož vězni jsou v nelidských podmínkách nuceni černý olej těžit. I ruští vědci se pokoušejí nalézt účinnou protilátku vůči černému oleji a v jednu chvíli byli dokonce o jeden krok před Syndikátem. Podařilo se jim vyvinout jantarovou vakcínu, která černý olej sice přímo nezlikviduje, ale oslabí jeho účinky natolik, že dotyčný člověk zůstane sám sebou. Jedním z mnoha testovaných subjektů se stal též Mulder, který byl na Sibiři krátce držen společně s Alexem Krycekem. Mulder byl nakažen mimozemským olejem, ale protože mu byla podána ruská vakcína, přežil. Černý olej sice v jeho organismu zůstal, ale pouze v neaktivní formě. To se změnilo ve chvíli, kdy po letech agent přišel do kontaktu s mimozemskými artefakty, které u něj vyvolaly nadměrnou mozkovou aktivitu. Tato reakce byla natolik silná, že začala Muldera zabíjet. Agent ji nedokázal ovládat, protože na rozdíl od Gibsona Praise ji neměl vrozenou. Vše museli vyřešit až kolonisté, kteří Muldera na začátku nového tisíciletí nakrátko unesli a provedli na něm řadu experimentů. Když byl následně navrácen, došlo s přispěním Scullyové k jeho vyléčení.

Projekt hybridizace, který trval dlouhá desetiletí, dosahoval obludných rozměrů. V jeho rámci probíhaly stovky dílčích experimentů a tisíce větších či menších únosů na území mnoha států. Syndikát dokonce vytvořil speciální zařízení, v nichž uchovával naklonované bytosti, které byly naprogramovány, aby vypomáhaly s dalším výzkumem v rámci hybridizace. Vzniklo též několik zvláštních domovů důchodců, z nichž vybraní jedinci byli infikováni černým olejem, aby lékaři mohli testovat vyvíjené protilátky. Pokusy neprobíhaly pouze v utajených zařízeních, ale též ve vlakových vagónech, které se pohybovaly po území celých Spojených států, aby tím byla znemožněna jejich lokalizace. Syndikát se též rozhodl pro katalogizaci obyvatelstva pomocí očkování proti neštovicím, což mělo do budoucna významně usnadnit další práce. Vědci též vyvinuli geneticky upravené včely, které měly být schopny nakazit lidi černým olejem, případně jim aplikovat protilátku.

Mimozemské únosy, experimenty a implantáty

Mimozemšťané unesli mnoho lidí, děti i dospělé, řadu z nich ve spolupráci se Syndikátem, resp. americkou armádou. To pochopitelně odkazuje na již zmiňovanou podmínku v dohodě, v níž se Syndikát zavazoval k úzké spolupráci, mimo jiné k vydání některých členů svých rodin. Samotné experimenty byly mnohdy velmi drastické: lidem bylo zaživa vrtáno do různých částí těl, např. do hrudních košů, zubů a kostí. V krajních případech byly obětem odstraňovány orgány, které mimozemšťané využili k dalšímu výzkumu. Existuje několik typů únosů, ale ve všech případech oběti popisují neschopnost hýbat se, stav beztíže a jasné světlo v okolí. Technologii, která dokáže tento stav navodit, získal Syndikát, když v červenci 1947 havarovalo mimozemské plavidlo u amerického Roswellu. V okamžiku, kdy mimozemšťané ukončili své experimenty, byly oběti zpravidla předány do rukou Syndikátu, jehož vědci pokračovali v testování za účelem úspěšné hybridizace (podobně byla vrácena i Mulderova sestra Samantha). Uneseným lidem zůstávala z experimentů památka ve formě mimozemských implantátů vpravených do těla, zpravidla do šíje či nosu. Tato supermoderní miniaturní zařízení měla unesené po jejich návratu na Zemi monitorovat, aby mohli být v případě potřeby uneseni znovu. Něco podobného potkalo i agentku Scullyovou. Ta byla unesena v polovině devadesátých let a do šíje jí byl implantován miniaturní čip. Později sama na svém těle pocítila nevysvětlitelnou potřebu vydat se na místa, odkud byly unášeny celé skupiny lidí. Když se Scullyová rozhodla pro odstranění implantátu, vyskytla se u ní smrtelná forma rakoviny. Tímto způsobem se mimozemšťané pojistili, aby neztratili kontrolu nad žádnou z obětí. Jediným způsobem, jak se choroby zbavit, bylo navrácení čipu do těla.

Lidé, kteří byli po svém únosu navráceni, zůstali obvykle hendikepováni mnohými zdravotními obtížemi. Některým ženám, mezi nimi i Scullyové, byla odebrána vajíčka, což vedlo k jejich neplodnosti. V rámci výzkumu ovšem Syndikát nechal některá vajíčka uměle oplodnit, což v případě Scullyové vedlo ke stvoření Emily. Dítě však bylo pouze vedlejším produktem mnohem rozsáhlejšího experimentu, a tak mu nebylo souzeno přežít.

Experimenty, spojené s mimozemským životem, probíhaly už od konce druhé světové války. Ucelenější a systematičtější podobu získaly až po roswellském incidentu, během něhož americká strana získala mimozemskou technologii (to vše se stalo dlouhých pětadvacet let před tím, než Syndikát roku 1973 zahájil s kolonisty oficiální spolupráci). Tyto prvotní výzkumy byly neúspěšné a všechny testované subjekty byly bez milosti likvidovány a nakonec úspěšně vyhlazeny, aniž by se o tom dozvěděla veřejnost. Agentu Mulderovi se později podařilo nalézt jeden z vagónů, důkladně pohřbený v poušti Nového Mexika. Uvnitř se nacházela zohyzděná, mimozemsky vypadající těla, která patřila válečným zajatcům a dětem, nepodařeným produktům rané hybridizace.

Mimozemští kolonisté, rebelové a replikanti

O vzniku a vývoji mimozemských bytostí toho zainteresované skupiny mnoho nevědí. Významnou roli při zrození mimozemského života pochopitelně hraje černý olej, základní mimozemská látka. Syndikát na konci devadesátých let zjistil, že, pakliže existují ideální podmínky, může mimozemský život vzniknout přímo v lidském hostiteli. Tento parazit se živí tkáněmi hostitele, tedy člověka, kterého postupně zabijí. Když zčásti ukončí svůj vývoj, dostává se mimo tělo roztržením hostitelovy hrudi. Tímto krokem se ovšem nestává dokonalým mimozemšťanem, protože definitivně dokáže svůj vývoj ukončit až ve značně teplém prostředí (teoreticky by mu k tomu stačilo lidské tělo, ale v jisté fázi vývoje už parazitovi nedostačuje vzhledem k velikosti tělní dutiny). To, že mimozemský virus tímto způsobem zmutoval a je tedy schopen vytvořit novou bytost přímo v lidském těle, je pro Syndikát, resp. lidstvo další ze špatných zpráv. Proto Syndikát jednal radikálně, když se jedno z ložisek černého oleje objevilo v rozpálené texaské poušti. Takové místo by vzhledem ke svému extrémně horkému podnebí bylo pro mimozemský virus učiněným rájem.

V hlubinách vesmíru existuje více mimozemských ras a národů, které mezi sebou, podobně jako ty lidské, soupeří a válčí. Pro pozorovatele z povrchu zemského je ovšem tato problematika v podstatě neviditelná. Sám Syndikát teprve nedávno zjistil, že rasa tzv. mimozemských rebelů se pokouší narušit jeho spolupráci s kolonisty. Tito rebelové, jejichž bližší pohnutky jsou neznámé, systematicky sabotují vojenská a výzkumná zařízení Syndikátu a hromadným upalováním likvidují unesené. Mimozemští rebelové jsou postavy „bez tváří“, protože si záměrně maskují oči, uši, ústa a další otvory na těle, aby nemohli být infikováni černým olejem či jinak ovládnuti. Rebelům se nakonec podařilo dosáhnout jejich hlavního cíle, když na konci devadesátých let přepadli jedno z utajených setkání Syndikátu a upálili téměř všechny hlavní představitele této organizace. Přežil jen Muž s cigaretou, který se poté několikrát pokoušel obnovit Syndikát, resp. svoji moc, ale nikdy se mu to už nepodařilo. Se zánikem Syndikátu logicky skončila nejen veškerá spolupráce lidí s mimozemšťany, ale také projekt hybridizace.

Obě rasy mimozemšťanů zůstaly znepřátelenými stranami a jejich vzájemný boj nadále trvá. Kolonisté proti rebelům nasadili velmi účinnou zbraň: mimozemské replikanty. Tyto bytosti, vytvořené pomoci špičkové technologie, jsou de facto úspěšnými hybridy lidí a mimozemšťanů, na jejichž vzniku sehrál významnou roli právě Syndikát. Replikanti vypadají jako lidé, mají nesmírnou sílu a vytrvalost a jejich těly proudí červená krev (to je odlišuje od kolonisty původně využívaných mimozemských lovců, jejichž těla obsahují zelenou a pro člověka toxickou krev). Mimozemští replikanti tedy mohou velmi jednoduše proniknout na důležité pozice v americké administrativě, armádě a na další oficiální místa. Lze zároveň říct, že Syndikát post mortem splnil své závazky vůči kolonistům, byť dozajista předpokládal, že přípravy na kolonizaci se lidstvu nakonec podaří zvrátit. Protilátku vůči černému oleji však Syndikát vyrobit nestihl. Hladkému průběhu kolonizace a tedy i zotročení lidské rasy, zdá se, už nic nebrání.

Původ lidstva a konečná pravda

Krátce před příchodem nového tisíciletí zaznamenali Mulder a Scullyová možná nejzásadnější objev své kariéry. Když se na americké půdě objevily tajuplné artefakty, zjistila Scullyová, že se na jejich povrchu nacházejí základní informace z oblasti matematiky, fyziky či filosofie lidstva, např. pasáže z Bible, Koránu a jiných svatých knih. Při dalším výzkumu zjistila, že artefakty jsou vlastně částmi zříceného mimozemského plavidla, což agentku dovedlo ke spekulaci, že právě mimozemšťané mohou být autory těchto textů. To jen potvrdilo, co si Mulder už dlouho myslel a co Syndikát po celá desetiletí věděl: „mimozemšťané“ planetu obývali už před miliony let, tehdy vymysleli nejstarší světová náboženství, která měla lidstvo připravit na příchod Boha, jímž mají být právě kolonisté. To ostatně ve svých proroctvích předpověděli příslušníci prastarého amerického kmene Anasazi, kteří před stovkami let s kolonisty pravděpodobně navázali přímý kontakt.

Syndikát své kroky před veřejností tajil, mnohdy brutálními metodami a nevybíravými postupy, v každém případě mu ale šlo o to, aby lidé byli na případnou mimozemskou kolonizaci připraveni co možná nejlépe. Jelikož jsou všichni jeho členové po smrti a tato organizace tedy zanikla, nemá lidstvo právě nejlepší vyhlídky. Ona závěrečná pravda, kterou se na konci společného vyšetřování Mulder se Scullyovou dozvěděli, je tedy možná až příliš stručná: je jí datum 22. prosince 2012, kdy má mimozemská kolonizace naší planety začít.

Komentáře: 18

režie Chris Carter | scénář Chris Carter | premiéra v USA 22.02.2016 | premiéra v ČR 2016 | český název Můj boj, část II. | hodnocení 60%

:: Stahujte české titulky pro verzi 720p­.HDTV.x264-AVS a 1080p.WEB.DL­.DD5.1.H.264 ::

Chris Carter poslední epizodou revivalu potvrdil, že nehodlá pokračovat v tom, co vybudoval v mytologii prvních devíti sérií. Netýká se to pouze příběhu a mytologických zápletek, ale i celkového vyznění seriálu. To je nyní podstatně akčnější, emotivnější, cílené na efekt, a tedy i na poptávkou současného diváckého trhu. Pryč není pouze Syndikát jako takový, pryč jsou ve stínech postávající tajemné postavy s ještě tajemnějšími motivy, schůzky v potemnělých garážích i slavná konspirační setkání členů Syndikátu v apartmánech starých newyorských mrakodrapů. Osobně je mi z toho smutno, jelikož jsem pamětníkem a milovníkem sofistikované, chytře propletené a výborně napsané mytologie třetí až páté série. Roky však uplynuly a je tedy nejvyšší čas, abychom se podívali pravdě do očí – pravdě nové a ne tak úplně mimozemské.

Hodnotíme-li podle úvodního odstavce, pak poslední epizoda revivalu svou roli splnila. Carter nesporně loví nové diváky, a tak přináší témata aktuální a současná, u kterých existuje vyšší pravděpodobnost, že budou pochopena, než by tomu bylo v případě mytologie z devadesátých let. Původní mytologie, přiznejme si to, je natolik propletená, s desítkami různý postav, se stovkami různých motivů, s historií, která sahá ne k událostem v Roswellu z padesátých let minulého století, ale vlastně až k samotnému původu lidstva, že připomenout toto všechno by vydalo na samostatný šestihodinový speciál (navíc už v původním seriálu byla mytologie rozdělena na starou, vyprávějící o mimozemské kolonizaci v první až sedmé sérii, a novou, sledující problematiku supervojáků v posledních dvou sériích). Větší problém však je, že ani po dvou revivalových mytologických epizodách není tak úplně jasné, co se vlastně děje. Slyšíme o zlovolných plánech jakýchsi lidských konspirátorů, sledujeme nákazu, šířící se na území Spojených států, vidíme mimozemské lodě, náhle se zjevující nad hlavními postavami, ale pojítko, byť sebemenší, nikde. Akta X samozřejmě vždy byla o vršících se otázkách a otevřených koncích, nové otázky se však vždy objevovaly v alespoň trochu rozumném poměru k novým odpovědím.

Jsem si vědom, že znovu pláču nad sklenicí rozlitého černého oleje, ale nedá mi, nepozastavit se nad tím, jakým způsobem je nová mytologie prezentována (a stará upozaděna). Nová mytologie je představena jako „conspiracy of men against humanity“, tedy konspirace mužů, kteří mimozemskou technologii jen využívají k – pro Akta X nezvykle přízemnímu, a to doslova – monitorování obyvatelstva. Mimozemšťané existují, samozřejmě, ale jsme jim tak trochu ukradení. Už to nejsou oni, kdo nás chce v hrůzném kolonizačním holocaustu vyhladit, ale jsou to nejmocnější vládní představitelé, kdo chce lidstvo zotročit. Pokud chce Carter v tomto duchu pokračovat, znamenalo by to zásadní upozadění, nebo přímo popření, řady témat, která na Aktech X vždy byla těmi nejpopulárnějšími: černý olej, s jehož pomocí chtěli kolonisté lidstvo ovládnout, projekt hybridizace, na němž Syndikát po celou dobu pracoval, aby nalezl protilátku proti mimozemskému oleji, čipy, implantáty, očkování, včely, klony, únosy, dokonce i supervojáci, to všechno bylo součástí tohoto projektu. Pikantní je, že v rámci hybridizace vznikl též William, který je důležitou součástí nové mytologie.

Jakkoliv se mi to může nelíbit, Carterovo rozhodnutí respektuji, i když mě udivuje, proč tak otevřeně šlape po svém vlastním odkazu. Za větší problém považuji způsob, jakým se Akta X zpolitizovala. Tentokrát už to naštěstí není tolik patrné jako v první epizodě, tvůrci revivalu však dávají jasně najevo, že politická témata z naší každodenní reality nechají kdykoliv vstoupit do nových epizod. Akta X, která vždy primárně pojednávala o fenoménech nadpozemských, čistě fiktivních, se nyní až příliš často věnují tématům pozemským, často velmi přízemním. Hlavním hrdinou příběhu už dávno není Mulder, ale Assange. Jakkoliv jsou sledování obyvatelstva a moc tajných služeb závažnými tématy, nejsou dostatečně kvalifikována k tomu, aby hrála prim v mytologii Akt X. Pochopil bych to ve špionážních dramatech typu Homeland (pod nímž jsou mimochodem rovněž podepsáni tvůrci Akt X), ale proč něčím podobným zahlcovat Akta X, která vždy byla synonymem pro nadpřirozeno a paranormální jevy?

Díkykolonistům, když už to vypadalo, že nezůstal kámen na kameni, zaklepal Mulder na dveře vily ve městě Spartanburg v Jižní Karolíně. Agentovo setkání s Kouřícím mužem je naprostým vrcholem této epizody a připomene ty nejlepší mytologické scény, které se mezi těmito dvěma výjimečnými muži odehrály. Jistě jste si všichni všimli, že nejnovější setkání je krásným odkazem na takřka totožnou scénu z epizody One Breath ze začátku druhé série. Společná scéna Muldera a Kouřícího muže pak výborně dokresluje ponurou atmosféru celé epizody a beznadějnost situace, v níž se Mulder, Scullyová a s nimi celé lidstvo nacházejí.

Svým tempem epizoda velmi připomíná dvojdíl Essence a Existence z konce osmé série. Oba díly vynikaly akčními sekvencemi a obsahovaly řadu vypjatých a na emocích založených scén (dodnes si jistě mnozí z vás vzpomínají na výborně natočené „honičky“ nejen v podzemních garážích, ale i na chodbách FBI). Obě epizody rovněž mapovaly narození Williama, snahu supervojáků se chlapce zmocnit i příběhové vyvrcholení, které mělo velmi tuhou atmosféru, ale nikdo tak úplně nechápal, o co kráčí. My Struggle II je vynikající thriller a rozhodně nejlépe natočenou epizodou revivalu, protože svižné tempo se v ní zdařile střídá s velmi depresivním vyzněním. Epizoda má od všeho něco, dokud se však nedočká pokračování, zůstane ve všech ohledech jen na půli cesty. Naplno tak odhaluje zbytečnost epizody Babylon, která by mnohem lépe sloužila jako první díl mytologického finále. Spíš, než diváci, se tak prozatím svého rozřešení dočkala Scullyová, která má konečně pádný důvod, aby se vydala hledat svého dlouho ztraceného syna.

Komentáře: 160

režie Chris Carter | scénář Chris Carter | premiéra v USA 15.02.2016 | premiéra v ČR 2016 | český název Babylón | hodnocení 60% (po požití Psilocybe tampanensis 1310%)

Mulder a Scullyová se při vyšetřování teroristického útoku setkávají s dvojicí ambiciózních agentů Millerem a Eisteinovou. Mulder s mladou kolegyní a Scullyová s mladým kolegou se posléze vydají rozdílnými cestami, na jejichž konci, jak věří, se dostanou do mysli teroristovy, který, ač ve vegetativním stavu a na pokraji smrti, by mohl být vodítkem k objevení mnohem větší spící buňky, představující hrozbu pro stovky nevinných civilistů.

:: Stahujte české titulky pro verzi 720p­.HDTV.x264-SVA a 1080p.WEB.DL­.DD5.1.H.264 ::

Epizoda Babylon je malým šokem snad úplně pro všechny – fanoušky staré i nové, diváky tradiční i sváteční. Drzost, s jakou do šestidílného pokračování Akt X, na které mnozí z nás čekali třináct let, propašoval Chris Carter tak šílené, původní seriál ani zrnkem tajemna nepřipomínající cosi, je až donebevolající (v tomto případě to platí doslova). Svou rozverností a neformálností epizoda připomíná Improbable z deváté série, která rovněž vzešla z pera duchovního otce seriálu Cartera. Obě epizody poměrně originálním způsobem pojímají naše setkávání se s Bohem. Namísto extatické lekce z okultní numerologie si však tentokrát Carter bere na pomoc vcelku provalené téma islámského terorismu, nad nímž zodpovídá otázky, týkající se našeho vztahu k Bohu.

Mulder a Scullyová se při vyšetřování nejnovějšího případu vydávají do Texasu. Shodou okolností se jedná o stejné místo i okolnosti (a sice teroristické útoky), které na horký americký jih přivedly naše agenty před osmnácti lety. Tehdy, v prvním celovečerním filmu, to byl rovněž terorismus, který sloužil jen jako spouštěč podstatně hlubší zápletky. Agenti si tentokrát prohodí role; zatímco Scullyová vyšetřování pojme vědecky, Mulder se rozhodne otevřít svou už tak dosti otevřenou mysl a za pomoci halucinogenních lysohlávek se vydává na pomezí života a smrti. Výsledkem nejsou ani tak hluboká zjištění o našich dvou agentech, jako spíš scény, které většina z nás nejen doufala, že nikdy neuvidí, ale především ji ani ve snu nenapadlo, že něco podobného v Aktech X vůbec kdy uvidí. Byl to zrovna čas, kdy jsme chtěli Davidu Duchovnymu gratulovat, že se definitivně oprostil od image Hanka Moodyho, když do toho všeho znovu spadl, po hlavě a se vší parádou.

Za scény, ve kterých Mulder tančí s postaršími Texasany v zapadlém country klubu, jsem ale nakonec rád. Jen potvrzují to, co tvrdím už od první epizody revivalu a co dosud mnozí z vás mohli považovat za můj, svého druhu, alibismus. Ať už to mnozí z vás kvitují s úlevou, nebo se zklamáním, Babylon zatím nejdrtivěji potvrzuje, že revival si chce jít svou vlastní cestou, která má s původním seriálem společnou snad jen úvodní znělku (a i ta se k revivalu zoufale nehodí). Jak už jsem psal několikrát, je to krok odvážný i riskantní, krok, který je na jednu stranu pochopitelný, ale zároveň odsouzený k tomu, aby se setkal s naprostým odporem řady skalních fanoušků. Ať už převáží jakýkoliv názor, osobně se mi dosud nepodařilo rozklíčovat důvody, které k tomu tvůrce (a výkonného producenta Cartera především) vedly. Pokud to však byla touha po inovaci, nejsem schopen je za to plísnit, jakkoliv to nikomu z ostatních fanoušků neupírám (ostatně vizte diskusi).

Carter si očividně pokoj nedá, a proto už tak dost vypjatou situaci ostří rozdělením Muldera a Scullyové, vyšetřováním každého z nich na vlastní pěst a představením dvou nových agentů Eisteinové a Millera. Jiné reakce, než pohrdání a zloba, se snad ani nedaly čekat. Jde-li o mě, nové postavy mi nevadí, i když je opravdu škoda, že už na tak dost malém prostoru ještě ubude společných scén Muldera a Scullyové. Větší problém vidím v tom, že nové postavy jsou zcela evidentně napsány jako afektované verze Muldera a Scullyové. To by mohlo fungovat v rámci jedné šílené epizody, obávám se však, jak to bude vypadat v dramatickém mytologickém finále, do kterého se Einsteinová a Miller rovněž podívají. Zůstaneme-li ještě v Babylónu, v rámci Mulderova tripu, což je mimochodem asi desetiminutová sekvence, se objeví Osamělí střelci, Skinner i Kouřící muž. Zvláště u posledně jmenovaného pevně doufám, že na ten výjev zapomenu. Sledovat původní mytologii s tímto obrazem, vypáleným do paměti, by bylo velmi bolestivé.

Tvůrcům Akt X jsem schopen prominout leccos, podbízení se politickým požadavkům doby však nikoliv. Akta X vždy byla zcela apolitickým seriálem, což se s některými epizodami revivalu začalo měnit. Zatímco v předešlých epizodách to byly pouhé náznaky, zápletky nijak zásadně neovlivňující, Babylon je touto politicky korektní rakovinou prolezlý až na kost. Skutečně se nemůžeme bavit o islámském terorismu, aniž bychom do aleluja neopakovali mantru o tom, že ne všichni muslimové jsou teroristé (což je fakt, který chápe každý, kdo nepropadl v polepšovně)? Naproti tomu v epizodě nechybí agenti vnitřní bezpečnosti a tajných služeb, kteří jsou padouchy už od pohledu a dovolí si neslýchané – vyjadřovat se s odporem o „chlapci“, který se odpálil v galerii mezi desítkami nevinných lidí. Když jeden z agentů řekne, že udělá vše pro to, aby terorista přežil a nedostal se tak do ráje za vysněnými dvaasedmdesáti pannami, označí to Scullyová za mučení (!!!). V závěru zachází Carter tak daleko, že je ústy Scullyové schopen (byť nepřímo) srovnat islámský terorismus, při kterém reálně umírají desítky lidí každý den, s naznačenými antiislámskými náladami (které jsou rovněž nezpochybnitelné a objevují se ve stále vyšší míře, ovšem pouze jako nikoho na životě neohrožující důsledek teroru). Liberální politika současnosti tato srovnání ráda používá a nedivím se, že jako celoživotní liberál s nimi pracuje i scénárista včetně jistě ochotných herců. Nevěřil jsem však, že něco tak odpudivého v Aktech X kdy uvidím.

Naopak oceňuji závěr, který je na poměry Akt X možná až příliš moralistický, přesto nevyznívá rušivě, protože dokonale zapadá do celého ladění revivalu. Mulder a Scullyová v něm přemítají, jak smířit dva největší protiklady naší doby – bezpodmínečnou (mateřskou) lásku a bezmeznou (ideologickou) nenávist. Odkazují na starozákonní tradici o babylónském trestu. Babylónská věž byla stavbou ve staré Mezopotámii, která měla sahat až do nebe, čímž lidé chtěli dokázat, že se vyrovnají Bohu. Bůh podle Bible potrestal lidskou aroganci a domýšlivost zmatením jazyků. To vedlo k tomu, že si lidé přestali rozumět a byli rozehnáni do všech koutů světa. Řešení by se tak mohlo skrývat na samém počátku a nemělo by jít o nic menšího, než o znovu nalezení společné řeči a schopnosti naslouchat jeden druhému. A taky Bohu; tedy pokud tam někde venku je.

Komentáře: 109

Víkendový maratón je u konce, dnes večer vysílá Prima Cool poslední dvě epizody revivalu. Od 20:15 hodin večer se můžete podívat na pátou epizodu, 10×05 Babylon, která je jednou z nejrozporuplněj­ších (a taky nejšílenějších) v celých Aktech X. Pokud Mulderův divoký houbičkový výlet přežijete v alespoň takovém mentálním zdraví jako agent sám, určitě si nenechte ujít epizodu, která hned následuje. Jedná se o velké mytologické finále 10×06 My Struggle II, s nímž se vracejí staré známé postavy, aby se postavily mimozemskému viru, jež se začíná šířit po území Spojených států. Znamená to završení mimozemské kolonizace, nebo příchod něčeho docela jiného?

Komentáře: 5

režie Glen Morgan | scénář Glen Morgan | premiéra v USA 08.02.2016 | premiéra v ČR 2016 | český název Znovu doma | hodnocení 80%

Mulder a Scullyová vyšetřují sérii brutálních vražd úředníků města Filadelfie. Všechny oběti, jichž každým dnem přibývá, se podílejí na sociálním projektu radnice, jehož cílem je přemístit bezdomovce z ulic města do vysídlených oblastí na okraji. Agenti brzy zjišťují, že mají co do činění s tajuplným mstitelem beze jména a tak trochu i bez života.

:: Stahujte české titulky pro všechny dostupné verze: PROPER.HDTV.x264–2HD | PROPER.720p.HDTV­.x264–2HD | 1080p.WEB.DL.DD5­.1.H264 ::

Home Again není, jak jsme se začátkem minulého roku domnívali, pokračování legendární epizody Home ze čtvrté série. Rozkošně zmutovaná rodinka Peacockových je však asi to jediné, co v epizodě chybí, protože jinak je v ní všechno – příšery, bezdomovci, William, Scullyová v Mulderově náručí, úmrtí významné mytologické postavy. Samozřejmě si z toho nechci dělat legraci, jen pokračuji v nenápadném šíření obavy, kterou jsem poznamenal už v recenzích předešlých epizod. Obavy, aby nám tvůrci v nových epizodách neukázali všechno a zároveň skoro nic. Následující text vám toto schizofrenní tvrzení snad objasní.

Home Again je teprve druhá a zároveň poslední klasická MOTW epizoda revivalu. Označení „klasická“ přitom není úplně vystihující, protože, jak se stalo pravděpodobně novým zvykem počínaje revivalem, tvůrci se mytologickým tématům, byť v omezené míře, věnují rovněž v samostatných epizodách. Founder's Muta­tion zachytila Mulderovy a Scullyové touhy, sny a pochyby, směřující k jejich synovi Williamovi, epizoda právě recenzovaná dělá to samé, byť si k tomu na pomoc bere jiné motivy. V první zmíněné epizodě to byly experimenty na dětech, Home Again přivádí na scénu Margaret Scullyovou, matku Dany Scullyové. Jako jedna z nejdůležitějších postav v životě agentky Scullyové sehrála svoji nezastupitelnou roli v původní mytologii. Objevila se v epizodách druhé až deváté série, pokaždé v kritických obdobích života své dcery (od únosu přes rakovinu až po narození syna, respektive vnuka).

Margaret Scullyovou tvůrci tentokrát přivádějí na scénu proto, abychom se s ní my i její dcera rozloučili. Scény z nemocnice považuji za mimořádně deprimující. Každému z nás jistě připomenou situace, kdy jsme se my sami loučili s našimi blízkými, s (pra)rodiči především. Když vidíte, jak se z někoho, koho nadevše milujete a s kým jste prožili většinu života, stane pouhá křehká němá skořápka, vzbuzuje to jistě v mnohých pocity naprosté beznaděje, zmaru, zoufalství a smutku. Scény s Margaret jsou natočeny citlivě a velmi něžně, takže když pak z jejích úst vyjde pouhopouhá jedna věta, je celý ten okamžik o to mocnější.

Jakkoliv se jedná o zřejmě nejsilnější moment epizody, zároveň jde o velmi rušivý atribut, jelikož Home Again má být primárně MOTW (tedy monster of the week) hororem. Ještě rušivější je to v případě agentky Scullyové, která je pro celou epizodu v podstatě vyřazena z provozu. Jakkoliv rozumím tomu, že ji smrt matky rozhodí, domnívám se, že williamovská tematika je následně na to celé naroubována až příliš násilně. Rovněž je nezvykem vidět Scullyovou – jinak nesmírně silnou, zčásti vědeckou a zčásti duchovní osobnost – neustále zhroucenou. Vzhledem k tomu, čím po celý život byla a jak statečně reagovala na všechny hrůzné události svého života, včetně úmrtí ostatních členů vlastní rodiny, to nepůsobí zcela věrohodně.

Kvůli truchlení nad Scullyové matkou a neustálým zmínkám o Williamovi agenti zapomínají dělat to, co od Akt X (a od epizod tohoto typu především) očekáváme v prvé řadě – vyšetřování záhad a nahánění příšer. Je vcelku vypovídající, kolik fanoušků na tuto skutečnost (např. v komentářích pod touto recenzí) poukazuje. Jedna zdejší fanynka to napsala nejvýstižněji: „případy se nevyšetřují, jen se objeví, hrají druhé housle a vyšumí do ztracena“. Patrné to bylo už v druhé epizodě, ještě patrnější je to nyní.

Přitom je to velká škoda a myslím, že i značný risk: Akta X vždy byla o vyšetřování paranormálních záhad, tyto samostatně stojící příběhy tu ostatně byly ještě mnohem dříve, než se etablovala klasická mytologie o vládních konspiracích. Sice chápu, že tvůrci museli své příběhy přizpůsobit šestidílnému charakteru minisérie, ale nemohu se zbavit pocitu jistého zklamání. Už tak mnohé fanoušky popudilo, že ze šesti nových epizod mají být klasické MOTW pouze dvě, a zklamání je teď o to větší, když zjišťujeme, že na osvědčený a tolik oblíbený koncept samostatných příběhů tvůrci rezignovali pravděpodobně zcela vědomě.

Jde-li o samotné monstrum epizody, scény s ním mají velmi slušnou atmosféru, rozhodně tu nejlepší, jakou jsme v revivalu zatím viděli. Někteří diváci scénáristovi vytýkají až příliš zjevnou inspiraci slavným filmovým hororem Candyman. Pokud jde o mě, pak v tomhle konkrétním bodě problém nevidím, ostatně Chris Carter dodnes zmiňuje pestrou škálu knižních, filmových i televizních impulsů pro vznik Akt X, stejně jako řadu inspirací pro napsání jednotlivých epizod. Muž s náplastí na nose je jakýmsi démonickým zhmotněním hrůzy a zloby bezdomovců, jimž se ze strany (zvláště městských) autorit dostává pohrdání a občasného teroru.

Trashman, pouliční umělec, který stojí za jeho zrodem, o něm hovoří jako o myšlenkové formě, principu, který známe z filosofie tibetského buddhismu. S podobnou bytostí se Mulder a Scullyová už jednou setkali, když si v epizodě Arcadia z poloviny šesté série zahráli na manželský pár, čerstvě nastěhovaný do uzavřené komunity pořádkumilovných podivínů. Home Again je však svým celkovým laděním nesrovnatelně temnější. Vynikající je například scéna v potemnělých chodbách podzemní budovy, kde se Mulder a Scullyová střetnou s bizarními zhmotněními některých dalších děsivých představ. Je velká škoda, že scén, jako je tato, není v příběhu mnohem více.

Jak už jsem zdůraznil v předešlých recenzích, osobně nejsem schopen nové epizody s těmi starými srovnat. Pokud byste se k tomu totiž odvážili, pak by revival čekala doslova zdrcující porážka. Budeme-li vycházet pouze z tvorby Glena Morgana, který je pod právě recenzovanou epizodou podepsán, vyvstala by nám taková jména jako Eugene Tooms, Luther Lee Boggs, Phyllis Paddocková či rodinka Peacockových. Takové srovnání je však už jen z podstaty zcela odlišných okolností tehdy a dnes nelogické, nerelevantní a vlastně i nespravedlivé.

Jako režisér Glen Morgan nezklamal a pokud bych měl hodnotit pouze technickou stránku věci, byl by můj verdikt absolutní. Jsem přesvědčen, že Morgan natočil působivý městský horor, a nesouhlasím s tvrzením, že po autorské stránce zaspal dobu. Jen se pokusil nabídnout každému něco a přizpůsobit se očekávání všech – jak fanoušků tvrdého jádra, tak nové divácké krvi, jak fandů hororu, tak příznivců dramatu a shippy scén. Jinými slovy, pokusil se o sebevraždu.

Recenze je dnes kratší. Je to dáno primárně tím, že na víkend je připravováno zamyšlení nad právě běžící šestidílnou minisérií, v němž se pokusíme zodpovědět, co revival znamená pro fenomén Akta X jako takový. 

Komentáře: 101