Kult X

Čas nám nepřeje, tak to letos vezmeme spěšně. Za pár hodin končí jeden zčásti báječný a zčásti strašný rok, aby začal nový, který dozajista bude podobnou měrou báječný a strašný, jako ten předešlý. My na tom mnoho nezměníme, zaručeně změnit můžeme jen sebe. A k tomu vám upřímně přeji mnoho sil, ať už chcete ten půlnoční předěl oslavit běsněním a devastací svého těla, nebo, podobně jako já, vypnutím veškeré elektroniky, rozsvícením svíčky a otevřením oblíbené knihy. A pak samozřejmě nám, českým a slovenským x-philes, přeji, aby Chris Carter už konečně vyslal agenty Muldera a Scullyovou na jejich poslední výpravu. Kim Manners a John Neville teď shora určitě jen tiše pokyvují…

Zda-li i na jiných planetách má Kult X své fanoušky, o tom NASA zatím neinformovala, každopádně jsme obdrželi potěšitelné zprávy o tom, že náš web čtou někteří vyvolení zástupci zvířecí říše. Barulie, která je velkou fanynkou našeho webu, mi zaslala dvě fotografie své milované Sophie, se kterou pravidelně pročítá ty nejnovější zprávy ze světa našeho oblíbeného seriálu. Jedenáctiměsíční Sophie se vedle toho stává nejmladší čtenářkou našeho webu. Gratulujeme a děkujeme za přízeň.

Mulder a Scullyová se zdaleka nemilovali od prvního okamžiku. Ta cesta, která vedla k jejich společné „postelové“ scéně v poslední epizodě, byla dlouhá a plná nástrah. Její součástí se stala i hezká řádka třetích osob, které oběma agentům zkomplikovaly život. Níže vidíte obrázky z epizod Clyde Bruckman's Final Repose, Oubliette a Revelations, ve kterých Mulder a Scullyová získali zajímavé partnery. V epizodě Oubliette Mulderovi učarovala Lucy Householderová (hrála ji Tracey Ellisová), v díle Revelations zase Scullyová podlehla nadpřirozenému kouzlu Kevina Krydera (ztvárněného Kevinem Zegersem). No a Clydea Bruckmana si zamilovali všichni – od agentů, přes štáb až po nás, diváky.

Kult X vám, nejdražším čtenářům a vytrvalým fanouškům, přeje kouzelný Štědrý den. Letos víc než kdy jindy pozbývám sil psát. Je to o to těžší proto, že štědrovečerní aktualitu už tradičně věnujeme uplynulému roku a hlavně pak všem, kteří nás v posledních dvanácti měsících opustili. Letos odešlo mnoho velkých mužů, kteří byli velmi blízko mému srdci, a aby toho náhodou nebylo málo, na sklonku roku se na Onen svět vypravil člověk, kterého jsem miloval ze všech nejvíc. Pokud jste i vy stoupenci prvorepublikového Československa a demokratických principů, na nichž se zrodilo, máte v tuto chvíli asi stejně těžké srdce jako já. Pro mě to nejlepší, co mladá republika nabízela, byli prezident Tomáš Garrigue Masaryk a literát Karel Čapek. Poslední československý a první český prezident Václav Havel byl unikátní směsicí obou těchto pánů. Mimořádná osobitost, skromnost, slušnost a lidskost, zdvořilost a férovost, schopnost uznat vlastní chybu, neobyčejná vášeň pro spravedlnost, statečnost. Tím vším pro mě Václav Havel byl, je a napořád zůstane.

Pan prezident by si dozajista dobře rozuměl s další osobností, kterou chci vzpomenout. Letos v dubnu byl v palestinském Jeninu na Západním břehu Jordánu zastřelen arabsko-židovský dramaturg Juliano Mer-Khamis. I přesto, že se za svého života profiloval spíše propalestinsky, nebylo mu to nic platné a zvrhlá islámská spravedlnost nakonec dostihla i jej. Trestem za to, že v palestinském městě založil kulturní centrum s divadlem, kde se setkávali chlapci s dívkami, byla brutální vražda za bílého dne. Bylo mu 52 let. Na začátku června zemřel Jack Kevorkian, lékař, patolog a bojovník za právo na důstojnou smrt, kterého média pejorativně přejmenovala na Dr. Smrt. Pro mě osobně to ale vždy byl spíše Dr. Život, protože na rozdíl od ostatních lékařů si uvědomoval, že medicína není všemocná, a pochopil konečné důsledky tohoto faktu. Na Onen svět pomohl bezbolestně odejít více jak stovce lidí, kteří do té doby umírali v nepopsatelných bolestech na ty nejstrašnější choroby, co lidstvo zná. Nespravedlivá spravedlnost jej poslala na pětadvacet let do vězení, odkud byl téměř osmdesátiletý muž po osmi letech propuštěn. Zemřel čtyři roky na to ve věku 83 let.

Životu a dílu Petera Falka jsme se na našich stránkách už věnovali. Já si už jen říkám, jestli v nebi mají vraždy. Protože pokud ne, tak se tam poručík Columbo právě teď asi hodně nudí. Na začátku léta pak v požehnaném věku 98 let zemřel Otto von Habsburg, bojovník proti nacismu i komunismu, především ale nejstarší syn Karla I., císaře rakouského a krále uherského a českého, který do své smrti zůstával de facto korunním princem v zemích rakouskouherské monarchie, tedy i v Českém království. Ano, to je to stejné království, ve kterém před nějakými tisíci lety vládli Přemyslovci. Mnohem dříve, než měl, odešel v říjnu Steve Jobs, vizionář, zakladatel a výkonný ředitel společnosti Apple, jedné z nejdůležitějších korporací digitálního věku. Pochopitelně byl miliardářem, přesto svoji společnost vedl za jeden dolar ročně. Řekl něco, co by si za uši měli zapsat všichni, co se v životě ženou za co největším možným ziskem: „Mým cílem není být nejbohatším člověkem na hřbitově. Chci v noci usínat s pocitem, že jsme ten den udělali něco báječného, a na tom mi záleží.“ Posledních osm let bojoval se zákeřnou formou rakoviny slinivky břišní (podobně jako jiný génius mediálního světa – Randy Pausch), přesto právě během této doby přišel s těmi nejlepšími nápady. I když hovořil o smrti, zůstával věren pověsti nekompromisního inovátora, když smrt označil za zřejmě nejdokonalejší vynález života, který zařizuje, aby staré uvolnilo cestu novému. Zemřel ve věku 56 let. Ale i kdyby žil sto let, bylo by to stále málo.

Ke konci roku odešli rovněž dva muži, kteří nezaměnitelně obohatili kulturu naší země: undergroundová básnická legenda Ivan Martin Jirous a tvůrce Krtečka Zdeněk Miler. Krtek se letos konečně dostal do vesmíru, takže u srdce hřeje, že se toho jeho táta ještě dožil. My, x-philes, jsme letos přišli o Johna Nevilla, kultovního Muže s pěstěnýma rukama z mytologických epizod. Ve speciálním článku jsme si připomněli jeho život a dílo. Možná nejlepší příklad běžným lidem letos dali menželé Norma a Gordon Yeagerovi. Ti se vzali v roce 1939 v americké Iowě a prožili společných 72 let. Dokázali, že některé věci nerozdělí ani smrt; to když v říjnu cestovali autem a stala se jim nehoda. Na jednotku intenzivní péče je už dovezli v bezvědomí a i přesto, že se oba stále drželi za ruce, z kómatu už se neprobrali. Gordon zemřel první, Norma hodinu po něm. Když zemřel Gordon, tak přístroje stále zaznamenávaly jeho životní funkce. Lékaři posléze zjistili, že citlivé přístroje ve skutečnosti zachycovaly tlukot Normina srdce, které tak skrze sevřené dlaně bilo za oba.

Abychom ale neskončili v úplně smutném tónu, dovolím si letošní štědrovečerní aktualitu uzavřít citátem Dalajlámy, nejvyšší tibetské autority. Ten se vskutku důvtipným způsobem vyjádřil tak trochu o každém z nás, když na otázku, co ho nejvíce překvapuje na lidstvu, odpověděl: „Člověk. Neboť obětuje své zdraví, aby vydělal peníze. Pak obětuje peníze, aby získal zpět své zdraví. A dále, že je tak úzkostlivý ohledně budoucnosti, že si neužívá přítomnost; následkem čehož nežije v přítomnosti, ani v budoucnosti; žije, jako by neměl nikdy umřít a pak umírá, aniž kdy skutečně žil.“ Tak tedy amen. A ať s vámi mír zůstává!

Letos do toho praštil nejen Tooms, ale už i zástupce ďábla na zemi, cigaretovým kouřem věčně provoněný Kouřící muž. Konkrétně tedy jeho představitel, věčný elegán William B. Davis. Ten letos oslavil už třiasedmdesáté narozeniny, což pro něho očividně není nejmenší problém. Jeho drahou polovičkou se stala půvabná Francouzka Emmanuelle Herpinová, kterou si můžete prohlédnout na fotografii níže. Hercovy oficiální stránky dále informovaly, že obřad proběhl na jihu Francie, kde Emmanuelle pracuje jako finanční ředitelka.