Kult X

Před rokem, v pátek 25. července 2008, zemřel Randy Pausch. Mladý americký profesor, který onemocněl smrtelnou formou rakoviny, se proslavil svou poslední přednáškou, kterou vedl na téma dosažení dětských snů. Více o této mimořádné lekci se můžete dočíst zde.

Komentáře: 0

Šestá sezóna to měla jednoduché. Na podzim 1998, kdy byla tato série připravována ke svému vysílání, se mohla Akta X pochlubit všeobecnou popularitou nejen na území Spojených států, ale i v zemích Evropy a Asie. Pátá série byla zatím nejúspěšnější v celé historii seriálu, což ještě umocnil příchod Akt X na stříbrná plátna ve formě celovečerního filmu, který jen během léta vydělal přes 180 milionů amerických dolarů. Nové zástupy fanoušků a globální zájem o seriál tak po právu daly tvůrcům volné ruce. Lidé kolem Chrise Cartera na to zareagovali rozhodnutím, že nebudou troškařit a v nadcházející sezóně si zaexperimentovali tak, jako ještě nikdy předtím. Výsledkem bylo zvýšené množství velmi netradičně pojatých příběhů, které zcela vytěsnily ony konzervativně zpracované hororové epizody ze čtvrté a páté sezóny. Jak konkrétně se změny na celkové podobě seriálu projevily, to si povíme v následujícím tex­tu.

Kompletní shrnutí: 1. série | 2. série | 3. série | 4. série | 5. série | 6. série | 7. série 

Cesta jiným směrem: Novým směrem se v šesté řadě nevydal jen koncept seriálu, ale i značná část štábu. Rok 1998 byl rokem velkého stěhování, kdy se celá produkce a většina tvůrců Akt X přemístila z mrazivého kanadského Vancouveru do slunečného amerického Los Angeles. To s sebou přineslo několik negativních projevů, protože ne všichni se s Akty X stěhovali, mnoho lidí z původního štábu zůstalo v Kanadě a práce na seriálu pro ně tak skončila. Příkladem jednoho z nejvýraznějších takových tvůrců je režisér a producent R.W. Goodwin, který v prvních pěti letech seriálu režíroval mytologické klenoty jako One Breath, Anasazi, Talitha Cumi či Gethsemane. Goodwin zůstal Kanadě věrný, a tak se mu při rozloučení alespoň dostalo pocty natočit The End, poslední epizodu seriálu, která na území Kanady vznikla.

Nejvýraznější odlišností, související se stěhováním, jsou zbrusu nové lokality, v nichž se jednotlivé epizody odehrávají. Hned první samostatně stojící díl Drive představuje Muldera jako rukojmího, který je nucen se svým únoscem podniknout divokou jízdu napříč státem Nevada. Byla by však veliká chyba, kdyby kalifornskou poušť tvůrci nevyužili ještě o poznání víc, a tak hned v následujících epizodách se agent Mulder pod bizarním utajením dostane do přísně tajné a vojskem střežené základny Area 51 v nevadské poušti (Dreamland). Zrovna slavná Oblast 51 je jedním z míst, na která bychom se v předcházejících pěti letech dostali jen ztěžka.

Nejde tu však pouze o přirozené exteriéry, ale taktéž o nejrůznější studiová kouzla. Nezapomínejme, že jsme v Los Angeles, ve městě filmu a iluze, a tak není problém vydat se například na luxusní britský parník Queen Anne (Triangle), do obřího vojenského hangáru z 2. světové války (One Son), případně na hurikánem (a mořskou příšerou) zasaženou Floridu (Agua Mala). Vynikající sledovanost a stále rostoucí popularita umožnila tvůrcům realizovat ty nejvýpravnější epizody, které kdy v Aktech X vznikly.

Ideálním příkladem takové epizody je bezesporu Triangle, kterou si napsal a zrežíroval Chris Carter. Tato epizoda byla až do sedmé série nejdražším projektem, který kdy v rámci jakéhokoliv televizního pořadu společnosti Fox vznikl. Co vlastně na tomto výletu agenta Muldera do minulosti stálo tolik financí? Nešlo jen o to, věrně postavit interiéry meziválečného výletního parníku, ale také všechny herce vybavit věrohodnými kostýmy a dobovými doplňky, což se pochopitelně vztahovalo i na kompars, který činil několik set lidí. Chrisi Carterovi to však evidentně nestačilo, epizoda totiž navíc obsahuje několikaminutovou sekvenci, ve které nedojde k jedinému střihu (je to scéna, kdy Scullyová prochází budovou FBI a v níž k několika drobným střihům nakonec dojde, ovšem ty jsou tak nenápadné, že si jich bez upozornění ani nevšimnete). Po technické stránce se Triangle vydařila a více či méně zaslouženě se stala jednou z nejpamátnějších epizod celého seriálu.

Nerealita: Problematika sny versus realita prochází prakticky celým seriálem, faktem ale je, že v šesté sérii jsme se podobně postavených zápletek dočkali ve zvýšené míře. Zmíněná tematika se vyskytuje v epizodách Triangle, Dreamland, Monday, Field Trip a především pak ve vánočním speciálu How the Ghosts Stole Christmas. Za sebe musím říct, že problematika tzv. alternativních realit, ať už ztvárněna v knihách nebo ve filmu, mě vždy přitahovala. K podobným epizodám šesté série jsem tedy přistupoval se zvýšeným očekáváním a s radostí a klidným svědomím je všechny mohu označit za nadprůměrné. I když, přiznám se, nadšení z některých z nich postupem času relativně dost upadlo (příkladem může být právě Triangle, který je sice technicky precizní hříčkou, ale zároveň asi nejbanálnější z výše zmíněných dílů). Za nejlepší epizodu šesté série považuji nenápadný Field Trip, který je nekrystaličtějším představitelem výše zmíněného subžánru alternativních realit. Vyšetřování, které se točí okolo dvou tajemných lidských koster, nalezených kdesi v horách Severní Karolíny, doslova přetéká úžasnou dávkou paranoii a Muldera se Scullyovou vysílá do pravděpodobně nejnebezpečnější mise za celou jejich dosavadní kariéru.

Podobně nezapomenutelná je speciální vánoční epizoda How the Ghosts Stole Christmas. Scénárista a režisér epizody Chris Carter sebral osvědčené ingredience a vyslal Muldera se Scullyovou na Štědrý večer do opuštěného domu „kdesi v Marylandu“, aby vyšetřili okolnosti sebevraždy, kterou na tomto místě měli spáchat dva mladí milenci před osmdesáti lety. I přesto (nebo možná právě proto), že se takřka celá epizoda odehrává pouze v potemnělých kulisách gotického panství, se jedná o výpravný skvost. Hudba Marka Snowa, který se nechal inspirovat klasickými vánočními symfoniemi Josepha Haydna, celé dění bravurně podkresluje a dopomáhá tomu, že vánoční Duchové jsou podáni s tak odzbrojující atmosférou, že jen těžko nacházejí srovnání s čímkoliv dalším v Aktech X. Je úkolem nanejvýš nelehkým představovat tuto epizodu komukoliv, kdo ji neviděl. Stejně jako každé velké dobrodružství, které se odehrává zvláště v našich srdcích, i toto se musí zažít na vlastní kůži. How the Ghosts Stole Christmas je příběhem, který otevírá hluboká existenciální témata. Je to příběh, který o Mulderovi, Scullyové a jejich vztahu, o jejich vzájemné důvěře i dosud nevyslovené lásce řekne víc, než všechny ostatní epizody dohromady. Je to příběh smutný i krásný, hořký i sladký, přesně takový, jaké umí být samy Vánoce.

Kapitolu samu pro sebe tvoří díl The Unnatural, který je prvním sólovým scénářem Davida Duchovnyho. Málokdo ví, že představitel agenta Muldera počínaje obdobím druhé série spolupracoval na několika mytologických scénářích, které obohatil některými svými nápady. Pomohl tak např. Chrisi Carterovi s epizodami Colony, Anasazi, Talitha Cumi či Avatar. Dosud to však byly pouze drobné návrhy, a tak první ostrou zkouškou se pro Duchovnyho stala právě až humorná The Unnatural z konce šesté série. V příběhu epizody nás scénárista zve na výlet do minulosti, do roku 1947, kdy se v městečku Roswell v Novém Mexiku děly zvláštní věci. O podiv(uhod)nosti této epizody hovoří už jen fakt, že je to jediný nemytologický díl, ve kterém se objeví populární postava mimozemského lovce (kterého mimochodem přivedl na světlo světa právě Duchovny v epizodě Colony). S pozadím vzniku The Unnatural je spojena jedna zajímavost, která tolik nesouvisí se seriálem, jako spíše s osobním životem Davida Duchovnyho. Epizoda měla premiéru 25. dubna 1999, pouhý den po narození Davidova prvního dítěte, dcerky Madelaine West. Krom výborné sledovanosti (17 milionů domácností) a nadšených fandovských reakcí se tak za svou práci Duchovny dočkal vůbec toho nejhezčího dárku ze všech.

Mulderův rodinný život: Málokdo si všimne, kolikrát si v šesté sérii agent Mulder vyzkouší rodinný život. Nejde tu jen o diváky milovanou Arcadii, ve které Mulder a Scullyová natvrdo poznají, jaký by byl jejich život ve společné domácnosti. Ještě větší snahu musí Mulder projevit v dvojdílné epizodě Dreamland, což je první nemytologický příspěvek do Akt X, který se rozprostírá do dvou celých epizod. Za touto netradiční story stojí silné scénáristické trio Frank Spotnitz, Vince Gilligan a John Shiban, které spolu s Chrisem Carterem přizvalo k práci na epizodě Michaela McKeana. Ten ztvárnil nepřehlédnutelnou postavu Morrisa Fletchera, pracovníka v Oblasti 51, s nímž si Mulder poněkud nedobrovolně vymění roli. Po zásahu mimozemskou technologií si oba muži prohodí svá těla, což zapříčiní, že nějakou dobu bude muset každý z nich prožívat životní strasti (ale i slasti) toho druhého. Už samotná zápletka, týkající se záměny identit, má velmi silný komediální náboj, jen si vzpomeňte na Small Potatoes.

Epizoda navíc obsahuje celou řadu vtipných scén, např. Mulder jako otec rodiny, to už samo o sobě vyvolává úsměv na tváři. Jeho konflikty s „dcerou“ i „manželkou“ jsou nezapomenutelné, stejně jako Morrisův zájem o agentku Scullyovou i Skinnerovu sekretářku zároveň. Když jsem pak viděl Mulderovu hádku se starou indiánskou babičkou, případně konflikt Muldera a Morrise na toaletách, neubránil jsem se hlasitému smíchu. Ve své podstatě by šlo oba díly Dreamlandu označit za bláznivou sci-fi komedii. Krom veselých momentů nás totiž čeká výprava na proslulou vojenskou základnu Area 51 v Nevadě, která každého fanouška Akt X jistě automaticky přitahuje.

To, na co všichni shippers čekali od pilotního filmu, však přišlo až o několik epizod později, v polovině šesté řady. Arcadia, v níž se Mulder a Scullyová vydávají za manželskou dvojici, aby v uzavřené společenské komunitě objasnili tajemná úmrtí, se dočkala zcela nadšeného přijetí ze strany skalních příznivců seriálu. Už v tak dost novátorské šesté sérii působí tato epizoda jako další z řady čerstvých vánků a její relativně velký divácký úspěch (necelých 18 milionů amerických domácností v premiérovém vysílání) je tak zcela zasloužený. Zajímavostí je, že závěrečné práce na epizodě byly provázeny mnohými technickými problémy, za něž však s odstupem času můžeme být vděční. Původně totiž měla být epizoda odvysílána hned týden po mytologickém díle One Son, což by v kontextu dramatických mytologických událostí zřejmě působilo velmi nepatřičně.

Práce a něco víc: Mulder a Scullyová se znají už šest let, což je nejen ve světě seriálů skutečně dlouhá doba. Po jejich filmovém dobrodružství za sebou mají dokonce pokus o polibek, a tak není divu, že v šesté sérii se tvůrci rozhodli nechat jejich společný vztah zase trochu narůst. Zároveň však došlo k jistému kompromisu, díky němuž by měli být (u)spokojeni jak zapřísáhlí shippers, tak přesvědčení odpůrci jakéhokoliv intimnějšího vztahu obou agentů. Ačkoliv sám nejsem shipper, musím pochválit autory epizod jako The Unnatural či Field Trip za jejich velký cit pro podobné intimnější okamžiky mezi hlavním postavami. Závěr The Unnatural již dávno vstoupil do zlatého shippers fondu.

Tyto i jiné shippers situace jsou povedené především proto, že nevyznívají lacině, nesnaží se za každou cenu šokovat a vztah obou agentů zachovávají stále jen na platonické úrovni. Co ovšem prochází de facto celou šestou sérií, to je ona již zmíněná starost Scullyové o Muldera a Muldera o Scullyovou. Je to spojeno s faktem, že nejspíš ještě nikdy předtím se naši agenti nedostali do přímého ohrožení života tak často, jako v této sezóně. V epizodách How the Ghosts Stole Christmas, Agua Mala, Monday, Milagro či Field Trip visí jejich životy doslova na vlásku, a tak je pochopitelné, že si s uplynulými lety začnou stále více projevovat pozornost. Dalším velmi podstatným aspektem vztahu Muldera a Scullyové pochopitelně zůstává důvěra, která jako už obvykle dostane nejvíc zabrat v mytologických epizodách. V tomto období je samozřejmě vše umocněno výskytem agentky Fowleyové, která sehraje stěžejní roli ve všech mytologických dílech šesté série. Výjimkou však nejsou ani samostatně stojící epizody, viz některé vyhrocené scény z epizod How the Ghosts Stole Christmas či Field Trip.

Dny Syndikátu jsou sečteny: V šesté sérii nás čeká pouhých pět mytologických epizod, což je s přihlédnutím k mytologii všech následných i předešlých sérií (třetí série – 7 epizod, čtvrtá série – 8 epizod a v osmé sérii dokonce 10 mytologických epizod) velmi malý počet. The Beginning je navíc pokračování epizody The End z konce páté série a Biogenesis zase první částí mytologické trilogie The Sixth Extinction ze sedmé série. Veškerou pozornost si tak pro sebe (zcela právem) bere mytologická dvojepizoda Two Fathers a One Son, ve které se Chris Carter s Frankem Spotnitzem rozhodli celou předcházející šestiletou mytologii zpečetit a uzavřít. Tyto vysokorozpočtové mytologické díly patří mezi to nejlepší, čeho jsme v mytologii kdy byli svědky. Carter a Spotnitz jsou staří známí mytologičtí veteráni, kteří nechtěli nechat nic náhodě, a tak k režii obou epizod přizvali Kima Mannerse a Roba Bowmana, pravděpodobně nejvýraznější režisérské osobnosti v celé historii Akt X. Připomeňme, že Manners je se svými 52 epizodami nejaktivnějším režisérem seriálu a Bowman, který ho následuje hned na druhém místě, má na svém kontě všehovšudy 33 dílů. Oběma pánům se s nemalou pomocí nabitého scénáře podařilo natočit nervy drásající, dramatické a efektní rozloučení s tajemným Syndikátem. Je to právě tato neviditelná skupina mocných, stínová americká vláda, která v předcházejících letech Mulderovi ztěžovala jeho odhodlanou cestu za pravdou. Myslím, že nebudu mluvit jen za sebe, když řeknu, že závěrečných deset minut epizody One Son pro mě bylo největším šokem od doby únosu agentky Scullyové z druhé série.

Když se na jaře 1999 tato mimořádná mytologická událost chystala do vysílání, nemluvilo se v upoutávkách o ničem menším, než o tzv. full disclosure, tedy o úplném odhalení. Nakonec se tak skutečně stalo a odpovědí bylo snad poprvé v historii seriálu více, než nových otázek. Sladkým bonusem pak bylo, že jsme se nových odhalení dočkali přímo z úst Kouřícího muže, na kterého si v opuštěném bytě počkal samotný agent Mulder. Pamětníci si mohli vzpomenout na epizodu One Breath z druhé série, kdy se tak stalo poprvé, co se Mulder vkradl přímo do Kuřákova bytu a velmi rázně ho vyzpovídal. V epizodě One Son na vás čeká podobná konverzace, která je nejen bohatá na nové informace, ale která je zároveň perfektně zahraná oběma hlavními aktéry. Přes Kouřícího muže se tak dozvíme nejen detaily o únosu Samanthy, ale také o roli, kterou v těchto mimozemsko-vládních machinacích sehrál agentův otec Bill Mulder. Avšak to, že jsou některé otázky zodpovězeny, neznamená, že by se konspirace nemohla dále rozrůstat. Právě naopak, po velké „čistce“ ve One Son pokračuje Kouřící muž v přípravě svých plánů, které na konci šesté série agenta Muldera opět bezprostředně ohrozí na životě. Poslední epizoda Biogenesis totiž rozehrává další kolo konspirací a lží a v sedmé sérii pokračuje dvojicí (na poměry mytologie) velmi originálně pojatých epizod, ve kterých se dostaneme nejen do Mulderových snů (doslova), ale taktéž zjistíme podrobnosti, jakou roli v Mulderově minulosti skutečně sehrává Muž s cigaretou. Pokud jste si, stejně jako já, oblíbili mytologii prvních pěti sérií, plnou černého oleje a mimozemských únosů, nemusíte se obávat, že byste o ni v dílech Two Fathers a One Son byli ochuzeni. S odchodem Syndikátu ze scény tato témata naštěstí zcela nevymizela.

Mimochodem nebylo by fér nezmínit alespoň v jednom odstavečku první epizodu šestky, The Beginning, která má jeden zásadní dopad na další mytologické dění. Je nám v ní představena nová postava, zástupce ředitele FBI Alvin Kersh, který se od nynějška stává přímým nadřízeným Muldera a Scullyové. Kersh, kterého perfektně ztvárnil James Pickens Jr., byl do své role dosazen proto, aby se na scéně zjevil opět někdo, kdo bude oba agenty držet na uzdě. Pozici přísného šéfa totiž v období čtvrté a páté série pozvolna opustil Walter Skinner, a tak tvůrci museli onu „osinu v zadnici“ hledat v nějaké jiné (nové) postavě. Pickensův Kersh se nakonec dočkal úspěchu a tvůrci ho do dění průběžně vraceli (stalo se tak celkem dvacetkrát). V osmé a deváté sérii se navíc Kersh objevil ve všech hlavních mytologických dílech a dokonce i v některých samostatně stojících. Naopak Skinner se v průběhu šesté série definitivně stal Mulderovým spojencem, což nastartovala epizoda šesté série S.R. 819, v níž Mulder a Scullyová zachránili Skinnerovi život.

Není vše zlato, co je v šesté sérii: Šestá sezóna má své nedostatky, některé menší, některé větší. Bylo by tedy chybou domnívat se, že je toto období zcela bezproblémové. Zároveň by to však bylo vcelku pochopitelné, protože i já osobně jsem o šesté sérii snad zatím vždy psal s velkým nadšením a před několika lety jsem toto období dokonce označil za jedno z mých nejoblíbenějších v seriálu. Čas však plyne a názory se upravují (či úplně mění). Šestou řadu stále považuji za nesmírně silné období, přesto se zde najde několik epizod i celých témat, které považuji za velmi slabé. To je příklad dílů Terms of Endearment či Alpha, které oba měly veliký potenciál. Oba také zapadnou mezi mnohem úspěšnějšími a lepšími sousedy. Terms of Endearment, příběh o ďáblovi, který na americkém předměstí ženám krade děti až do chvíle, kdy se setká se silou mnohem démoničtější, než je on sám, je opravdu už trochu přes čáru. A ničemu nepomůže ani sympatický Bruce Campbell, známý to Ash z kultovní hororové série Evil Dead režiséra Sama Raimiho.

Ze všech opomíjených a pozapomenutých epizod mě nejvíce mrzí situace u dílu Tithonus, který se o své místo na slunci popral se špičkovými mytologickými příběhy, jež jej obklopují (vedle Two Fathers je to S.R. 819, vynikající jednodílná mytologie zabývající se Walterem Skinnerem). Příběh o postarším osamělém fotografovi, který se předhání se smrtí, je nejen výtečnou mysteriózní detektivkou, ale i podmanivým dramatem o osamění a touze najít kýžený klid. Hodí se rovněž připomenout, že díky některým svým prvkům je tato epizoda často srovnávána se slavnou Clyde Bruckman’s Final Repose ze třetí série.

Za vyloženě špatné bych v šesté sérii označil dvě epizody – The Rain King a Trevor. První jmenovaná je na tom sice lépe, ale i tak se jedná o propadák, z něhož jsem si zapamatoval snad jen létající krávy. Epizoda tak zaujme spíše pochybnostmi o tom, zda se ve světě Akt X vůbec kdy stala. Její úvodní scéna se totiž odehrává v únoru 1998 a jak zjišťujeme dále, Mulder a Scullyová na místo činu přilétají až po šesti měsících. To by znamenalo, že agenti začali tento případ vyšetřovat někdy na přelomu srpna a září 1998, tedy o přestávce mezi pátou a šestou řadou, kdy se odehrával první celovečerní film. Věru zvláštní zástavku si Mulder se Scullyovou udělali, že?

Nic se nestalo: Veškeré dohady nakonec utnul samotný Chris Carter, který dodatečně vypustil seznam tzv. never happened X-Files episodes, tedy epizod, které se ve světě seriálu Akta X nikdy nestaly. Tvůrce seriálu takto označil epizody, které jsou příliš mimózní dokonce i na poměry Akt X. Výše zmíněná šílenost se v seznamu třinácti epizod nachází taktéž, a tak si v ní tvůrci koneckonců mohli dovolit prakticky cokoliv (včetně těch létajících krav). Mimochodem vcelku vypovídající je, že šest z celkových třinácti „never happened“ epizod pochází ze šesté série.

Nepopsatelná: Šestá série vtrhla na scénu nebývalým stylem a svým divákům vyprávěla jedny z nejoriginál­nějších příběhů, na které jsme v Aktech X kdy narazili. Tvůrci se zároveň rozhodli přidat do celého toho mixu ještě pořádnou dávku humoru, což byl po pěti letech převážně temných Akt X krok dosti vítaný. Epizody jako Triangle, Arcadia či The Unnatural nemusíme milovat, ale stejně tak nemůžeme nevidět obrovskou dávku inovace a originality, kterou tyto a jim podobné kousky oplývají.

Komentáře: 32

Riskuji, že se mnou bude souhlasit přibližně nula procent čtenářů tohoto webu, přesto si tuto aktualitu nemohu odpustit. V sobotu 18. července 2009 se Téa Leoniová s celou svou rodinou opět objevila na kalifornské pláži. Letos třiačtyřicetiletá herečka a manželka Davida Duchovnyho opět dokázala, že ještě stále umí vypadat skvěle – navzdory svému věku i navzdory tomu, že je už dlouhá léta srovnávána s Gillian Andersonovou. Samozřejmě, představitelka agentky Scullyové je nezpochybnitelná kráska, ale na rozdíl od ní Téa alespoň ví, co jsou to bikini, opalování a pohoda na pláži! :) Fotky z předešlých dnů jsou zde a zde.

Téa se narodila jako Elizabeth Téa Pantaleoni v New York City 25. února 1966. Její matka se jmenuje Emily, je expertkou na výživu a pochází z Texasu. Otec se jmenuje Anthony, pracuje jako právník a má italské a polské kořeny. Po několika letech modelingu se Téa v roce 1989 dostala k herectví. Na rozdíl od svého manžela se objevila v několika vysokorozpočtových akčních filmech jako Bad Boys, Deep Impact či Jurassic Park 3. Zahrála si také hlavní role v některých rodinných komediích – ve filmu The Family Man po boku Nicholase Cage a v komedii Fun with Dick and Jane vedle Jima Carreyho. Populární pánský měsíčník FHM ji v roce 2000 dosadil mezi 100 nejkrásnějších žen světa. Téa se dlouhodobě věnuje charitě, především v rámci organizace UNICEF. Více o tom se můžete dočíst na webu leonionline.com, což jsou bezkonkurenčně nejaktivnější fandovské stránky.

Téa se 6. května 1997 vdala za Davida Duchovnyho, který tou dobou zářil ve veleúspěšných Aktech X. Je matkou dvou dětí, které se jí narodily 24. dubna 1999 a 15. června 2002. Pěkné fotky s Davidem naleznete zde a zde, prohlédněte si také pěknou fotografii v aktualitě Téa Leoniová je pro Gillian velkou konkurencí.

Komentáře: 12

Vřele vám doporučuji populární český týdeník Reflex, který se již od roku 1990 zabývá společenskými, kulturními a politickými tématy. Nejsou to tedy jen půvabné titulní stránky (posuďte sami zde, zde či zde), ale především různorodý obsah naplněný až po okraj zajímavým čtením. Nás, fanoušky Akt X, by však nejvíce mělo zajímat vydání Reflexu z roku 1997, ve kterém se objevil článek o Gillian Andersonové. Tímto bych chtěl požádat ty z vás, kteří máte toto vydání u sebe, zda by se nemohli s námi ostatními podělit o článek uvnitř – třeba formou scanů. Ozývejte se mi do pošty, nebo do komentářů pod tento článek. Díky.

Komentáře: 13

Arcadia, to je svátek všech shippers. Epizoda, kterou napsal do té doby téměř neznámý David Arkin, je jedním z divácky nejpopulárnějších příběhů celého seriálu. Ale ruku na srdce: epizoda, která nám představuje Muldera a Scullyovou v roli manželského páru, snad ani nemohla dopadnout jinak. A protože dnes má být jeden z nejteplejších dnů léta a prázdniny jsou v plném proudu, připravil jsem pro vás v této aktualitě několik vlastnoručně vytvořených obrázků právě z horké Arcadie. Takže se nadechněte neopakovatelné atmosféry a připravte se na podvečer, kdy bude doplněna zbrusu nová recenze této epizody.

 

Komentáře: 9