Kult X

autorka Scully | překlad nabaa | rating G | kategorie MSR | povídka ke stažení

Věděla, že John a Monica jsou někde v terénu. Věděla, že tam nikdo nebude. Pořád měla klíč. Chtěla zajít dolů do kanceláře a jen se rozhlédnout. Nebyla si jistá proč. Měla prostě jen zvláštní pocit. Tušení, kterému se za těch posledních devět let naučila věřit z hloubi vlastní podstaty.

Zatímco výtah klesal dolů, myslela na všechny ty chvíle, kdy do výtahu vstupovala s ním. Na všechny chvíle, kdy se během několikavteřinové cesty z jednoho patra ředitelství do jiného stalo něco, co mělo hluboký dopad na její život. Odhalení. Dotek. Rychlý rozhovor. Počátek nemoci jeho mozku. Pusa, kterou dala Skinnerovi. Dveře zavírající se za Mulderem. Krycek. Billy Miles. Zpráva, že nakonec možná bude moct počít.

Když se dveře otevřely a ona znovu jistými kroky vykročila směrem ke kanceláři, zaplavily ji smíšené pocity. Devět let. A teď to končí. Chtěla ještě naposledy vejít. Posadit se, když tam nikdo není, a cítit to. Cítit jeho. A říct sbohem.

Připadalo jí legrační, že kancelář vypadá v podstatě stejně jako ten první den. John se neodvážil nic změnit. Možná nechtěl. Všechny obrázky byly stejné, dokonce i ten zatracený plakát. Jak jen bylo těžké najít stejný poté, co kancelář do základů vyhořela. Ale bez něj by to nebylo ono. Její pohled přejížděl po stovkách výstřižků, které za ty roky nastřádal. Všimla si, kolik mezi nimi bylo fotografií jí a Muldera. Vypadali spolu dobře. Když se posadila se do jeho židle a rozhlédla se, uvědomila si, že jakýmkoliv směrem se podívá, vždycky narazí na nějakou jejich fotku.

Zajímalo by ji, jestli to udělal schválně.

Ve stropě byly stále zapíchané tužky. Nejspíš nové tužky, ale pořád tužky. Napůl očekávala, že když se podívá na stůl, najde hromádku slupek od slunečnice. Zavřela oči. Najednou zaslechla cinknutí výtahu. Její počáteční překvapení, že tam v neděli někdo je, vystřídala rozmrzelost. Chtěla jen jednu tichou chvilku, tady, v Mulderově místečku, a teď bude vyrušena Doggettem nebo Reyesovou. Chtěla být sama, připomenout si ten první moment, když vešla do tohohle malého sklepního útočiště.

Pod tíhou vzpomínky se usmála a zavolala „Bohužel tady nikdo není. Kromě lidí, který FBI vůbec nehledá.“

Ale hlas, který jí odpověděl, nepatřil Doggettovi, ani Reyesové. Byl to zemitý karamelový hlas lásky jejího života.

„Agentko Scullyová, jsem Fox Mulder. Mám pracovat s vámi.“

Zastavil se před ní a natáhl ruku. Jako kdyby nevěděl, co jiného udělat. Byl vyhublý. Vlasy měl o něco kratší, než jak si je pamatovala, a zdál se být bledý. Na sobě měl modré džíny, šedé tričko a černou koženou bundu, kterou měl, když ho viděla naposledy.

Postavila se a udělala dva velmi jisté kroky směrem k němu. Natáhla ruku a když se jejich ruce setkaly, nejprve mu jí silně potřásla a pak ji pevně stiskla v obou dlaních. Jeho ruka byla útlá.

„Ach,“ usmála se. Cítila se ještě silnější, než při prvním rozhovoru, který se odehrál na tom samém místě před devíti lety. „Řekla bych, že takovou poctu si snad ani nezasloužím. Koho jste vytočil, že vás šoupnuli zrovna sem, co?“

Hrál tu hru s ní. Aniž by pustil její ruku, Mulder odpověděl, „Musím říct, že se na práci s vámi těším. Bude to zajímavé.“

„Opravdu? Já myslela, že vás poslali, abyste mě špehoval.“ S těmi slovy se mu vrhla do náruče a přitiskla svou hlavu na jeho hrudník. Slyšela, že jeho srdce bije stejně rychle jako její, možná ještě rychleji.

„Jestli snad máte pochyby o mé kvalifikaci a doporučeních…“ zašeptal jí do vlasů.

Slzy jí teď smáčely tváře. Začala se smát. Vjel jí prsty do vlasů, hladil ji něžně, jakoby se nikdy předtím nedotkli. „Jste bývalý zvláštní agent přidělený k Aktům X. Má životní láska a otec mého dítěte. A byl jste pryč tak strašně dlouho.“

Mulder ustoupil, zvedl jí bradu, aby se jí mohl podívat do očí, a pak odpověděl s úsměvem, který uměl vykouzlit jen on, „Myslím, že teď bys mi měla ukázat nějaký diapozitivy.“

Dlouze se nadechla a vzduch se jí zarazil v hrdle. „Muldere.“

„Já vím, Scullyová,“ zalykal se emocemi, „ale jsem zpátky. Slibuju. A…“ rozepnul si bundu a odhalil zbraň ve starém známém pouzdře, „vzali mě zpátky. Aspoň prozatím. Aspoň než budeme mít všechny odpovědi, které hledáme, o Williamovi. A dokud nebude zpátky doma, kam patří. S námi.“

Vztáhl ruku a začal lehce hladit její tvář. „Stál jsem tady, ten první den, před tolika lety, a vysvětloval jsem ti, proč dali I do FBI. V tom samém momentu jsem přestal být na světě sám. Od té chvíle jsme to byli my.“

Položila mu ruce na zátylek a chvíli jen tak stáli, ve stejné pozici, jako tehdy na chodbě před jeho bytem, když to vypadalo, že se jejich cesty rozdělí. V momentu, kdy si uvědomili, že síla jejích partnerství je větší, než si vůbec dokázali představit.

Ale tentokrát nic nebránilo jejich rtům, aby se setkaly. Žádné včely. Žádné zábrany. Žádné obavy z FBI a jejich nařízení. Byl to polibek dvou lidí, kteří našli svůj dokonalý protějšek, dokonalý protiklad, který je ohrozí i ochrání. Dvou lidí, kteří spolu vyšli na tu největší z cest. Ale tahle konečná pravda nebyla prchavá, ani nepostižitelná. V jejich vztahu je čekal ještě jeden případ k vyřešení. Poslední pravda. Zjištění, kdo je jejich syn, aby jej mohli přivést domů.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 22.9.2009 v 23:30 v kategorii Povídky.