Vzpomínka na ty, co už přešli na druhou stranu
Při všech těch vánočních záplavách dárky lidé zapomínají, že křesťanská tradice nabízí jeden ještě podstatně duchovnější svátek. Jsou jím dušičky, což je lidový název pro Památku všech věrných zemřelých. Ta se slaví vždy 2. listopadu a následuje po Slavnosti Všech svatých, kterou si připomínáme první listopadový den. Dušičky mají kouzlo proto, že jsou svátkem všech, kteří zemřeli, nebo-li, jak já vždy raději říkám, přešli na druhou stranu. Smrt zůstává nedílnou součástí našich životů, i když se ji mnozí, k vlastní škodě, snaží ze života vytěsnit. Smrt i otázky víry koneckonců vždy byly součástí příběhu Akt X, kdy agentka Scullyová, ač vědec a skeptik, nikdy neodložila malý křížek ze svého krku. Myslím, že tento paradox skrze ni o nás všech něco vypovídá. A tak i když nechodíte do kostela a hřbitovy znáte jen z filmů, vzpomeňte si dnes nebo zítra na něco z toho, o čem tyto svátky jsou. Návštěva kostela ani hřbitova není podmínkou.
Nepatřím žádné církvi, neboť jsem přesvědčen, že už z podstaty lidství bude jakákoliv instituce, řízená člověkem, náchylná ke korupci a tedy morálnímu zkažení. Zajímá mě však, jak různé kultury a náboženství přistupují k otázkám života a smrti. V tomto směru mě mimořádně zaujala myšlenka, která byla vyslovena právě v Aktech X. V mytologické epizodě Piper Maru kapitán Johansen říká agentce Scullyové, že k nám naši mrtví promlouvají, varují nás a snaží se nás zachránit před zatracením sebe samých. A právě to je svědomí.
Tento článek byl zveřejněn 2.11.2016 v 12:00 v kategorii Život.
