Kult X

Zatímco ve vánočním přání z minulého roku vám popřáli manželé Mulderovi, fešák Doggett i fenka Blue, dnes jsem tu pro vás pouze já. Protože se již za několik hodin dozvíme, které jsou nejlepší epizody seriálu Akta X, nebudu letošní přání zbytečně natahovat. O letošním roce by se dalo psát dlouze, byl plný důležitých okamžiků, krásných chvil i bolestivých tragédií. David Duchovny nám oslavil padesátku, tu oslavili i Frank Spotnitz a Rob Bowman, dva mimořádní tvůrci Akt X. Kdyby žili, slavili by pěkné narozeniny i dva největší hudebníci historie, Elvis Presley (75 let) a John Lennon (70 let). Čeští hokejisté i české basketbalistky se pak na světových šampionátech probojovali až do finále, kde naši kluci famózně porazili Rusko a naše holky jen těsně podlehly Američankám. Nic to však nezměnilo na tom, že jak čeští reprezentanti, tak české reprezentantky se stali hrdiny a hrdinkami našich srdcí. A co dalšího se na té naší malé modré planetě letos ještě stalo?

Letos vedu poněkud skromnější vánoční výzdobu, jíž vévodí ovečky… :)

Zemětřesení pohřbila lidi na Haiti a v Chile, povodně zase utopily část Pákistánu a obrovská ložiska ropy zaplavila Mexický záliv. V dubnu tragicky zahynula elita polského národa, včetně manželského prezidentského páru a vrcholných armádních představitelů. V Praze proběhl největší summit posledních let mezi USA a Ruskem. V Česku a na Slovensku se krátce po rozsáhlých povodních zlepšila politická situace. Když už to po zázračné záchraně 33 chilských horníků vypadalo se světem mnohem nadějněji, výbuch na druhé straně planety v novozélandském uhelném dole zabil necelou třicítku mužů. Čínský disident dostal Nobelovu cenu za mír a nejvýznamnější barmská disidentka byla propuštěna na svobodu. Aby té radosti ale nebylo příliš, zaútočily na konci listopadu bez varování severokorejské jednotky na jihokorejský ostrov, kde zavraždily dva vojáky a dva starší civilisty.

Minulý rok jsem si přál jedno jediné – aby takových lidí, jako byl Patrick Swayze, bylo na našem světě stále více. Doufám, že se to jednou vyplní, byť na „výsledky“ si budeme muset samozřejmě ještě počkat. Mezitím další skvělí lidé náš svět opustili. Vždy jsem se jim ve vánočních aktualitách věnoval a tradici neporuším ani dnes. Hlas Ameriky, spolupracovník Svobodné Evropy a špičkový novinář Ivan Medek odešel už na začátku ledna. V dubnu zemřel profesor Tomáš Josef kardinál Špidlík, vyznamenaný Řádem T. G. Masaryka. Jen o měsíc později ztratil náš národ dalšího velikána, právníka, bývalého předsedu Nejvyššího soudu ČR, ministra spravedlnosti a nezapomenutelného Veřejného ochránce práv JUDr. Otakara Motejla. Odešli i čeští vlastenci Ota Rambousek, Jiří Křižan a Vladimír Bystrov, spisovatelé, kteří se ve svém díle věnovali dobám totality. A nebe nad námi od letošního června baví géniové divadelních prken a stříbrného plátna, Ladislav Smoljak a Vladimír Dlouhý. Toho prvního nemusím představovat, toho druhého jsem měl a stále mám strašně rád. Nejenže pravidelně propůjčoval svůj hlas Tomu Hanksovi, zároveň byl famózním hercem. Navždy ho budu mít spojeného s postavou Petra Máchala z té nejnádhernější české pohádky, co tu kdy byla. S čerty nejsou žerty budou vysílat v neděli v osm večer, tak se, prosím, koukejte. Během soboty 25. prosince 2010 si tuto pohádku můžete kdykoliv spustit z homepage vyhledávače Seznam. Málokdy vidíte bok po boku takové osobnosti jako jsou či byly Kemr, Preiss, Nárožný, Heřmánek či Vetchý. Krom radosti nám tato pohádka přináší i jedno poselství, vyřčené v samém závěru, jež je platné dodnes. Říká, že „když se kolem sebe rozhlédneme, vidíme, že ještě dneska spoustě lidí peklo chybí.“

Velká škoda, že z českých sdělovacích prostředků jsme se téměř nedozvěděli o tom, že žil a letos ve svých sedmasedmdesáti letech zemřel profesor Frederick Jelinek. V době komunistické zvůle emigroval do Spojených států amerických, kde se stal uznávaným představitelem v oboru matematické informatiky a komputační lingvistiky. Četné akademické tituly získal na proslulém Massachusetts Institute of Technology (M.I.T.) i na Harvardu. Byl to jeho výzkum, vedený na půdě IMB, díky němuž dnes počítače dokáží rozpoznávat lidskou řeč. Je velmi smutné, že podobné lidi jsme z naší země vyhodili.

A to byla jen česká jména. Z těch zahraničních bychom mohli začít třeba u Leslieho Nielsena, kanadského herce, kterého si svět navždy zapamatoval jako velkého komika.

Dvě věci mě letos potěšily mimořádně. Po dlouhých letech se svého pokračování dočkalo Toy Story, které prostě musíte znát, pokud jste v roce 1995, kdy byl uveden první díl, byli dětmi. Nový třetí díl celou ságu o životě hraček uzavírá doslova bravurně. Tvůrci filmu, studio Pixar, ostatně uměli dávkovat slzy a smích vždy mistrně. Druhá skvělá věc má jméno Jackie Evancho, desetiletá dívka, která pokud není andělem, minimálně má andělský hlas. Jen si poslechněte některá její vystoupení, třeba O mio babbino caro, Pie Jesu či Time to Say Goodbye. Někomu to může připadat málo, ale protože jsem skromný a v mezích optimistický, tak mně tyto dvě věci stačí k tomu, abych svět ještě úplně neodepisoval… ;)

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 24.12.2010 v 4:00 v kategorii Život.