Všechny jeho pohřby (povídka, verze 2006)
autorka Punk Maneuverability | překlad nabaa | rating G | kategorie V, A
Tentokrát Mulder zemřel ve středu. Na duben bylo teplo a ona na sobě měla tenký bavlněný svetřík s tříčtvrtečními rukávy. Byl nový. Koupila ho impulzivně minulý týden po snídani se svou matkou. Stěžovala si na práci, kterou Scullyová dělá, a nezapomněla utrousit komentář stran toho, jak tvrdě vypadá, pořád v černé a bílé, samý kostým a košile. Když se Scullyová vrátila z márnice, ten svetr si svlékla a vyhodila ho do koše. Žlutá nikdy nebyla její barva.
Obřadu se účastnili ti samí lidé. Ti, které znala, jako Skinner a Střelci, a ti, které neznala, jako třeba ti staříci v tmavých oblecích, kteří se vždycky objevili, aby pak postávali na okraji davu se svými pobledlými tvářemi a zvrásněnými prsty, svým osudem a svým spiknutím. Pamatovávala si každý jeho pohřeb jako vzdálenou značku v jejich historii: datum, čas, květiny, počasí. Stávala vedle paní Mulderové s očima sklopenýma k zemi a truchlila. Někdy jí jeho matka podala vlajku z jeho rakve. Někdy pršelo.
Tenhle pohřeb byl jako všechny ostatní, jednoduše variace na stejné téma. V pár věcech se lišil. V těch, které zajímaly jen ji. Frohike nebyl opilý, ale Byers ano. Skinner měl proslov a pro jednou říkal jen samé pěkné věci. U hrobu kdosi dostal astmatický záchvat. Pohřební síň byla tak nová, že stále ještě páchla malbou a lepidlem na koberce. Rakev byla samozřejmě zavřená. Tentokrát toho moc k sešití nezbylo. Mohli ho pohřbít v krabici od bot, jako mrtvého křečka, a pořád by zbylo dost místa.
Teď jí v mysli začaly podobné události splývat, stejně jako každému, kdo žije určitou dobu. Už si nevzpomínala, jestli ji Mulder vzal na večeři o jejích čtyřiatřicátých nebo pětatřicátých narozeninách. Ztratila pojem o tom, kolikrát stála vedle jeho těla a plakala. Zapomněla už číslo jeho hrobu. Pokaždé ho pohřbili jinam, jakoby doufali, že tentokrát se mu místo odpočinku zalíbí a zůstane tam. Jakoby doufali, že mu to ztíží hledání cesty domů, vyhrabání se ze země, do které ho uložili, a navrácení se mezi živé.
V zásuvce svého stolu má Mulder obálku, která má být otevřena v případě jeho smrti. Poprvé ji rozřízla jeho kovovým perořízkem. Podruhé použila palec. Teď už ji nechává otevřenou. Potřetí, počtvrté, popáté, stejná obálka s roztřepeným otvorem, ohnutými rohy a změklými ohmatanými okraji. Neobsahuje víc než propracovaný vtip, nepříjemný kus fikce. On nikdy nezemře. Zemře, jen pokud zemře ona. A jí už několikrát řekli, že ten den nikdy nepřijde.
Jde ho navštívit na jeho místo. Násyp hlíny přikrývající jeho rakev je mokrý. On pod ním není, ale možná je pod jiným políčkem špíny, v jámě, kterou nikdo nikdy nenajde, pod kterým ho nikdo nikdy nebude rušit. Stojí u jeho hrobu, osamělá truchlící, osoba, co nevěří. Smrt je fraška.
Zanechá tam sáček slunečnicových semínek, aby označila jeho prázdné lože. Ztratila v téhle šarádě víc než Muldera. Plakávala, když to dělala.
Tento článek byl zveřejněn 5.3.2010 v 18:00 v kategorii Povídky.
Zvláštní a zajímavé. Tahle verze se mi možná líbí o maličko víc než ta předešlá.
Taky se mi tahle verze asi líbí o trošilinku víc… nevím..je taková jemnější. Ale zas ta druhá je tak drsně surová a to jí dává větší sílu..
Pripadam si trochu blbo, ale mohol by mi niekto vysvetlit pointu? je to krasne napisane, ale nejako stale neviem prist na to, ci je to metafora a ak ano, tak na co…
Xloverin: Já jsem to pochopila tak, že je to metafora pro všechny ty situace, kdy Muldera považovali za mrtvého a kdy vlastně Scullyová umírala s ním. Aspoň podle té věty „Násyp hlíny přikrývající jeho rakev je mokrý. On pod ním není, ale možná je pod jiným políčkem špíny, v jámě, kterou nikdo nikdy nenajde, pod kterým ho nikdo nikdy nebude rušit.“
Přiznám se, že po včerejším přečtení obou verzí jsem si večer pustila Dead Alive, což je epizoda, na kterou obvykle nemám ani za mák chuť…takže rozhodně díky nabaa za povídku a Krycekovi za uveřejnění, povídka je to krásná, čtivá a silná.