Kult X

autorka Punk Maneuverability | překlad nabaa | rating G | kategorie V, A

Fox Mulder zemřel ve středu a já tomu nikdy neodpustím.

Jemu už jsem odpustila. Odpustila jsem mu dávno, když ještě dýchal. Poprvé. Nebo podruhé. Nevím to přesně.

Nevěřil mi, když jsem řekla, že mě to mrzí.

Omluvila jsem se a znamenalo to, že mu odpouštím, ale stejně nevěřil

Dokonce ani když mi kůže na tvářích ztuhla slanou vodou slz nevěřil.

Nikdy mě neviděl plakat. Díval se, jak se mi stahuje tvář, ale nikdy mě neviděl skutečně plakat. Dělala jsem to, když se nedíval.

Vím, že se teď nedívá, takže je bezpečné plakat.

Kolikrát jsem ho musela pohřbít? Jak dlouho bude umírat?

Znám odpověď. Umře tolikrát, kolikrát ho zvládnu pohřbít.

Pamatuju si každý jeho pohřeb. Možná přijde čas, kdy na něj ani nebudu muset jít. Budu moct přeskočit mečíky, lilie, soustrast.

To by jen zdržovalo. Jen by se mi hrdlo každé ráno, když se probudím, stahovalo myšlenkou, že je stále mrtvý. Každý den, kdy bych žila bez něj, by umřel o trochu víc.

Fox Mulder nebyl zbabělec, ale pokaždé z těch tisíců smrtí zemřel stejně.

Měl své důvody.

Každé smrti dal váhu té poslední. Žádná nebyla lepší, než jiná. Všechny pro něj byly skutečné. Všechny velmi důležité.

A já, na druhé straně, jsem všech stejně litovala. Pokaždé existovala možnost, že bude jeho poslední. Nikdy jsem to s jistotou nevěděla. Nepříslušelo mi to vědět.

Já jsem zemřela jednou, nebo dvakrát, ale nikdy s takovou vervou a talentem jako Mulder. Neměla jsem tu schopnost zemřít, kterou měl můj partner – opakovaně, jednoduše, úplně.

Umírání nebylo mou nejsilnější stránkou. Místo toho jsem čekala. Léta mě to tak naučila.

Čekala jsem, když hledali těla. Kdyby se měli dívat, nenašli by. Mulder byl Houdini dokonce i ve smrti. Neexistovala pro něj krabice. Ani pouta.

Čekala jsem, když ho vybalili a položili na kovový vozík ve sterilním sklepě. Čekala jsem na jeho tvář. Byla jeho? Byla vůbec kdy jeho? V tu chvíli všichni vypadali jako on. Mé přikývnutí nemělo význam.

Čekala jsem s jeho matkou. Čekala jsem zatímco čekala ona. Nechala jsem ji, aby mě obvinila. Znovu a znovu jsem byla obviňována. Obviňována z věcí, které jsem neudělala. Nechala jsem ji. Znovu a znovu jsem ji nechávala. Radši mě, než jeho. Vždycky radši mě.

Zlepšila jsem se v čekání. Teď v čekání vynikám.

Je znovu mrtvý. Má svůj kus země. Navštěvuju ho jako poutník. Ignoruju pohledy, když se nakloním a položím mu na hrob slunečnici.

On ví proč. A to jediné je důležité.

Tihle lidé neví nic o čekání. Ukládají své rakve do země a přerůstá je tráva. Já ukládám rakve a rostou ony. Jsem v tom úspěšná. Pěstuju a sklízím smrt. Co zasadím, nezůstane mrtvé.

Jsem farmář.

Farmář čeká.

Můj partner je závislý na tom, že tady budu, že budu čekat.

Čekat na jeho návrat.

A tak to dělám. Čekám.

Nikdy jsme o tom nemluvili. Je to prostě něco, co děláme. Je to část naší rutiny, naší dohody.

Víme a to stačí.

Já stojím tady a on stojí tam. Nemůžu ho ze svého místa vidět.

Stojím u jeho hrobu jako tichá horská víla. Nemluvím o smrti. Smrt není skutečná. Smrt je jen plynoucí fráze a jeden z nás z ní brzy vyroste.

Jsem jediná, kdo tady stojí, před jeho hrobem. Fox Mulder, muž, který povýšil umírání na umění. Byla jsem jeho plátnem.

Řeknou mi, až bude konečně mrtvý? Přijde jednou den, kdy tráva překryje jeho rakev a já jediná budu dál otálet?

Zastaví to čekání?

Hrála jsem jejich hru nespočet let. Budou tak slušní, aby mi dali vědět?

Nebo je možné, že i na vlastním pohřbu budu čekat na jeho návrat? Umírat a přesto stále čekat…

Vzpomínám si na otcův pohřeb. Pamatuju si, jak rozprašovali jeho popel do moře.

Vzpomínám si na pohřeb Williama Muldera. Pamatuju si, jak jsem poprvé stála na hřbitově s prázdnotou ve tvaru muže po svém boku.

Vzpomínám si na pohřeb své sestry. Pamatuju si, že ten den vůbec nesvítilo slunce.

A vzpomínám si na Mulderovy pohřby. Na všechny.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 5.3.2010 v 15:00 v kategorii Povídky.