Kult X

autorka Mandy | překlad luca | rating NC-17 | kategorie S, MSR, A | spoiler all things, post-ep DeadAlive | povídka ke stažení

1. část

Zastavte hodiny, vypněte telefony – Zabraňte psům v zuřivém štěkání – Umlčte piána a s tlumeným vírem bubnů – Přineste rakev, nechť truchlící pláčou

Nechte aeroplán kvílivě hučet nad hlavami – Ať na oblohu vykreslí zprávu, že je mrtvý – Oviňte smutečními mašlemi bělostné krky holubic – Nechť pochůzkáři nosí černé bavlněné rukavice

Byl mým severem, jihem, východem i západem – Mou týdenní prací a nedělním lenošením – Mým polednem, půlnocí, řečí a písní – Myslela jsem, že ta láska potrvá na věky; mýlila jsem se

Hvězdy teď nejsou vítány, smázněte všechny z oblohy – Sbalte měsíc a uhaste slunce – Vypijte oceány a vypalte lesy – Nic na světě už nebude v pořádku

(W. H. Auden 1907 – 1973)

Změnil se, už není tím mužem, co býval. Kromě desítky kilogramů, některých částí, které mohou nebo nemusí chybět v jeho těle (to musí být ještě blíže určeno), a části paměti postrádá Mulder to, co ho činí Mulderem. Ta malá nedefinovatelná jiskra, energie, která poháněla jeho víru, neúnavný šestý smysl, který z něho dělal génia. Scullyová zírá do Mulderovy karty dlouhé minuty, zajímá ji, jak by se vědecky označil jeho současný stav. Mulderectomie? Všechno z Muldera Mulderovi chybí.

Trvá to tři dny. Tři dny kapaček, rentgenů, doktorů, Střelců a Scullyové bedlivě na vše dohlížející. Tři dny Doggettových významných pohledů od prahu dveří a Skinnerova cukání koutků, jakoby se chtěl usmát, ale nešlo to. Tři předlouhé dny uplynou a pak Mulder ukáže na její vzedmuté břicho.

„Co to je?“

Scullyové se rozzáří obličej, na tenhle moment čekala. Pohladí se tam, kde je důkaz života uvnitř nejvíce patrný. Vezme Mulderovu ruku a přitiskne ji na to místo. Stojí tak nekonečné minuty, ale vypadá to, že on pořád nechápe.

„Jsi… v pořádku?“ ptá se zmateně, nejistě.

Scullyová zaváhá. „Jsem úplně zdravá, jen těhotná“ vysvětluje. Mulder na ni upírá prázdný pohled a do dveří vejde lékař.

Mulder je propuštěn do péče Scullyové, Doggett zakleje a opouští čekárnu. Ze Skinnerových ramen padá balvan viny, zatímco tlačí kolečkové křeslo směrem k autu, které přistavili Střelci. Scullyová kráčí vedle něj, s jednou rukou položenou na Mulderově rameni a druhou přitisknutou k břichu. Byers řídí, Frohike ho naviguje a Mulder spí s hlavou položenou v jejím klíně. Mohla by mu spočítat všechny kosti na rukou, jsou jasně viditelné.

Pak je ospalý a vyčerpaný Skinnerem dopraven vzhůru a uložen do její postele. Téměř okamžitě usne a Scullyová se se Skinnerem vytratí do kuchyně připravit horké mléko pro ni a kafe pro něj. Několik minut jen tak vděčně tiše sedí, usrkávají ze šálků a sdílejí ten pocit uvolnění. Je to za nimi. Mulder je doma.

„Řekla jste mu to?“ ptá se Skinner.

Scullyová přikývne. „Ale nemyslím, že by mu to došlo. Má o čem přemýšlet“ podotkne. Rozhodne se, že tuhle omluvu bude používat tak dlouho, dokud bude Mulderova duše pryč. Mrtví muži mohou být tak zmatení, jak sami potřebují.

Skinner brzy odejde, zanechá Scullyovou samotnou s tikajícími hodinami, v bytě, který je náhle tak plný jen vědomím, že Mulder leží ve vedlejším pokoji. Ona obejme jejich nenarozené dítě oběma rukama a přihlouple se usmívá. Táta je doma, děťátko, pronese hlasitě a chtěla by se rozesmát, ale neudělá to, aby Muldera nevzbudila. Necháme ho spát, maličké.

Když se zešeří, rozsvítí jednu z lamp a hltavě pojídá lasagne, které připravila její matka. Ona, dítě a obrovský talíř balancují na gauči. Krmí se tak, jako by se pořádně nenajedla od doby, co zmizel, nenasycena jídlem i životem. Všechno dává konečně smysl, uvědomí si a začne přemýšlet o jméně pro potomka. Fox junior, rozhodne se nakonec, i když ví, že to Mulder nikdy neschválí.

A jakmile se venku rozlije černočerná tma, zhasne světlo a vydá se do ložnice. Svléká si oblečení a pozoruje Muldera, jak se vrtí na polštáři. Vklouzne k němu úplně nahá a její teplé tělo ho pohltí, přestože tvrdě spí. Přitiskne se k ní, spokojeně vydechne a konečně se uklidní. Jeho dech se prohloubí, Scullyová se potěšeně usměje a děťátko ji kopne na srozuměnou.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ráno se dostaví klan Scullyových s dětmi a potravou, která je jednak výživná a jednak snadno připravitelná v mikrovlnce. Mulder stále spí, když si Scullyová obléká župan a jde ke dveřím vstříc své matce, bratru, švagrové a něčemu, co vypadá jako klubko háďat. „Moje neteře“ vysvětluje Tara s omluvným úsměvem. Políbí Danu na tvář, chvíli drží její ruku v dlani a pátravě si ji prohlíží, pak vystrčí děti ze dveří a zamumlá něco o parku. Maggie září radostí, když stojí ve dveřích Daniny ložnice a pozoruje Muldera, svého ztraceného marnotratného syna. Stiskne ruku své dcery a kousne se do spodního rtu tak silně, až se objeví malá kapka krve.

Bill se za nimi zjeví jako zlověstný posel. „Jsem rád, že je doma… kvůli tobě“ zašeptá nakonec a Scullyová cítí, jak se jí štěstí rozlévá jako červeň po tváři. Mulder se zavrtí a oni okamžitě couvnou od prahu a vrátí se do kuchyně. Scullyová uvaří čaj a pak spolu rozmlouvají v polohlasných šepotech.

Hodiny ubíhají a Maggiiny rty a Billova trpělivost se stále ztenčují. Chtějí Muldera vidět, ujistit se, že je zdravý a při smyslech. Scullyová je vděčná a znepokojená zároveň, vděčná za jejich zájem a znepokojená jejich kypící zvědavostí. Mrtvý muž spí bez hlesu v její posteli, což ji nutí ho neustále chodit kontrolovat, poslouchat jeho namáhavý dech, uklidňovat se. Tara se krátce vrátí, jen aby popadla klíče od auta a vysvětlila, že odveze malé neteře domů. Bill se sveze s matkou. Scullyová uvaří další čaj, Maggie připraví obložené chleby. Povídají si o dětech, Bill poskytuje cenné rady, Maggie činí návrhy a Scullyová poslouchá a poprvé za dlouhou dobu se necítí raněná.

Přeruší je tupá rána z ložnice, všichni jsou rázem na nohou. Mulder s přikrývkami zmačkanými kolem pasu vzhlédne překvapeně od rozbité lampy. „Ahoj“ pronese pomalu. Podívá se provinile zpět na lampu. „Kopl jsem do ní. Omlouvám se.“

„To nic, to je v pořádku“ ujistí ho Scullyová vřele. Maggie to už nemůže vydržet, prosmykne se kolem své dcery a vrhne se k Mulderovi.

„Foxi… Tak rádi tě máme zpátky“ pronese celá šťastná.

Mulder se unaveně usměje a na tváři se mu objeví úlevný výraz. „Ano“ souhlasí, chvíli se rozhostí ticho a pak pomalu přikývne.

„Chceš pomoct s oblékáním, Muldere?“ ptá se Scullyová. Chvíli mu trvá, než si její slova přebere.

„Ano“ opakuje a znovu pomalu kývne.

Bill a Maggie se nenápadně vytratí. Oblékání Muldera se stane komedií plnou omylů, Scullyová je neohrabaná, Mulder se neudrží na nohou. Málem oba upadnou, Mulder se dusí tričkem, ona pak uhladí švy na jeho rameni, cítí vystupující klíční kosti, následky hladovějícího těla. Nakonec naleznou rovnováhu, Mulder vklouzne do měkkých kalhot a vychrtlýma rukama je tahá vzhůru přes boxerky. Popadne druhý dech a zaboří jí nos do vlasů.

„Krásně voníš“ zamumlá. Scullyová se zhluboka nadechne proti jeho hrudi a zjistí, že mu kompliment nemůže oplatit. Mulder je cítit nemocnicí. Smrtí. Poddá se to, pomyslí si.

„Připraven čelit masám?“ škádlí ho.

Mulder povzdechne. „Udělal někdo z masy něco k jídlu?“

Scullyová zvedne hlavu, Mulder na ni chvíli jen tak zírá. „Muldere…“ začne, ale on se od ní odvrátí, chytne ji za ruku a vede vrávoravým krokem do kuchyně.

Maggie je vítá kouřící polévkou, nejspíš kuřecím vývarem. Mulder se posadí, před sebou mísu, po pravici lžíci. Bezmyšlenkovitě začne jíst. Scullyová napočítá devět polknutí, pak Mulder pokrm odsune směrem k ní. Pořád hladová, dojí zbytek sama. Mulder vypadá zcela ztracený v myšlenkách, Bill je oba sleduje a ramena mu tuhnou. Maggie je vážná, probírá se Mulderovými vlasy a předstírá, že nevidí strašlivé jizvy na jeho tvářích.

Když už je pozdě a nastane čas k odchodu, Maggie Muldera obejme, ačkoliv on ji téměř nevnímá. Bill lehce pokyne hlavou a stiskne mu ruku, překvapený, když Mulder sykne bolestí. Scullyová ujišťuje matku, že mají dostatek jídla nejméně na další měsíc, a pak se také obejmou, jak jen to jde přes její vzedmuté břicho.

Mulder opanuje gauč, dálkové ovládání stisknuté v dlani. Přeskakuje jednotlivé kanály, žádnému nevěnuje víc než půlvteřinu pozornosti. Scullyová o gauči také přemýšlí, bolí ji záda. Mulder se však soustředí jen a jen na přepínání programů. Když zazvoní telefon, je vysvobozena. Řekne své jméno do mluvítka a touží uniknout do ložnice, aby se zbavila Mulderova nekonečného cvakání. Je to Doggett, stojí před jejím domem a ptá se, zda může jít nahoru. Scullyová váhá, nechce, aby Doggett a jeho věčné remcání narušilo jejich bublinu štěstí. Už už chce odmítnout, Doggett však prosí. Prosím, naléhá, prosím. Scullyová svolí.

Mulder vypadá, že ho přítomnost dalšího muže v místnosti vyvádí z míry. Vypne televizi a těká očima z Doggetta na Scullyovou a zpátky. Scullyová si uvědomí, že ještě nebyli představeni. „Fox Mulder… agent John Doggett, můj dočasný partner v Aktech X“ prohlásí. Doggett při slovu dočasný zvedne obočí, Mulder pomalu vstane a tváří se nedůvěřivě. Potřesou si rukou. Scullyovou rozbolí hlava.

„Rád vás vidím tak živého“ pokyne Doggett hlavou k Mulderovi.

Mulder se donutí k mírnému úsměvu. „Fajn, že jste rád.“ Pak už jen tiše poslouchá s odvrácenou tváří, jak Doggett plánuje dát jeho zmrtvýchvstání právně do pořádku. Scullyová se vděčně usmívá a děkuje, Mulder si hraje s lemem trička. Doggett teď hovoří přímo k němu, bude potřebovat lékařské potvrzení a testy DNA, aby dokázal svou totožnost. „Co se stalo s mými věcmi?“ zeptá se Mulder náhle mimo téma a máchne rukou do prázdna.

„Jako jediný vykonavatel tvé poslední vůle je mám já“ vysvětluje Scullyová.

Mulder nakrčí čelo. „Máš je?“

„Všechny jsou tam, v tvém bytě“ pokračuje ona bez mrknutí.

Znovu zazvoní telefon, Scullyová se rozhodne využít záznamník. Mulder ztrácí zájem a jde zvednout sluchátko. Doggett stále hovoří, Scullyová ho poslouchá, ale jedním okem sleduje Muldera. Dovtípí se, že musí volat Střelci podle toho, jak se Mulder směje, vrtí hlavou a šklebí. Pak zavěsí a zamíří k jejímu počítači. „…soud ještě tenhle týden, jeho zdravotní pojištění…“ deklamuje Doggett. Mulder si zapne hru Jazz Jackrabbit a ona si pomyslí, že ji do jejího seriózního přístroje beztak nainstaloval on. Jeho pohyby a postřeh jsou však příliš zpomalené a nejisté, a tak Jazz pořád dokola umírá a nutí Muldera se vztekat jako malé děcko. Dítě, pomyslí si Scullyová, ruku si přitiskne na břicho, na ledničce fotku z ultrazvuku. Malá holčička, říká si, nebo malý chlapeček. Prostě něco malého. „Měl bych přijít jindy?“ ptá se Doggett a přeruší tak tok jejích myšlenek.

„Ano“ odpoví rozhodně a její sociální cítění je v tu chvíli to tam.

Doggettovy rysy ztvrdnou, jak míří ke dveřím. „Jsem stále váš partner“ volá od prahu naštvaně. „On není schopný služby a já jsem pořád váš partner, agentko Scullyová.“

Scullyová přikývne a věnuje Mulderovi něžný pohled. „Ano, já vím, agente Doggette. Jo…“ snaží se říct, ale to jméno zní z jejích úst cize. Znovu to nezkusí. „Ale dokud nebude zase jako dřív, nejsem schopna služby ani já.“ Doggett odejde, on i jeho kamenné rty, a zanechá ji napospas tikajícím hodinám a štěstí, které se pomalu vytrácí. Scullyová se postaví za Muldera, položí mu ruce na ramena a otočí ho k sobě čelem. „Muldere, musíme si promluvit“ naléhá s rukou přitisknutou k břichu.

Mulder se unaveně usměje. „Ledový čaj?“ ptá se. Jazz Jackrabbit znovu umírá.

„Jak chceš, Muldere“ povzdechne si Scullyová. Mulder dostane svůj čaj a další polévku, Scullyová rozsvítí světlo a pak dojí jeho talíř. Mulder se vydá do koupelny a ona se snaží nerozplakat.

Nad umyvadlem si bok po boku čistí zuby, mechanicky sem a tam napříč ústy, oba unavení, jeden ztracený, druhý nalezený. Mulder se toužebně zadívá na její sprchu, ovšem Scullyová ví, že to by už dnes nezvládli. Postrčí ho do ložnice a stáhne mu kalhoty. V jeho očích se na okamžik zableskne cosi hříšného, ale hned zase zejí prázdnotou. On usedne na kraj postele, zatímco se sama svléká, nic sexy v tom však není. Navleče si neforemné bavlněné pyžamo, XXL, a pomalu ulehá, když jí Mulder položí ruku na břicho.

„Čí je to dítě? Doggettovo?“ zeptá se. Scullyová se okamžitě vzpřímí do sedu, nohama nedosahuje na podlahu.

„Tvoje, Muldere. Naše. Je to naše děťátko“ vysvětluje raněná a zmatená jeho dotazem.

Scullyová si dobře pamatuje na tu noc, kdy bylo počato. Tedy aspoň si myslí, že to byla právě ta noc a ne jiná. Noc, kdy se Mulder vrátil z Anglie, a ona usnula na jeho gauči, aby ji vzápětí láskyplně přikryl dekou. Když se později probudila, v akváriu vesele stoupaly bublinky a ona našla Muldera nahého v ložnici, rozvaleného napříč postelí s roztomile pocuchanými vlasy. Řekl Co je? a ona zase Muldere. Vklouzla k němu, pomáhal jí svlékat kousky oděvu a zároveň se jí snažil strčit jazyk do úst, což ji hlasitě rozesmávalo.

Pak se vášnivě líbali s propletenými končetinami, dychtili po sobě víc a víc. Položila se nahými zády na jeho hruď, prostě jen tak, a on hladil její křivky oběma dlaněmi a pronesl dráždivým tónem Poddej se mi. Pak už na mluvení nebyl čas, jen ústa, kůže, horko a vlhko a… tvrdě, tvrději… Bože, prosím, Muldere, ještě, jakkoliv, jen víc, tvrději.

Mnohem později vložil CD do přehrávače, pustil ho velmi tiše, objal ji silnými pažemi, přiblížil svou tvář k její a šeptal jí do ucha, Mluv se mnou, miláčku, uprostřed noci, Pojď blíž, jeho rty ji šimraly na tváři. V téhle chvíli, kdy jen světlo z akvária osvětlovalo rám dveří a měsíc nakukoval oknem, cítila nevýslovnou lásku a věděla to. Tohle je ono, myslela si, tohle je navždy.

Ztratit ho bylo jako umřít.

„Naše dítě, Muldere“ zopakuje. Slzy jí tečou po tvářích a ona Muldera pevně obejme, přivine ho k sobě a zoufale si přeje, aby byl sám sebou. On pomalu přikývne, oči stále podivně prázdné, ale drží ji, když pláče. Až jí nezbudou už žádné slzy, schoulí se společně pod pokrývku. Mulder, jeho oči září do tmy, je nejistý a neohrabaný, ošívá se. Jeho ruce sjedou lehce po jejích žebrech a ona zadrží dech. Už je to tak dlouho, pomyslí si. Jenže je pořád tak slabý a ospalý, nakonec jen přimkne své dlouhé tělo k jejímu. Scullyovou ukolébá důvěrně známý tlukot jeho srdce.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Šedivé světlo svítání a obrázek nahého, zmáčeného Muldera ji ráno probudí. Chvěje se a přešlapuje z nohy na nohu v chladném ranním vzduchu, zatímco ona na něj překvapeně mžourá zpod přikrývky. „Nemohl jsem najít ručníky“ vysvětluje Mulder, zatímco ona beze slova vstane z postele, natáhne si župan a pak ze spodní části prádelníku vytáhne čistou osušku, která byla částečně zakrytá ložním prádlem.

„Ty ses sprchoval?“ zeptá se nesouhlasně, Mulder zírá z okna a obtočí kolem sebe pruh měkké látky jako římský básník.

„Jo… Seděl jsem na zemi, točila se mi hlava“ trhne rameny. Scullyová se váhavě dotkne jizvy na jeho hrudi a oba dva na konečky jejích prstů zírají.

Mulder navrhne míchaná vejce k snídani, a ačkoli moc nesní, Scullyovou to povzbudí. Čeká, až dopije svou kávu, jen aby mohla vdechovat jeho vůni alespoň o dvě blažené minuty déle. Přemýšlí o budoucnosti, zatímco dojídá vejce, o budoucnosti a Mulderově duchu. Je to tam, utvrzuje se, je to jen na ní, aby ho dostala zpátky.

Dá si horkou sprchu, příliš horkou, a když ona, její mokré vlasy a voňavá osuška vypochodují z koupelny, u kuchyňského stolu sedí Střelci. Mulder pobíhá kolem v teplácích a vaří další kávu, kterou Střelci přijímají s povděkem: její kafe je samozřejmě vybranější a lepší než to, co si obvykle kupují. Frohike po ní hází očima, ovšem její těhotenství přece jen srazilo jeho oplzlosti na minimum. Scullyová si není jistá, zda je to kvůli změněným křivkám těla, nebo z respektu před nyní naprosto nepopíratelným zaměřením jejího vztahu s Mulderem. Střelci, všichni do jednoho, vypadají znepokojeně.

Frohike a Langly se snaží nezúčastněného Muldera vtáhnout do hovoru, Byers si vezme Scullyovou stranou, na jindy uvolněné tváři patrné napětí. „Zlepšuje se to?“ šeptá opatrně.

Scullyová se ošije. „Definujte zlepšuje.“

Mulder chce vidět svůj starý byt, tak mu Scullyová pomůže s oblékáním a všichni zamíří k autu. Byers usedne za volant, Mulder si zaleze dozadu se Scullyovou po boku. Frohike a Langly zamávají z vozu naproti přes ulici, nastartují a vyrazí vpřed. Závod draků volá Langly a Scullyová slyší Frohikeho poznamenat cosi o kyberpunku. Natřete město na červeno, pomyslí si, ale Mulder se strnule usmívá a kouká z okna do prázdna.

Scullyová podá Mulderovi klíč a on stojí a zírá na stříbrné číslice na dveřích. Čtyřka a dvojka. Snaží se trefit do zámku, ale nejde mu to. Střelci za jejich zády netrpělivě přešlapují a on nakonec strčí klíč Scullyové, která se na něj povzbudivě usměje, zatímco on si zarputile prohlíží špičky bot.

Vevnitř je zima a zatuchlý puch. Langly napíše své jméno do prachu na stole, Byers ho rozvíří všude kolem, jak se snaží usednout na gauč, a praktický Frohike balí některé Mulderovy věci. Mulder se rozhlédne se schýlenou hlavou a rukama obranně zkříženýma na prsou. Vejde do ložnice, otevře skříň naproti posteli a zírá na prázdné police, kde přechovával všechny důležité složky Akt X. Scullyová ho se zlomeným srdcem následuje do koupelny. Mulder pozoruje svou zjizvenou tvář v zrcadle.

„Vzali si všechny spisy kvůli vyšetřování“ vysvětluje. Mulder téměř obřadně uchopí ručník a Scullyové se chvěje spodní ret, jak ho pečlivě aranžuje přes zrcadlo, aby se na sebe nemusel dívat.

„Chci domů“ prohlásí najednou. Scullyová je vděčná za malé zázraky. Jeho domov je teď u ní.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tato povídka pokračuje druhou částí, zbylý text naleznete po kliknutí na odkaz níže. Nezapomeňte se poté vrátit a povídku okomentovat.

:: STÁHNOUT KOMPLETNÍ POVÍDKU VE FORMÁTU .DOC ::

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 27.7.2011 v 14:00 v kategorii Povídky.