Vánoční vzpomínání
Kult X přeje všem svým čtenářům krásné svátky vánoční, plné pohody, radosti a štěstí. Dnes je Štědrý den, což je pro mě osobně ten nejkouzelnější den z celého roku. Každý z nás slaví Vánoce nějak jinak, někdo ještě narychlo kupuje dárečky pro své nejbližší, někdo se topí v cukroví a brousí si zuby na kosti z kapra a někdo se zašije ke krásným českým pohádkám. Já osobně dělám od všeho trochu (jen ty dárky už mám díkybohu nakoupeny), nejvíce však myslím na to, co nám právě končící rok přinesl (a co vzal), což jsem ostatně už jemně nakousl v přání z minulého roku. Někdy stačí drobnosti, třeba vystoupení Susan Boyle v soutěži Britain's Got Talent, které bylo jednoduše dech beroucí. Představte si, kolik asi potenciálu se ukrývá možná v desítkách milionů lidí, kteří za svého života nedostanou šanci se projevit. Když pak Susan zpívala ve finále, měl jsem husí kůži a bylo mi úplně jedno, jak to dopadne – tato dáma je pro mě absolutní vítězkou.
Husí kůži mi však stále nahání ještě jedna věc – to když si ve slabších chvílích vzpomenu, jaké úžasné lidi nám letošní rok navždy vzal. Odešel velikán popové hudby či politik velkého srdce, jehož skonem vzala za své celá jedna slavná politická generace. Česká jména bolí snad ještě víc. Už nikdy živě nezazní zlatý hlas velkého českého vlastence, už nikdy nenastoupí na hřiště legendární „sešívaný“ fotbalista a již nikdy neuslyšíme na vlastní uši charakteristický hlas charismatického profesora práva, který se spolupodílel na naší ústavě a tedy na naší dnešní svobodě. Všichni tito tři pánové a s nimi desítky dalších žen a mužů proslavili naši malou zemičku za jejími hranicemi, za což jim patří neskonalý dík.
Na dva lidi však nezapomenu nikdy. Jedním z nich je můj děda. Můj děda odešel z tohoto světa na konci letošního dubna. Byl a stále je to můj velký hrdina a vzor. I přesto, že půl století prožil v totalitě, pevně si vážil lidského života, demokracie a svobody – ještě na podzim 2008 byl volit. Právě s tímto je spojena jedna z největších cenností, které jsem po dědovi zdědil. Takových bolestí, kdy ztratíte někoho opravdu velmi blízkého, koho milujete víc, než sami sebe, má však každý z nás bezpočet. I mnozí z vás letos dozajista něco podobného prožili. Nechci ale zacházet hlouběji do osobních záležitostí, proto mi dovolte zaměřit se na druhého velkého hrdinu, kterého jsem letos nalezl v jiné lidské bytosti. Možná některé z vás překvapím, když řeknu, že tou osobností je Patrick Swayze. Mnozí z nás – i já ještě před nějakými dvěma roky – měli tohoto člověka spojeného především s rolemi filmových frajírků a tanečníků. Romantické filmy jako Hříšný tanec nebo Duch jsou známé jistě většině z vás, ostatně jsou to klasiky. Na začátku roku 2008 byl Patrick Swayze diagnostikován se smrtelnou formou rakoviny, která napadá slinivku břišní. Statistiky týkající se této choroby jsou zdrcující – rok po vyslovení diagnózy přežívá přibližně 5% pacientů, do pěti let jich přežije pouhé jedno procento. To znamená, že ze stovky pacientů za pět let žije pouze jeden. Rakovina slinivky je mimo jiné jednou z nejbolestivějších forem rakoviny.
Že by tato nemoc člověka doslova zasypala nadějí, to se říci vskutku nedá. Patrick se ovšem nevzdal a jeho statečný boj proti rakovině posléze sledoval celý svět. Nadále pracoval, natáčel televizní seriál, vystupoval na dobročinných akcích, hovořil o hrozbě rakoviny v nespočet talk show a především žil. Žil svůj život jako by se nic nedělo. Miloval svou manželku a stále věřil, že se jim jednou společně podaří počít nový život. Nejvíc ze všeho miluji fotku níže, která je z léta 2009, kdy rakovina Patricka ničila již nějakým osmnáctým měsícem. I navzdory tomu na ní vypadá skvěle.
Co je to vlastně s těmito lidmi? Letos Patrick Swayze, v minulém roce Randy Pausch a před nimi Christopher Reeve. A vedle těchto mužů samozřejmě desítky a stovky dalších zcela neznámých lidí, kteří se se svým handicapem perou až do posledního dechu. Kde se v nich bere ta síla, ta nekonečná vůle?
Víte, ono vůbec není důležité, že Patrick Swayze nakonec zemřel. Alespoň pro mě osobně a doufám, že i pro většinu lidí na světě, je mnohem podstatnější to všechno, co se odehrálo před jeho skonem. Všechen ten nekonečně statečný boj, kdy i pohublý a vysílený se dokázal smát smrti přímo do tváře. Kdy dokázal život milovat tak, jak málokdo na tomto světě. Nedokáži ani popsat tu úctu, kterou k němu chovám. Toto byl člověk, který zemřel jako opravdový hrdina. Proto je moje přání do dalšího roku velmi jednoduché – více takových!
Tento článek byl zveřejněn 24.12.2009 v 18:00 v kategorii Život.
Krásné..není co víc dodat. Snad jen, že my děkujeme tobě, že nám děláš každý den aspoň o trochu hezčí díky svým článkům na kultu..
Přidávám se ke Kaytee co se týče díků, já sice vánoce nedržím (před pár dny nám skončila chanuka a na rozdíl od některých jiných židovských rodin nemáme ani pověstného „mojžíška“ proslaveného rodinou premiéra Fischera), přesto musím uznat, že se ti sváteční tematika velice podařila. V rámci „rekapitulace“ mě zaujaly tvoje úvahy ohledně bytostí, které nás letos opustily, nejen osob spojených s Akty X. U vět věnovaných tvému dědovi jsem nemohla nevzpomenout na svoji babičku, která zemřela sotva před rokem a pořád je po ní v našich životech obrovská díra, byla to poměrně nečekaná smrt. Že si P.Swayze zaslouží obdiv za to, že bojoval boj předem prohraný je pravda – a věčná škoda, že prohrál. Díky za všechnu tvoji práci a jen doufám, že KUltX mě bude provázet i dalším rokem!
jj krycek, ja sa tiez pridavam…dakujem veeeelmi pekne…mas moj velky obdiv :)
abigail: Myslím, že křesťanství i judaismus jsou plné překrásných tradic, které se týkají rodiny, odpuštění a naděje. Především to jsou víry slavené v míru, pokoji a toleranci k ostatním, což je myslím to hlavní.
Tvoje babička mě moc mrzí. Právě proto, že takovou bolavou zkušenost má každý z nás, jsem se o tom nechtěl více rozepisovat. Tak se aspoň drž!
Jinak vám, holky, moc děkuju za vaše příspěvky.
Kryceku, vážně před Tebou smekám. Dokázat připravovat každý den zajímavé aktuality je opravdu obdivuhodné. Přiznávám se, že já ani všechny články z vánočního speciálu nestihla zatím pročíst a budu se k němu muset vrátit v lednu, až na to budu mít pořádně klid a čas
Děkuji.
Díky za skvělý článek. Pro mě osobně nebyl tento rok sice katastrofický, ale byl rozhodně nejnáročnější ze všech a jsem ráda, že je vše za mnou. Kryceku, nezbývá než upřímně popřát vydařenější rok, než byl tento! A máš můj obdiv, že stále aktualizuješ tyhle skvělé stránky, a to i přesto, že druhý film je za námi, tudíž tipuji i nižší návštěvnost. DÍK, poklidný zbytek roku a úspěšný start toho dalšího