Kult X

autorka Gemma Kingsley | překlad nabaa | rating PG-13 | kategorie S, H, MSR | povídka ke stažení

20. prosince 1999, dům O´Brienových, Chestnut Hill, Maryland

„Drahý Santo,“ psala soustředěně svou oblíbenou červenou pastelkou. „R“ bylo napsáno zrcadlově a písmo celkově bylo kostrbaté, ale nevšímala si takových nedostatků. A pravděpodobně ani příjemci, známému svou veselou povahou a dobrou vůlí, nebudou tak maličké nedokonalosti v prezentaci vadit.

Špička růžového jazyka jí vykukovala z koutku úst, když se soustředěně mračila a přemýšlela, co napsat dál.

„Nepotřebuju, abys mi letos nosil dárky.“ Nepíše se na konci „mi“ ypsilon? Nemohla si vzpomenout, ale asi ano. Přepsala písmenko na konci a kriticky si po sobě slovo přečetla. Ne, to je špatně. Odhodlaně opravila písmenko zpátky na měkké i.

„Protože můj bratr se ztratil a já bych chtěla, abys ho našel, prosím. Jmenuje se Jamie.“ Tohle byla nejdůležitější část dopisu a proto strávila více času než obvykle kontrolováním, zda jsou všechna písmena napsána správně. „Chtěla“ bylo těžké slovo, ale napsala ho s jistotou, protože háček umístila správně v písance před dvěma dny a pamatovala si to.

Je to všechno? Loni jí s dopisem pomohl Jamie, ale ten tu teď samozřejmě nebyl. Počkat, ještě jednu věc chtěla napsat.

„Byla jsem moc hodná a dokonce jsem ani nebrečela, když na mě ten velký černý pes odnaproti minulý týden zaštěkal.“ Usmála se sama sobě a spokojeně pokývala hlavou. Jestli ani překonání strachu z velkého černého psa nebylo důkazem, že si letos zaslouží zvláštní dárek, nemohla už víc udělat.

Teď, když šustění papíru a zvuk tahů pastelkou ustal, bylo v pokoji ticho. Jako každý večer, i dnes hodiny po dědečkovi dole v pokoji hlasitě odbíjely osm hodin.

Skřípavý zvuk třetího schodu shora oznamoval blížící se příchod její matky, takže rychle načmárala své jméno k dolnímu okraji papíru. Jediným pohybem list zasunula pod polštář a z poličky vedle postele vytáhla obrázkovou knížku. To, že Santa přivede Jamieho na Vánoce domů, bylo překvapení. Nechtěla, aby o tom máma věděla.

Žena, která teď stála ve dveřích pokoje, sledovala scénu zarudlýma očima. „Je čas jít spát, zlatíčko.“ Zvládla říct jen s náznakem chvění ve svém hlase. Mimoděk hladíc přikrývku, vzala knížku z rukou své dcery a položila ji zpátky na polici.

„Dobrou, mami.“

„Dobrou zlato. A krásné sny.“

Dívenka ohrnula rty nad něžnůstkami, které neměla příliš v lásce od doby, co dosáhla vysokého věku šesti let, ale její matka už zhasnula světlo.

Počkala, dokud zvuky matčiných kroků neustaly a pak napočítala do padesáti, což už zvládala. Když se ujistila, že se matka nevrátí, vytáhla zpod peřiny pečlivě ukrývanou baterku a zpod polštáře dopis. Baterka patřila Jamiemu, ale ten jí ji dal, když mu babička k desátým narozeninám poslala lepší model.

Papír byl trochu pomačkaný z pobytu pod polštářem, ale ona klidně vyrovnala ohyby a s výsledkem byla spokojená. Potom zamířila baterkou na každé slovo a postupně tak zkontrolovala celý dopis. Nakonec si ho tichým hlasem celý přečetla:

Drahý Santo,

Nepotřebuju, abys mi letos nosil dárky. Protože můj bratr se ztratil a já bych chtěla, abys ho našel, prosím. Jmenuje se Jamie. Byla jsem moc hodná a dokonce jsem ani nebrečela, když na mě ten velký černý pes odnaproti minulý týden zaštěkal.

S láskou, Amy.

Rozhodla, že je to perfektní. Ale teď přichází ta těžká část. Vyklouzla z vyhřáté postele a zachvěla se, když se prsty dotkla chladné podlahy. S dopisem stisknutým pevně v jedné dlani a s baterkou v druhé opatrně otevřela dveře pokoje a škubla sebou, když zaskřípaly. Zastavila se, aby zjistila, jestli ji někdo slyšel. Srdce jí bilo jako o závod. Ale spodní část domu byla pokojně ztichlá. Puls se jí pomalu vracel do normálu.

Po špičkách zdolávala schody, bezpečně minula vrzající třetí, a sešla až dolů. Nakoukla do haly, rozhlédla se vpravo i vlevo, jako když přechází silnici, a rychle vešla do obývacího pokoje. Když dorazila na místo, úlevou vydechla a zhasla baterku. Drobné plamínky stále plápolaly v krbu a poskytovaly dostatečné osvětlení k tomu, aby provedla, co měla v úmyslu.

Oheň vrhal na zeď úžasné obrysy připomínající démonické stínové loutky, ale ona je ignorovala a hleděla do plamenů samotných. Prosím, pomyslela si. Prosím, ať to funguje. Položila baterku na podlahu a složila dopis napůl a ještě jednou napůl. Byl teď zhruba stejně velký jako její dlaň.

Se dvěma prsty zkříženými pro štěstí a zadrženým dechem hodila kousek papíru do ohně, než si to stačila rozmyslet. Napůl očekávala, že ho pohltí plameny, ale místo toho vyletěl vzhůru komínem a ona se vítězně usmála. Popadla baterku a spěchala zpátky nahoru a do postele, kde se přikryla až po bradu, aby zabránila zimě ve vstupu.

„Udělala jsem to, Jamie.“ Zašeptala do tmy. „Už brzo budeš doma. Vím to.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

22. prosince 1999, kancelář Muldera a Scullyové, Budova J.Edgara Hoovera, Washington D.C.

„Muldere, to nemyslíš vážně.“ řekla Scullyová a v jejím hlase se mísila zlost a pochybnosti. Nový případ. Tři dny před Vánoci? To musí být vtip. Rozhodně by měl být.

„Teda, jde ti to líp a líp. “ usmál se suše. „Ještě jsem ti ani neřekl, o co jde, a už jsi skeptická.“

„Moc vtipné.“ Scullyová se nebavila. „Copak mimozemšťani, mutanti a šílení vědci,“ mávla rukou směrem ke stěně polepené obrázky, „nemají domov, kde by strávili Vánoce?“

„Očividně ne.“ Podal jí fotografii. „Tohle je James O´Brien. Byl unesen z domu téměř před měsícem.“

Scullyová koukala na fotku chlapce, který se široce usmíval. „Unesen, nebo ‘unesen‘ ?“ zeptala se podezřívavě. Jestli je tohle nějaký hon na mimozemšťany, jsi v tom sám, Muldere, byla rozhodnutá.

„Unesen. Hlavním podezřelým byl jeho otec. Nesmí se stýkat s dětmi od divokého rozvodu loni v září. A paní O´Brienová řekla policistovi, který únos vyšetřoval, že jí bývalý manžel nejednou vyhrožoval, že si syna vezme násilím.“

„A jak se to týká nás?“

„Včera ráno byl James O´Brien nalezen živý a zdravý ve své posteli. Neměl ani škrábnutí.“

Scullyová se znovu zadívala na fotku. „Po měsíci? To není moc obvyklé. Myslím tím, že je to dobrá zpráva, ale..“

„Počkej, to není všechno. Ve stejný večer byl v domě dva bloky od O´Brienových zatčen muž za neoprávněný vstup na pozemek.“

„Neoprávněný vstup na pozemek?“ Scullyová si vzala snímek, který jí Mulder podal a prohlédla si postavu. Starší muž se šedivými vousy. „Kde je pointa?“

„Měl v kapse dopis, který napsala Amy O´Brienová, Jamesova mladší sestra. Vyšetřovatel to vzal jako dostatečný důkaz a nechal Jamese přivést. Ten toho muže identifikoval.“

„Jako svého únosce?“

„Ne.“ Mulder důrazně zavrtěl hlavou. „Jako svého zachránce.“

„Opravdu?“ Scullyová se pochybovačně dívala na fotografii.

„Jo. Podle Jamesovy výpovědi přišel komínem uprostřed noci.“

„Komínem, Muldere? Ale..“

„Počkej, ještě jsi neslyšela to nejlepší. Když ho zatkli a vzali mu otisky prstů, musel samozřejmě udat i jméno a adresu.“

„A?“ Scullyová začínala být frustrovaná z Mulderovy oddalovací taktiky. Tohle by mělo být vážně dobrý. Jeho výraz byl opatrně neutrální, podal jí kousek papíru. Scullyová zírala na dva řádky –

Santa Claus, Esquire; c/o The North Pole

„Jo, dobrý, Muldere.“ Uculila se a položila papír zpátky na stůl. „Skoro jsi mě dostal. Jedna nula pro tebe, parťáku.“

Čekala, že se zasměje a přizná, že to byl vtip, ale on jen sebral papír a upřeně se na ni díval.

„Děláš si legraci, že? Tohle je nějaký vánoční žertík na můj účet, ne?“ nejistě se zeptala.

Mulder jen zavrtěl hlavou.

Ó, Bože, prosím, ať je to jen noční můra, ze které se rychle probudím. „Muldere, ty vážně navrhuješ, abychom letěli tu dálku do Nové Anglie a vyšetřovali nějakého blázna, co si myslí, že je Santa Claus?“

„Dokonce i psychiatr, doktor Chapman, který byl k vyšetřování přizván, uznává, že s tím chlapem v podstatě nic není.“ zdůraznil Mulder.

„Nic není?“ Haló, Muldere, tenhle chlapík si myslí, že je mýtický muž, který žije na severním pólu s bandou kouzelných elfů, a ty mi říkáš, že tohle je normální?

„Obrazně řečeno.“ musel uznat Mulder. „Hele, Scullyová, co kdybychom tam zaletěli, strávili pár dní ověřováním příběhu toho chlapa a na Vánoce se vrátili zpátky do D.C.? A Nová Anglie je v zimě nádherná, takže to nebude ztracený čas, ani když se ukáže, že to byla jen kachna.“

„Krásná, nebo ne, kachna nekachna, stejně v tuhle dobu neseženeš letenky, takže na to můžeš klidně zapomenout.“ byla si jistá Scullyová. Díky Bohu za přecpaná letiště během svátků.

„Jsem napřed.“ Mulder jí zamával před obličejem dvěma letenkami. „Zavolal jsem někomu, kdo mi dlužil laskavost, a tadááá! Tak co ty na to?“

Kruci, jak tohle dělá? „Muldere, proč mám nejasný pocit, že budu litovat, že jsem slyšela ‘Santa Claus’ a ‘vyšetřování’ v jedné větě?“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

23. prosince, let UA 0120 linky United Airlines, 29 000 stop, 3:30

Když cestou z toalet zaslechl z první třídy bujaré veselí a opilé hlasy zpívající vánoční koledy, byl Mulder poprvé ve své kariéře šťastný, že Úřad neplatil za víc než za druhou třídu.

Nicméně to vypadalo, že Scullyovou kdesi po cestě přepadla vánoční nálada, pokud toho byla živá konverzace, kterou udržovala s blonďákem přes uličku, známkou. Když odcházel na záchod, spala a nastalým vývojem nebyl příliš potěšen.

Náhodou záměrně nakopnul mužovy nohy, když je překračoval. Co taky čeká, když je tahle vystrkuje do uličky? Mulderovi trvalo tak dlouho protáhnout se kolem Scullyové na své sedadlo u okna, až ztratila trpělivost a nepříliš šetrně ho rýpnula do zad.

„Můžeš zase spát, Muldere.“ procedila mezi zuby.

Nikdy v životě, Scullyová. „Ne, chci se seznámit s tvým novým přítelem.“ trval na svém. Schválně ztěžujíc situaci, natáhl se přes Scullyovou, takže jí prakticky ležel na klíně, aby si mohl s jejich novou známostí potřást rukou.

Scullyová převrátila oči nad náhlou a ne úplně nejasnou demonstrací partnerovy majetnickosti.

„Fox Mulder.“

„Michael Shaw.“ představil se muž. „Dana mi zrovna říkala, že je lékařka.“

„Ano, to je,“ odpověděl Mulder neobvykle vesele „a taky špičková soudní patoložka. To přijde vhod při naší práci, kdy pořád zakopáváme o mrtvoly.“ Škodolibě si všimnul, že Scullyové obdivovatel už tak nadšený nebyl.

„A jaká práce to je, pane Muldere?“

„FBI. Však to znáte, bum, bum, střelba, zabíjení a tak. Měl byste vidět Danu se zbraní. Je to fakt síla, jestli chápete.“ mrknul na muže, který najednou zíval nudou a přetahoval si přes kolena přikrývku.

„No, dobrou noc, Dano, pane Muldere. Jsem rád, že jsem vás poznal.“ zavřel oči a Mulder se spokojeně usmál. Nandal jsem mu to.

Když se vracel do svého sedadla, jeho žebra se bolestivě setkala s loktem jeho partnerky.

„Au! Za co to bylo, Scullyová?“ dožadoval se odpovědi, zatímco si třel bolavé místo.

„Za co myslíš?“ zašeptala sarkasicky. „Díky moc.“

„Nemáš zač, Scullyová.“ Kdykoliv.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

23. prosince, dům O´Brienových, Chestnut Hill, Maryland, 8:30

Dana Scullyová neměla dobrou náladu. Víc než dvě hodiny strávili manévrováním jejich starého vypůjčeného auta po silnicích namrzajících během prudkého deště. A celý let z Dulles do Bostonu nespala. Jeden z jejích nejméně oblíbených způsobů dopravy a navíc let, který by byl normálně poloprázdný, byl teď před Vánoci plný k prasknutí. Jakákoliv naděje, že se na palubě vyspí, byla zničena kombinací turbulencí a Mulderovým neklidem. A k tomu se jí ještě ztratilo zavazadlo. Přesně takový dárek, jaký si přála.

Upřeně se zadívala na svého partnera opřeného o slonovinově bílé zábradlí verandy a silně zaklepala na dveře. Otevřel malý kluk a Scullyové pohled se zjemnil. Poznala Jamieho O´Briena a uvědomila si, že většina unesených nekončí tak dobře, jako on.

„Ahoj. Jsem Dana Scullyová, pracuju pro FBI. Máš doma maminku?“

„Vy jste fakt od FBI?“ zeptal se vzrušeně Jamie.

„Hm hm.“

„Můžu se podívat na váš odznak?“

„Samozřejmě.“ vytáhla kožený obal s odznakem a identifikací a Jamie na něj zíral s obdivem.

„Máte zbraň?“

„Ano.“

„Můžu se podívat?“

„Možná později.“ odpověděla Scullyová, pobavená řetězem Jamieho otázek.

„Kdo je to?“ Jamie si Muldera zřejmě všiml poprvé.

„To je můj partner, agent Mulder.“ vysvětlila Scullyová. Partner? Řekla jsem partner? Protože jsem měla na mysli Osina v zadku.

„Mluví?“

Scullyová se ohlédla přes rameno. „Ano. Obvykle až příliš.“

Mulder se zazubil a Scullyová se otočila zpátky ke dveřím zrovna, když se v nich objevila paní O´Brienová.

„Fox Mulder. Mluvili jsme spolu po telefonu.“ Scullyové partner-Osina udělal krok ke dveřím.

„Ano, ano, jistě.“ Paní O´Brienová se sklonila ke svému synovi. „Jamie, neměl jsi nechat tyhle lidi stát venku v té zimě.“

Mulder a Scullyová ji následovali do obývacího pokoje, zatímco Jamie odběhl nahoru za vlastními zájmy.

„Vaječný koňak?“ nabídla paní O´Brienová.

„Nemůžeme, jsme v práci.“ odpověděla Scullyová.

„No, samozřejmě. Není správné, že musíte pracovat, když Vánoce jsou za dveřmi.“

Scullyová uštědřila svému partnerovi ostrý pohled, který on předstíral, že ignoruje, a studoval geometrické vzory na koberci.

„Takže, paní O´Brienová,“ začala Scullyová doufajíc, že se brzy doberou k pointě.

„Prosím, říkejte mi Julia. O´Brien je jméno mého bývalého manžela.“ Způsob, jakým vyslovila „bývalý“ z něj udělalo spíš kus zapáchajícího zbytku, než živou bytost.

„Dobře, Julie, James nevypadá, že by trpěl nějakými následky únosu. Je to tak?“

„Ano, byl to zázrak – jeho návrat. Nevzdávala jsem se naděje.“ Scullyové zdvižené obočí ji přimělo vysvětlit svá slova. „Je to násilník, můj bývalý. Proto mu byl zakázán přístup k dětem.“

„Týral vás?“ opatrně se zeptala Scullyová.

Julia přikývla, její prsty pevně svíraly sklenici.

„A děti?“

„Ne, ale vždycky jsem se bála, že k tomu dojde.“

„A váš bývalý manžel, George O´Brien, byl hlavním podezřelým z Jamesova únosu?“ vložil se do diskuze Mulder.

„Ano. Pořád má klíče od domu. Bylo to ode mě hloupé, že jsem nenechala vyměnit zámky, vím to, ale neslyšela jsem o něm od rozvodu a myslela jsem si, že prostě zmizel. Už ho chytili?“

Scullyová zavrtěla hlavou. „Ale pořád pátráme.“

„A co ten muž? Ten, co Jamieho zachránil. Ten, co si myslí, že je Santa Claus.“ Dál se ptala Julia. „Nepůjde do vězení, že ne?“

„Ne, myslím, že ne. Nejspíš ho vezmou někam, kde mu budou moct pomoci.“ Vysvětlila Scullyová.

„Je to smutné, že?“ Julia si nalila další skleničku vaječného koňaku. „Zajímalo by mě, kde má rodinu. Nikdo by neměl být na Vánoce sám. Kéž bych pro něj mohla něco udělat.“

„Paní, promiňte, Julie, nemějte obavy. Později si s ním promluvíme a ujistíme se, že se mu dostane adekvátní péče.“ ujistila ji Scullyová. „Vypadá to, že je to zmatený starý muž, pravděpodobně s Alzheimerovou chorobou, nebo jinou formou demence.“

„Buď, nebo je to vážně Santa Claus.“ Skočil jí do řeči Mulder.

Scullyová se na něj zamračila, ale Julia to naštěstí vzala jako vtip a vesele se zasmála.

„Julie,“ řekla Scullyová a varovně se zadívala na Muldera „mohli bychom si promluvit s vaším synem, prosím?“

„Samozřejmě.“ souhlasila a položila na stůl prázdnou sklenici. Zašla za roh a zavolala „Jamie, mohl bys přijít dolů, prosím?“

„Muldere, co měl znamenat ten komentář o Santa Clausovi?“ šeptala Scullyová, lehce podrážděná, zatímco byla jejich hostitelka pryč.

„Jen zkoumám všechny možnosti.“ odpověděl Mulder s nevinným úsměvem. „Nikdy nevíš.“

„Zlato, tohle jsou agenti Mulder a Scullyová z FBI. Chci, abys jim odpověděl na pár otázek, ano?“ poučovala Jamieho matka.

„Vím, kdo jsou, mami.“ Převrátil oči. „Mluvil jsem s agentkou Scullyovou předtím a ona má odznak a zbraň a všechno. A víš co? Taky budu agentem FBI, až vyrostu!“

„Jamie, můžeš nám říct o tom muži, co tě zachránil?“ zeptal se ho Mulder, pobavený chlapcovým nadšením.

Jamie přikývnul. „Byl starý. Ještě starší než vy.“ Scullyová dusila smích. „A měl šedé vousy a přišel komínem. Byl to Santa Claus.“

„Jamie, nejsi už trochu velký na to, abys věřil na Santu?“ podivila se Scullyová. „Je ti deset, že?“

„Skoro jedenáct,“ opravil ji, „a na Santu jsem až doteď nevěřil. Ale tohle nebyl jen nějaký chlap s falešnými vousy v červeném obleku. Byl opravdický. Taky uměl kouzlit.“

„Jaká kouzla uměl?“ zajímal se Mulder a byl překvapen, že nic takového v Jamieho výpovědi, kterou četl, nebylo.

„Slibte mi, že si nebudete myslet, že jsem hloupej, nebo že si vymýšlím a tak.“

„Slibuju.“ pronesl Mulder s vážnou tváří.

A pravděpodobně tomu bude i věřit, pomyslela si Scullyová se zoufalstvím. A už se do D.C. na Vánoce nedostaneme.

„Letěli jsme.“ Přiznal Jamie s jen těžce skrývaným nadšením. „Přímo z toho místa, kde jsem byl zamčený. A poslední věc, kterou si pamatuju, je, že jsem se ráno probudil ve své posteli a máma tam stála a brečela.“

Mulder se opřel v křesle. Možná, že na tom případu je víc, než si myslel. Než mohl pokračovat s otázkami, objevila se ve dveřích malá hlava pokrytá rozcuchanými blonďatými lokýnkami.

„To je moje sestřička.“ představil ji Jamie. „Pojď sem, Amy.“ Přátelsky vběhla do pokoje a s žuchnutím se posadila na zem k nohám své matky.

„To je krásná panenka, co držíš.“ usmívala se Scullyová. Amy neodpověděla, ale stydlivě vrátila agentce úsměv.

„Amy, poznáváš tohle?“ zeptal se Mulder a vytáhnul z plastikového sáčku dopis.

Vytáhla palec z pusy, upustila panenku a natáhla se pro papír, který Mulder držel.

„Zeptej se agenta Muldera, jestli ti ho půjčí.“ naváděla Julia svou dcerku.

„Půjčíte mi ho, agente Muld..Mald…“ její jazyk zápasil s neznámými hláskami.

„Muldere.“ pobídla ji matka.

„Samozřejmě.“ Mulder podal dopis děvčátku.

„To je moje.“ oznámila Amy, když se podívala na dopis.

„Napsala jsi ho sama?“ zeptala se Scullyová.

„Hmm hmm. Přesně jak mi posledně ukázal Jamie.“

„A co se stalo pak? Dala jsi ho starému pánovi?“

„Žádné navádění svědka, agentko Scullyová.“ napomenul ji Mulder a pokračoval. „Co jsi s tím dopisem pak udělala?“

„Hodila jsem ho do ohně a on fuuuuu vylétl komínem,“ naznačila směr pohybem ruky, „a pak Santa přivedl Jamieho zpátky, přesně jak jsem ho prosila.“ Chytila se bratrovy nohy, jako by se chtěla ujistit, že je tam a nikam už nepůjde.

„No, myslím, že prozatím jsme hotovi.“ oznámila Scullyová Julii O´Brienové. „Ceníme si vaší spolupráce v téhle záležitosti.“

„To je v pořádku Jsem šťastná, že je Jamie zpátky v jednom kuse. Dejte mi vědět, kdybyste něco potřebovali.“ Doprovodila agenty ke dveřím a James s Amy jim zamávali z okna.

„Scullyová, slyšelas, co říkal?“ nadšeně se ptal Mulder, když se brodili sněhem. Jejich boty zanechávaly v křupavé bílé pokrývce hluboké stopy.

„Muldere, prosím tě, nezačínej.“ V sukni a na podpatcích nebyla chůze příjemná a ona toužebně vzpomínala na kožešinový kabát a kozačky zabalené ve ztraceném kufru. „Mohli bychom aspoň něco sníst, než začneš se svými teoriemi o tom, že Santa je mimozemšťan? A taky by mě zajímalo, kde najdeš dva dny před Vánoci ubytování. Upřímně, teplý chlév začíná znít čím dál tím líp.“

„Jen klid, Scullyová. Všechno je zařízeno.“

23. prosince, penzion Hill View, Chestnut Hill, Maryland, 11:00

„Muldere, je 23.prosince. Je naprosto nemožné, abychom tady teď dostali pokoje.“ trvala na svém Scullyová.

„Důvěřuj mi trochu. Sehnal jsem letenky, ne? Tohle zvládnu taky.“ Zvednul ruku, aby zaklepal na dveře, ale než tak mohl učinit, dveře se otevřely. Štíhlá brunetka si Muldera nejdřív prohlédla a pak mu padla do náruče.

„Fox Mulder! Už jsem myslela, že nedorazíš!“

Scullyové upadla čelist. Kdo je kruci tahle ženská, co Muldera tak familiérně vítá? A fakt, že Mulder náklonnost opětuje, jí rovněž neunikla.

„Ó, promiňte.“ řekla žena, vymanila se z Mulderova sevření, popadla ruku Scullyové mezi své dlaně a s vervou jí zatřásla. „Vy musíte být Dana Scullyová. Tolik jsem toho o vás slyšela.“

„Ano?“ Scullyová vyslala k Mulderovi pátravý pohled. „Já se obávám, že…“

Žena ji přerušila. „Proč mě to jen nepřekvapuje? Samozřejmě, já jsem s Mulderem kamarádila někdy před pětadvaceti lety, zatímco podle toho, co jsem slyšela, vy a Mulder jste…“

Mulder ji loktem šťouchnul do boku, než stačila říct víc. „Díky, Sarah, to prozatím stačí. Myslíš, že bychom mohli jít dovnitř?“

„Můj Bože, nechtěla jsem klábosit tak dlouho. Oba musíte být zmrzlí a hladoví. Nepřekvapilo by mě to.“

Scullyová si z vlasů setřásla tající vločky, když následovali ‘Sarah‘ dovnitř. Kdo je ta žena? A mlčí taky někdy?

Jako důkaz Scullyové teorie, Sarah spustila znovu ve chvíli, kdy za nimi zaklaply dveře. „Ani jsem se pořádně nepředstavila.“ obrátila se ke Scullyové. „Jsem Sarah Chapmanová. Chodila jsem s Mulderem do školy na Vineyardu.“

Chapmanová, přemýšlela Scullyová, když si Mulder věšel kabát na háček u dveří. Kde jsem to jméno nedávno slyšela? Najednou jí blesklo.

„Chapmanová? Jako doktorka Chapmanová, psychiatr přidělený k případu, který vyšetřujeme?“ zašeptala směrem k Mulderovi, když následovali Sarah chodbou. „Proč jsi mi neřekl už v D.C., že ji znáš?“

„Nepřišla na to řeč.“ zdůvodnil okamžitě. „No a vzhledem k tomu, že vím, že její matka dělá nejlepší perníčky v širokém okolí, navrhuju, abychom zakotvili v kuchyni.“

O pár minut později musela Scullyová uznat, že perníčky jsou úžasné. Zrovna načínala druhý, vychutnávala si kořeněnou chuť, která s jistotou předčila jakékoliv kupované cukroví. Mulder zatím zhltnul čtyři, jakoby čekal, že vyjdou z módy, a momentálně byl pohodlně usazený vedle krbu, zabraný do očividně důvěrné konverzace se Sarah.

Scullyová se kousla do rtu a upustila nedojedenou půlku perníku na talíř. Najednou už tak skvěle nechutnal.

„Jestli nemáte nic na práci, Dano, mohla byste mi pomoci oškrábat tyhle brambory?“ zeptala se paní Chapmanová, která zpozorovala směr, kterým se Scullyová dívala. „Večeře pro tolik lidí potřebuje velkou přípravu.“

„Samozřejmě.“ Scullyová vzala druhou škrabku, šťastná, že něco odpoutá její mysl od tiché konverzace a smíchu vycházejících z rohu pokoje. „Musí být těžké starat se o tolik lidí, zvlášť o Vánocích.“ snažila se o zdvořilou konverzaci.

„No, někdy je to lepší, někdy horší, jako v každé práci, řekla bych. Bylo to snazší, když byl manžel naživu.“ přiznala paní Chapmanová, zatímco rychle loupala brambory. „Ale někteří hosté se každoročně vracejí a začínáme být spíš rodina. Vždyť Vánoce jsou časem pro rodinu, ne?“

Scullyová se smutně usmála a paní Chapmanová se najednou cítila provinile. „Promiňte, Dano, nepřemýšlela jsem. Nejspíš byste mnohem radši strávila svátky se svou rodinou, než tady s námi.“

„Ne, to je v pořádku.“ ujistila ji Scullyová s hlavou skloněnou nad mísou brambor, aby jí nebylo vidět do tváře. „Máma odletěla do San Diega za mým bratrem a jeho rodinou. My s Billem moc nevycházíme, takže..“ odmlčela se. Ačkoliv nebyla moc sdílná, z nějakého důvodu se cítila pohodlně, že může tohle sdílet s paní Chapmanovou. „A stejně jsem na tenhle rok neměla žádné plány.“

„Hmm,“ pokývala paní Chapmanová a položila poslední brambor do mísy, „tohle bych čekala spíš od Foxe.“

„Copak, Lucy?“ zvědavě se ptal Mulder, který zrovna opustil své křeslo u krbu. „Nepomlouváte mě, že ne?“ rozpustile se zakřenil, což Scullyová odhodlaně ignorovala a paní Chapmanová odměnila utěrkou a pověřením utřít nádobí a nepřekážet.

Scullyová se znovu podivila, jak blízký si Mulder s těmihle lidmi je. Škádlení a smích byly v tomhle domě na denním pořádku a ona by nikdy neřekla, že její partner na to bude tak uvolněně reagovat. Silný úder na dveře ji vytrhl z přemýšlení.

„To musí být Jeff!“ zavolala Sarah a rozběhla se ke dveřím.

„Takže, Muldere, Dano, když už trávíte Vánoce tady, přijdete do města na vánoční party? Je to chestnutská společenská událost roku, jak Mulder jistě ví.“ podotkla paní Chapmanová.

„No, vlastně jsme doufali, že ten případ dneska odpoledne uzavřeme a ráno se vrátíme do D.C.“ vysvětloval Mulder. „Takže si nemyslím…“

„To je žert, že?“ smála se paní Chapmanová, zatímco kontrolovala, co trvá Sarah tak dlouho. „Neslyšeli jste předpověď počasí?“

Jejich zmatené pohledy nasvědčovaly, že odpověď je „ne“.

„Očekáváme pořádnou bouřku, minimálně dvacet centimetrů sněhu v noci a další nejspíš ráno. Pochybuju, že budete moct zítra odletět. Ale nemusíte se bát. Jsou pro vás připraveny pokoje na jak dlouho budete potřebovat.“

„Kruci.“ Mulder se omluvně podíval na Scullyovou. „Vážně je mi to líto. Zapomněl jsem, jak kruté sněhové bouřky tady mohou být. Chceš zavolat své matce a říct jí, že se domů nedostaneš?“

„Um, ne, to je v pořádku. Volala jsem jí, než jsme odletěli a řekla jí, kde budu.“ Zachytila okamžik překvapení ve tváři paní Chapmanové nad touhle výměnou. Scullyová byla ráda, že se Mulder dívá jinam.

„Tak jo, to je..“ cokoliv chtěl Mulder říct, bylo přerušeno návratem Sarah.

„…a tak jsem mu řekla, že to je nebezpečné a že nikdo na tom kopci nikdy nesáňkoval, protože je moc prudký, ale Mulder samozřejmě neposlouchal.“

„Ale ne, prosím, žádné trapné historky z mého dětství.“ žadonil Mulder a natáhl se směrem k Sarah. Ale Scullyová zachytila jeho ruce a stáhla ho do vedlejšího křesla.

„Ticho, Muldere, chci to slyšet.“ snažila se vymanit své ruce z jeho, ale Mulder jí to nedovolil, takže se uvolnila a nechala je tam, kde byly.

Sarah se zazubila. „Takže ty sáně vytáhl až na vrchol a pak sjel ze svahu, jakoby ho vystřelili z děla. Všechno šlo hladce, dokud se nedostal asi do půlky. Sáně najely na kámen a Mulder z nich vyletěl. Koulel se až na úpatí, kde se zastavil obalený sněhem od hlavy až k patě.“

Scullyová se nad představou svého partnera jako živého sněhuláka smála s ostatními a Mulder hrozil, že přispěje historkami o Sarah a jejím „promarněném“ mlá­dí.

„No, Muldere, pořád tady někde máme sáně, takže kdyby sis ten zážitek chtěl zopakovat..“ nabízela paní Chapmanová.

„Co ty na to, Scullyová? Věříš mi dost na to, abys se mnou šla sáňkovat?“ zeptal se Mulder.

„A co se stalo s tím případem, který tady máme vyšetřovat?“ připomněla mu Scullyová.

„Přesně tak.“ Sarah postrčila nového příchozího do středu místnosti. „Fox Mulder, Dana Scullyová. Tohle je Jeff Fraser. Je z bostonské pobočky Úřadu.“

Mulder jen neochotně pustil ruce Scullyové, aby si stoupnul a pozdravil kolegu.

„Promiňte, že jsem nepřijel dřív.“ omluvil se Jeff. „Když jsem se dnes ráno probudil, moje auto bylo pohřbené pod horou sněhu a trvalo mi skoro hodinu, než jsem ho dostal ven.“

„Nic se neděje.“ odpověděl Mulder. „Dostali jsme se sem bez problémů a paní Chapmanová nás hostí perníkem.“

„Zůstal nějaký i pro mě, paní Chapmanová?“ dotazoval se toužebně Jeff .

„Samozřejmě.“ Strčila mu do každé ruky jeden kus a Jeff se zasmál.

„Takže jste připraveni?“ otočil se k agentům a pak k Sarah. „Svezu tě, jestli chceš. Ať nemusíš vytahovat auto.“

„A nechat Muldera, aby se v tom nečasu ztratil? Ani náhodou.“ ušklíbla se. „Ale vem Danu a setkáme se na policejní stanici.“

„Jistě.“ souhlasil Jeff se skrývaným zklamáním z odmítnutí. „Tudy, agentko Scullyová.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

„Takže?“ zeptala se Sarah s očekáváním.

„Takže co?“ opáčil Mulder. Na chvíli odvrátil hlavu od sledování silnice a zadíval se na ni.

„Tak už to vyklop…o tvé partnerce.“

„Co bys chtěla vědět?“ Najednou se Mulder snažil utéct od pronikavého pohledu staré kamarádky. „Scullyová je..“ Jak ji jen popsat? „No, ona je..Scullyová.“

„Ale no tak, Muldere, nekličkuj. Víš moc dobře, že v každém z tvých nepříliš pravidelných dopisů bylo plno ‘Scullyová řekla tohle’, ‘Scullyová udělala tamto’. Nejsem natvrdlá. Ani slepá.“ dodala.

„Slepá?“

„Takže je normální, že se agenti FBI drží za ruce?“ usmála se nevinně. „Zajímalo by mě, jestli o tomhle pravidle Jeff ví.“

„Sarah, ty bys..“

„Ne?“ Mulder se na ni zadíval. „No dobrá, možná bych to neřekla,“ přiznala „ale stejně chci vědět, co je mezi vámi.“

„Co chceš, abych ti na to řekl?“ Mulder byl frustrovaný její odhodlaností. „Že jsem blázen do Dany Scullyové, ale zoufale se bojím jí to říct, protože za a) by to mohlo zničit naše přátelství, za b) by to nemusela cítit stejně, za c) by nás Úřad rozdělil a já bych ztratil nejlepšího parťáka, jakého jsem kdy měl, za d) no, ještě jsem za d nevymyslel,ale jsem si jistý, že nějaké je a je následováno za e), f) a g)…Už ti to začíná docházet?“

„Myslím, že kdybys jí to řekl, byl by to dobrý začátek.“ zakřenila se Sarah. Na agenta FBI neuměl Fox Mulder příliš skrývat tajemství. „A dokonce už pro tebe mám i perfektní místo. Vánoční party, o které ti říkala máma. Nalij ji šampaňským, pevně ji drž při tanci, pak polibek pod jmelím…Tak co myslíš?“

„Myslím, že by sis měla hledět svých věcí, to si myslím. Jsi lstivá, Sarah Chapmanová, poslední věc, kterou bych si přál, je zkazit Scullyové Vánoce nějakou hrou.“

„Jseš strašpytel.“ Sarah zavrtěla hlavou. To teda je! „Umím držet jazyk za zuby, když chci. Slibuju, že nic nepozná.“ A ty nemáš ponětí, že mám za zády zkřížené prsty, že ne?

„To doufám.“ Mulder zrovna vjížděl k budově policie následován Jeffem a Scullyovou.

„Čestné skautské.“ zasalutovala Sarah.

„Kdyby ses někdy snažila dostat k dívčím skautům, vyběhli by s tebou.“ škádlil ji Mulder.

„To je vidět, kolik toho znáš. Nikdy nikoho nevyhodili od dívčích skautů.“

„Myslím, že ve tvém případě by udělali výjimku.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

23. prosince, policejní stanice, Chestnut Hill, Maryland, 13:45

„Pravda je, že nevím, čemu věřit.“ vysvětlovala Sarah. „Mluvila jsem s ním jednou, dvakrát, třikrát a pokaždé opakuje stejný příběh. Nenachytala jsem ho ani na žádné maličkosti.“

„A důvod, proč se 21.prosince vloupal do domu Evansových…?“ ptala se Scullyová, zatímco listovala ve složce případu.

„Prý přinesl dárky. Beanie Baby, konkrétně.“ ozřejmil Jeff a položil chlupatou hračku na stůl.

Mulder potlačil úsměv. „Letos začal brzo, aby se vyhnul davům, co?“

Jeff si nebyl úplně jistý, jestli Mulder vtipkuje, nebo ne, takže se zadíval na Scullyovou s pohledem prosícím o pomoc.

„Vysvětlil nějak, jak se dostal dopis Amy O´Brienové do jeho kapsy? Nebo záhadné nalezení Jamese O´Briena?“ zeptala se Scullyová.

„Řekl jen, že mu Amy poslala dopis a on jí donesl to, co chtěla.“ odpověděl Jeff.

„Takže přiznává, že Jamese zachránil.“ vložil se do hovoru Mulder.

„Jenže nemohl vysvětlit, jak věděl, kde Jamese hledat, ani jak ho odtamtud dostal.“ podotkla Sarah.

„Nemohl, nebo nechtěl?“

Mulder se otočil na svou partnerku. „Pamatuješ, jak nám James řekl, že letěli?“

„Muldere, nenavrhuješ něco nadpřirozeného, že?“ Scullyové docházela slova. Problém s jejím partnerem byl, že velice pravděpodobně byly nadpřirozené síly právě to, co navrhoval.

„Zatím si nejsem úplně jistý, čemu věřit, ale rád bych ho vyslechnul osobně.“ Mulder nabídl Scullyové drobné ujištění.

„To není problém.“ souhlasila Sarah. „Nemám nic proti tomu, abys ho trochu zmáčkl, ani se nemusíš moc krotit. Tenhle chlap je buď přesvědčený, že je vážně Santa Claus, nebo…“ odmlčela se,protože věděla, že to, co chce říct, bude znít divně, ale stejně pokračovala, „nebo je to vážně Santa Claus.“

Scullyová v duchu zasténala nad tímhle prohlášením. Celý tenhle případ začíná být ještě směšnější, než si představovala na začátku a to poslední, co Mulder potřeboval, bylo povzbuzování. Kdyby byla vánoční nálada drogou, byli by Mulder i Sarah adepti na odvykání.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tato povídka je velmi obsáhlá, zbylý text si můžete přečíst po kliknutí na odkaz níže. Nezapomeňte se poté vrátit a povídku okomentovat.

:: STÁHNOUT KOMPLETNÍ POVÍDKU VE FORMÁTU .DOC ::

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 24.12.2008 v 20:00 v kategorii Povídky.