Kult X

autorka Linda Phillips | překlad Baku05 | rating G | kategorie S

Zvonění.

„Hmmm…?“ Mulder se převalil na gauči, se stále zavřenýma očima šáhl po telefonu a skončil na podlaze. Chvíli situaci zvažoval, ale nakonec zůstal, kde byl.

„Muldere? Jsi tam? Haló?“

Natáhl se po sluchátku, které mu při pádu vypadlo z ruky, a přitom se jedním okem letmo mrknul na hodiny.

„Scullyová, spíš ty vůbec někdy?“ zanaříkal. „Je přeci pět ráno.“

Na druhém konci linky uslyšel chichotání.

„Muldere, je skoro půl deváté. No tak, vstávej. Vyzvednu tě za hodinku.“

„Neříkej, že jedeme…“ Mulder si přitáhl deku až k bradě.

„Vždyť vůbec nevíš, kam pojedeme!“ spustila chlácholivým hlasem. „Bude se ti to líbit…“

„Mně, jo?“

„Hmm… Zkus si to jen představit… plápolající oheň, horké kakao a …“

„A co?“

„Perníčky. Bochánky. Cukroví. Oříškové sušenky. Samé vybrané pochoutky. Představuju ti velký den v kuchyni Maggie Scullyové.“

Mulder byl vzhůru jak mávnutím proutku.

„Tvá matka hodlá péct tohle všechno už dnes? Pro koho? Vždyť vánoce budou až za tři týdny.“

„Zítra se v kostele koná vánoční večírek, což pro mou matku znamená hotové pečící nadělení,“ vysvětlovala Scullyová. „Dostala jsem na starost přípravu perníčků, tak jsem myslela, jestli bys mi nechtěl pomoct.“ Hlas jí nabral vesele škádlivý přízvuk. „U každé várky můžeš být vrchním ochutnávačem.“

„Ty budeš péct perníčky?“ smál se. „Já nevím, Scullyová, v tomhle případě dělat ochutnávače zní jako docela nebezpečný úkol.“

„No, tak to velké díky!“ Scullyová se při usrkávání kávy málem zakuckala. „Muldere, abys věděl, mám talent i na jiné věci, než ti jen hlídat zadek. Takže teď vstaň a dej si sprchu. Za chvíli jsem u tebe.“

„Scullyová, nejedná se o nějakou velkou rodinnou akci? Protože bych si dnes opravdu nerad nechával probodávat své životně důležité orgány ledovými pohledy tvého bratra.“

Rozesmála se. „Ne, jen ty, já a má matka. Bude to zábava.“

Představil si, jak sedí před velkým krbem, na klíně talíř domácích sušenek, vzduch prosycený vůní čerstvého pečiva… ráj na zemi.

„Dobře, budu tvůj pokusný králík. Uvidíme se za chvíli.“ Usmál se a zavěsil telefon.

*************­*******

Jak odbočili na příjezdovou cestu k domu Maggie Scullyové, Mulder začal pociťovat hřejivou pohodu. Včera se městem přehnala chumelenice, takže dům i větve stromů byly překryty sněhovou peřinou a díky slunečním paprskům se z ní odrážely záblesky jako z tisíců malých diamantů. Z komína stoupal kouř, neklamný důkaz, že v krbu již plápolá hřejivý oheň.

Skutečný domov, pomyslel si s nádechem melancholie.

Maggie je již čekala u dveří, zástěru i vlasy měla poprášené moukou. Matka a dcera se láskyplně objaly. Mulder se zul, ale jakmile chtěl kolem nich proklouznout, Maggie ho zastavila.

„Ale ne, Foxi, koukej se obout a pojď dál…“ načež ho pevně objala. S úsměvem ji objal také.

„Velmi rád vás zase vidím, paní Scullyová…“

Maggie se na něj zamračila. „Foxi, myslela, že jsme si to už vyjasnili. Jsem Maggie, je ti to jasný? A také tě zase velmi ráda vidím. Dík, že jsi s Danou přišel.“

„Věřte mi,“ Mulder se zhluboka nadechl, ve vzduchu rozpoznal vůni čokolády a skořice, „potěšení je na mé straně.“

„Tak tudy následuj svůj nos,“ škádlila ho.

Přesunuli se do rozlehlé kuchyně, téměř všude byly mísy, plechovky a kořenky. Mulder si od stolu vysunul židli a posadil se, sledoval, jak si Maggie se Scullyovou mezi sebou švitoří novinky a drby. Scullyová všem třem nalila hrnek kafe, zatímco Maggie nakrájela ještě teplý bochánek a talířek položila před Muldera. Poděkoval, vzal si ho, ale v tom ho přerušila.

„Foxi, počkej!“

Zmateně vrátil kus bochánku na talířek.

„Zapomněl si na medový krém!“ Maggie na krajíc rozetřela pořádnou porci krému. Mulder se bál, že pokud by teď otevřel pusu, potečou mu sliny až na podlahu.

„Panebože, mami, hodláš mu to ještě rozkrájet na trojúhelníčky?“ ušklíbla se Scullyová, ale s potěšením sledovala, jak Mulder a její matka spolu skvěle vycházejí. „Neměla bys ho zas tak moc rozmazlovat.“ Maggie na něj mrkla a usmála se. Mulder se otočil a na Scullyovou vyplázl jazyk, aby okamžitě dostal ten pohled.

„Tvojí hlavní starostí by měly být perníčky,“ poškádlil ji a zakousl se do bochánku, med mu stékal po ruce. Scullyová zavrtěla hlavou a natáhla se pro starou zástěru hozenou přes židli. Rozhlédla se, aby si sesbírala vše, co bude potřebovat.

„Máte foťák, paní Scu- teda vlastně Maggie?“ zeptal se Mulder.

„Jistě, Foxi, proč se ptáš?“

„Rád bych si udělal snímek Dany v zástěře. Bez důkazu mi to nikdo na Úřadě neuvěří.“

„Opovaž se, Muldere,“ odpověděla Scullyová, aniž by se otočila. Maggie se smála. Scullyová popadla mísu, lžíce a postavila je před Muldera na stůl. Během chvilky k tomu přidala odměrku, pytlík mouky a několik malých plechovek. Poté překontrolovala kuchařku a podávala mu ji na otevřené dvojstraně.

„Takže, promíchej všechny suché přísady, co jsou tu vypsané, a počítej, aby to vystačilo na dvojitou dávku,“ poučovala.

„Cože?“

Podívala se na něj, ruce v bok. „Co myslíš tím ´Cože?´“ stěží potlačovala smích. „Myslel sis, že tu budeš koukat, jak makáme, a pak si sklidíš plody naší práce? Tak se koukej držet postupu. Jdu zatím dělat krém z másla a cukru.“

„Počkej! To zní líp, než tohle! Nechej mě dělat ten krém.“

„Děti, děti! Abych vás od sebe nemusela odtrhávat,“ culila se Maggie. „Šup do práce, nebo nic neuděláme!“

„Hlásím se na vylízávání misky!“ zašeptal Mulder ke Scullyové, která zrovna zapnula mixér na nejvyšší otáčky. Mulder se pustil do odměřování a míchání a za chvíli se hrdě hlásil, že svoji část splnil. Scullyová do velké mísy přisypala mouku. Celý proces zopakovali, tentokrát s receptem na koláčky. Když bylo vše promícháno, Mulder si nedočkavě olízl prsty.

„Hotovo, můžeme je šoupnout do trouby!“ Mulder si o sebe demonstrativně oprašoval dlaně.

„To ne,“ odpověděla Scullyová, zaklápěla mísy a dávala je do ledničky. „Ještě ne. Těsto se musí nejdřív vychladit, pak se s ním líp pracuje.“

„Cože?“ Mulder se díval sklíčeně. „To z něho nemůžeme udělat kuličky a ty upéct?“

Scullyová se zatvářila popuzeně, aby zakryla úsměv. „Muldere, když jsi byl kluk, vybral by sis na vánočním večírku cukroví ve tvaru hrudky?“ Z mixéru vyndala metly a šla je umýt do dřezu, vzhlédla, něco venku upoutalo její pozornost. Tvář se jí rozzářila. „Mami,“ pronesla, aniž by se přestala dívat ven, „je ten rybník zamrzlý?“

Maggie na chvilku přestala rozvalovat těsto. „Jistě, děti od sousedů na něm bruslí už několik týdnů.“

Scullyová se na Muldera otočila, oči jí zářily.

„Co?“ ptal se Mulder opatrně.

„Mami, máme v garáži stále brusle?“ vyhrkla.

„Noo…“ přemýšlela chvíli Maggie. „Jo, měly by být pověšené vzadu na zdi.“

„To ne.“ Mulder vyskočil od stolu. „Scullyová, já nebruslím.“

Jak se k němu přibližovala, zoufale před ní couval. „No tak, Muldere! Prosím.“

„Ty to špatně chápeš. Není to tak, že bych bruslil špatně, já nebruslil nikdy.“

„Naučím tě to!“ Scullyová ho chytila za ruku dřív, než stačil znovu couvnout. „Bude to legrace! Muldere, kdy jsi naposledy dělal něco jen proto, že to byla zábava?“

Její drobná ruka ho svírala až nečekanou silou. Podíval se jí do tváře, byla šťastná a nadšená, oči jí zářily. Jak by mohl říct ne?

Maggie každému přinesla teplé ponožky, čepici a šálu. Měla je během zimy připravené ve skříni na chodbě, aby byly po ruce, když přijdou vnoučata, příbuzní nebo přátelé. Scullyová zatím z garáže přinesla své staré brusle, pro Muldera vzala pár, který patřil bratrovi. Uháněla k rybníku, Mulder ji váhavě následoval.

„Pospěš si!“ volala na něj, otočila se a poskočila vždy o několik kroků zpět. „Trochu pohybu do toho umírání!“ smála se.

„Jen se směj, ale až si zlomím obě nohy, jsem zvědavý, kdo mě bude každý den oblékat.“

„To bych snad zvládla, Muldere!“ zašklebila se na něj.

Snažil si nepředstavovat, avšak s mizerným úspěchem, jak by se asi cítil, kdyby mu měla zapínat zip u kalhot. Páteří mu projelo zachvění, raději zatřásl hlavou, ve snaze zahnat podobné myšlenky.

Scullyová se už na lavičce u rybníku přezouvala, když jí došel. V bruslích pak stála před ním, čekala, až si konečně dováže tkaničky.

„Nesmíš na mě pospíchat, Scullyová…“

Usmála se.

Když byl konečně s obuví hotov, postavil se do sněhu. Vzala jeho ruku v rukavici do své v červených palčácích a společně cupitali k zamrzlé ploše. Ve sněhu se mu šlo dobře, ale jakmile se brusle setkaly s ledem, kotníky se mu rozklepaly. Scullyová projela kolem něj, zastavila před ním a chytla ho za obě ruce. Pomalu začala couvat a táhla ho s sebou.

„Tak a teď, Muldere, pokrč trochu kolena… skvělý. Nedívej se na nohy! Dívej se před sebe. Dobrá, teď se trochu odraž… Uvolni se! Jsi moc napjatý… jen lehce… Vidíš? Bruslíš!“

Za významné mumlající podpory ze strany Scullyové objeli celý rybník. Ve snaze nedívat se na nohy, Mulder se zaměřil na její obličej. Chvíli se rozhlížela okolo, ale nakonec ji to nedalo. „Proč mě tak upřeně sleduješ? Mám snad někde na obličeji těsto?“

Mulder ucukl pohledem k ledu, ale pak znovu vzhlédl. „Jen jsem přemýšlel, že vypadáš, jako by ses vrátila do doby, kdy ti bylo šestnáct. Máš růžové tváře a vypadáš tak zdravě… Já nevím, ale jako by se v tobě něco změnilo, jak jsme sem přišli. Zdáš se… jako by všechny ty roky a starosti byly pryč.“

Scullyová se podívala k domu, na tváři bylo znát, že se jí vybavují vzpomínky. „Je to tím místem, Muldere. V dětství jsme se hodně stěhovali. Vytvářela jsem si přátele a zázemí, ale vždy jsme věděla, že je to jen dočasně. Ale když jsme se přistěhovali sem, mamka se zařekla, že se už nikam stěhovat nebude a já věděla, že to myslí vážně. Od začátku jsme to tu všichni milovali. Cítili jsme se tu skutečně doma.“ V očích jí přelétl náznak soucitu. „Mrzí mě, že ty jsi takové místo nikdy nepoznal, Muldere. Někde, kde by ses cítil příjemně a v bezpečí.“

Kdekoli, kde jsi ty, pomyslel si, ale nic neřekl.

„Myslím, že je to důvod, proč jsem chtěla, abys šel se mnou,“ pokračovala. „Je krásné tě vidět, že se někde cítíš jako doma.“ Hleděla mu přímo do očí. Připadalo mu, že nikdy nebyla krásnější. Ale z nějakého důvodu cítil, že je potřeba tuto chvilku prolomit.

„Mám pocit, že nestojíš na dobrém místě, pokud bych zakopl, spadnu přímo na tebe,“ při větě opět sklopil zrak.

„Muldere, říkám ti, nedívej se na nohy.“ Znovu upoutala jeho pozornost. „A aby bylo jasno, toho se nebojím.“

„Jak to?“ ptal se nepřítomně, myšlenkami byl stále v předchozí konverzaci.

„Protože by se ti rozhodně tím nepodařilo mě zabít.“ Našpulila pusu a upřeně na něj pohlédla.

Znovu objeli rybník, jediné zvuky, které je obklopovaly, měly podobu odrážení hran o led a jejich vlastní dech. Byli sami ve svém tichém světě, chráněni izolací sněhu, stejně jako svými vlastními myšlenkami. Pak Mulder promluvil.

„Počkej, myslím, že bych to mohl zkusit sám – jeď dál… ááá!“ Mulder s výkřikem žuchnul na led a Scullyovou strhnul taky. Nejdříve se polekal, že jí něco udělal, ale ona se zatím posadila a řehtala se na celé kolo.

„Bože, Muldere… teda vážně jsi byl připraven na samostatnou jízdu, fakt, že jo!“ Scullyová si palčáky otírala slzící oči. „Koukni se na Victora Petrenka!“ Jen to dořekla, znovu se zhroutila na led a krajinou se rozezníval její smích. Mulder se snažil zjistit, zda nemá nějaká zranění, ale když se snažil postavit, rozesmál se taky.

„Dobrá, dobrá! Tak jsem nevyhrál zlatou medaili. Tak vstávej.“ Natáhl k ní ruku, chytla se ho a vytáhl ji nahoru. „Vše to bylo určitě v plánu,“ pokračoval Mulder, „vytáhla si mě sem, nechala vymrznout a bavíš se tu na můj účet, jaký jsem nemehlo!“

Scullyová ho poklepala po ruce. „Promiň, Muldere. Ale kdybys viděl výraz své tváře…,“ musela si zakrýt pusu, aby potlačila smích. „Promiň.“

„No jo, má bruslařská kariéra je u konce,“ řekl, zatímco se kolébal ke břehu rybníka. „Ale ty pokračuj, ať vidím nějaký trojitý toeloop a dvojitý nevímco, Ledová královno.“ Jakmile slova vypustil z pusy, nejraději by se kousl do jazyka. Otočil se, čekal, že bude uražena. „Omlouvám se, Scullyová. Víš, že jsem to nemyslel, jak to vyznělo.“

Bruslila kolem něj, položila mu ruku na paži a chápavě se na něj podívala. „Znám tě lépe, než kdy předtím, Muldere. Jsi poslední člověk na světě, který by byl schopen něco udělat, aby mi tím ublížil.“ Chvilinku ho upřeně sledovala, zdálo se, že hodlá něco dodat, ale pak se podívala pryč. Mulder zamířil k lavičce, sedl si na ni a začal si zouvat brusle.

„Pokračuj, Scullyová. Uvidíme, jestli umíš vážně bruslit nebo je to jen další záhadný výmysl, který se o tobě povídá?“ Rozpustile se uculila a vystřelila ke středu rybníka, až se od hran bruslí rozprašovaly krystalky ledu na všechny strany. Pozoroval, jak se na konci ladně otočila a sklouzla se po vnější hraně. Nakonec se přinutil vrátit pozornost svým bruslím, zul je a obul si své dokonale promrzlé boty. Nechtěl Scullyovou rušit v její nově objevené zálibě z dětství a tak se pustil do stavby sněhuláka. Vybral si místo, na které jí z rybníka částečně bránil ve výhledu starý strom. Když dílo dodělal, ruce měl zkřehlé a uši promrzlé. Scullyová stále bruslila, ale když ho míjela, zpomalila a snažila se dohlédnout, čím se poslední dobu zabýval.

„Muldere, co jsi vytvořil?“

„Pojď sem a podívej se.“

Scullyová u stromu ještě víc zpomalila, aby mohla z ledu přeskočit do sněhu a dohlédnout k dokončenému výtvoru. Na tváři se jí objevil široký úsměv.

„To jsi celý ty, Muldere.“

Mulder stál pyšně vedle svého sněhuláka – buclatá postava s hlavou ve tvaru obráceného trojúhelníku s dvěma ohromnýma, vypouklýma očima.

Scullyová došla k lavičce, posadila se a rychle se přezula. Vyskočila, nohu si opřela o lavičku a ještě si zavazovala tkaničky.

Neměl bych, pomyslel si, když jí pozoroval.

Prohodila nohu a postup opakovala.

Skutečně si o to říkám.

Ale byl chlap, takže bylo těžké se ovládnout.

Buch! Sněhová koule zasáhla cíl dokonale, přesná trefa do obličeje. Postavila se a pootočila se. Buch! Tentokrát zásah do ramene.

„Teda, tak teď jsi na řadě ty, Muldere!“

Rozeběhl se pryč, Scullyová v těsném závěsu, utíkali po cestě, po které přišli. Jeho dlouhé nohy mu dávaly výhodu, ale při snaze znovu zasáhnout cíl, lehce zpomalil. Sníh létal vzduchem, za chvíli byl všude – ve vlasech, na tvářích, na oblečení. Smích se střídal s pravidelnými zavýsknutími, kdy munice zasáhla cíl. Netrvalo dlouho a na kluzkém povrchu Mulder ztratil rovnováhu a žuchl sebou na zem. Nezaváhala ani vteřinu, přiskočila, rozkročila se nad ním a koleny mu přitiskla ruce k tělu. Než vůbec stačil vykřiknout, nacpala mu hrst sněhu za tričko.

„Áááááá! Vzdávám se, vzdávám se!“

Scullyová již měla přichystanou další hrst. „Holky vládnou, kluci žvaní! Řekni to, Muldere!“ nad hlavou mu hrozila studenou hmotou.

„Cože?!“

„Řekni to!“

Nedokázal se přestat chechtat. „Dobře, dobře! Holky vládnou a kluci žvaní!“ Scullyová se vítězně zašklebila a pustila ho.

V domě, v „pokoji bláta“ jak místnost vždy nazývala paní Scullyová, si sundali promočené boty a bundy. Scullyová Muldera vybídla, ať si sundá i triko, aby ho mohla šoupnout do sušičky.

„Jen když si ho sundáš taky, Scullyová.“

„Leda tak ve snu, Muldere.“

„Jak to víš?“

Švihla po něm pohledem, snažila se rozpoznat, zda to myslel vážně. Ten ale zachovával naprosto kamennou tvář.

„Dej mi to triko. Můžeš si vzít nějaké po mém bratrovi.“

„Mám mokrý i kalhoty, ty chceš taky?“

Zarazil se mezi dveřmi, když se otočila a zvídavě se na něj podívala. Začal si sundávat triko, stále ji hleděl přímo do očí, pak jí triko podal.

„Pojď tudy.“

Scullyová se tak dostala blíž k němu, nedokázala odolat, aby se neobdivovala jeho hubenému tělu, bylo svalnaté přesně k jeho postavě. Zamrkala, snažila se tak zahnat myšlenky. Zatáhla za podávané triko, ale Mulder ho nepustil. Pak zatáhl on a jedním pohybem si tak přitáhl triko i Scullyovou. Překvapením vydechla, když jsi objal a přiblížil se svými ústy k jejím. Při něžném polibku zavřela oči, pod rukama cítila jeho nahé hebké tělo. V břiše ucítila šimrání i lehkou závrať, když od ní odstoupil.

„Muldere…“

„Veselé vánoce, Scullyová,“ zašeptal a ukazoval nad sebe, kde nade dveřmi bylo zavěšené jmelí. S povzdechnutím vzhlédla.

„To udělala naschvál.“

„V to doufám,“ odpověděl, ruce stále kolem ní. Zlehka se vysmýkla a couvla.

„Tak mi dej to triko.“ Odcházela se získaným trikem, Muldera zanechala se spokojeným výrazem na tváři.

V kuchyni na ně již čekala Maggie se dvěma hrnky horkého kakaa.

„Mami, ty jsi prostě nejlepší!“ zavýskla Scullyová, ruce obtočila kolem hrnku a nasávala linoucí se vůni.

„Jo, díky mami,“ přidal se Mulder. Podívala se na něj se srdečním úsměvem.

Když oba trochu rozmrzli, Scullyová z ledničky vytáhla dvě misky vychlazeného těsta a pustila se do perníčků. Maggie rozmíchala polevu a jala se Mulderovi ukazovat, jak zacházet se zdobícím sáčkem. Nejdříve to byl boj s tréninkem na talíři, ale i se sladkou možností si olíznout zapatlané prsty. Hodinu a půl strávili rozvalováním, vykrajováním a pečením, aby ke konci měli konečně plné plechy připravené ke zdobení.

Maggie připravila další várku horkého kakaa, na stůl postavila tři kouřící hrnky a konečně si od rána prvně sedla. „Mám pocit, že na tohle už začínám být stará,“ povzdechla si.

„Rozhodně ne!“ ohradila se Scullyová a natáhla se, aby mohla dát matce na čelo pusu. Maggie usrkávala kakao a Mulder ochutnával jeden ze svých prvních perníčkových pokusů.

„Do jaké části ses pustil jako první?“

Mulder předstíral zmatený pohled. „To nezní tak špatně! Hlava je… ne, myslím, že jsem začal druhým koncem.“

„Ou, už to vidím.“

„Asi bych se měl zlepšit v anatomii,“ spekuloval. Maggie si na poslední chvíli stačila přikrýt pusu, aby smíchy nevyprskla drobky z perníčku.

„Ale, Foxi!“ Snažila se chytit dech, ubrouskem si utírala uslzené oči. „Tak tohle je na mě už moc!“

„Když se smějete, vypadá úplně jako Scullyová, tedy… Dana. Vypadáte jako děvčátka.“

„Zkoušíš si mě podplatit?“

Zašklebil se. „A funguje to?“

Maggie zvážněla a položila svoji ruku na jeho. Chvíli hleděla na stůl a pak k němu vzhlédla. „Foxi, víš, že jsi tu vždy vítán. Nevím, jestli si toho jsi vědom…“ Na chvíli zavřela oči, pak se nedechla a pokračovala. „Zachránil jsi moji holčičku. A nebylo to poprvé. Kdyby tenkrát poslechla nás, tak by tu už nebyla.“ Mulder zíral na stůl, zatímco mačkala jeho ruku. Maggie si setřela slzu. „Jsem tak moc ráda, že ti důvěřovala.“

„To si nezasloužím, Maggie,“ zašeptal. „Zapomínáte, že kdyby nebylo mě-“

„Ne! Ne, Foxi. Tohle poslouchat nebudu. Ty jsi jí to neudělal. Vždycky jsi tam pro ni byl. Dana je paličatá a zvědavá dívka, a vždycky byla. Vše co kdy udělala, udělala, protože to sama chtěla. Hledala pravdu stejně usilovně, jako jsi ji hledat ty, Foxi, nespravedlivost nesnáší. Je to pro ni strašně důležité a já jsem za to na ni pyšná. A chtěla bych, abys ty byl taky.“

Mulder se jí podával do očí a usmál se. „Já jsem, Maggie. Jsem.“

Netrvalo dlouho a Scullyová ho naháněla, aby se ujal pokračování ve své práci. Třem lidem šla práce od ruky, perníčky byly brzy hotovy, ale všude všechno poházené. Navzdory početnému zástupu nepovedených výtvorů, Mulderův žaludek se hladově ozýval.

„Dámy, mám hlad. Mohl bych být tak poctěn a stát se vaším hostem na večeři? Za odměnu.“

Maggie se rozhlédla „Ale ten nepořádek. Nejdříve to tu trochu sklidím, dobře?“ Mulder přikývl a Maggie se pustila do mytí nádobí. Scullyová Muldera táhla do obýváku, kde v krbu žhnuly polena. Posadila se na pohovku a poklepala na místo vedle sebe, Mulder se posadil a natáhl si před sebe nohy. V místnosti bylo šero, zimní slunce zapadalo příliš brzy a Mulder si tak mohl užívat žár z krbu.

„Díky, že jsi dnes přišel,“ ozvala se.

Podíval se na ni, očima cestoval po linii jejího obličeje. Přehodil ruku přes zadní část gauče, tak akorát, aby se prsty mohl dotknout její tváře. Jeho hlazení působilo jako dotek motýlích křídel, po tváři se jí rozlilo příjemné teplo.

„Díky, že jsi mě pozvala.“

„Mamka tě tu moc ráda vidí.“ Najednou se plaše podívala stranou. „A já taky,“ dodala.

Mulder dal ruku z opěrky a chytil ji za ruku. „Scullyová, tenhle rok končí,“ povzdechl si. „Rozhodně mi není líto, že to tak je.“ Zaklonil hlavu o sedačku, zavřel oči. „Co myslíš, že nás čeká příští rok?“

„No, nevím, Muldere. Monstra, psychopati, mimozemšťani… nic moc nového. Zašklebila se, když otevřel jedno oko, aby se na ní podíval. Naklonil se, pomalu se začal přibližovat, zastavil se kousíček od jejích rtů.

„Nevím, Scullyová, možná by nás mohla čekat i nějaká příjemná překvapení.“

Uvědomil si, že po celou dobu zadržovala dech, aby najednou vydechla. „Myslíš?“ zašeptala.

„Hmmm…“ odpověděl a uzavřel mezeru mezi nimi, rty se jemně dotkl těch jejích.

„Ale, Muldere, tady žádné jmelí není,“ zamumlala.

„Já vím.“ Dlaní jí přejel po tváři a znovu ji políbil – opatrně, ale vřele – jen to umocnilo jeho pocit domova.

Ze šera chodby je pozorovala Maggie Scullyová a usmívala se.

Ano, přicházel velmi dobrý rok.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 23.12.2009 v 18:00 v kategorii Povídky.