Kult X

autorka Jerri Alexander | překlad luca | rating R | kategorie S, R, A | povídka ke stažení

Fox Mulder hleděl do spisu rozprostřeného na svých kolenou. Byt byl tichý, jediný hluk vycházel ze vzduchu bublajícího v akváriu. Už se stmívalo, ale slábnoucí záře pozdního odpoledne a světlo z nočního stolku poskytovalo vytáhlému muži na kožené pohovce dostatek pohodlí. Horečně studoval složku k novému případu, ani se nesvlékl z obleku. Jen shodil kabát a povolil kravatu, nasadil brýle na nos a vyhodnocoval dostupné informace. Dlaní si podpíral bradu a na čele se mu rýsovalo několik vrásek. Náhle mu svitlo v hlavě, téměř slyšel to cvaknutí. Položil spis na stůl a natáhl se po telefonu. Bez přemýšlení vyťukal 555–6431.

„Haló?“ řekla do mluvítka Dana Scullyová a přidržovala si telefon ramenem. Snažila se do ucha vpravit neposlušnou náušnici.

„Ahoj, Scullyová, to jsem já.“

„Ahoj, Muldere“ pozdravila ho a konečně se jí podařilo přinutit šperk k poslušnosti. Přendala si sluchátko do volné ruky.

„Scullyová, objevil jsem něco opravdu zajímavého, co nám může pomoct v tom Franschieterově případu. Můžu k tobě zajet a ukázat ti to?“

„No, abych řekla pravdu,“ projela si rukou vlasy před zrcadlem, „dneska se mi to nehodí.“

„Proč ne?“

„Mám rande“ řekla a snažila se znít nezúčastněně. Problém byl v tom, že to něco znamenalo. Od té doby, co ji přidělili k Aktům X, byla na schůzce s mužem jen jednou. Znovu na sebe pohlédla. Oblékla si dlouhé, hladké šaty kaštanové barvy. Perfektně obepínaly její štíhlou postavu. Rusé vlasy měla ještě trošku mokré ze sprchy, ale přesto jí krásně ladily s večerní róbou.

Mulder byl tou zprávou zaskočený. Strnule hleděl na špičky nohou. Nejspíš měl trošku zlost, tolik jí chtěl ty informace ukázat, ale ještě více byl šokovaný. Neměla rande celé roky. Jejich společenský život jakoby neexistoval. Ovšem ten nejsilnější pocit, který se snažil zoufale ignorovat a který mu způsoboval bolest v hrudi, bylo zklamání. Krk se mu sevřel zábleskem zrady. Skoro jako tehdy, když ho jeho první skutečná přítelkyně bezostyšně podváděla. „No“ vypravil ze sebe nakonec a snažil se to vzít s humorem. „To je něco, co nezažíváš každý den“ prohlásil omluvně.

„Fakt vtipné, Muldere. Musím jít.“

„Dobrá, zavolám ti zítra.“

„Fajn, měj se.“

Mulder si přitáhl nohy pod sebe. Nechtěl žárlit, chtěl ji ochraňovat. Scullyová pro něj byla víc než partnerka. Když už nechtěla být jeho milenkou, zcela určitě mu byla nejlepší kamarádkou.

Scullyová se naposledy shlédla v zrcadle, než přešla ke dveřím. Byla tak strašně nervózní, chovala se, jako by to bylo její první rande v životě. Otevřela s tím nejmilejším úsměvem, jaký uměla. Na chodbě stál vysoký, pohledný muž s krátkými světle hnědými vlasy, oblečený ve draze vypadajícím obleku. „Připravena?“ ptal se. Scullyová přikývla a vyšla ven z bytu.

Ten muž se jmenoval Clark Leah. Byl to obchodník pracující v budově nedaleko FBI. Scullyová si nemohla vzpomenout na jméno té společnosti, ale věděla, že má pobočky po celých Státech. Potkali se při nakupování. Ptal se jí, jestli si má koupit hnědý nebo modrý oblek. Poradila mu, ať si vezme oba, a on to udělal. Lichotilo jí, jak s ní flirtoval. Nabídl jí drink v restauraci a pak chtěl vidět nějakou legitimaci, protože osobám pod jednadvacet alkohol nenalejí. Byl trochu šokovaný, že je agentkou FBI. Omluvil se, že se choval jako pitomec, a řekl, že doufá, že pozvat na rande federálního zaměstnance není protizákonné. A že by ji rád vzal někam na večeři.

Scullyová údivem rozevřela oči, když spatřila před domem velkou černou limuzínu. Clark přešel rychle ke dveřím a galantně jí je podržel, aby mohla nasednout. Vzal ji do restaurace U Ztracené hory, velice známé a vyhlášené. Rezervace se zamlouvaly měsíce dopředu. Zajímalo ji, jak dokázal získat stůl během jediného týdne. Ale rozhodla se, že se nebude chovat jako vyšetřovatelka, nebude se ptát, nebude se po ničem pídit.

„Takže, pracuješ pro FBI?“ započal Clark konverzaci.

„Jako zvláštní agentka.“

„Kdo je tvůj partner?“

„Jmenuje se Fox Mulder.“

„Určitě není tak dobrý jako ty“ prohlásil Clark s lehkým úsměvem.

„Vlastně je to velice neobyčejný agent.“

„Opravdu? V jaké sekci? Násilné trestné činy?“ snažil se dostat rozhovor zpátky k její osobě. O Aktech X jistě neslyšel, Úřad se s nimi rozhodně nechlubil. Scullyová si řekla, že to může být legrace.

„Akta X“ řekla mile.

„Akta X? Co je to?“

„Řeknu ti to… ale pak tě budu muset zabít.“

„Jo, jo, srandičky, co?“ zakroutil Clark očima.

„Kdo říká, že žertuju?“ opáčila Scullyová s vážnou tváří. Clark si všiml pohledu jejích očí.

„A kruci. Randím se zatracenou tajnou kontrarozvědkou!“

Scullyová se zasmála a věnovala se pokrmu na talíři.

Pozdě v noci se pohodlně naložila do vany. Večer se jí líbil. K čertu, bylo to to nejlepší rande, jaké zažila. Řekl, že jí určitě zavolá, a ona si byla jistá, že nelže. Měla by to říct Mulderovi. Jenže ani nevěděla, kolik je hodin. Dobrá, počká do rána.

Scullyová vešla do kanceláře s potutelným úsměvem na tváři. Mulder ji zkoumavě pozoroval, jak se usazovala na židli s významně zdviženým obočím.

„Tak… jak se vyvedlo rande?“ zeptal se po chvíli.

„Skvěle“ odpověděla mu pořád s tím zvláštním úsměvem.

„Nelehla sis hned, že ne?“

„Muldere!“

„Můj pátrací mozek to chce vědět, Scullyová.“

„Ne, ještě ne.“

„Nech mě hádat… Řekl, že ti zavolá, že jo?“

„Ano.“

„Hm…“

„Myslíš, že to neudělá?“

„Nemyslím si vůbec nic.“

„Jak chceš.“

Její mobilní telefon zazvonil ve tři hodiny odpoledne. „Scullyová.“

„Ahoj, kočko.“

„Clarku? Páni, nečekala jsem, že zavoláš…“ Mulder odložil spis na stůl a pozorně poslouchal. „Hele,“ šlehla po kolegovi očima, „zavolám ti zpátky z domova, stejně už jsem na odchodu z práce.“

„Jistě, zlato.“

„Ahoj.“ Zavěsila telefon a otočila se na Muldera. „Jsi horší, než má matka, Muldere!“

„Cože?“

Scullyová se na něj jen významně podívala a začala si skládat věci do aktovky.

Týdny utíkaly a Scullyová se do toho muže opravdu zbláznila. S každým dalším dnem Mulder bojoval se svíravým pocitem v hrudi čím dál víc. Nechápal proč. Vždyť si nikdy nepřipustil, že je do Dany Scullyové zamilovaný a že ta žena, o kterou tolik stojí, spává s jiným mužem.

Scullyová s Clarkem chodila asi pět týdnů, když se s ním Mulder konečně seznámil. Přinesl jí do bytu nějaké papíry. „Ahoj, Muldere“ usmála se na něj mezi dveřmi.

„Přinesl jsem ten spis, co jsi chtěla.“

„Půjdeš dál?“ Mulder vešel dovnitř a uviděl sedět na gauči atraktivního muže. Tázavě se ke Scullyové otočil. „Muldere, to je Clark“ pokynula rukou směrem ke svému příteli, který okamžitě vstal. Mulder mu podal ruku. „Clarku, to je můj partner, Fox Mulder.“

Mulder se snažil tvářit mile, ale nemohl se zbavit pocitu, že by to chlapa raději uškrtil. Krátce mu potřásl rukou. Nedokázal se zdržet dlouho, prostě strčil Scullyové tu složku a odešel. Samozřejmě, že vidět její rozzářený obličej následujícího rána mu k radosti také nepřidalo.

Uběhl měsíc, dva, pak tři. Jednoho večera seděl Mulder v baru Ripley, když do něj vešel Clark. Jakmile si agenta všiml, zamířil rovnou k němu a usedl vedle něj na barovou židli. Mulder se snažil chovat zdvořile. Bože, pomyslel si po dvou hodinách, Clark teda umí pít. Mulder měl před sebou teprve třetí pivo, když Clark pokládal na pult pátou prázdnou sklenici. Mulder mu s povzdechem objednal další, protože byl na řadě. Domů se pojede těžce. Clark se náhle rozpovídal o Scullyové a vůbec přitom nekontroloval slova, která mu alkoholové opojení formovalo v ústech.

„Ona je vážně číslo, Muldere“ blábolil. „Fakt žhavá. A pusou to taky zatraceně dobře umí, souhlasíš?“

Mulder zíral strnule před sebe. „To nemůžu vědět“ zamumlal neochotně.

„Bože“ vyhrkl Clark překvapeně. „Chceš mi namluvit, že jsi nikdy nepocítil naléhavou potřebu ji ohnout přes svůj stůl a vyšukat jí mozek z hlavy?“ Mulder ho sjel vražedným pohledem a loknul si piva. „Já teda jo… už na prvním rande. Prostě jí roztáhnout nohy a nandat jí, co se do ní vejde…“

„To jsi udělal?“ Mulder se na Clarka nedokázal podívat.

„No, párkrát jsem ji slušně přeřízl.“

Mulder prudce vyskočil, až se jeho sklenice roztříštila o zem. Popadl Clarka za límec a mrštil s ním o nejbližší zeď. Clark upustil pivo a překvapeně zalapal po dechu. Mulder držel svou tvář jen pár centimetrů od jeho. „Poslyš, ty podělaný hajzle,“ zasyčel Clarkovi do ucha, „takhle o ní mluvit nebudeš. Chovej se k ní jako k respektuhodné ženě, jakou je. Ona není žádná tvoje sexuální hračka, kterou jsi koupil v tmavém krámku na špatné straně města!“ cedil skrze sevřené zuby, jak mu alkohol a zlost rozpalovala cévy. Clark se mu vysmekl, rychle popadl kabát a vyběhl z baru směrem k bytu Scullyové.

Scullyová seděla na gauči a sledovala večerní zprávy. Slyšela, jak se někdo blíží chodbou a pak strká klíče do zámku. Vstala, aby vyšla vstříc hlasitému nočnímu návštěvníkovi. „Clarku?“ pronesla překvapeně, když otevřela dveře. Clark popadl její hlavu do dlaní a násilně ji políbil. Scullyová ucítila známý pach alkoholu. „Clarku!“ protestovala, jak ji lehce zvedl do náruče a nesl do ložnice.

Hodil drobnou ženu na postel a okamžitě na ni nalehl. Vsunul svou ruku mezi ně a začal netrpělivě rozepínat její pyžamový kabátek. Scullyová dostala strach. „Clarku? Clarku, co to děláš?“ Než jí strhl ten kus oděvu z ramen, natáhl se dolů a stáhl jí kalhoty z nohou společně se spodními kalhotkami. „Clarku, ne, já nechci!“ bránila se a snažila se netřást.

Clark si rychle rozepnul džíny a posunul je kousek dolů. Pak popadl kroutící se rusovlásku a hrubě ji přitlačil k matraci. Scullyová se plnou silou praštila týlem hlavy o čelo postele. „Ne! Clarku, prosím!“ Clark vypadal, že vůbec nevnímá její vyděšené naříkání. Jednou rukou se zaklesl o pelest a tvrdě do ní pronikl. Scullyová nedokázala nekřičet, vrážel se do ní tak, že měla pocit, že ji roztrhne vejpůl.

„Prosím, Clarku, přestaň…“ opakovala zoufale. Z očí jí tekly slzy bolesti a ponížení. „Prosím, Clarku…“ šeptala sotva slyšitelným hlasem. On ji však ignoroval a pohyboval se v ní dál a dál. Scullyová cítila, jak jí vzadu na hlavě prosakuje krev. Zoufale mu zaryla nehty do zad, jak zrychlil a ubližoval jí víc a víc.

Nakonec se zachvěním ustal, překulil se vedle ní na záda a okamžitě usnul. Scullyová se snažila pohnout, ale všechno ji nesnesitelně bolelo. Mohla jen tak ležet, vzlykat a mumlat jediná slova, která jí přinášela alespoň trochu útěchy: „Muldere… Bože… Muldere… Muldere…“

Mulder se právě probíral nějakými lejstry, když Scullyová vešla do kanceláře. Byla podivně bledá, její tvář v sobě skrývala nějakou bolest. Oči měla nateklé a červené, jako by dlouho plakala. „Ahoj, Muldere“ zamumlala, aniž by se na něj podívala. Všiml si, jak si podivně neohrabaně sedá na židli. Pochopil, že se něco děje.

„Scullyová?“

„Co, Muldere?“

Popošel k ní pár kroků, ale ona se od něj odvrátila. „Scullyová, co se děje?“ ptal se ustaraně.

„Nic, Muldere“ zapírala.

„Řekni mi to“ dotkl se jemně jejího ramene. „Prosím.“ Scullyová k němu vzhlédla a všimla si, jak má tvář staženou napětím.

„Nic to není, vážně“ lhala dál a snažila se zůstat klidná. „Prostě jsme se Clarkem včera trochu pohádali, to je celé.“ Mulder trochu couvl. Lámalo mu srdce, že ji takhle vidí. Scullyová zírala na špičky nohou, bála se mu podívat do očí. Mulder jí nazdvihl bradu a okamžitě pochopil, že se vší silou zadržuje slzy.

Pohladil ji po hlavě a zajel jí prsty do vlasů v týle. Chtěl, aby se mu otevřela. Místo toho však bolestně sykla, když se jeho ruka dotkla nateklé rány. Mulder ji otočil a opatrně odhrnul zářivé rusé vlasy stranou. „Bože, Dano, co ti to k čertu udělal?“

„Nic, Muldere, jen jsem se praštila do hlavy.“

Snažila se zvednout a odejít, ale Mulderovy silné paže ji držely na místě. Dřepl si k ní a díval se jí upřeně do očí. „Dano, co ti udělal?“ vyzvídal.

„Řekla jsem, že nic. A neříkej mi Dano!“ Vysmekla se jeho sevření a vyběhla z kanceláře. Mulder ji okamžitě následoval.

„Scullyová, prosím tě, počkej. Nerad tě vidím zraněnou…“

Scullyová se otočila a vmetla mu vztekle do tváře: „Já se o sebe umím postarat sama.“

A byla pryč.

Clark Leah seděl doma a ječel do telefonu: „Ne, krucinál, potřebuju ty zprávy dneska! … Ne, Iane, máš tři auta, která jsem ti pomohl koupit. … Ne, nevěřím, že nemáš čas. Prostě strč svůj zadek do jednoho z nich a přivez mi ty papíry. Hned!“ Přerušilo ho hlasité zabušení na dveře. „Hele, Iane, já ti zavolám za chvilku a buď radši na příjmu. V autě!“

Jakmile otevřel dveře, Mulder mu sevřel jednou rukou krk a hodil ho zpátky ke gauči. „Ty hajzle! Přísahám, že jestli Scullyové ještě jednou ublížíš, tak tě zabiju!“ řval na něj. Clark byl tak překvapený tím nenadálým vpádem, že jen tak seděl s pusou dokořán. Mulder ho udeřil pěstí do obličeje a otočil se k odchodu.

Když přišel následujícího dne do práce, Scullyová už na něj čekala. Vyšla mu vstříc. „Muldere, co si zatraceně myslíš, že děláš?“

„Scullyová, o čem to mluvíš?“

„Clark mi řekl, co jsi mu udělal. Jdi k čertu, Muldere! Měla bych mu říct, aby na tebe podal žalobu za napadení!“ ječela na něj.

„Scullyová, on ti ublížil…“

„To není tvoje starost, Muldere. Říkala jsem ti, že se o sebe umím postarat!“

„Očividně neumíš…“ zabručel si pod vousy a přiblížil se k ní. Než se jí stačil dotknout, uskočila stranou a věnovala mu opovržlivý pohled. „Scullyová, já se tě jen snažím chránit.“

„Já tvou ochranu nepotřebuju, Muldere.“

„Já vím, já jen… prostě tě rád ochraňuju“ pronesl sevřeným hlasem.

Vypadalo to, že Scullyová jeho od srdce pronášená slova ani nezaznamenala. Otočila se k němu a pak pomalu promluvila a kladla důraz na každé slovo, aby ji Mulder pochopil: „Mulder, ty jsi můj partner v FBI, v práci, nic víc. Nepleť se do mého soukromého života.“ Pak odešla z kanceláře.

Mulder cítil, jak mu srdce padlo k nohám. Ona to tak nemyslela, že ne? Strnule stál na místě a cítil, jak se mu spod očních víček derou slzy.

Mulder si vybral týden volna, řekl Scullyové, že musí oba vychladnout. Padl na něj splín, ale stále ujišťoval sám sebe, že se zase všechno spraví. Scullyová se také necítila nejlépe. S Clarkem si to vyříkala, slíbil jí, že se to už víckrát nestane. Přesto byla stále napjatá, kdykoliv se k ní přiblížil. Několikrát přemýšlela o tom, že se s ním rozejde. Jejich vztah ztratil po té strašné noci svůj náboj a teď, když se s ní chtěl milovat, se jí zvedal žaludek.

Ovšem hlavní příčina její rozmrzelosti byla jinde. Nedokázala uvěřit, že Mulderovi řekla taková slova. Oni přece nebyli jenom partneři. Polovina Úřadu si myslela, že spolu spávají. A i když opravdu nebyli sexuálně zapleteni, sdíleli hlubokou citovou náklonnost. Jakousi směsici lásky k sourozenci a nejbližšímu příteli. Bez přemýšlení by jeden pro druhého zemřeli. Udělali by pro sebe téměř cokoliv. Tak co ji přinutilo, aby mu něco takového řekla? Sama to nevěděla a přivádělo jí to k šílenství.

A aby toho nebylo málo, začalo jí být každé ráno zle. Myslela si, že má prostě chřipku, ale Clark trval na tom, že musí navštívit lékaře. Těch dvacet minut, co jela do ordinace, mělo být jejích pár posledních klidných okamžiků na hodně dlouhou dobu.

„Jste si jistý?“ bědovala Scullyová.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tato povídka je velmi obsáhlá, zbylý text si můžete přečíst po kliknutí na odkaz níže. Nezapomeňte se poté vrátit a povídku okomentovat.

:: STÁHNOUT KOMPLETNÍ POVÍDKU VE FORMÁTU .DOC ::

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 31.3.2010 v 0:00 v kategorii Povídky.