Kult X

Je to k nevíře, ale letos je to už popáté, co pro vás připravuji dnes už snad tradiční vánoční aktualitu (všechny čtyři předcházející roky si můžete připomenout). Věřím, že vás letošní aktualita potěší, protože na rozdíl od let minulých jsem se rozhodl, že vás tentokrát nebudu zatěžovat nekonečnými příběhy lidí, kteří letos zemřeli. Je sice dobré vědět, že letos odešli lidé zvučných jmen jako byli literát Josef Škvorecký, diplomat mimořádných kvalit Miloš Pojar, průkopník transplantací Vladimír Koza, věhlasný chemik Antonín Holý či válečný veterán, generál a hrdina protinacistického odboje (a proto vězeň komunistického režimu) Tomáš Sedláček, ale plakat pro ně nemusíme. Zůstává jen hrdost a vděk za tyto bohatě naplněné životy mužů, z nichž mnozí zachránili nespočet dalších lidských životů.

Švédský diplomat Wallenberg byl unesen ve věku 34 let

Nejvíce mě na výše zmíněných příbězích fascinuje, že ač muži velmi různorodých profesí, všichni ve svém životě poznali zlo a rozhodli se proti němu bojovat, i kdyby to měla být poslední věc, kterou ve svých životech učiní. A je úplně jedno, jestli to byla totalitní cenzura, rakovina nebo nacistický okupant, důležité bylo, že v těchto iniciativách identifikovali zlo a zakročili proti němu. Jeden příběh si neodpustím rozvést. Letos by se sta let dožil švédský diplomat Raoul Wallenberg. Během druhé světové války působil v nacisty okupované Budapešti, kde díky diplomatické imunitě a omezené možnosti udělovat švédské „ochranné“ pasy zachránil neuvěřitelný počet maďarských židů. Přesné číslo je obtížné zjistit, zdroje hovoří o desítkách tisících mužů, žen a dětí, některé informace uvádějí až sto tisíc lidí uchráněných od transportů smrti. Wallenberg totiž krom pasů, které ke konci války vypisoval a tiskl už zcela sám, využíval dalších výhod diplomatické imunity, např. když se na sklonku války doslechl o vyklizení (tedy vyhlazení) budapešťského ghetta, osobně kontaktoval německého velitele a pohrozil mu stíháním za válečné zločiny po skončení války. Tehdy už kolabující německé velitelství nedokázalo reagovat a od masových vražd alespoň v tomto případě ustoupilo.

Muž, který tisícům ostatních zajistil svobodu, o svou vlastní přišel ještě před koncem války. Když v lednu 1945 do země dorazila Rudá armáda, byl Wallenberg okamžitě zatčen vojenskou policií a odvezen na sovětské velitelství. To bylo naposledy, co ho jeho spolupracovníci viděli. Nejpravděpodob­nějším důvodem bylo, že v mládí studoval na americké univerzitě. Následovaly už jen kusé, těžko ověřitelné informace z moskevské věznice a následně sibiřského gulagu. Na některém z těchto míst byl Wallenberg s největší pravděpodobností umučen a zavražděn. V padesátých letech sovětská prokuratura vydala Švédsku jeho úmrtní list. Co si nedovolili nacisté, vykonali komunisté.

Nezapomínejme, že dvě největší zla 20. století stála svorně bok po boku, aby ničila životy dobrých, slušných a svobodu milujících lidí. Těch příběhů jsou tisíce – letos uplynulo 111 let od narození Witolda Pileckého, polského vojáka a hrdiny protinacistického odboje, který se jako jediný člověk v historii nechal dobrovolně uvěznit v pekle, kterým v době druhé světové války byl vyhlazovací tábor nedaleko Osvětimi. Byl to právě on, díky komu tehdejší svobodný svět získal první informace o zvěrstvech probíhajících v nacistických táborech smrti. Byl to on, kdo v Osvětimi pomohl vybudovat první zpravodajskou síť i náznaky odboje. Byl to opět on, kdo z tábora unikl jen proto, aby se mohl účastnit krvavého Varšavského povstání. Pilecki po válce pokračoval v tom, co započal během německé okupace – shromažďoval důkazy o sovětských zločinech na polském obyvatelstvu (koneckonců, byli to právě Sověti, kdo si s nacisty ještě před válkou tajně rozdělil Polsko a potažmo celou zbylou svobodnou Evropu). To se pochopitelně nelíbilo polským kolaborantům z řad komunistické strany, kteří po převzetí moci Pileckého zatkli, mučili, ve vykonstruovaném procesu odsoudili na smrt a oběsili. Zrůdnost celého činu upevňuje skutečnost, že Pilecki, stejně jako jemu podobní bojovníci za svobodu, byl pohřben do neoznačeného hrobu.

Je mi líto, že jsem vás zrovna na Vánoce musel obdařit těmito nepěknými detaily z minulosti, ale nebylo mým cílem vás znechutit. Mým cílem bylo připomenout tyto dva vzácné a statečné muže, kteří by letos oslavili krásná jubilea. Vám, milým čtenářům, přeji, abyste ve svých životech dokázali identifikovat (mnohdy umně skryté) zlo a postavit se mu. Přeji nám všem, aby každý z nás v sobě našel svého Pileckého a Wallenberga.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 24.12.2012 v 18:00 v kategorii Život.