Kult X

autorka Oneturtledove | překlad KayTee | rating PG | kategorie Romance/Frien­dship, Scully´s POV

Často slýchávala o telefonátech, které lidem měnily život. Nikdy tomu nepřikládala velký význam. Když se to tak vezme, nějaké jedno zvednutí telefonu nemůže člověku změnit život, může ho změnit až ta informace, kterou se z něj dozvíme. Tohle si myslela předtím, než jedno zvednutí sluchátka změnilo i její život.

„Scullyová,“ pronesla, zastrkujíc si za ucho neposlušný pramen vlasů.

„Dano Katherine?“

Ten hlas ji překvapil. Na tohle nebyla připravená. Kdyby ji do práce zavolal velikonoční zajíc, byla by méně překvapena.

„Kdes přišel k tomuhle číslu?“

„Tvoje matka mě nikdy nepřestala milovat.“

Nemohla si pomoct a pousmála se. Dokonce i po tom všem…

„Dale.“

„Ano, pořád je do mě blázen. Nemůžu s tím nic udělat.“

„Proč mi voláš?“

„Jsem ve městě a chci tě vidět.“

„Vypadám pořád stejně.“

„Snad nejsi pořád tak pihatá?“

„Sklapni, Dale,“ uchichtla se.

Mrkla ke dveřím, jestli se ještě nevrací Mulder. Určitě by si neodpustil nějakou štiplavou poznámku, kdyby ji viděl se takhle křenit.

„Dáme si jenom večeři. Nebudu na tebe zkoušet nic romantického, slibuji. Můžeme jít do Dairy Queen.“

„Tam jsi mě vzal na první rande a sám dobře víš, jak to dopadlo.“

„Myslím, že bychom se měli zaměřit na přítomnost.“

Povzdechla si a mrkla na hodinky.

„Tak jo, sejdeme se v 19h.“

„Vyzvednu tě.“

„Jak víš, kde bydlím?“

„Znáš přece tu píseň Stalker song?“ (pozn překl. – doporučuji, najít si text písně)

„Nemůžu uvěřit tomu, že máš ještě pořád syndrom Petra Pana.“

„A taky jsem závislý na Toys R Us.“ (pozn překl. – něco jako Sparky´s)

„Některé věci se nikdy nezmění.“

„To je často naše jediná jistota. Takže u tebe v sedm?“

„Budu se těšit.“

„Máš tam ještě nějaké rolničky?“

„Sundala jsem je hned po Vánocích, ale můžeš si je tam klidně představit.“

„Tak naschle, Dano.“

„Naschle, Dale.“

Položila telefon a kousla se do rtu. Neslyšela o Daleovi víc než devět let. A nemyslela na něj už asi sedm…možná ještě déle. No, možná měla. Ale raději ho ze svých myšlenek už dávno vytěsnila. Dale byl součástí jejího života, ale součástí, která je už pryč. Vzdala se jí. To si namlouvala.

Výraz v její tváři teď však svědčil o něčem jiném.

„Kdo může za to slunce ve tvé tváři?“ zeptal se Mulder, když vkročil do kanceláře.

Podívala se na něj.

„No tak, Scullyová. Dělej.“

„Dělej co?“

„Proč se křeníš, jakoby si právě zhřešila s čokoládou?“

„Prosím tě… Nemám žádný důvod. Snad jen, že je konečně pátek.“

„No a?“

„No, a můžu se konečně pořádně vyspat. To je vše.“

„To znám.“

„Vlastně myslím, že bych mohla odejít i o pár minut dřív.“

„Takže tě čeká pyžamo, zmrzlina a filmy s Doris Dayovou?“

„V podstatě.Takže já jdu. Uvidíme se v pondělí.“

Popadla bundu z věšáku a zamířila ke dveřím se svíravým pocitem v žaludku, protože lhala. Jistě, on jí předtím taky lhal. Dokonce přímo do očí, i když oba dobře věděli, že lže. Ale ona mu ještě nikdy takhle nelhala a tak z toho měla opravdu špatný pocit. Zhluboka se nadýchla a potřásla hlavou. Ne, teď prostě nemůže myslet na to, že mu lhala. Musí se soustředit na jiný problém.

Na Dalea Sheridana.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Necítila se dobře. Ne, že by byla nemocná, to ne. To jen nervózní blázniví motýlci v jejím břiše ji nedělali dobře. Jak to dnes večer dopadne? Ona a Dale měli mezi sebou vždycky takové to znepokojující propojení a on dokázal díky tomu číst její myšlenky. Existovala mezi nimi taktéž tak silná chemie, jakou by určitě nedokázal změřit ani ten nejmodernější vědecký přístroj. Lidé o nich často říkali, že když jsou spolu, je to, jakoby se srazila dvě tornáda. Ona si však byla jistá, že je to ještě horší. Tsunami by jejich vztah vystihla víc. Tsunami, erupce Mt. Everestu a atomová bomba dohromady. To byli oni. Tak hrozně výbušní. To bylo taky příčinou toho, že se všechno stalo tak rychle a nakonec to skončilo předtím, než to stihli pořádně uchopit.

Tep se jí zrychlil, když se ozvalo zaklepání na dveře. Byl tady. Už nebyla cesta zpátky. Postavila se a otevřela dveře.

Ano, byl to Dale.

Byl přesně takový, jakého si ho pamatovala. Přibylo mu jenom pár tenkých vrásek ve tváři. Jeho oči radostí tančily, když si ji prohlížel, rty se mu rozšířily do úsměvu. Voněl taky pořád stejně – kůže a Old Spice. Jeho zuby zůstaly zářivě bílé a perfektně rovné, a jeho kdysi pískové vlasy byly protkané jemnými stříbrnými nitěmi. Vypadal skvěle na svůj věk.

Zhluboka se nadechla a podívala se mu do očí. Najednou byla zpátky na vysoké a hleděla na něj křížem přes celou místnost. Měla pocit, že se její srdce zastavilo. Byla znovu nezkušená devatenáctka a jeho úsměv jí roztřásl kolena.

„Ahoj, zlatíčko.“

Byla ztracena.

„Ahoj,“ bylo to jediné, co ze sebe dostala, než její tvář doslova rozpůlil široký úsměv. Chvilku na sebe oba jen tak hleděli, než ukročila a pustila ho dál. Dveře se za ním zaklaply a ona už si nemohla pomoct. Zabořila tvář do jeho hrudi a objala ho kolem pasu. Pousmál se a opětoval její objetí.

„Chyběl jsem ti?“

Zasmála se a zvedla k němu hlavu.

„Evidentně si nenavštěvoval ten kurz skromnosti, jak jsem ti doporučovala.“

„Jelikož jsi mě hned po tom, cos mi to navrhla, praštila knihou po hlavě, neměl jsem pocit, že bys to myslela vážně.“

Pokrčila rameny a on trochu odstoupil, aby si ji pořádně prohlédnul.

„Už jsem ti řekl, jak jseš nádherná?“

„Jo, ale to už jsem věděla i předtím.“

„Myslím, že bychom měli najít nějaký ten kurz a zapsat se do něj oba.“

„To by mohlo být zábavné.“

„Tak co? Můžeme jít? Zajistil jsem nám rezervaci.“

„Dale Michaeli Sheridane, kolikrát jsem ti říkala, abys neutrácel peníze v restauracích, kde servírujou miniporce s neidentifiko­vatelnými omáčkami?“

„Dano Katherine Scullyová, kolikrát jsem ti říkal, abys mi neříkala, co mám a nemám dělat?“

Zašklebila se na něj a vzala si kabelku, zatímco on otevřel dveře.

„Pravděpodobně milionkrát, ale nikdy jsem tě neposlouchala.“

„Věděl jsem to!“

Smála se, když zamykala byt a následovala ho na parkoviště k autu.

„Jak to, žes mě nevozil v takovémto autu, když jsme spolu chodili?“ zeptala se, obdivujíc jeho Lexuse.

„Myslela jsem, že se ti moje kraksnička líbila.“

„Zlato, víš, nenasazovala jsem si tehdy sluneční brýle do auta, abych chránila svoje oči. Nasazovala jsem si je, abych utajila svojí totožnost.“

„Au, to bylo kruté.“

Přidržel ji dveře a ona se sesunula na sedadlo spolujezdce. Náhle se cítila vyvedená z míry. Mulder jí nikdy dveře nepřidržel. Aspoň prozatím. Znovu potřásla hlavou, aby odehnala myšlenky na svého partnera. Pořád se cítila vinna, že mu dneska lhala, ale dnes večer rozhodně nechtěla někoho s někým porovnávat.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Když byli usazeni v odlehlém a tichém koutě restaurace, okouzleně si všechno prohlížela a snažila se rozpomenout, kdy naposledy byla s někým takhle venku kromě Muldera. Bylo to příliš dávno na to, aby na to mohla myslet bez deprese.

„Víno?“ zeptal se jí Dale, když se usadil vedle ní.

„Ne, díky.“

Přikývnul a pro oba objednal jenom vodu. Číšník se slušně usmál a podal jim jídelní lístky. Pak je nechal o samotě.

„Zapečené těstoviny?“ zkusil hádat Dale. Scullyová se ušlíbla.

„Změnila jsem se, Dale, přísahám.“

„Ale ještě pořád máš ve zvyku poklepávat nehty po jídelním lístku.“

Přestala s tím bezmyšlenkovitým pohybem a upřeně se na něj zadívala. Vrátil ji pohled zpátky a tím ji rozesmál.

„Nikdy si mi neuměla odolat.“

„Nikdy jsi to se mnou neměl jednoduché.“

„Jseš prostě ďábel.“

„Nech si to, Dale.“

„Rozkaz, madam. Tak co si teda dáš?“

„Lilek s parmazánem.“

„Hm. Zdravá výživa.“

„Dale, proč jsi tady?“

„Práce.“

„Tak jsem to nemyslela. Určitě jsi byl v DC nesčetněkrát za posledních 9 let.“

„To ty v New Yorku nejspíš taky.“

„Ale tohle je poprvé, cos mi zavolal. Proč?“

Chvíli mlčel, protože číšník přinesl jejich vodu a zapsal si jejich objednávku. Scullyová se dívala, jak krouží prstem po okraji skleničky. Hypnotizoval ji očima a nic jiného nevnímal.

„Dale?“

„Hodně se toho v posledních pár letech událo. Byl jsem zasnoubený. Snoubenka mě opustila před měsícem. Uvědomil jsem si, že jediná doba, kdy jsem byl opravdu šťastný, byla ta, kterou jsem strávil s tebou. Samozřejmě jsem sem nepřijel proto, abych se tě snažil získat zpátky. Tak hloupý nejsem. Jenom jsem tě chtěl vidět. Na chvilku se zastavit.

„Dale, ty ses nikdy nezastavil. Co se děje?“

„Nic. Prostě stárnu. Snažím se získat zpět zašlou slávu.“

„A tou mám být já?“

„Víš, jak to myslím.“

Usmála se, když jeho ruce na stole přikryly ty její.

„Chybělas mi, Dano.“

„Taky jsi mi chyběl,“ odvětila překvapeně, protože si uvědomila, že je to pravda.

„Vážně?“

„Šest let jsem tě vídávala každý den a pak najednou vůbec. Byla to velká změna.“

„Já vím.“

Jejich prsty se propletly. Hleděli jeden na druhého a všechny staré pocity vyplouvaly znovu napovrch. Vylekalo jí to k smrti.

„To je v pořádku, Dano.“ řekl. Pamatovala si, že jí uměl číst myšlenky, ale už zapomněla, jak je to děsivé. Chtěla mu právě odpovědět, když se vrátil číšník s jejich jídlem. Nepatrně se od sebe odtáhli.

Teplé jídlo jim poskytlo trochu prostoru k utřídění myšlenek. Chvilku jen tak v tichosti večeřeli.

„Hele, Dano?“

„Hmm?“

„Už jsi slyšela o Davidovi a Trish?“

„Co je s nimi?“

„Čtyřčata.“

„Vážně?“

„Dotáhli to takhle už na 7 dětí.“

„Wau. Nikdy bych neřekla, že budou mít víc než jedno. Oba jsou … jsou to takové golfové typy.“

„Golfové typy?“

„Jo, jsou jednou z těch dvojic… Nevím, prostě hrajou příliš často golf.“

„Ty žertuješ.“

„Ne.“

„Golfové typy.“

„Jo, golfové typy.“

„Tak…řekni mi raději něco o své práci.“

„Nebavme se o práci.“

„Proč ne?“

„Protože. Je pátek. Nechci slyšet o práci až do pondělka.“

„Tvoje máma říkala, že není normální, abys měla volný víkend. Prý tě partner tahá pořád sem a tam.“

Pocítila, jak jí projela touha bránit ho, ale překonala to.

„On…má hodně energie.“

„A tobě se to líbí.“

„Jo, líbí.“

„Máte spolu něco?“

„Je to můj nejlepší přítel.“

„Miluješ ho.“

„Cože?“

„Vidím ti to na očích.“

„Nemiluju ho, Dale. Záleží mi na něm. Chybí mi, když se mnou není. Jsem s ním raději než s kýmkoliv jiným, ale to je jenom síla zvyku.“

„Kdybych nezavolal, trávila bys večer s ním.“

„Netrávila.“

„Přemýšlíš, co asi teď dělá.“

„Ne, nepřemýšlím!“

„Ale ano, přemýšlíš.“

„Přestaň s tím, Dale. Je to můj partner a můj přítel. To je všechno.“

„Zapomínáš, že vždycky poznám, když mi lžeš.“

„Nelžu.“

„Miluješ ho.“

„Dobře, tak fajn. Možná ho miluju, ale nejsem zamilovaná.“

„Já se neptal jestli jsi zamilovaná, zlato.“

Povzdechla si a náhle si vzpomněla proč kolem sebe postavila tu obrannou zeď. Jednou, když ji nechala spadnou, doplatila na to.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pomalu kráčeli chodbou a jejich ruce se vždycky po pár krocích srazily. Cítila se tak uvolněně. Nemusela vést žádnou debatu o replikantech, Yetim ani o Areálu 51. Ještě ani jednou nemusela zakoulet očima, rozčileně si povzdechnout, nebo založit ruce v bok. Byla to příjemná změna i přesto, že se vlastně cítila tak trochu neúplná.

„Dáš si ještě kafe?“ zeptala se ho, když odemkla dveře.

„Jenom jestli není kolumbijské.“

„Ne, není.“

„Tak si dám.“

Usmála se. Následoval jí dovnitř a zavřel za nimi dveře.

„Dej mi minutku,“ řekla a cestou do kuchyně si pustila vzkazy ze záznamníku.

„Scullyová, to jsem já. Ráno odjíždím do Bostonu. Matka potřebuje pomoct s nějakými papíry. Vrátím se v neděli odpoledne, ale budu mít s sebou mobil, kdybys cokoliv potřebovala. Jo, a po tvém odchodu volal ještě Skinner. V pondělí v 15h chce mít na stole zprávu za poslední měsíc. Je řada na tobě, moje drahá Scullyová. Uvidíme se v pondělí. Přeju ti hezký víkend.“

Zašklebila se na záznamník a dala ohřát vodu. Odkdy se začali o veškeré papírování a práci v kanceláři spravedlivě dělit, víc si začal uvědomovat, kolik času to vlastně obnáší a jakou si s tím ona dávala práci. Byla to příjemná změna.

„Říká ti ´Scullyová´?“ ozval se Dale z obýváku.

„Jo. Říkal mi tak na začátku a prostě jsme si na to zvykli. Já mu zase říkám Muldere. Jsme si kvit.“

„Takže se k sobě chováte jako fotbalisti, nebo tak nějak.“

„Vyhovuje nám to,“ řekla a posadila se k němu. Usmál se a vzal do ruky zarámovanou fotku, která stála na stolku. Zvednul obočí.

„Znáš přece matku a její zálibu ve zneužívání foťáku.“

„Myslím, že tahle fotka si zasluhuje nějaké vysvětlení.“

Začala se smát a podívala se na ni.

„Ten nápad s piánem byl Mulderův. Myslí si, že každý by měl umět na něm hrát, protože to rozvíjí obě mozkové hemisféry, nebo tak něco. Snažil se mě to naučit, ale já jsem se nedala.“

„To si dovedu představit.“

„Já vím, taky sis se mnou vytrpěl dost.“

Zakřenil se a položil fotku zpátky. Uvelebil se na sedačce. Opřela si hlavu o jeho rameno, užívajíc si ten pocit. Bylo to tak dávno, kdy se naposledy cítila tak příjemně.

„Dano?“

„Hmm?“

„Jak to, že jsi pořád sama?“

Odfrkla si a trochu se pootočila, aby na něj viděla.

„Dale, nemám čas na to nebýt sama.“

„Můžeš si ho udělat.“

„Nemůžu. Mám příliš hodně práce. Nemám zaměstnání, které trvá jenom od devíti do pěti.“

„Jo, to jsem pochopil.“

„Možná se to jednou změní.“

„Jsem překvapený, že nemáš děti. Byla bys skvělá máma.“

Ta slova ji píchla u srdce, ale on to nemohl vědět, takže nic neříkala. I když jí znal moc dobře, byly zde věci, o kterých mu říct nechtěla.

„Jo, vím, že sis to myslel vždycky. Jednou ses mě dokonce zeptal: ´Dano, uděláme si miminko?´ Tehdy jsem si myslela, žes našel Johnyho zásobu marihuany.“

„Na to jsem už zapomněl.“

„Já na to nezapomněla nikdy.“

„Pokud bychom neměly finanční problémy, co bys tenkrát odpověděla?“

„Odpověděla bych ano.“

„Skutečně?“

„Samozřejmě. Byli bychom manželé a dítě by bylo dalším logickým krokem, správně?“

„Odkládali jsme to příliš dlouho.“

„Možná.“

„Myslíš, že by nás dítě zachránilo?“

„Každopádně by nás přinutilo víc přemýšlet.“

„Nikdy jsem tě nepřestal milovat.“

„Já vím. Měli jsme tenkrát ale jiné priority. Byli jsme strašně mladí, Dale. Nechtěli jsme se svatbou spěchat.“

„Jo.“

Chvíli jen tak potichu přemýšleli, jeho prsty tancovaly po její paži. Rozešli se v dobrém. Ona byla v půlce svého studia a on zrovna ukončil práva. Končilo určité období jejich života a to byla předzvěst konce, ať už se jakkoli milovali. Když k tomu přičteme ještě jejich mládí a rozchod byl prakticky nevyhnutelný. Nikdy ho nechtěla opustit a on nechtěl opustit jí, ale díky jejich nezkušenosti a naivitě neměli jinou možnost. Měli v úmyslu zůstat v kontaktu, ale život mezi ně položil spoustu překážek. Mohli se tomu snažit čelit, ale nečelili. Vzdalovali se od sebe.

S povzdechem zavřela oči. Byl to dlouhý týden a ještě delší den. V té teplé náruči by byla schopna okamžitě usnout.

„Dano, chceš pořád to kafe?“

„Ne.“

„Ale já jo.“

„Tak to máš smůlu.“

„Nech mě vstát.“

„Ne.“

Nakonec ji jemně odstrčil a ona nespokojeně zabručela.

„Jsi zlý,“ postěžovala si a přesunula se zpátky na svojí stranu sedačky.

„Mám prostě kofein raději než tebe. Kde máš hrníčky?“

„Ve skřínce nad lednicí, potvoro.“

Pochechtávajíc vyšel z kuchyně s hrníčky v ruce. Jeden jí podal a ona se na něj znechuceně zašklebila.

„Co?“

„Dals do toho med!“

„Vždycky sis dávala do kávy med.“

„Už mě to ale přešlo. Dávám si tam jenom smetanu. Med v kávě je zrůdnost.“

„Jistě.“

Postavila se a odešla do kuchyně. Vylila medovou kávu do dřezu a nalila si novou. Dale jenom zakoulel očima, když si sedala zpátky. Nohy si složila pod sebe.

„Tak o čem jsme ještě nemluvili?“ zeptala se, upíjejíc z kávy. Ještě pořád cítila z hrníčku med, ale snažila se to ignorovat.

„Ani nevím.“

„Hmm. Jsme spolu tři hodiny a už jsme vyčerpali všechna témata ke konverzaci. Jak smutné.“

„Můžu se tě zeptat na něco osobního?“

„Ptej se.“

„Tvoje matka se zmínila, žes byla před rokem nemocná. Žes byla v nemocnici.“

„Jak dlouho jste spolu telefonovali, proboha?“

„Chvilku. Jak vážné to bylo, Dano?“

Vzdechla si a položila hrníček na stůl.

„Zavolala jsem si k sobě Otce McCuea.“

„Wau.“

Chvíli byl zticha a pak na ni znovu pohlédl.

„Mohla jsi zavolat.“

„Dale…“

„Já vím. Ale mohla si, Dano. Ihned bych za tebou přijel.“

„Vím, ale stejně tady nebylo nic, cos mohl udělat. A už jsem v pořádku. Přísahám.“

„Ale co kdybys… nikdy jsme se… odešla bys…“

„Bez rozloučení. Já vím.“

„Nedovol, aby se nám tohle stalo.“

„Nedovolím. Příště, až budu zase umírat, tak ti zavolám.“

„Dano!“

„Nesnažím se to zlehčovat, Dale. Byla to pro mě obrovská rána, ale už je to pryč.“

„Matka říkala, že nemocnice je pomalu jediné místo, kde tě vídává.“

„Jo. A oba s Mulderem na tom máme svůj podíl.“

„Možná bys měla trochu zpomalit.“

„Jsi stejný jako Bill.“

„Hele, klidně pokračuj ve své práci. Nepřestávej. Jenom buď opatrnější, prosím.“

„Víš, že mi to nikdo jiný ještě takhle neřekl? Vždycky slýchávám jenom ´Dano, najdi si nějakou jinou práci!´ nebo ´Proč se s Muldrem zahazuješ? Nepotřebuješ ho!´ Nikdo se nestará o to, co vlastně chci já.“

„Dano, já tě znám. Nikdy by ses své práce nevzdala. Na to jsi příliš zodpovědná.“

„A to mi říká muž, kterého jsem opustila.“

„I kdybychom byli manželé, nikdy bych tě nenutil opustit práci, kterou tak miluješ.“

„Já vím.“

Usmála se a znovu se přesunula do jeho náruče.

„Jenom se snaž vyhýbat nebezpečí. To je všechno, co po tobě chci.“

„Zkusím.“

„Měl bych jít. Je dost pozdě a ještě si musím připravit pár věcí na zítřejší schůzku.“

„Nutí tě pracovat i v sobotu?“

„Je to velký případ, miláčku.“

„To je chytré odejít zrovna, když se tě tady snažím rozptýlit.“

„Budu si to pamatovat pro příště.“

„Teď nevím, jestli se mám cítit polichocena nebo pohoršena.“

Sklonil se a políbil jí na temeno hlavy.

„Zavolám ti zítra. Co říkáš na večeři a kino?“

„To zní dobře.“

Došli ke dveřím, kde trochu zaváhala a pak ho sevřela v pevném objetí.

„Jsem ráda, že jsi tady.“

„Já taky.“

Jejich pohledy se setkaly a srdce jí poskočilo. Myslel to tak, jak to myslela ona? Zřejmě ano.

Jeho rty chvilku jen tak tancovaly po jejích, než se úplně spojily. Přivřel oči a ona ho nechala vychutnat si ten pocit. Když se začal odtahovat, znovu si ho přitáhla. Tenhle muž jí opravdu chyběl, chyběly jí tyhle polibky, ale i když se jí to všechno tak moc líbilo, něco tomu pořád scházelo. Ignorovala ten pocit a prohloubila svůj polibek. Ruku zabořila do jeho krátkých vlasů. Po chvilce se konečně jemně odtáhnul a snažil se popadnout dech.

„Dano.“

„Promiň. Nevím, co to do mě vešlo.“

„Já si nestěžuju.“

„Co s tím budeme dělat?“

„Teď odejdu a promyslíme to zítra.“

„Ano, zítra.“

„Dobrou noc, Dano.“

„Dobrou. Miluji tě.“

„Taky tě miluji. A teď se běž trochu vyspat.“

Zavřela za ním dveře a sesunula se na sedačku. Nelíbala se a necítila se tak dobře už léta. Bylo to příjemné a dělalo jí to radost. Ale někde ve svém nitru pořád viděla Mulderovu tvář a začala se cítit provinile.

Ale proč? Přece mezi nimi nic nebylo. Byli přátelé. To je všechno. A jestli se cítila s Dalem šťastná, tak by z toho měl mít její partner radost. Je to přece tak jednoduché.

Tak proč, sakra, má z toho pořád tak špatný pocit?

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 5.12.2009 v 20:00 v kategorii Povídky.