Kult X

autorka Benjamin Wang | překlad Baku05 | rating PG | kategorie V, H, A

Motel Joa Turfa, Ontario, Kalifornie; 10. ledna, 0:12

„Ne, zdá se, že mi nerozumíte, pane. Máme rezervované DVA pokoje---“

„Je mi to velmi líto, madam, ale nemáte. V počítači je rezervovaný pokoj pouze na Foxe Muldera. Žádnou rezervaci pro Danu Scullyovou tu nemám.“

Scullyová se nadýchla, připravena vést rozhovor s bezmocným recepčním znovu od začátku. Mulderovo zívnutí ji v tom přerušilo. „Zapomeňme na rezervaci,“ začal Mulder, „máte nějaký jiný volný pokoj?“

Postarší recepční lehce zavrtěl hlavou. „Místní střední škola tento víkend pořádá ples. Všechny pokoje máme obsazené.“ Opatrně zakašlal. „Znáte to, mládež. Obávám se, že většina hotelů bude obsazena. Nic moc se tu neděje, takže podobná akce přiláká davy. Kdyby nepršelo, tak by většina z nich přespala venku, ale takhle…“

Scullyová si povzdechla.

„Omluvte nás na chvilku,“ kývl Mulder na recepčního a tlačil Scullyovou bokem. „Poslouchej, Scullyová, můžeme zkusit najít jiný hotel. Není ještě tak pozdě…“

„Slyšels, co říkal? Všechny hotely jsou obsazený.“

Recepční je přerušil: „Ten váš pokoj má dvojité lůžko, pokud vám to v rozhodování nějak pomůže.“

Mulder tázavě kouknul na Scullyovou. Ta okamžitě nadzvedla obočí, ale hned poté rezignovaně svěsila ramena. „Jsem utahaná, Muldere. Nechce se mi v tom lijáku bloudit po okolí a hledat volné pokoje, které v tuhle dobu pravděpodobně vůbec neexistují.“

„Ten pokoj bereme.“

Dveře se se skřípěním otevřely a Scullyová se znovu začala dostávat do ráže. V pokoji, jak jinak, se nacházela pouze jedna jednolůžková postel. Než se stačila otočit a namířit si to dolů na recepci, aby si to s recepčním mohla pořádně vyřídit, Mulder ji zatlačil do pokoje a zabouchl dveře.

„Myslím, že tohle je to nejlepší, co jsme mohli dostat, Scullyová.“

Scullyová s povzdechnutím nechala žuchnout tašku na podlahu. „Spíš na podlaze, Muldere. Rozhodně je to tvoje chyba, že jsme tu takhle skončili.“

„Zajímavý, já zase myslel, že jsi uvítala šanci jak vypadnout z ledového DC do slunné Kalifornie, proto jsem taky vzal ten případ zmrzačeného dobytka.“

„Právě teď mi je tu zima taky, Muldere. Je půlnoc a je chladno. Vlastně jako je chladno všude jinde na podobných místech o půlnoci. Příště bys mohl vybrat případ poblíž nějaké pláže.“

„Pokud vím, tak moc krav se v blízkosti pláží nevyskytuje. Majetková hodnota těchto lokalit je trochu vyšší, než ji využívat jako pastvinu. A kromě toho krávy neumí surfovat.“

Scullyová si znovu povzdechla.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pokoj 24, Ontario, Kalifornie; 10. ledna, 2:35

Mulder se třásl.

Dva agenti se předtím pokusili sundat z postele všechno, co by se dalo použít jako přikrývka; výsledkem zápasu bylo přeci jen něco použitelného. „Tohle mi ale nestačí, Scullyová; muži mají od přírody nižší teplotu těla než ženy. Proto jsou všichni sushi kuchaři muži.“

„A ty se prohlašuješ za muže, Muldere?“ vrátila mu to Scullyová. Ta byla nyní zabalená jako housenka v zámotku, ale i tak jí bylo trochu chladno. Mulder, na podlaze, měl kolem sebe na třikrát omotaný přehoz s postele a mrznul.

„Scullyovááá.“

„Co se děje, Muldere,“ ozval se nad ním po chvíli hlas.

„Stává se tu ze mě nanuk.“

Ticho.

„Scullyyyováááá.“

„Co?“

„Je ti chladno?“

„Trochu.“

Ticho.

„Sculllllyyyy­ovááááá.“

„Co, Muldere.“

„Mám nápad.“

„Hmm?“

„Bylo by ti teplejš, kdybys na sobě měla i ten přehoz.“

„Nedělej si blázny, Muldere. Pak bys neměl nic, stěžoval by sis ještě víc a já to musela poslouchat.“

„Já myslel, že bys byla vděčná, že s tebou hodlám sdílet přehoz, že by ses pak se mnou podělila i o tu svoji přikrývku.“

„Dobrou noc, Muldere.“

„Ale Scullyová ---“

„Dobrou NOC, Muldere.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

3:08

Scullyová již pomalu upadala do spánku, když ji náhle slabé klepání donutilo znovu se probudit. Na podlaze pod ní se Mulder na studené podlaze převalil na druhou stranu.

Pane bože, nebylo to předtím klepání zubů? pomyslela si.

„Muldere?“

„Hmm.“

„Je ti zima?“

Znovu to klepání.

Scullyová si povzdechla. Zdálo se, že nemá na výběr.

„Muldere, pojď sem nahoru, než tam vážně umrzneš.“

„Zkusím to, Scullyová, ale mám pocit, že mi zadek přimrzl k podlaze.“

Po chvíli nemotorného vymotávání se z tenkého přehozu se Mulder objevil vedle postele. Dana se přesunula na vzdálenější polovinu postele a deku na jedné straně nadzvedla. Studený vzduch ji projel celým tělem. Okamžitě se zachvěla. Kruci, taková zima, pomyslela si. Mulder přehodil přes postel přehoz a začal se soukat pod deku.

„Dobrou, Scullyová.“

„Dobrou, Muldere.“

Mulder si lehl na záda a během chvilky se mu dech zpomalil a stal se pravidelným.

Scullyová nedokázala udržet své oči zavřené. Poryv studeného vzduchu ji dokonale probudil a k tomu ji na citlivé pokožce naskákala husí kůže. Začala se nekontrolovatelně třást. Zatraceně, Muldere, za tohle můžeš ty.

Jak tam Scullyová ležela a snažila se ovládnout třesení probíhající jejím tělem, začala si tak nějak uvědomovat spící tělo vedle sebe, teplé tělo, které leží jen pár centimetrů od ní.

Mulderovo tělo již muselo zvýšit svoji teplotu a teď si ji udržuje, pomyslela si. Homeostáze. Zázrak lidského těla. Proč jen to moje tak znervóznilo?

Scullyová zavřela oči, zoufale se snažila usnout. Když po nějaké době zjistila, že vlastně stejně zírá do stropu, oči otevřela. S lehkým povzdechnutím se převalila na bok, obličejem k Mulderovi. Ten, stále ponořen do hlubokého spánku, měl deku těsně přivinutou až k bradě. Vypadal tak roztomile.

Nadzvedla se, rukou se opřela o bradu a začala zkoumat jeho obličej. V neonové záři, která byla nejdříve filtrována přes venkovní déšť a následně procházela přes záclonu, byl pobledlý. Nevědomky se Scullyová vracela v čase do okamžiků, kdy mohla vidět Mulderův obličej v podobném stavu – bledý, bez života, na pokraji smrti. Nebo naopak zdravě červený, jeho výrazné oči naplněné bouřlivým hněvem, nedůvěrou, strachem i ostatními emocemi, které jdou ruku v ruce s rouškou noci.

Scullyová se znovu zachvěla, bojovala s nutkáním přitáhnout se blíž k Mulderovi, obejmout to tělo, které tak blízko ní vyzařovalo teplo. Jako můra k lampě, pomyslela si. Uvědomuje si ta můra, jakému smrtelnému nebezpečí se vystavuje? Možná ano, jen si to nepřipouští. Promnula si oči, téměř se až lekla svých ledových rukou. Když oči znovu otevřela, uviděla, jak ji pozorují Mulderovy ospalé oči.

„Scullyová? Co se děje?“

„Co?“ Nic, Muldere.“

Zachvěla se.

„Chladno?“ zeptal se jí stále rozespalým hlasem, který jí okamžitě projel podél celé páteře a znovu jí způsobil silné zachvění.

„Ne. Jo. Ne.“

„Scullyová?“

„Jsem v pořádku, Muldere.“

„Samozřejmě, že jsi v pořádku, Scullyová. Tak co se děje?“

Ta na něj jen lehce zamžourala.

„Jsme partneři už několik let, Scullyová. Myslíš, že nepoznám, když mi lžeš?“

Ticho.

„Tak jo, Scullyová, můžeš mi to říct a pak si můžeme jít oba lehnout, nebo nás tu takhle můžeš oba držet až do rána.“

„Oba?“ zeptala se Scullyová zmateně.

„Ty nemůžeš usnout. A není to jen tím chladem. A já nehodlám jít spát dřív, než zjistím, co se děje.“

„Proč bys měl kvůli mně ponocovat?“

„Protože mi na tom záleží.“

Téměř se té ironické poznámce zasmála, ale v jeho očích viděla upřímnost.

„Vážně si, Scullyová, myslíš, že trpím nespavostí od přírody? Vím, jak obtížná jsou pro tvoji kariéru Akta X. Jak těžké je pro tebe přijmout věci, které jsme viděli a dívat se na ně čistě z vědeckého pohledu. Trápí mě to. A právě tohle mě drží vždy celou noc vzhůru.“

„Zvláštní. Normálně žádné problémy se spaním nemám,“ odpověděla mu rázně, ale s úsměvem.

Mulder se díval přímo na ni a taky se usmál. Výraz jeho obličeje se změnil, odplul jeho obvyklý pronásledující pohled. Ta náhlá změna Scullyovou překvapila.

„Já jsem…“ mumlala Scullyová, jak na ni dopadala nejistota.

„Ty jsi…“ pobídl ji Mulder a přitáhl se blíž, až už neměla téměř žádný osobní prostor a dolehla na ni vlna tepla. Jeho příjemný dotyk proti její kůži vyvolal okamžitou husí kůži, tentokrát rozhodně ne z chladu.

„Já jsem přemýšlela.“

Mrkl na ní. „To zní znepokojivě.“

„Ne… když jsi spal. Víš, že tohle je poprvé, kdy tě vidím v posteli, aniž bys téměř umíral? Proč vždycky tak se vším pospícháš, že se málem zabiješ?“

„Pravděpodobně ze stejného důvodu, jako se ty necháváš unášet pomatenými psychopaty a tajnými vládními organizacemi.“

„Co?“ Teď byla pro změnu zmatená ona.

„To je jednoduchý, Scullyová,“ řekl, zatímco si lehal zpátky na záda a zíral na strop. „Bůh nás nemá rád. Alespoň co se mě týče.“

Scullyová se málem zasmála. „Vážně, Muldere. Už ani nedokážu spočítat, kolikrát jsem tě málem viděla umřít, kolikrát jsem ti zachraňovala zadek, kolikrát jsi byl v karanténě, kolikrát ---“ Hlas se jí zlomil. „Malá část mě umírá pokaždé, když vcházím do nemocničního pokoje v nějaké zastrčené části světa a myslím, že už nežiješ. Mé srdce se vždy zastavím a já si pokaždé říkám ‘Neležel by tu, kdybych byla na místě, odkud bych mu mohla krýt záda.’ Pokaždé.“ Neovladatelně se třásla a to byl také důvod, proč zatímco s tím bojovala, tak slova, ta která již tak dlouho držela v ústraní, teď vyšla na povrch. A ven se valila jako voda přelévající se přes břeh, jako potopa trhající přehrady. „A jaký je první pocit, který pak mám? Vina. Jsem tvá partnerka, zatraceně, a mám nás držet z dosahu takovýhle situací.“

„Víš moc dobře, že tohle je směšný, Scullyová“ přerušil ji Mulder. „Všichni ví, že v tomhle partnerství nesu za tohle všechno vinu já.“

„Zatraceně, Muldere, já přece tu vinu cítím taky. Neznamená přece, že když ty vnímáš jednu možnou cestu, že já to nemůžu cítit stejně. Že když ty lačníš po pravdě, že já si myslím, že je to špatně. Já ---“ V závalu chvění již nemohla mluvit dál.

Mulder se překulil na bok a rozevřel proti ní paže. Teplo sálající z jeho těla ji téměř oslnilo. Přitáhl ji blíž, ruce složil kolem jejích boků – skoro jako v objetí, ale ne úplně, stále mezi nimi byla uzounká mezera. Jeho fyzické teplo ji pohltilo a ledový třes se začal ztrácet.

„Je ti líp?“ zeptal se, hlas mu hluboce vibroval až v hrudi, udržování skromné mezery mezi těly rezonovalo téměř do hmotné podoby a nadobro odválo veškerý chlad.

Scullyová se ještě o něco blíže přitiskla k jeho teplému tělu, uzavřela tak zbylou vzdálenost mezi nimi, nechala se jeho teplem unášet, stejně tak vnímala jeho energii, sny i nadšení. Mulder na začátku udělal první krok a narušil její prostor, nikdy by úplně mezeru mezi nimi nedovřel; tento poslední krok nechal plně na Scullyové. A ona si vybrala. Přivinula se k němu a v jeho objetí zavrněla jako kotě.

„Mnohem lepší.“

„Dobrou, Dano,“ vydechl téměř neslyšně a jeho dech dopadl na její čelo jako polibek.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 10.9.2011 v 10:00 v kategorii Povídky.