Kult X

autorka analise | překlad nabaa | rating PG-13 | kategorie S, X, MSR | povídka ke stažení

Déšť padal v nepřetržitých proudech, jakoby všude kolem stáli otroci, jejichž jedinou prací bylo vylévat na auto barely plné vody. Úplně si je uměla představit, pracující v tandemu, ujišťující se, že ani na chvíli nepoleví, že nevytvoří sebemenší škvíru, kterou by mohla zahlédnout silnici, která, jak doufala, byla stále pod autem. Bouřka se objevila z ničeho nic, právě když ji napadlo, že přes veškerou únavu si vede dobře.

Náznak, záblesk odraženého žlutého světla…střední čára. A pak zase zmizela, déšť ji spláchl zpět do šedivé vodnaté temnoty bouřky a ona se dál snažila prohlédnout skrz vrzající stěrače v zoufalé touze po dalším záblesku.

„Najdi místo, kde můžeš zastavit…“ řekl a ona se lekla. Myslela si, že spí. Přeci jen byl po třech dnech, během kterých nenaspal víc než čtyři hodiny, určitě unavený. Nelitovala ho, měla nespravedlivou zlost, že on si spí, zatímco její krční svaly se kroutí napětím.

„Kéž by mě to napadlo. Díky, Muldere. Je to vážně úleva mít tě s sebou,“ řekla. V hlase jí zaznívalo napětí, jak se snažila zabránit autu, aby vyplulo ze silnice do beztvaré tmy za krajnicí.

„Kde to jsme?“ lehkovážně ignoroval její sarkasmus, posadil se rovně, natáhl se a začal prohrabávat přihrádku půjčeného vozu. Maličké světlo v jejím rohu mu osvětlovalo tvář a ozřejmovalo únavu, která Scullyovou donutila litovat svých ostrých slov.

„Nevím. Jedeme hodiny a teď už je naprosto jasné, že jsme minuli odbočku na silnici 98. V tomhle skoro nic nevidím…“ zvedla jednu ruku z volantu, aby mohla ukázat ven z okna. „Zastavila bych, ale nevidím krajnici…a vážně netoužím zůstat trčet v bahně.“

Podíval se z okýnka a zahlédl strouhu plnou vody černé jako noc.

„Dobrý nápad,“ odsouhlasil a sehnul se nad Průvodce po Indianě. Nakláněl se, aby v tlumeném světle lampičky v přihrádce viděl na drobné písmo.

Následovalo pár okamžiků ticha, zatímco Scullyová kormidlovala auto kupředu skrze to, co vypadalo jako další Velká potopa. Najednou šlápla na brzdu a auto se se zaskřípáním svezlo po mokrém asfaltu. Mulder se rukama zapřel o palubní desku a Průvodce mu spadl z klína. A stáli. Déšť bušil na střechu auta jako neustávající hrom, skřípání stěračů o čelní sklo vytvářelo v hmatatelném tichu základní rytmus a světla ozařovala…poštovní schránku.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

„Tohle nemyslíš vážně,“ řekla Scullyová s pohledem upřeným na masivní dvojité dveře, před nimiž stáli, a snažila se potlačit prudké chvění otřásající její drobnou postavou. Kostým měla promočený skrz naskrz, vlasy se jí lepily ke kůži, bláto jí obalovalo boty až ke kotníkům. Mulder vypadal o něco lépe, ačkoliv si byla jistá, že co se vzhledu mokré krysy týče, zvládal to líp než ona. Aspoň neměl řasenku, která by mu pod očima vytvářela tmavé kruhy.

Staré auto cestu nahoru nezvládlo a zapadlo do bahna. Mulder rozhodl, že k domu doběhnou. Vytáhl jejich jediný deštník a schoulili se v jeho tenkém neužitečném útočišti.

Musím si zapamatovat jednu věc, pomyslela si hořce, když si ždímala z vlasů vodu – deštníky moc nefungují, když déšť padá ze strany.

Teď stáli na zchátralé verandě a hleděli na zabedněná okna a zvětralé pavučinami pokryté rámy. Kovové klepadlo mělo podobu obří hlavy chrliče.

Blesk osvětlil krajinu a holé kopce v překrásné záři. V okamžiku hrom otřásl domem a práskl okenicemi.

„Jestli ty dveře otevře chlap v černé kápi, zůstávám na dešti,“ pousmál se Mulder a vztáhl ruku ke klepadlu. Scullyová zavrtěla hlavou a přešla k okraji verandy. Z kapsy vytáhla mobil. Zírala do deště. Škubla sebou, když se dům zachvěl hromem, který zazněl přímo nad jejich hlavami. Blesk prořízl nebe a uhodil do telefonního sloupu ani ne sto metrů vzdáleného a ten ve spršce jisker vzplanul.

Ježíši. Zastrčila si telefon zpátky do kapsy. Nebylo možné, aby v tomhle fungoval. Ozón a elektřina visely ve vzduchu jako zápach špatného parfému. Další úder, tentokrát méně ohlušující, ale stejně znějící, se jí ozval za zády a upozornil ji, že se Mulderovi podařilo zvednout klepadlo.

„Nevypadá to, že by tady někdo žil…“ Otočila se a došla k němu. Jeho vysoká postava jí posloužila jako ochrana před větrem.

Po dlouhé chvíli ticha vyplněné jen zvuky deště a burácením větru se Mulderovi podařilo pohnout klepadlem podruhé. I přes hluk lijáku za svými zády oba zaslechli ozvěnu šířící se domem.

Uplynula další chvíle. Scullyová se chvěla, vsunula si studené prsty pod paže a přála si, aby nenechala svůj kabát v kufru auta. Další minuta. Cítila těžké vlhké teplo usazující se jí na ramenou, jak ji Mulder zabalil do svého pláště. I když byl nasáklý vodou, chránil ji před větrem a cítila z něj uklidňující vůni svého partnera. Zachumlala se do něj a očima Mulderovi poděkovala.

„Možná bych to měl obejít a porozhlédnout se po cestě dovnitř… “ uvažoval Mulder. Otočil se a zamyšleně se zadíval do lijáku, jakoby přemýšlel, jestli by bylo možné proběhnout mezi kapkami. V tu chvíli se dveře otevřely.

Oba agenti si vyměnili pohledy. Mulderovy rty se pootevřely, jako kdyby se chystal utrousit ironickou poznámku. A pak se kolem rámu obtočila kostnatá ruka a vtáhla křídlo dveří dovnitř. Najednou stáli tváří v tvář vysoké neskutečně hubené ženě s ostrou vrásčitou tváří. Šedé vlasy měla pevně stažené ze spánků. Vyzáblé prsty svíraly svícen a černé šaty s vysokým bílým límečkem jí obtahovaly tělo štíhlé jako bič.

Svícen. Černé šaty. Scullyová si netroufala podívat se na Muldera. Věděla, že jeho tvář bude nezapomenutelná.

„Co chcete?“ Ten hlas byl ostrý a příkrý.

„Chytla nás bouřka a zůstali jsme viset na vaší příjezdové cestě. Myslíte, že by bylo možné zůstat tady přes noc? Rádi vám zaplatíme,“ řekl Mulder a přeladil na šarmantní tón.

Scullyová neměla pocit, že zrovna tahle žena se bude rozplývat pod tím mechově zeleným pohledem.

Ženiny rty se ještě víc sevřely…ještě trochu a zmizí úplně.

„Rozhodně ne.“ A zabouchla jim dveře před nosem.

Mulder a Scullyová na sebe užasle koukali. Další úder hromu rozpůlil noc. Mulder zvednul obočí nad opětovným chvěním Scullyové a znovu nadzvedl klepadlo. Tentokrát byla ta ďábelská ženská v otevírání masivního portálu rychlejší.

„Řekla jsem ne…“ Byla přerušena Mulderovým odznakem vraženým před očima.

„Omlouvám se, madam. Mohli bychom to zkusit znovu? Má partnerka a já…“ Scullyová si uvědomila, že by taky měla ukázat svůj odznak, „jsme zůstali trčet na vaší příjezdové cestě a opravdu bychom rádi měli kde přečkat noc. Ujišťuji vás, že vás nebudeme obtěžovat.“

Žena se dlouze zadívala na odznak. Scullyová cítila, jak vlhkost Mulderova kabátu prosakuje skrz její vlastní mokré oblečení. Najednou žena ustoupila jako mizící zjevení a tentokrát nechala dveře otevřené.

Další výměna pohledů a Mulder se Scullyovou vděčně opustili větrnou verandu a vstoupili dovnitř.

Nebo možná ne tak vděčně, napadlo Scullyovou ve chvíli, kdy se za nimi dveře s bouchnutím zavřely.

Stáli v obrovské hale. Naproti nim se do temnoty druhého patra zvedalo široké schodiště, jehož sloupky byly pokryty silnými pavučinami. Ze stropu patnáct metrů nad nimi visel monstrózně odporný lustr připomínající špinavé UFO. Pavučiny se z něj táhly jako provazy. Nalevo od schodiště si všimla nábytku zakrytého bílými prostěradly. Do haly se jako zvířecí tlamy porůznu otevíraly chodby a na táflovaných zdech visely obří olejomalby vyplňující místnost svými zaprášenými pohledy.

Tady se moc neuklízí.

Žena se otočila směrem k nim a věnovala jim nečitelný pohled. Byl to strach, nebo nenávist, které viděla skrývat se v těch černých očích, napadlo Scullyovou? „Budu upřímná. Nechci vás tady. Mám ráda své soukromí. Chci, abyste odešli, jakmile se rozední.“

To dořekla, otočila se a zdánlivě vyplula nahoru po schodech. Svícen zanechával ve tmě pásky světla a kouře. Scullyová šla do schodů za Mulderem a měla iracionální pocit, že je sledují oči na všech malbách.

Ta chodba byla dlouhá a na každé straně byly aspoň čtvery dveře a jedny na konci. Svícen se zastavil u třetích dveří napravo. Portál zavrzal a zasténal jako umírající zvíře, když se do něj bezejmenná žena opřela. Mezi Scullyovou a jejím partnerem proběhl jen další rozhovor beze slov a rozhodli se, že tenhle pokoj si vezme ona. S úlevou upustila svou tašku na zem. Žena se na ni podívala a pak se otočila a vyvedla Muldera ven.

„Koupelna je na konci chodby. Pamatujte, co jsem vám řekla. Zůstaňte ve svých pokojích.“

„Děkujeme…“ Scullyová se odmlčela a vyčkávala.

„Jmenuji se paní Halleryová.“ Její hlas byl bez zájmu.

„Děkujeme, paní Halleryová. Nebudeme dělat problémy,“ dodala Scullyová chladně.

Dostalo se jí dlouhého pohledu, který měl stejný nádech strachu/nenávisti jako předtím. Byl jako kruh oleje na hladině vody. Nahnula svícen k tenké svíčce na stolku u dveří, aby nechala Daně světlo.

A pak byla pryč. Mulder na Scullyovou za ženinými zády zamrkal a následoval ji. Scullyová potlačila smích, s povděkem odkopla boty a rozhlédla se po místnosti.

Tohle místo se jí zdá. Zašklebila se.

Středu pokoje dominovala ohromná postel s přehozem třpytícím se nezdravě krvavě rudou barvou, která jakoby se ve světle svíčky třepotala. Těžké závěsy byly stejně červené a ona k nim došla, aby se podívala ven. Naskytl se jí pohled na zabedněná okna. Venku se znovu ozval hrom a zatřásl prkny. Připomnělo jí to, že má být vděčná, že nespí v autě.

Místnost zdobil mahagonový nábytek a Scullyová odhodila promočený kabát na ohavné lehátko potažené stejným rudým sametem. Zrcadlo pokryté silnou vrstvou prachu odráželo její bledou pleť, když si svlékala své vlhké šaty a rychle si natahovala suchou mikinu a kraťasy. Sebrala kosmetickou tašku a zápasíc se svíčkou, kterou jí paní Halleryová nechala u dveří, opustila pokoj a po studených parketách zamířila ke koupelně. Zastavila se u Mulderových otevřených dveří a užasla nad výzdobou jeho pokoje.

Stejný těžký nábytek, jen barva byla temně zelená. Krásné. Rozhodně lepší než červená.

Stál k ní zády, ruce měl v bok, což byla jeho typická pozice, a prohlížel si svůj pokoj podobným způsobem jako si ona před chvílí prohlížela ten svůj. Vypadalo to, že na sobě ucítil její pohled, takže se otočil a vyloudil pokřivený úsměv.

„Hele, Scullyová, jestli tady potkáme záhadného starého správce…“

Tiše se zasmála.

„Aspoň jsme v suchu. Jsem si jistá, že tohle místo bude ráno působit trochu míň jako klišé. Snad přestane pršet a budeme odsud moct vypadnout.“

Došel k ní křeníc se jako Kočka Šklíba.

„Běhá ti z tohohle domu mráz po zádech, Scullyová?“ zeptal se. Stál před ní a dlaněmi jí přejížděl po pažích, hladil je skrz obnošenou látku mikiny.

Usmála se a neznatelně přikývla. Užívala si divoké vzrušení, které jí jeho dotek vždycky způsoboval. Zažehoval jí v břiše jiskřičky těžkého tepla.

„Myslím, že bych dnes neměla spát sama,“ zamumlala a zadívala se do jeho pěkné tváře. „Kdo ví jací duchové se tady vyskytují?“

Jeho paže se kolem ní obtočily a ona mu zanořila tvář do krku.

„Nejspíš ti s řetězy,“ odpověděl. Cítila bublání jeho hlasu na tváři.

„Co s tím vlastně všichni mají?“ zeptala se a naklonila se, aby se mu zadívala do oříškových očí. Její vlastní se uličnicky blýskaly. „Proč se duchové vždycky potulují okolo s řetězy? Co přirovnání ´tichý jako duch´?“

Zakřenil se na ni a vsunul mezi ně ruce, aby si uvolnil kravatu nesoucí známky těžkého dne.

„Myslím, že to začalo Vánoční koledou. Pamatuješ? Ten první duch, co ho navštívil, táhl řetězy…řetězy minulosti, myslím.“ Když mu kravata visela volně na krku, nechal své ruce odhrnout jí její hedvábné rudé vlasy z obličeje. „A kromě toho, myslím, že to přirovnání je ´tichý jako myška´.“

„Detailisto.“ Našpulila rty a odvrátila se od něj. „Hned jsem zpátky.“

„Hodně štěstí,“ zavolal na ni. „Když uslyšíš hlasy říkající ´běěěěěěěž pryyyyyyč“, dej mi vědět.“

„Ten hlas by měl být doprovázen zvukem řítícího se domu, protože to je to jediné, co by mě dostalo zpátky do té bouřky,“ utrousila přes rameno.

Scullyová došla ke dveřím na konci chodby. Dávala pozor, aby chladný průvan nesfoukl svíčku. Spaní s partnerem má naprosto jasné výhody, napadlo ji. Jednou z nich je, že jí určitě nebude dnes v noci zima.

Strčila do dveří a otevřela se před ní překvapivě obrovská koupelna. Stíny kolem ní tančily a poskakovaly, jak se plamínek svíčky zachvíval a točil v průvanu, ale i tak mohla vidět v rohu velkou vanu s drápy místo nohou, která se třpytila v míhajícím se světle. Složitá mozaika tvořená kachličkami před ní pulzovala, když si odložila věci na skříňku vedle umývadla. Sehnula se a otočila kohoutkem. Nic se nestalo.

Pak se ozval rachot. Vodovod zasténal a zaprotestoval, jak se voda prodrala zrezivělými trubkami a pak se objevil tenoučký pramínek. Nastavila pod něj dlaně a vyšplíchla si vodu na tváře. Umyla si zbytky make-upu. Vlasy jí začínaly schnout kolem oválné tváře v dlouhých řídkých pramenech a vzhledem k tomu, že sprcha nepřipadala v úvahu, projížděla je kartáčem tak dlouho, dokud se ve světle svíčky nezačaly lesknout. Vytáhla z tašky kartáček, naklonila se nad umývadlo, aby ho navlhčila, a ztuhla.

Z vodovodu vytékala krev.

Dlouhou chvíli na to zírala se ztrnulým výrazem. Naklonila se blíž a prstem se dotkla hustého proudu. Přiblížila prst ke své tváři a přitáhla si svíčku. Přičichla si.

Rozhodně to byla krev. Byla teplá…musela být, aby mohla takhle protékat trubkami. Rozhlédla se kolem sebe po něčem, do čeho by mohla nabrat vzorek. Po krátkém boji zvědavosti a zamítnutí odšroubovala víčko z jedněch stínů a nalila krev do něj. Za vteřinu už z vodovodu tekla růžová tekutina a pak už jen čistá voda.

Ostražitě se na ni zadívala a pak pokrčila rameny a dokončila mytí zubů.

Když vešla dovnitř, Mulder ve svém zeleném pokoji nakukoval za mohutnou zaprášenou knihovnu. Rozepnutá košile mu visela na ramenou, nohy měl holé až na boxerky a ponožky.

„Co hledáš?“ zeptala se nonšalantně se vzorkem krve v jedné ruce a svíčkou v druhé.

Vytáhl hlavu z těsného prostoru. Z vlasů mu visely pavučiny.

„Nebudeš tomu věřit, ale myslím, že jsem za zdí slyšel sténání.“ Oči mu zářily pobavením.

„Jo? No, já myslím, že mám něco lepšího,“ řekla, položila malou plastovou nádobku na prádelník a založila si ruce v bok. „Z vodovodu tekla krev.“

„Fakt?“ Byl jako dítě v cukrárně. Nemohla se nezašklebit.

„Je to všechno moc opravdové. Myslím, že jsme někde uklouzli a propadli se do špatné epizody Harta a Hartové.“ Postavila svíčku k čelu postele a vyšplhala do středu ošklivého zeleného sametu. Natáhla se na břicho a bradu si podepřela dlaněmi. Pozorovala, jak si mu třepotavé světlo hraje na pevných plochách hrudníku a břicha.

„Vsadím se, že tohle místo je plné tajných chodeb a výtahů a šmírovacích dírek vystřižených v obrazech…“ Opustil své hledání zdroje zmíněného sténání a přešel napříč pokojem k místu, kde se Scullyová rozvalovala na posteli.

„Odmítám tě nechat krást se domem po špičkách se svíčkou.“ Zakřenila se na něj.

„Ano?“ Obdivoval rudé odlesky, které jí na vlasech vytvářelo světlo svíčky. Posadil se na postel a matrace se pod jeho vahou zhoupla. Scullyová se k němu skulila a vzhlédla ke stínům jeho tváře. „Neříkej, že se bojíš paní Halleryové,“ zeptal se užasle.

„To ne. Prostě se schovám za tebe, až po nás půjde se sekyrou.“ Natáhla ruku a přejela mu palcem po spodním rtu naznačujíc, že tahle konverzace je u konce.

Sklonil se, aby zakryl její ústa svými, a nastalé ticho přerušil zvuk řetězů tažených po podlaze v pokoji nad nimi.

Oba páry očí se zvedly vzhůru a jejich rty se od sebe oddělily jako uschlé okvětní lístky.

„Prosím, řekni mi, že to taky slyšíš…“ Mulderův hlas, tichý a plný skrývaného očekávání, ji zalechtal na rtech.

„Taky to slyším,“ ujistila ho. Ještě další chvíli byli zticha a poslouchali, jak se zvuk řetězů pohybuje z jednoho konce stropu na druhý. A pak ustal stejně náhle jako začal.

„Umírám zvědavostí, Scullyová,“ zakňoural, aniž by odtrhl pohled od stropu.

Scullyová vzdychla.

„Tak se pojďme podívat.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Prohledávali dům několik dlouhých minut, ale nenašli nic jiného, než prázdné místnosti.

„Tady je otevřeno…“ zašeptala Scullyová. Zatlačila do starého ztrouchnivělého dřeva a portál se se skřípotem rozletěl.

„Není tady žádné schodiště..“ zabrblal Mulder za jejími zády. Tahle místnost byla jedna z mála, co neměla zabedněná okna a skrz sklo prosvítalo tlumené světlo. Déšť rytmicky bubnoval do okenních tabulek.

„Co je tohle?“ zeptala se Scullyová se zdviženým obočím, když zvedla svíčku do výšky a vkročila doprostřed malé komnaty.

Vypadalo to jako stará studovna. Na zdech visely fotografie ve starých rámečcích a prostěradla ztěžklá prachem přikrývala nábytek. Mulder se kolem ní protáhl a zamířil do rohu k největšímu prostěradlu. Scullyová otevřela ústa, aby ho zastavila, ale uvědomila si zbytečnost toho počinu dřív, než jí slova unikla.

Zvednul prostěradlo a postavil svou svíčku na desku stolu.

„Koukni na tohle, Scullyová,“ řekl dychtivým hlasem, „musí to být sto let staré.“

Zvědavost předčila její nechuť k tomuhle čmuchání a popošla k němu, aby zjistila, co to drží v ruce.

Na samém vršku hromádky starých zažloutlých novin ležel výtisk s datem 17.dubna 1931. Byl tak křehký, že se v rukou jejího partnera trhal. Pod ním bylo vidět několikery papíry, které vypadaly zhruba stejně staře, dokumenty a zastaralé průzkumné mapy.

„No…sedmnáctého bylo před pár dny…“ poznamenala Scullyová.

„Náhoda? Nemyslím si…“ Mulder nadzvednul obočí a ona se usmála. „Vypadá to, že tyhle věci by měly být v muzeu..“ zamumlal a položil papíry na původní místo.

„Nejsou tak staré, Muldere…“ řekla Scullyová a zadívala se pozorněji na papíry ve snaze přečíst drobné písmo. Byla by na to potřeba lupa. Divila se, že lidé kdysi neslepli jen ze čtení vlastních novin.

„Jsou to nějaké dokumenty o železnici. Vypadají jako plány nové trati, která tudy měla vést,“ zamyslela se.

Z myšlenek ji vytrhlo nepatrné povzdechnutí, které jakoby se rozlévalo místností. Bylo následováno vzdáleným zvukem tažených řetězů.

Sjela pohledem na svého partnera křenícího se samou nedočkavostí.

„Tak pojď, Scullyová…koukneme se nahoru..“ pobízel ji. Odložila papíry, znovu stůl přikryla a s povzdechem Muldera rychle následovala.

Chvíli jim trvalo než našli úzké schodiště vedoucí do podkroví. Mihotavé světlo svíčky se nedalo srovnat s halogenovými svítilnami, na které byli zvyklí. Konečně se tam dostali. Scullyová zkusila dveře napravo a ty se s příšerným zavrzáním otevřely a odhalily zatuchlé točité schodiště stoupající do tmy. Stěny byly pokryté silnými pavučinami a Scullyová nechala Muldera, aby ji předešel. Neměla v úmyslu prodírat se bůhví kolika pavouky.

Vstoupili do rozlehlé podkrovní místnosti. Kvanta krabic plných různých věcí zakrývala podlahu a stěny. Za masivním okrouhlým oknem, které vévodilo východní stěně, se tyčil obrovský pokřivený mrtvý dub a jeho větve připomínající černé drápy škrábaly na okenní tabulky.

„Ten zvuk vycházel z místa přesně nad naším pokojem…“ zašeptal Mulder a tiše popošel po špinavé podlaze. Dana se přikrčila, aby se podívala na podlahu, a všimla si naprosté absence jakýchkoliv stop v prachu.

„Máš něco?“ zeptala se o chvíli později a zadívala se směrem, kterým odešel její partner.

Nebyl tam.

Zamračila se, zvedla se zpátky na nohy a vykročila do šera podkroví.

„Muldere?“ zavolala.

Žádná odpověď. Vzdychla. „Kruci, je pozdě a já nemám náladu na žerty.“ Pořád nic.

Cítila spodní část zad, místo, kam si zastrčila za gumu šortek svou zbraň. Vnímala na dlani uklidňující dotyk zahřátého kovu. Vytáhla ji a volně ji držela u boku, zatímco pokračovala v chůzi se svíčkou zdviženou vysoko do vzduchu.

V prachu jasně viděla Mulderovy stopy…a pak prostě zmizely. Klekla si a přejela prsty po dřevěných prknech. Zatlačila na ně dlaní a zaslechla praskavý zvuk. Pak se kus podlahy sklopil do temnoty. Zachytila ho než se mohl znovu zaklapnout a zapřela ho pistolí.

„Muldere? Jsi v pořádku?“ Ze tmy zaslechla tichý sten a úšklebek jí zdvihl koutek úst. Znala ten sten…nebyl zraněný…ne vážně. „Mám vlézt za tebou?“ zeptala se.

Následoval okamžik ticha a pak..

„Páni, Scullyová, tohle musíš vidět!“

Povzdechla si. Proč jen ji nepřekvapuje, že to řekl?

Naklonila se i se svíčkou do otvoru a pokoušela se zhodnotit, jak je to daleko. Zhruba ze třímetrové hloubky na ni zírala tvář jejího partnera.

„Dosáhneš na tu svíčku?“ zeptala se a natáhla ruku s maličkým zdrojem světla co nejdál to šlo. Nestačilo to ani náhodou.

„Vydrž,“ zavolal. Uslyšela škrábání a zvuk jakoby se něco obrušovalo a pak se o okraj otvoru najednou opřel žebřík.

O minutu později stála vedle Muldera v úzké stísněné chodbě.

„Co jsem říkal o tajných chodbách, Scullyová?“ I ve tmě cítila, jak se na ni šklebí. Přikývla, sevřela rty a rozhlédla se kolem.

„Muldere?“

„Jo?“

„Co tady dole děláme? Jsem unavená…musí být kolem půlnoci.“

Chvíli byl zticha.

„Jen se koukneme kam to vede. Ani trochu tě to nezajímá?“

Byla zvědavá…ale byla taky vyčerpaná. Jenže Mulderovi v tomhle stavu se nedalo odporovat. A na celé té věci bylo něco skoro legračního.

„Fajn, ale jestli nás tady paní Halleryová načapá, řeknu jí, že to byl tvůj nápad.“ Tiše se zasmál přes rameno a vedl je chodbou. Svíčka vytvářela na zdech obří poskakující stíny.

Nešli ani pět minut když Mulder vyloudil zvuk, který Scullyová dokázala popsat jen jako škodolibé uchechtnutí. Pohrával si s čímsi na zdi a k překvapení Scullyové odsunul kus dřeva a odhalil dvě špehýrky.

„Chceš se vsadit, že jsou vyřezané do jedné z těch maleb?“ popíchl ji a podíval se skrz otvory. „Hele, Scullyová, to je tvůj pokoj.“

„Cože?“ zvýšila hlas a nakrčila obočí. Je to jen chvíle, co se v tom pokoji svlékla do naha . Popadla svíčku a zadívala se do špíny pod Mulderovýma nohama. Tady. Otisk boty. Mulder na něj hleděl taky a poprvé od chvíle, co vstoupili do tohohle absurdního domu, se zamračil.

„Něco tady nehraje. Paní Halleryová se nezmínila o panu Hallerym, že?“ zeptal se.

„Možná to je ten záhadný správce, o kterém jsi mluvil,“ namítla.

„Řekl bych, že budu mít na naši laskavou hostitelku ráno pár otázek,“ zabručel. Scullyová nad jeho zjevným pohoršením stran ztráty jejího soukromí jen nadzvedla obočí a usmála se.

Otočil se a pokračoval v cestě dolů po úzkém schodišti a tam cesta končila.

„Koukal jsem na Scooby Doo…měla by tady být někde páka..“ brblal a přejížděl dlaní nahoru a dolů po rozpraskaném dřevě. Scullyová vzdychla, opřela se o zeď…a propadla skrz.

„Scullyová?!“

Ležela na podlaze další místnosti a dívala se nahoru na Muldera. Zeď se pod její vahou otevřela.

„Jsem v pořádku..“ vyrazila ze sebe poté, co znovu chytila dech. Klekl si a pomohl jí posadit se. Stěna se za nimi tiše zaklapla. „Kde to jsme?“

„Myslím, že ve spižírně,“ odpověděl a zvedl svíčku, aby místnost osvětlil. Teď, když byli venku z chodby, mohli slyšet běsnění bouřky, která stále zuřila venku a bičovala stěny domu. Pomohl jí na nohy a zadívali se na zeď, kterou sem vpadla. Byla to police kompletně zaplněná zavařovacími sklenicemi, lahvemi a plechovkami.

„Muldere…prosím…“ byl pohlcen hledáním něčeho, co by stěnu znovu otevřelo. Odfrkla si, otočila se a vešla do kuchyně. A narazila přímo na ducha.

Stál přímo před ní, mrtvolně bledý, jeho zpola rozpadlá kostlivecká figura byla mlhavá, dlouhé kostnaté prsty se svíraly a rozvíraly u boků a rudé zlověstné oči na ni blýskaly.

Nemohla si pomoct. Zakřičela. Později, když si racionálně zvážila svou protivnou reakci, seznala, že výkřik přišel jen proto, že byla unavená a vylekaná. Ta věc zmizela.

Mulder vyběhl ze spižírny se zbraní v ruce a skoro ji srazil. Stál tam a divoce se rozhlížel zatímco mu vosk rozpouštějící se svíčky pokrýval ruku.

„Co? Cos viděla?“ zalapal po dechu.

„Já…já nevím.“ Trochu váhala, jestli mu má říct, že viděla ducha. Nebyla to obvykle jeho pozice? „Něco…“ Rozhlédla se po ztemnělé kuchyni po čemkoliv, co by nabídlo vysvětlení. „Nejspíš jsem unavená a byla to hra světel.“

Blesk si tenhle okamžik vybral k oslepujícímu osvětlení kuchyně s nezabedněnými okny a dveře se s nárazem otevřely zvenčí a vpustily dovnitř skučící poryv větru a vody. Vysoká tmavá postava v pršiplášti s kapucí stála ve dveřích a v ruce svírala lucernu.

Pár agentů tam stál bez jediného slova a zíral na zjevení a Mulder pomalu zvednul zbraň a namířil ji na siluetu.

Postava se otočila, zabouchla za sebou dveře a odřízla chladného mokrého vetřelce venku. Světlo Mulderovy svíčky se přestalo divoce třepotat a konečně mohli vidět, že postava má lidskou tvář. Šedé vousy, z nichž odkapávala voda, zakrývaly většinu mužových rysů, ale stále bylo vidět malé perličky očí vykukujících zpod hustého obočí.

„Kdo ksakru jste?“ zeptal se Mulder a jeho pohled sjel k mužovým botám a pak se vrátil zpátky k vyzáblému obličeji, který vypadal ve světle svíčky ještě ztrhaněji.

„Na to bych se měl zeptat já, cizinče. Tohle je moje kuchyň.“ Hlas toho muže byl škrábavý a ohraný jako stará deska.

„Jste…pan Hallery?“ mračil se Mulder.

Vypadalo to, že muž zaváhal. Těkal pohledem tam a zpět…ve strachu?

„Ne. Jmenuju se Boyden Kride. Dělám tady správce.“

Záhadný správce. Scullyová musela spolknout smích. Nakonec to znělo jako kašel. Viděla, jak Mulder tiskne čelisti, aby se k ní nepřidal.

„Takže paní Halleryová vás pozvala?“ jeho hlas zněl podezíravě.

„No..ehm…ano. Mluvili jsme s ní. Řekla, že můžeme zůstat přes noc a ráno odjet.“

Muž zareptal.

„To mě překvapuje. Neměla by tady nikoho nechávat. Je to nebezpečné. I pro ni je to nebezpečné, ale je to tvrdohlavá stará dáma.“

„Museli jsme ji přesvědčit.“ Řekl Mulder, narovnal se a zastrčil si zbraň zpátky za pas. Měl na sobě mikinu a džíny…a stejně jako Scullyová, i on byl v ponožkách. Viděla, že stařec zírá na zbraň. Jo, nech ho se divit.

Pro své vlastní dobro by neměl být tím, kdo ji špehoval, jinak dostane šanci vidět i její zbraň.

„Proč je to nebezpečné?“ dotázala se Scullyová, zkřížila ruce na hrudníku a zdvihla jedno obočí.

„Ten duch. Neviděli jste ho?“ Jeho hlas se ztišil do šepotu. Mulder se na ni zadíval a ona nechala své rty, aby se zvlnily do úsměvu a přivřela oči.

„Něco jsem viděla…nejsem připravena uznat, že to byl duch.“

„A pak jsou tady další věci..zvláštní věci…tenhle dům je nakažený zlou silou,“ zamumlal muž.

Scullyová skoro čekala, že si pod bradou rozsvítí baterku.

Mulder vypadal, že se sotva drží. Scullyová odmítla převrátit oči. Kéž by ten muž věděl, s kým má tu čest.

„Jakou temnou silou?“ byl zvědavý Mulder.

Scullyová v duchu vzdychla.

„Muldere, jdu do postele. Dobrou noc, pane Kride.“ Otočila se a bez dalšího slova odešla. Jen ať si Mulder vykládá s tím starým podivínem. Ona se potřebuje vyspat.

Bez svíčky, kterou by si posvítila, byla tma, ale ona našla cestu do Mulderova pokoje bez problémů a dalších setkání se zjeveními. Rozsvítila druhou svíčku a pak přetáhla volný konec těžkého závěsu přes osamělý portrét, který hleděl směrem k posteli. Neměla tušení, jestli to byl špehovací obraz, nebo ne, ale jistota je jistota.

S uspokojením se svlékla a vklouzla pod zelený samet velké postele a vděčně se svezla do polštářů. Bylo jí jedno, že postel páchne plísní.

Právě upadala do spánku, když vrznutí dveří oznámilo Mulderův návrat do pokoje. Lehký úsměv se jí rozlil po tváři, když se matrace zhoupla jak se k ní pod přikrývkou připojil a přitiskl její teplé tělo na své chladné. Byli milenci dost dlouho na to, aby se bez něj postel zdála prázdná a opuštěná. Cítila jeho dech na své šíji, jak ji políbil na jemnou kůži za uchem.

„Tak co odhalil tvůj rozhovor se ´správcem´?“ zamumlala rozespale.

Zašeptal jí své potvrzení do krku a polechtal tak jemné vlásky na jejím krku.

„Paní Halleryová očividně v těchhle končinách žije léta. Její manžel nedávno zemřel a ona se snaží rozhodnout, jestli chce dům prodat, nebo ne. Pan Kride mi nic moc víc nepověděl. Jediné, co mi pořádně vysvětlil, bylo, že v domě straší a že ta ´temná síla´, co v noci bloumá po chodbách, je nebezpečná. Podle jeho názoru bychom měli odjet co nejdřív.“

„A řekl jsi mu, že tady neplánujeme strávit prázdniny?“ zeptala se hlasem změklým spánkem a humorem a zavřela oči.

Mulder se zasmál a jeho paže se kolem ní obtočily. Oceňoval její vtipnou poznámku.

„Řekl. Odpověděl jen, že se máme ´střežit temné síly´.“ Mulder zvýšil hlas, aby vytvořil ten správný strašidelný tón, když muže citoval.

„A ty si myslíš, že je to to, co jsem viděla v kuchyni…nebo ne?“ Zívla a líně se mu stulila do náručí, objala ho kolem pasu a hlavu mu vsunula pod bradu.

Začal ji něžně hladit po zádech, prsty se mu pohybovaly v malých kroužcích.

„Viděl bych to tak…kdybych měl soudit. Jenže nejsem tak úplně přesvědčen, že je tohle všechno skutečné.“

To ji probralo.

„Cože? Jsi v pořádku?“ zeptala se a položila mu dlaň na čelo. Usmál se na ni a otřel si tvář o její dlaň.

„Scullyová, ve srovnání s tebou možná věřím, ale nejsem zas tak důvěřivý. Nepřipadá ti celá tahle scéna…no, jako scéna? Přijde mi jako bychom sklouzli do klišé..a kromě toho setkání, které zpochybňuješ, jsme nenašli nic, co by nasvědčovalo, že jde opravdu o duchy.“

Zaklonila hlavu a věnovala mu užaslý pohled.

„Ale ale, nebe se hroutí. Fox Mulder chce důkaz,“ řekla a zvedla koutek úst.

„Zázraky se dějí…“ odmlčel se, když extrémně silný poryv větru zatřásl okenicemi. Scullyová si všimla, že svíčka stále hoří, hází teplé světlo na postel a vytváří kolem tmavé hlavy jejího partnera mihotavou auru. Odsud, schoulené v Mulderově náručí a v teple peřin, jí pokoj připadal míň ošklivý.

„Takže jsme ve strašidelném domě.“ Konstatovala, přiložila svá ústa k jeho krku a zavřela oči. „Potkali jsme starou ženu, vyděsil nás správce…zažili jsme pár zjevení a z vodovodu tekla krev. Prohledali jsme podkroví a tajné chodby…Co zbývá?“

„Vražda?“ nabídl Mulder. „Profesor Plum to udělal v kuchyni svícnem.“

Zasmála se proti jeho hrudi, rukama mu sjela po rozehřátém hedvábí zad a jemně vzala do dlaní jeho zadek. Tělem mu projelo nepatrné zachvění a ona zajásala nad tou mocí, kterou nad ním měla. Vmáčkla své drobné prsty mezi jeho štíhlá stehna. Mulder pomalu vydechl, zvláčněl a najednou se přetočil, přes ni, nad ni…a zachytil ji pod sebou. Ruce jí přišpendlil k posteli nad hlavou.

Zakřenil se na ni a jeho mechově zelené oči ztmavly jako lesní studánka ve světle měsíce. Plamínek svíčky tančil a poblikával v čistotě noci.

„Myslel jsem, že jsi unavená,“ škádlil ji zastřeným hlubokým hlasem. Cítila tvrdou tíhu jeho těla tlačící se do měkkosti toho jejího, důkaz jeho záměrů se jí tisknul do břicha. Záměrně se pod ním zakroutila a usmála se.

„Všechny ty řeči o tom, že chceš důkaz, abys něčemu uvěřil, mě úplně probraly.“

„Ukážu ti něco, co tě probere…“ Jeho hlas byl hlubokým zamručením, když sklonil hlavu k jejím ňadrům.

Když se začali pohybovat společně, ani jeden z nich si nevšiml nepatrného pohybu na druhé straně pokoje, jak se kniha na zaprášené polici pohnula na stranu a světlo svíčky stojící na nočním stolku se odrazilo v očích, které je pozorovaly.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Probudil ji mužský křik. Posadila se na posteli a automaticky natáhla ruku k nočnímu stolku, na kterém doma nechávala ležet zbraň. Jenže nebyla doma a na stolku žádná zbraň neležela.

Křik ustal jen okamžik předtím, než se oba vymotali ze zmuchlaných přikrývek a sehnuli se ve tmě pro rozházené kousky oblečení. Mulder se praštil bradou o sloupek postele a jeho tiché zaklení bylo přerušeno škrtnutím zápalky. Scullyová postavila svícen se znovu zapálenou svíčkou na prádelník a osvítila místnost tak, aby aspoň něco viděli.

Mulder se na ni trpce usmál, natáhl si džíny a zapnul je. Jí už se podařilo přetáhnout si přes hlavu mikinu.

„Noční výkřiky na tvém seznamu nebyly. Jaks na to mohla zapomenout?“

„Nikdo není dokonalý, dokonce ani já..“ odmlčela se a natáhla si ponožky. „Máš ponětí odkud to přišlo?“ zeptala se, když si obouvali boty a zasouvali zbraně za kalhoty.

„Zdola?“ odpověděl nejistě. Úder hromu otřásl zdmi a připomněl jim tak, že bouřka ještě neustala. Nemohlo to být víc než pár hodin co usnuli, soudě podle toho, co ukazovaly její hodinky. Možná dvě ráno, nebo tak nějak?

Následovala Mulderovu vysokou postavu otevřenými dveřmi na chodbu. Ohlédl se na ni přes rameno a naznačil jí tak, že vzduch je čistý. Vstoupili na vrzající podlahu a pokračovali ke schodišti. Zdola jakoby prosvítalo tlumené světlo. Scullyová se mračila a pokoušela se zbavit posledních pavučin spánku zahalujících její mozek.

Pohybovala se pár kroků za svým partnerem přesně podle ověřeného postupu, aby minimalizovala možnost, že se oba stanou terčem. Přiblížili se k vrcholu schodiště a zastavili, aby si prohlédli šero dole ve vstupní hale.

Pohnul se stín, zablikalo světlo.

Mulder se na ni znovu podíval a tiše se s ní podělil o svůj plán. Přikývla. Sešli ze schodů zírajíc na stíny, které skákaly a rozlévaly se po podlaze.

Na úpatí schodů Mulder ztuhnul a ona do něj téměř narazila. Vykoukla zpoza něj a uviděla to, co viděl on. Bylo to tu zas. Stejné zjevení, na které narazila v kuchyni. Stálo ve stejné pozici, kostnaté ruce se svíraly a rozvíraly po jeho bocích a zlověstné rudé oči na ně blýskaly zpod bílých kostí obočí.

Scullyová naklonila hlavu na stranu a pozorně se na tu věc zadívala. Nevypadalo to, že by se pohybovala směrem k nim. Ve skutečnosti to vypadalo, že…se míhá.

A pak to zmizelo.

Cítila na sobě Mulderův pohled a s kývnutím k němu vzhlédla. Věděla, na co se ptá.

„Ano. To je to, co jsem viděla,“ zamumlala. „Je na tom něco divného.“

„Myslíš kromě faktu, že se to objevilo a zmizelo přímo před našima očima?“ zavtipkoval. Zavrtěla hlavou.

„Ne…něco jiného. Něco povědomého.“ Z ničeho nic se zamračila, přivřela oči a zadívala se na druhý konec místnosti. „Co je to?“ Položila svému partnerovi ruku na rameno a on pomalu zvednul zbraň.

„Nestřílejte…“

Chraplavý mužský hlas vyplul z inkoustově černé tmy a odrazil se od zdí. Nepřekvapilo ji, že vidí, jak z rohu do světla vychází pan Kride. Číhal na ně ten chlap opakovaně?

„Co tady dole děláte, pane Kride?“ V Mulderově hlase zaznívala stejná podezíravost, jakou ona cítila.

Mužův hlas se chvěl strachy.

„Já..já jsem procházel dům a kontroloval, jestli někam nezatéká…a zahlédl jsem ´to´.“

Scullyová převrátila oči, založila si ruce na hrudi a opřela se o konec zdobeného zábradlí. A je to tady zas.

„Viděl jste toho ducha?“ zeptal se Mulder, udělal krok vpřed a sklonil zbraň.

„Ach, ano, pane. Viděl jsem ho jasně jako ve dne. Tenhle dům je strašné místo…prokleté.“

Bez ohledu na názor, který na to měla, ji její vlastní zvědavost dráždila a vsadila by lesklý nový niklák, že Muldera ta jeho taky.

„Vídáte toho ducha často?“ zeptal se Mulder a ona v jeho hlase zaslechla cosi, co ji donutilo se podivit, jestli ho to, že zjevení viděl přesvědčilo, aby uvěřil, že v domě straší.

Nepatrný proužek prachu zachytil její pozornost a zatímco Mulder se přiblížil ke Krideovi, ona se zadívala vzhůru. Druhá blýskavá cestička prachu se zachytila ve světle svíček a Scullyová se zamračila. Houpe se ten lustr?

„Muldere?“ Její hlas byl tichý a varovný. Ta monstrózní věc se vskutku pohybovala. Částí své mysli si uvědomila, že její partner teď stál přímo pod ním.

Mulder se otočil, aby se na ni s otázkou na rtech podíval. Vtom jí k uším doplul zvuk podobný tichému lupnutí skleněné tyče. Jako ve zpomaleném záběru viděla, jak se vrstva pavučin zvedla a strop se začal rozpadat v hitchcockovském stylu. Nebyl čas na výkřik a dokonce ani na zalapání po dechu. Prostě Muldera srazila jako ragbyový útočník a oba je poslala směrem, kterým zamýšlela.

Ve chvíli, kdy se dotkl země těsně za nimi, se kdysi neškodný světelný zdroj proměnil v masivní explozi skla a křišťálových šrapnelů, které řezaly a krájely všechny bytosti z masa a kostí kolem. Dopadla na Muldera s úderem, který jí vyrazil dech. Zaslechla děsivý zvuk tlumeného prasknutí doprovázený výkřikem bolesti z Mulderových úst.

Chvíli trvalo, než popadla dech, ale rychle se z něj odkulila. Její mozek si tou dobou už byl jistý, že slyšela, jak se láme kost. A nepatřila jí. Její obavy se potvrdily, když uviděla Muldera stočeného bolestí do klubíčka, jak si jednou rukou pevně svírá zápěstí a lapavě dýchá.

Ignorovala nespočet řezných ran na svých zádech a pažích, nevšímala si muže, který tupě zíral na rozházené střepy lustru. Doplazila se k Mulderovi a vytáhla ho do sedu. Chválabohu byl trochu v šoku, což mírnilo bolest. Na první pohled bylo jasné, že si zlomil pravé zápěstí.

„Ježíši, Scullyová,“ vzdychnul a předklonil se, „až mi příště budeš zachraňovat život, mohla bys předtím trochu zhubnout?“

Nemohla potlačit pobavené odfrknutí. Jedině Mulder uměl vtipkovat se zlomenou kostí. Něžně mu přejela rukou po tváři v tiché omluvě a pak položila dlaň na zranění a stiskla jak nejmírněji uměla. Z tváře mu zmizely poslední zbytky barvy, jak se snažil udržet. Bylo to zlomené škaredě. Potřebovala svou brašnu a ta byla v kufru auta.

„Byl to on…“ Bezdechý šepot přicházející zpoza jejích zad jen podnítil její zlost. „Chce, abyste odešli…“

Byl to správce, jak jinak.

Znělo to jako ta pravá věta.

„Pomozte mu sedět a dávejte pozor, ať si nesahá na zápěstí. Budu hned zpátky,“ oznámila ocelovým hlasem. Mulder vypadal každou minutu hůř.

Jakmile se ujistila, že se ten muž o Muldera postará, zvedla se, vytáhla z kapsy Mulderových džín klíče a zamířila ke vstupním dveřím.

„Kam jdete? Vždyť je tam bouřka.“ Správce vypadal konsternovaně, žluté světlo svíček dávalo jeho tváři ostré rysy. Jakoby chtěl zdůraznit mužova slova, hrom znovu otřásl zdmi.

„Do auta. Mám tam lékařskou brašnu,“ zamumlala. Neměla zájem ospravedlňovat své činy před tímhle mužem. Než mohl cokoliv říct, rozrazila dveře a vyšla do vichřice.

Snáz se to řekne než udělá, pomyslela si po čtyřech vteřinách v kataklyzmatickém lijáku. Sklonila hlavu a proběhla blátivou řekou sahající jí po kotníky a snažila se přitom udržet na nohou pod náporem větru a vody rozstřikující se jako tajfun. Celý svět se projasnil ve chvíli, kdy blesk prořízl temnotu a zazněl hrom, který rozechvěl celé její tělo. Bojovala s instinkty, které jí velely, aby sebou plácla do bahna.

Mokrý kov pod jejími prsty. V kvílící tmě toho nemohla moc vidět, takže pokračovala rukama podél boku auta a mrkáním se snažila zbavit bláta a vody z očí. Kufr. Zmrzlýma rukama zápasila s klíči a pak se kufr otevřel. Hrozilo, že ho vítr srazí zpátky. Opřela se o něj a vytáhla z jeho útrob velkou černou kabelu.

Právě když kufr zavírala, prozářil oblohu další blesk a orámoval všechno chladným bílým světlem. Všimla si, že dvě pneumatiky jsou úplně prázdné. Na okamžik ji to zarazilo. Zamrkala. Byla si jistá, že má vidiny. Sklonila se, aby lépe viděla. Opravdu, pneumatiky byly prázdné a váha auta spočívala na kovových rámech kol. I kdyby teď chtěli odjet, nemohli by. Ne se dvěma prázdnými gumami.

Zvedla oběma rukama brašnu a začala šplhat zpátky k hrozivému tmavému obrysu na vrcholu kopce.

Když dorazila na verandu, byla kompletně promočená a třásla se jako mokrá kočka. Vešla do domu, voda z ní crčela a hala byla prázdná.

Chvíli tam stála bez hnutí a pod nohama se jí tvořila kaluž.

Krucinál!

„Muldere!“ zakřičela a začala se pozůstatky lustru prodírat k úpatí schodiště. Co k čertu udělal s jejím partnerem?

„Mul-dre!“ Jeho jméno vytvářelo v rozlehlém domě ozvěnu. Slovo, které se k ní odrazilo nazpátek, jí ukázalo kolik hrůzy měla v hlase.

„Je tady nahoře,“ štěkla paní Halleryová a jako přízrak vyplula k vrcholu schodiště. „Dali jsme ho do jeho pokoje.“

Odkud se tam vzala? Nejspíš ji vzbudil randál, který způsobil ten vražedný lustr.

Odstrčila stařenu stranou a unaveně se odvlekla chodbou zanechávajíc za sebou mokrou stopu.

Pan Kride stál opřený o stěnu s očima stále doširoka otevřenýma.

„Duch chce, abyste odešli…“ šeptal.

Při pohledu na něj Scullyová přimhouřila oči a pak napůl zavrčela „Ne, já chci, abyste odešli vy.“

Zaváhal jen na okamžik a pak opustil místnost. Paní Halleryová ho zdráhavě následovala. Jen na moment se zastavila na prahu, než jí Scullyové pohled vystrnadil.

Konečně se otočila k Mulderovi, který klimbal na posteli. Někdo mu sundal boty. Vzdychla a odložila kabelu vedle postele. Rychle ze sebe svlékla promáčené oblečení a začala se prohrabovat v Mulderově tašce, kde našla suché tričko. Přetáhla si ho přes nahé tělo, otevřela brašnu a vytáhla několik tablet proti bolesti. Mulder ji sledoval se šokem v oříškových očích.

„Tohle ti pomůže,“ promluvila na něj něžně a odhrnula mu z čela zpocený pramen vlasů. „Budeš je muset polknout na sucho,“ zašeptala omluvně a rty se jí zvlnily v úsměvu, „vzhledem k tomu, že z kohoutku teď asi zrovna teče krev.“

Slabě se usmál a zvedl si pilulky k ústům. Téměř je spolknul, ale pak se zarazil a zvedl k ní svůj pohled.

„Neusnu po nich?“ zamračil se.

Scullyová přikývla. „To je dobře. Budu se tak moct podívat na to zápěstí,“ vysvětlila odhodlaně a zpozorovala, že se s ní bude chtít hádat.

Odložil prášky na noční stolek a zavrtěl hlavou.

„Tak to ne, Scullyová. Možná to nebyl duch, ale něco jsme tam dole viděli. Někdo, nebo něco se nás pokusilo zabít tím lustrem. Nehodlám se nechat uspat, dokud nezjistíme, o co tady jde.“

Hlasitě si povzdechla a divoce se zamračila.

„Musím to zápěstí spravit, Muldere. Pneumatiky na autě jsou prázdné a dokud se ta bouřka neuklidní, nemůžeme použít naše telefony. Chceš, aby ti pak museli v nemocnici tu ruku znovu zlomit?“

Mulder znovu zavrtěl hlavou.

 

„Prostě to narovnej, Scullyová.“

„Proboha, Muldere, tohle není film. Nemám u sebe kus kůže, do kterého by ses mohl zakousnout!“

„Co mě postřelit?“ zeptal se a oči se mu v bledé tváři zablýskly.

Vyfoukla z úst vzduch a naštvaně si odfrkla. Podívala se na něj. Nejvíc ji rozčilovalo, že měl pravdu. Auto se nešťastnou náhodou stalo nepojízdným a i když to mohla být náhoda, ten lustr s pádem čekal, až bude Mulder přímo pod ním. Nepomohlo by mít ho tady teď bezmocného a zdrogovaného.

Nenechal ji odvrátit pohled a oba poznali tu chvíli, kdy podlehla.

Zapálila pár dalších svíček a přinesla je blíž k posteli.

„Dobrá, Muldere.“ Vytáhla z kabely dlahu a několik dalších věcí a položila je na okraj postele. Jedna její drobná ruka ležela uprostřed jeho hrudníku. „Bude to děsivě bolet.“ Natáhl zdravou ruku, položil ji na tu její a stisknul. Pokusil se o úšklebek.

„Neboj se, doktorko. Vsadím se, že sis nechávala zdát o tom, jak díky tobě křičím bolestí..“ Jeho oči byly něžné.

„Tak jo.“ Zdvihla obočí, opatrně mu zvedla paži do vzduchu a podržela ji v obou rukách. Skousla si ret a napadlo ji, že možná neměla toho správce posílat pryč. Mohl se hodit, aby přidržel Muldera na posteli. Záškub koutku jejích úst vetoval nápad, že ho zastřelí. Ne. Tomu chlapovi nevěří.

„Fajn, Muldere, budu počítat do tří. Zkus se nehýbat.“

Přikývl. Tváře měl sinalé a zatínal čelisti. Zahlédla, jak se mu nervózně pohnul ohryzek a pak zavřel oči.

„Jedna…dvě…“ a pak mu zatáhla za zápěstí dopředu a do strany. Druhou rukou zručně navedla zlomenou kost na původní místo. Jeho tělo se prohnulo šokem a bolestí, na krku mu naběhly všechny žíly a zuby měl pevně sevřené v pokusu zadržet jakýkoliv zvuk. Nutno podotknout, že opravdu nevykřikl, ani se nijak moc nepohnul. O vteřinu později nebyla Scullyová překvapená, když se bezvládně zhroutil do polštářů. Omdlel.

Rychle toho využila a pohnula mu zápěstím, aby se ujistila, že kosti narovnala tak dobře, jak to mohla zvládnout. Naštěstí to byla čistá zlomenina, žádné úlomky, pokud mohla soudit. A její úsilí bylo korunováno úspěchem. Popadla dlahu a rychle ji přivázala a utáhla kolem otoku. Bude mu na to muset něco dát. O chvíli později byla s prací hotová, ruku měl znehybněnou v šátku.

Scullyová se přehrabovala v brašně a hledala antiflogistika, když se Mulder zavrtěl.

Přisedla si zpátky na okraj postele a vzala do dlaní jeho tvář. Řasy se mu zachvěly. Usmála se na něj a prsty se mu prohrábla v jemných vlasech.

„Pořád ještě nechceš prášky od bolesti?“ Hlas měla měkký a zaznívala v něm nepatrná výzva.

„Jaké prášky od bolesti?“ zeptal se drsným hlasem. Zadíval se na dlahu na svém zápěstí. „Hotovo, doktorko?“

Scullyová kývla. „Jo, hotovo. Ale ráda bych ti dala něco na ten otok. Neuspí tě to, ale budeš trochu otupělý..a potlačí to částečně bolest.“

„Myslím, že to bych zvládnul.“ Mulderova tvář byla pořád křídově bílá, ale nemyslela si, že znovu omdlí. Věděla, že adrenalin, který bolest uvolnila, tu bolest otupí, než Ibuprofen zabere. Pořád to bude nepříjemné, ale bude se to dát snést.

„Říkalas, že gumy na autě jsou prázdné?“ začal se zajímat poté, co spolknul prášek. Scullyová vzdychla a vlezla si k němu do postele. Lehla si po jeho zdravé straně a vdechovala jeho uklidňující vůni. Na čele se jí objevila vráska.

„Ano. Dvě…aspoň co jsem viděla.“

„Proč by to kruci někdo dělal?“ zamýšlel se. „Nedává to smysl. Ne, když všechna ostatní znamení ukazují na fakt, že tady nejsme vítáni.“

„Znamení? Máš na mysli ten lustr?“ Stiskla rty. „Nevíme jistě, jestli to bylo záměrné.“

„Možná ne, ale je to navýsost podezřelé. Možná je tady fakt duch. Objevil se přímo pod tím lustrem…jako by nás tam lákal,“ navrhnul a podíval se na ni s vážným výrazem ve tváři.

Vzdychla.

„Muldere…“ Nevěděla ani kde začít. „Tenhle dům je asi stejně strašidelný jako moje zásuvka s ponožkama.“ Umlčela ho než mohl vypustit jízlivou poznámku, ke které se chystal. „Ne. Pan Kride, nebo jak se doopravdy jmenuje, se tak očividně snaží vyšťouchat paní Halleryovou, že by to klidně mohl mít napsáno na čele. Ten ´duch´, kterého jsme viděli, vypadal stejně reálně jako cokoliv, co můžeš vidět ve Strašidelném domě v Disneylandu.“

„Vyšťouchat?“ zakřenil se na ni. „Jako v biliáru?“

Ignorovala ho.

„No tak, Muldere. Proč byl předtím venku uprostřed zuřící bouřky? Nejspíš je to on, kdo nám vypustil pneumatiky.“

„Ale proč by to dělal? Jaký by k tomu měl motiv?“

„Netuším…Podívej, zkus se trochu prospat. Slunce už brzy vyjde a doufejme, že se bouřka uklidní. Můžeme pak zavolat do půjčovny a nechat auto odtáhnout co nejdál od tohohle blázince.“

Když přikyvoval na souhlas, víčka už mu padala. Adrenalin se vytrácel a zanechával ho ve stavu otupělého vyčerpání. Pozorně ho pozorovala dokud se jeho tvář úplně neuvolnila. Pak neslyšně vyklouzla z postele a začala pátrat po čemkoliv z jejího oblečení, co bylo suché. Její cestovní taška stále ležela ve vedlejším pokoji, takže vzala svíčku a vydala se bosá do větrné chodby.

Ale nezastavila se u dveří červené ložnice. Něco ji nutilo pokračovat dál směrem ke vstupní hale.

Blýskavé pozůstatky lustru vytvářely na podlaze foyer miniaturní galaxii plnou hvězd. Třímajíc v ruce svíčku sešla ze schodů. Klekla si mezi střepy, aby blíž prozkoumala spadeného obra.

Přidržela svíčku co nejblíž závěsu té věci. Snažila se najít nějaký důkaz nepoctivé hry…něco konkrétního, o co by se mohla opřít. Řetěz, na kterém lustr visel, vypadal jednoduše utržený. Zahleděla se na něj. Mohlo to být věkem a namáháním kovu…určitě to bylo přes sedmdesát let staré. Podívala se vzhůru, ale ke vzdálenému stropu nedohlédla. Bylo to příliš vysoko a místo, ve kterém byl lustr původně zavěšen, se schovávalo v temnotě.

Povzdychla si, zvedla se na nohy a oprášila si kolena od střepů. Chystala se vyjít po schodišti nahoru, když cosi zlatého upoutalo její pozornost. Sehnula se a objevila další oko řetězu, na kterém lustr visel. Tohle byl očividně ten slabý článek. Byl zprohýbaný do tvaru pokřiveného C a v jeho středu bylo něco, co vypadalo jako koroze…koroze, která nahlodala část kovu.

Rty se jí zkroutily do úšklebku. Věděla, že tady nestraší. Naprosto jistě to byla sabotáž. A spáchaná lidskou rukou. Proč by duch používal kyselinu, aby naleptal řetěz?

Zvedla tu součástku pomocí okraje svého trička a podržela si ji před obličejem. Další do sbírky. Nebyla si jistá, komu se co snaží dokázat, ale věřila, že to dělá kvůli Mulderovi.

Zamířila po schodech zpátky do svého pokoje.

Je těžké, pomyslela si, když očima těkala od jednoho tmavého kouta k druhému, nenechat se v takové situaci unést představivostí. I když věděla, že v domě nestraší, pořád jí dávalo dost práce udržet tlukot srdce na uzdě. Vstoupila do potemnělého pokoje a namířila si to k posteli, na níž ležela její taška. Zrovna se ji chystala sebrat a vrátit se do pokoje svého partnera, když zaslechla zvuk a otočila se za ním.

Tohle bylo jiné, než to, co viděla předtím. Ve dveřích stál muž oblečený v hodně staromódních šatech. Vypadal pevný, skutečný…ale něco na něm bylo…něco mlhavého. Skoro jakoby se jeho obrysy rozplývaly. Jen tam tak stál, díval se na ni prázdnýma prosícíma očima a pak se otočil a odešel.

Zhluboka roztřeseně se nadechla. Nevšímala si horkého vosku kapajícího jí na ruku. Vyrazila za tím mužem a vpadla do haly. Nic neviděla.

Na tom muži bylo cosi, co ji zneklidňovalo mnohem víc než ta halloweenská příšera, kterou viděla v kuchyni. Srdce jí bušilo až v krku, stála v prázdné hale a ve volné ruce stále svírala svou tašku. Pohled, jakým se na ni díval, byl tak smutný. Něco v ní toužilo vymazat z mužových očí ten strašný smutek. Zkoušela si rozumově zdůvodnit přítomnost třetí osoby v domě, ale její mozek nevypadal, že by akceptoval skutečnost, že to, co viděla, byla živá bytost.

Jak tak stála v chodbě, dveře zaskřípaly a pak se otevřely, jakoby o vlastní vůli.

Zamrkala a opatrně udělala krok vpřed. Nezapomínala, že Muldera skoro zabilo, že se nechal vylákat do pasti.

Vešla do pracovny, ale nic neviděla. Vypadala stejně, jako když ji večer opustili. Scullyová ale stále nemohla setřást pocit, že v ní bylo něco, co měla vidět.

Popošla ke stolu a znovu nadzvedla zaprášené prostěradlo a odhalila hromádku papírů. Všimla si, že na jejím vrcholu leží nějaké další staré noviny, a stáhla obočí. Byla si jistá, že tam předtím nebyly. Zvedla je a přiblížila k plamínku svíčky. Zahleděla se na datum. Byly ze stejného roku jako ostatní, 1931, ale z jiného vydavatelství. Krev jí ztuhla v žilách, když uviděla fotografii na první stránce. Byl to…pan Kride.

Akorát že vypadal, že od doby, co byla fotka pořízena, nezestárl ani o den. Polkla a rychle přehlédla titulek pod fotografií.

Kendellský okresní šerif vzal dnes do vazby Boydena Kridea, který byl zatčen za vraždu svého zaměstnavatele, George Halleryho…

Jediným varováním jí byl závan vzduchu. Koutkem oka zahlédla pohybující se stín a pak se jí před očima vytvořil kaleidoskop barev a všechno upadlo do jiskřivé temnoty.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tato povídka je velmi obsáhlá, zbylý text si můžete přečíst po kliknutí na odkaz níže. Nezapomeňte se poté vrátit a povídku okomentovat.

:: STÁHNOUT KOMPLETNÍ POVÍDKU VE FORMÁTU .DOC ::

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 31.10.2008 v 18:00 v kategorii Povídky.