Kult X

autorka Donna | překlad luca | rating PG | kategorie MSR

„Scullyová? Slyšela jsi mě?“

Zaměřila na něj svůj pohled. „Cože? Promiň, Muldere, co jsi říkal?“

„Ptal jsem se, jestli se mnou půjdeš na oběd. Jsi v pořádku?“

„Jo, je mi fajn, jen jsem se zamyslela. Nemám hlad, běž sám.“

„Můžu ti něco přinést“ vstal a sáhl po saku, přehozeném přes opěradlo židle. Ona zavrtěla hlavou, jak ji starostlivě pozoroval, ale nakonec se otočil a zamířil ke dveřím. Proč je pro všechno na světě dnes tak rozrušená?

Když se vrátil do kanceláře, byla pryč. Nijak ho to neznepokojilo. Možná přece jen dostala hlad. O hodinu později už tak klidný nebyl. Zajímalo ho, kam mohla jít, a poohlížel se po vzkazu. Když uplynula další půlhodina, zvedl sluchátko a vytočil číslo jejího mobilu. Vyzváněl v zásuvce stolu.

O.k., tohle na ni definitivně nesedělo. To on dělal takové blbosti, ona nikdy. Kam šla a proč mu nenechala lístek? V kanceláři nic nevykoumal, tak seběhl do garáže, zda tam pořád stojí její auto. Bylo na svém místě. Proběhl ještě laboratoře a chodby. Usoudil, že v budově není. Ale pěšky se daleko nedostala, musí být někde v okolí.

Co se to k čertu děje, myslel si, jak zamířil ke svému vozu. Tady už nic nenajde. Jak strčil klíček do zapalování, uvědomil si, že vlastně neví, kam by měl jet. Kde začít? Byla tak ponořená do sebe, když se s ní snažil promluvit, třeba šla jen někam, kde by mohla přemýšlet bez vyrušování.

No, každopádně vyrušená bude, jestli ji najde.

Našel ji na lavičce, jejich lavičce, jak zadumaně hledí přes jezírko. Vůbec si nevšimla, že se k ní blíží, a on ji nechtěl polekat, tak ji pár minut jen tak pozoroval. Vypadala na hony vzdálená. Cítil, jak v něm stoupá nespokojenost, chtěl, aby si ho všimla, aby věděla, že o ni má starost, takovou, že ji hledal všude možně.

Bylo to pitomé, není přece nějaký středoškolák, který se snaží upoutat dívčí pozornost. Tohle je Scullyová, jeho partnerka, jeho nejlepší přítelkyně, vlastně jediná přítelkyně po hodně dlouhou dobu. Něco ji trápilo a měl by tak myslet na ni, ne na sebe.

Posadil se vedle ní. „Scullyová? Děje se něco?“

„Muldere? Co tady děláš?,“ usmála se rozpačitě, „myslela jsem, že jsi šel na oběd.“

„Scullyová, jsou čtyři pryč.“

„Co? Muldere, to není možné“ podívala se na hodinky. „Můj Bože. Omlouvám se, neměla jsem ani ponětí.“

„Určitě jsi v pořádku?“ natáhl se pro její ruku. „Zatraceně, Scullyová! Jsi úplně zmrzlá. To tady sedíš celou tu dobu?“

„Ano. Jen jsem přemýšlela. Nechtěla jsem tě polekat.“

„Nepolekal jsem se“ protestoval a ona zdvihla obočí. „No dobře, možná trochu. Pojď někam do tepla. Zavezu tě domů.“

„Ne, ke mně ne. Nechci tam jít.“

„Dobrá“ promluvil pomalu. Co se to s ní děje? Sevřel jí obě ruce v dlaních, aby je zahřál, a pomohl jí na nohy. Pak ji objal a lehce namasíroval záda.

„To je příjemné, díky.“

„Co takhle brzká večeře, když jsi zmeškala oběd? Můžeme…“

„Musím dnes na večeři k matce. Nejspíš kvůli tomu jsem tak trochu mimo.“

„Nechceš večeřet s matkou?“ Kdyby se jednalo o jeho matku, nebylo by divu, ale paní Scullyová byla bezvadná.

„Dnes je… Dneska by měla Melissa narozeniny. Prostě tam nechci sedět sama.“

Melissiny narozeniny. Teď už se nedivil, že nechce jít domů. Pamatoval si mnoho bezútěšných večeří na Samantiny narozeniny. Nenáviděl už jen tu myšlenku, že tomu musí Scullyová čelit.

„Myslíš, že by jí vadilo, kdybych šel s tebou?“ Opravdu to řekl? Ale ano, chtěl tam být. Neužil si snad toho dost posledních pětadvacet let? Co ho to popadlo…

„Myslíš to vážně, Muldere? Opravdu bys šel se mnou?“

Tak je to jasné. Samozřejmě, že to udělá, pro ni. Nevšiml si, že masochistická část jeho já stále roste. Myslel si, že to bude jako s výškou nebo číslem bot. Že se to jednou zarazí. Bez šance.

„Ne, Muldere. Promiň. To po tobě nemůžu chtít. Vůbec mi to nemyslí.“ Ajaj, zase mu jednou čte ve tváři.

„Že bych měl zmeškat domácí jídlo paní Scullyové? Ani náhodou. Jdu tam i bez tebe. Ale pojď už. Celá se klepeš.“ Jestli se o ni nepřestanu hned takhle otírat, už mě do domu matky nikdy nevezme, myslel si zahanbeně. Spěchal s ní k autu, kde otočil topení na nejvyšší stupeň, a aniž by se staral o odemčenou kancelář, zamířil k domu paní Scullyové. Pohoda domova je oba pohltila hned na prahu a vypadalo to, že domácí paní vůbec nevadí jeho přítomnost, právě naopak.

Zapojila je oba do přípravy jídla a nestalo se nic, co předtím čekal. Paní Scullyová nevedla o Melisse žádné pohřební řeči, vykládala jen samé úsměvné historky. Jeho rodina byla zcela nefunkční, studená jako led. Tahle byla zdravá a tak normální. Tady to cítil.

Jak společně se Scullyovou odnášel hotový pokrm do jídelny, zastoupila mu cestu. „Díky, že jsi jel se mnou. Bez tebe by to bylo mnohem více ponuré.“

Překvapeně se na ni podíval. „Bez problému, Scullyová. Chodím sem vždycky rád.“

Vděčně se na něj usmála, a když se její matka objevila ve dveřích, prostírala talíře na stůl jako by nic. Sotva se usadili, ozval se domovní zvonek. „Tomu nemůžu uvěřit! Pojď dál, pojď!“ Mulder se podíval ošívající se Scullyové přes rameno. „Dano, podívej! Bill přijel“ strkala paní Scullyová Billa do jídelny. Mulder viděl, jak mu mrzne úsměv na rtech. Podíval se na Scullyovou, která mu očima poslala tichou omluvu a pak vstala, aby bratra objala. „Proč jsi nedal vědět, že přijedeš?“ svírala paní Scullyová stále Billovu paži. Muldera to také zajímalo. Kdyby věděl, že tady bude Bill…

„Nebyl jsem si jistý, jestli dostanu volno. Nechtěl jsem tě zklamat“ políbil matku opět na tvář.

„Udělal jsi mi velkou radost! Chci slyšet všechno o tvé rodině. Tady, sedni si, hned ti donesu talíř“ odběhla paní Scullyová do kuchyně.

„Muldere, vás jsem tady nečekal“ zadíval se studeně na sedícího muže.

„Bille…“ ozvala se Scullyová varovně.

„Jo, jsem taky překvapený“ odvětil Mulder tiše. Na větší konfrontaci nebyl čas, paní Scullyová se vracela z kuchyně.

Jídlo chutnalo skvěle a Mulder si vyslechl mnoho příhod z dětství všech Scullyových, ty o Daně si důkladně zapsal za uši, aby to mohl později ve vhodnou chvíli použít. Vlastně si to užíval i přes tu neočekávanou společnost.

Vstali od stolu a Mulder pomohl Scullyové uklidit nádobí, zatímco paní Scullyová servírovala dezert a kávu. „Vy, chlapci, vemte tohle do obýváku. Já s Danou přineseme kafe“ podala jim každému tác a nasměrovala je z kuchyně.

Mulder následoval Billa do pokoje a položil svůj tác na konferenční stolek. Otočil se, aby se podíval, jestli může ještě s něčím pomoci. Náhle mu Bill sevřel paži. „Muldere,“ zasyčel, „to, že pracujete s mou sestrou, vám ještě nedává právo vetřít se až sem.“

„Scullyová mě pozvala…“

„Já jsem taky Scully. Má matka je přílišný dobrák, aby vás vykopla ze dveří, i když jste důvodem toho, že je Melissa mrtvá. Nechte Danu na pokoji. Dejte jí šanci na normální život, na vlastní rodinu.“

„Scullyová a já jsme partneři. My nejsme…“

„Ale nepovídejte, Muldere. Vidím, jak se na ni koukáte.“ Oba se otočili ke dveřím, když zaslechli kroky. „Nechte ji na pokoji!“ pošeptal mu Bill výhružně a pak ho pustil ze sevření.

Scullyová držela v ruce konvici, její matka pár šálků. Scullyová zaváhala, cítila napětí ve vzduchu a snažila se zachytit Mulderův pohled. Marně. Co mezi nimi za takovou chvilku stalo? Když snědli zákusek, položila hrneček na stůl. „Mami, Mulder a já máme brzo ráno schůzi a já ještě nemám dopsanou zprávu. Zůstaň tady s Billem a my pojedeme.“

„Ale, Dano, opravdu musíte jet tak brzo?“

„Jo, mami, mám toho ještě moc. Zavolám ti.“

Mulder vstal. Nevěděl sice, o jaké zprávě to Scullyová mluví, ale ani za nic by nepropásl šanci na útěk. „Děkuji za večeři, paní Scullyová.“

„Jste tady vždy vítán, Foxi. Já vám děkuji za zpříjemnění večera.“ Mulder nedokázal skrýt překvapený výraz. Paní Scullyová se usmála a políbila ho na tvář. „Promluvíme si zítra, Dano“ objala dceru a vyprovodila je ke dveřím.

Mulder nepromluvil ani nedal Scullyové ruku na záda, když jí otevíral dveře. To ji překvapilo, ale počkala s rozhovorem, dokud se nerozjeli. „Co ti Bill řekl?“ Mulder šlápl na plyn, aniž by odpověděl. „Muldere, co se mezi váma stalo? Chci to vědět.“

„To máš jedno. Chová se jen jako starší bratr. Já bych byl možná ještě horší, kdybych dostal šanci.“

„Přestaň, Muldere. To neberu. Nemá právo zasahovat do mého osobního života.“

Osobního? Bill měl pravdu, dnes večer vůbec nešlo o práci. „Nech to být, Scullyová. Jsem v pohodě.“

Z tónu jeho hlasu pochopila, že teď už z něj nic víc nedostane. Doprovodil ji ke dveřím, ale nechtěl jít dál, i když na něj naléhala. Potřeboval být sám, přemýšlet. Vidím, jak se na ni koukáte. Co tím myslel? Co Bill viděl? Nebo přesněji, co si myslel, že vidí? Scullyová je jeho partnerka, jasně, že se na ni dívá. Nebylo to nic nenormálního. Nebylo! Nebo si alespoň myslel, že si toho nikdo nevšimne, kdyby bylo. Sakra!

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Seděl před domem paní Scullyové a čekal, až Bill vyjde z domu. Když se dotyčný objevil na prahu, vystoupil z vozu, aby o sobě dal vědět. Bill si zhluboka povzdechl a kráčel k matčinu autu. „Teď sledujete mou matku?“

„Mohli bychom si dát kafe nebo snídani? Potřebuju s váma mluvit.“

„O čem jako? Všechno důležité jsem vám řekl už včera večer.“

„Prosím. Zavezu vás pak, kam budete chtít.“

Bill nejprve zavrtěl hlavou, ale pak si uvědomil, že možná bude lepší, když matčin vůz nechá před domem. Mohla by ho potřebovat. Povýšeně se na Muldera podíval. „Fajn. Platíte vy.“ Mulder se potají ušklíbl. Jasně, tohle byl Bill.

Usadili se v bufetu, který Mulder často ráno navštěvoval. Byl plný lidí. Začínal si myslet, že to možná nebyl nejlepší nápad snažit se vést konverzaci s nepřítelem v takovém mumraji.

„Tak já čekám. Chtěl jste se mnou mluvit, tak nezdržujte.“

„Máte pravdu. Chtěl bych od vás vysvětlit to, co jste včera říkal.“

„Co jsem říkal? Že obtěžujete mou rodinu ve velice citlivé době? Co z toho vám mám vysvětlit?“

„Řekl jste, že vidíte, jak se na Scullyovou koukám. Co jste tím myslel? Ona je má partnerka a, ano, jsme blízcí přátelé, ale co jste myslel tím: jak se na ni koukám? Bill na Muldera nevěřícně zíral. Dělá si z něj srandu? Nebo je to ještě větší cvok, než si myslel? Vždyť přece musí vědět… „Co je? Co se na mě tak díváte?“

„To nemyslíte vážně. Vy nevíte, co k Daně cítíte? No tak!“

„Záleží mi na vaší sestře víc než na komkoli jiném na světě. Jsme partneři a přátelé, ale…“

Bill zvedl obočí. Ten blbec to vážně neví, opravdu neví. „Sedíte tady a tvrdíte mi, že nevíte, že jste do mé sestry zamilovaný?“

„Zamilovaný? Ne…“ vrtěl Mulder hlavou.

Bill svěsil ramena. „Nejhorší na tom je, že ona si myslí, že vás taky miluje. Zatraceně.“ Podíval se Mulderovi do nechápavé tváře. „Na jaké planetě to žijete, Muldere? Copak nemáte kontakt s opravdovým světem?“

„Možná je pravda, co cítím já. Možná bych to mohl přiznat. Ale ona mě nemiluje.“

„Věřte mi, že se ji snažím přesvědčit o tomtéž.“

„Co říkala?“ Ještě udržel svůj hlas pod kontrolou.

„Abych jí dal pokoj. Že to není moje starost. Ale je. Nebudu se dívat, jak si má sestra ničí život. Vy…“

Mulder vrtěl hlavou. „Nemáte pravdu. Ona si umí poradit. Je lepší než já. Nemusíte se o ni bát“ sunul se z boxu ven. Bill ho však zastavil zvednutím ruky. Mulder dosedl zpět na místo.

„Dopijte si kafe, Muldere. Ještě jsem nedojedl. A vy jste můj řidič.“ Jasně, slíbil mu, že ho odveze, kam bude chtít. Natáhl se pro šálek a všiml si, jak se mu klepou ruce. Na vteřinu zadoufal, že si toho Bill nevšimne. Takové štěstí však neměl. „Muldere, vy jste vážně idiot, víte to?“ otázal se ho vzápětí protisedící muž posměšně.

„Díky. Od vás to beru jako kompliment.“

Bill si ho měřil pohledem. „Já jsem taky nejdřív nevěděl, že jsem do Tary zamilovaný. Samozřejmě, já můžu ženě nabídnout víc než vy – zajištění, zdravý rozum…“

„Kam tím míříte?“ přerušil ho Mulder. Tenhle rozhovor byla vážně chyba. Co si myslel, že se tím změní?

„Jen k tomu, že když jsem si uvědomil, že chci s Tarou strávit zbytek života, nekladl jsem si do cesty tisíce překážek. Víte, že jsem se ji nikdy nesnažil zabít?“ Sledoval, jak Mulderovi tuhne čelist a oči mu mění barvu. Co se tomu troubovi honí hlavou? Chápe už, jak moc je pro Danu špatný? Bude to mít nějaký výsledek?

„Skončil jste?“

„Záleží na tom, jestli jste bedlivě poslouchal.“

„Myslím se snídaní“ ukázal Mulder na tác s jídlem.

„Jo. Ale když si budete chtít znovu popovídat, Muldere, ozvěte se.“

„Budete první na mém seznamu.“ Mulder vyšel ze dveří a zamířil k autu. Nepromluvil, jen tiše projížděl městem podle Billových instrukcí. Zastavil před budovou, do které měl Bill namířeno, a trpělivě čekal, až vystoupí, aniž by se na něj podíval.

„Muldere, jestli můžete vyvrátit všechno, co jsem vám řekl, poslužte si. Ale jinak nechte mou sestru být. Nechte ji žít, než bude příliš pozdě. Vypadněte z jejího života a dejte jí šanci.“ Chvíli marně čekal na odpověď a pak otevřel dveře. „Řekl jsem, že si s vámi kdykoliv popovídám, ale doufám, že nebudu muset. Sbohem, Muldere“ opustil vůz s připrásknutím dveří. Ani se neobtěžoval otočit.

Mulder vyrazil dál s úplně prázdnou myslí. Ani nevěděl, kam jede, dokud se nezastavil před svým domem. Do práce se mu nechtělo. Potřeboval být sám. Ano, samota byla to nejlepší – udržovala všechny ostatní ve zdraví a bezpečí. Nechal vzkaz u Skinnerovy sekretářky a ulehl na gauč.

Připomínal si všechny časy, kdy Scullyovou přivedl do nebezpečí. Ne kvůli práci – on osobně. Mířil na ni zbraní na Aljašce, vystřelil na její odraz v zrcadle v chatě rodičů, málem ji dvakrát zabil kvůli Modellovi. A co ty chvíle, kdy ji nechal samotnou v nebezpečné situaci, tam, kde ji mohli zabít? S psychopaty a násilníky. A pak – vždycky tu bude Duane Barry.

„Muldere? Muldere, pusť mě dovnitř. Vím, že jsi doma.“ Co tady dělá? Nechtěl ji vidět, ne teď, možná už nikdy. Slyšel její klíč v zámku a vyskočil, aby zajistil dveře řetízkem. Pozdě. „Muldere, co je s tebou?“

„Nechci tě tady, Scullyová. Byl bych rád, kdybys odešla.“

„Ne.“

„Ne?“ podíval se na ni zmateně, nejistý, co mu to vlastně řekla. „Scullyová, to je můj byt. A když ti řeknu, abys šla…“

„Neodejdu, ledaže bys mě vyhodil násilím. A připomínám ti, že jsem ozbrojená.“ Odvážná malá skautka, co? On na to nereagoval. Když se nehýbal, pomalu ho obešla. „Muldere, Skinner říkal, že ses omluvil kvůli nemoci. Za celých šest let sis ani jednou nevzal den volna, i tehdy, když jsi měl. Ať to přiznáš nebo ne, začalo to minulou noc. Bill ti něco řekl, naštval tě, a tím do toho zatáhl i mě.“

„Tebe se to netýká.“

„To si piš, že týká.“ Ustoupil před sílou jejího hlasu. „Proč jsi dnes ráno Billa vyzvedl u matčina domu?“

„Co prosím?“

„Viděla vás. Byla ráda, že spolu mluvíte. Nechtěla jsem jí kazit radost, ale moc dobře vím, že se nejednalo o přátelskou schůzku. Mluv se mnou, Muldere!“

„Bill a já jsme si vyjasňovali některé věci mezi námi. Poučil mě, jak to vidí on.“

„Víš přece, že jeho pohled na svět se vždy neshoduje s mým.“

„Možná by měl. Má svým krutým způsobem pravdu.“

Scullyová na něj zírala, na moment neschopná promluvit. „Sám tomu nevěříš.“ Když neodpovídal, zamířila ke gauči. Kabát přehodila přes židli a zula si boty. „Měl by sis také udělat pohodlí, Muldere. Já neodejdu.“ Zašilhal ke dveřím v představě možného úniku, ale k čemu by to bylo? Byli přece v jeho bytě. „Pojďme si to vyjasnit, Muldere. Billovy názory nutně neodrážejí pravdivost situace.“ Mulder se nijak netvářil. „Co ti Bill řekl?“

„Proč se nezeptáš jeho?“ Udělá cokoliv, aby ji odsud dostal.

„Protože chci mluvit s tebou.“

„Proč?“

„Cože?“ nechápala otázku.

„Proč chceš radši mluvit se mnou? Nedělám nic, než ti ničím život.“

Scullyová na moment zavřela oči. „Tohle ti řekl?“

„Nemusel, vím to už dávno.“ Proč prostě neodejde?

„A co ještě dávno víš?“

„To nemá cenu, Scullyová. Proč nejdeš pryč?“

„Protože, když to udělám, ty budeš věřit těm kecům, kterými tě nakrmil Bill. Uvěříš, že mi ničíš život, snášíš na má bedra všechny nemoci světa… Nepoznáš pravdu.“

„Pravdu, Scullyová? Já znám pravdu.“

„Tu Billovu?“ Sledovala, jak se od ní odvrátil. „Tu, žes mi zničil život, jo? Že bych bez tebe byla dětská lékařka nebo tak něco? Proč si nikdo nepamatuje, že jsem vstoupila do FBI dávno předtím, než jsme se poznali? Nechtěla jsem dělat doktorku. Nezáleželo to na Billovi nebo tobě. Vy oba viníte tebe z čehokoliv, co se v mém životě stalo špatně. Možná byste vy dva měli být nejlepší přátelé, ne ty a já.“ Mulder se na ni konečně podíval. Nejlepší přátelé? Scullyová zavrtěla hlavou, když uviděla jeho výraz. „Mohla jsem z Akt X odejít nejmíň desetkrát. Tom mi nabízel místo v násilných trestných činech už před šesti lety.“ Sledovala, jak se při vzpomínce na Coltona ošil. „K čertu, vlastně mě od tebe odstavili už asi dvakrát nebo třikrát. Mohla jsem vyhovět. Neudělala jsem to, copak sis nevšiml? A proč, Muldere? Kvůli tobě“ ukázala na něj. Mulder zbledl. Kvůli němu? Zůstala kvůli němu? „Nikoho neznám tak dobře jako tebe, Muldere. Tak třeba včera. Po těch letech, kdy jsi trpěl u podobných rodinných večeří, jsi šel se mnou, protože jsi věděl, že tě potřebuju. Myslíš, že jsem zapomněla, jak jsi spěchal do Kalifornie, když jsem našla Emily? Ani jsem nestačila dopovědět, co se stalo, a věděla jsem, že jsi na cestě. Myslíš, že Bill by se na všechno vykašlal a změnil během třiceti vteřin své plány, aby mě podpořil?“ Zíral na ni se široce otevřenýma očima. Jak na tohle přišla? Neudělal nic neobvyklého. Samozřejmě, že tu pro ni byl, když ho potřebovala. Jí kolem rtů hrál malý úsměv nad jeho rozpačitostí. „Myslíš, že důvěřuju někomu jinému, že mě najde, když se ztratím, nebo mě zachrání, když budu v nebezpečí?“

„Jenže já jsem vždycky ten, kdo tě do nebezpečí dostane.“

„Jak to? Mě to připadá, že to spíš dělají Skinner a Kersh. Oni nám přidělují případy nebo je alespoň povolují. Myslíš, že v trestných činech bych nebyla vystavena riziku? Práce, kterou jsem pro ně kdy dělala, mi přišla stejně nebezpečná jako cokoliv z Akt X. Byl jsi Lamanovi dobrým partnerem?“

Tahle otázka ho překvapila. „Jo, já myslím že ano. Proč?“

„Dobrá, taky jsi pro něj tohle všechno dělal? Volal jsi mu uprostřed vyšetřování a ptal se ho, co má oblečené? Skákal jsi do letadla, abys mu zachránil zadek? Volával jsi jeho matce, jen abys ji zkontroloval, jak se má, nebo…“

„O čem to mluvíš? Samozřejmě že ne.“

„Proč ne? Byl to přece tvůj partner jako já.“ Neodpověděl. „Já si myslím, Muldere, že jsme překročili hranici partnerství. Nejsem si jistá, kdy k tomu došlo, možná po Donniem Pfasterovi. Nevím jak, ale myslím, že vlastním část tebe, a ty, možná, zase část mě. Líbí se mi to.“

Mulder chvíli hledal správná slova. „Bill říkal…“ zmlknul. Co to dělá? Nemůže jí to říct.

„Co Bill říkal, Muldere?“

Kruci, nevypadalo to, že hned tak odejde. Vypadala, jakoby na ten gauč patřila odjakživa se zutýma botama a … K čertu! Povzdechl. Ona to nenechá být. „Říkal, že jsem do tebe zamilovaný.“ Tak a je to. Dokázal to.

„On, no, on…“ polkla. Byla chycena v tichu, jak přemítala, co strašného staršímu bratrovi vyvede. „Měl pravdu?“ Ach, Bože, řekla to nahlas. Bože!

Tohle nebyla otázka, kterou Mulder čekal. Smích, možná facku… ale ne tohle. Vypadala najednou vystrašeně. „Myslím, že možná měl.“ Oba vypadali, že by nejraději před těmito slovy utekli. Báli se na sebe podívat. Scullyová se nakonec zvedla a začala se obouvat. „Ty chceš… Prosím, nechoď.“

„Nevím, co mám říct, Muldere. Tohle není Billova starost. Nemůžu uvěřit, že se do něčeho takového plete.“

Nač čekat? „Říkal, že ty to cítíš stejně.“

Tváře jí zahořely studem. „Neměl právo, nikdy ti o tomhle neměl říkat.“ Již zcela obutá se k němu otočila zády.

„Říkat o čem? Ty ses s ním o tom opravdu bavila? Scullyová, počkej. Prve bych potřeboval nálož dynamitu, abych tě odsud dostal, a teď, když tě tady potřebuju, utíkáš.“

„Muldere, měla bych jít. Tohle není…“

„Proč jsi nechtěla, abych to věděl?“

„Protože je to divné. Budeš se snažit ke mně cítit něco víc, předstírat, že… Vím, že se staráš, „vyhrkla zadýchaně, „to je očividné, ale nechtěla jsem… K čertu s ním!“

Mulder ji jemně chytil za paži. „Myslím, že mi nakonec prokázal laskavost“ zašeptal. „Sakra, Scullyová, co nás drží zpátky?“

„Já nevím… Měla bych přemýšlet.“

„Ty… bojíš se?“ Přikývla s pohledem upřeným na špičky nohou. „Mě?“

„Ne!“ vystartovala. „Tebe ne. Vlastně se bojím spíše sama sebe. Muldere, proč jsi mě včera vůbec hledal?“

„Nevrátila ses a nechala jsi mobil v kanceláři. Nebyla jsi to ty.“

„Takže máš o mě opravdu starost.“

„Zhluboka se nadechl a zavrtěl hlavou. „Nemůžu tě nechat jen tak odejít, ne po rozmluvě s Billem. Je v tom víc. Ne, podívej se na mě, Scullyová“ uchopil ji jemně za bradu, aby se mu dívala do očí. „Myslím, že vím, jak Billa opravdu uzemnit.“

Lesk jeho očí ji držel na místě, když se k ní sklonil, aby ji políbil, jemně, jejich rty se sotva dotýkaly. Trochu se odtáhl, aby se ujistil, že jí to nevadí. Neodporovala, neodstrčila ho, vlastně si sama stoupla na špičky, aby k němu byla blíž. Patřil k ní a teď… její bratr to věděl… ona k němu. Co udělá, až zjistí, kam zašli tentokrát?

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 19.12.2009 v 14:00 v kategorii Povídky.