Kult X

JEDNOTLIVÉ SÉRIE AKT X
1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10. | 11.

Stargazers (povídka)

autorka Amy Schatz | překlad G.Logan | rating PG | kategorie VRA

povidka_stargazers.jpg

Byla noc. Našel ji jak sedí na kopečku v parku, který je přímo naproti jejímu bytu. Pohled měla upřený na noční oblohu.

Pomalu šel k ní. Všimnul si, a ne poprvé, její krásy. Nádherné linie její tváře, perfektní stavby lícních kostí, plnost rtů a zarážející jasnost jejích měděných vlasů.

Došel až k ní. Neřekla ani slovo, tak si sednul vedle. Zavládlo dlouhé ticho, ale bylo to příjemné ticho. Oba věděli, že nemusí nic říkat.

Konečně Scullyová překvapila Muldera tím, že se natáhla po jeho ruce. Jemně ji pohladila, než promluvila.

„Díváš se na hvězdy, Muldere? Myslím tím, jestli se na ně opravdu díváš?“

Přikývl.

„Ty víš, že ano. Každou noc.“ Nemohl zastavit ten hřejivý pocit, který se mu šířil v hrudníku, když ho držela za ruku. Tento pocit, jejich ruce společně, dotýkají se. Mírně se začervenal, když si uvědomil, že by se rád dotýkal víc. Prohrábl si rozcuchané vlasy a povzdechl si. Byl rád, že nechal svoje sako v autě. Tato červencová noc byla horká a hmyz si prozpěvoval své romantické písně.

„Přemýšlela jsem, jestli je tam nahoře život,“ řekla a znovu se podívala nahoru na noční oblohu, na malé, blikající hvězdy. „Jestli nejsme sami.“

Mulder si uvědomil, že právě teď něco vyplouvá na povrch, něco, co jí hluboko v její duši trápí. A to něco právě dosáhlo hladiny.

Znovu si povzdechl a také se podíval na noční oblohu.„Doufám, že nejsme sami, Scullyová. Byl by to pro lidstvo strašný osud, kdybychom byli sami v celém vesmíru.“

Přikývla, a posunula se blíže k Mulderovi. Znovu ho překvapila, když ho objala kolem pasu. „Ano, bylo by to strašné. Je samo o sobě strašné být sám tady...... ale být sám v celém vesmíru...... to by bylo nesnesitelné.“

Otočil se k ní, opatrně jí položil ruku na záda a řekl „Scullyová, co se děje? Zavolala jsi mi, abych přišel, ale doma jsi nebyla.Co je to? Ty nejsi sama, Scullyová. Ne dokud tady máš mě.“

Plaše se usmála při těchto slovech a poté řekla. „Jenom jsem zvědavá, jestli je možnost.....jestli je možnost, aby Melissa byla tam někde.....“

Muderovi se rozbušilo srdce. Znal tu bolest, která ji trápila. On ji prožívá každý den už dvacet let. Byla už tak známá, že přemýšlel, jestli by mohl žít bez ní.

„Myslím, že tam někde je, Scullyová. Myslím, že by se jí to líbilo.“ řekl pomalu, zlehka, pomalu objímal její malé tělo.

Scullyová se slabě pousmála. Představovala si svojí sestru ve hvězdách.

Příkývla, líbila se jí Mulderova myšlenka. „Možná, že je na Orionu, nebo v Pegasu, nebo někde jinde.“ Řekla. Její hlas byl zasněný.

Mulder otočil hlavu a podíval se na ni. To neznělo jako odpověd, kterou od ní čekal.

Začal cítit první příznaky hladu, začalo mu kručet v žaludku.

„Scullyová, jak dlouho tady jsi?“

„Pár hodin,“ řekla nepřítomně.

„Měla jsi něco k večeři?“

Zavrtěla hlavou. „Zapomněla jsem.“

„Pojď dovnitř a objednáme nějaké jídlo.“ Řekl a začal se zvedat, ale zůstal stát jako přimrazený, když uslyšel další otázku.

„Myslíš, že je tam tvoje sestra taky?“

Mulderovi se stáhl žaludek. Celý svůj život bojoval s touto otázkou. Je moje sestra ještě naživu? Nebo zemřela před lety? Což by ovšem znamenalo, že jeho pátrání je zbytečné.

Po všech těch letech by to bylo smutné a bolestné, ale nemohl si být absolutně jistý. Ve svém srdci ale stále myslel na to, že je naživu.

„Myslím, že ať je kdekoliv, je šťastná.“ Řekl nakonec a znovu se posadil.

Scullyová se na něj podívala, její křišťálově čisté modré oči byly plné smutku a bolesti.

„Alespoň máš naději,“ řekla smutně. „A toho se můžeš držet.“

Přikývl. „Ano, ale naděje není vše. Radši bych to chtěl vědět, Scullyová, ať je to jakkoliv. Prostě to chci vědět. Když to budu vědět, tak se s tím můžu vyrovnat a pokračovat dál v životě.“

Podívala se jinam, zpátky na noční oblohu.„Znalost může bolet, Muldere.A nutí tě jít stále kupředu.“

Mulder ucítil slzy, které ho pálily v očích. Natáhl ruku a dotkl se její tváře. Otočila k němu hlavu.

„Promiň, Scullyová. Promiň…“ Sklonil hlavu, nedokázal čelit jejímu pohledu.

Její srdce bilo pro něj. Přivinula se k němu, nechala jeho hlavu odpočívat na svém rameni.

„Vím, že je ti to líto, ale to není tvoje vina, Muldere. Nic z toho, co se stalo, není tvoje vina. Nesmíš se z toho obviňovat.“

Konečně se na ni podíval. Když byl s ní, cítil, že je v bezpečí jako nikdy předtím. Mohl jí říci cokoliv a ona by stále byla tady. S ní by dokázal vše. Když byl s ní, cítil, že se vrátil domů.

„Jak je možné, že mě tak dobře znáš?“

Usmála se na něj. „Prostě tě znám.“ Řekla jednoduše. Věděla, že je to vše, co chtěla říci.

Po chvíli ticha opět promluvila.

„Víš, Muldere, myslím že tvoje sestra je tam nahoře s mojí sestrou, alespoň část její duše.“

Usmál se.„Možná máš pravdu, Scullyová.“

Naklonil se blíž k ní a něžně ji políbil. Oba cítili to spojení mezi nimi a to je dělalo silnějšími.

Po chvíli přerušil polibek a pevně ji objal.

„A víš co, Scullyová?“

„Co?“ Zeptala se, cítila se v bezpečí , když byla v jeho náručí.

„Dokud ty a já budeme chodit po tomto světe společně a oni tam nahoře, bude vše v pořádku.“

Scullyová se na něj usmála a znovu se políbili.

Tento článek byl zveřejněn 20.8.2008 v 13:21 v kategorii Povídky.

Komentáře: 2

  1. KayTee napsal(a) 20.8.2008 v 13:33

    Miluji souhvězdí Orion.
    Krásná povídečka, taková na dobrou noc ;o)

  2. Marie napsal(a) 20.8.2008 v 19:27

    pěkná povídka

Řekněte nám svůj názor!