Kult X

autorka Punk Maneuv… | překlad nabaa | rating G | kategorie V, MSR | povídka ke stažení

Časné modrošedé ranní světlo se prodíralo skrz závěsy v okně ložnice. Muselo znovu sněžit. Celý svět byl ztichlý a klidný, jakoby se čas zastavil.

Dana Scullyová se pomalu probouzela a vzpomínky ji opouštěly spolu se spánkem. Její budík ještě nezazvonil. Probouzela se dřív než musela a kradla si okamžiky navíc. Ale přestože si brala ze dne, ubývalo jí z noci.

Chtěla si své noci uchovat. Byly naplněné překrásnými sny. Sny, které mohly snadno konkurovat jakýmkoliv pohádkám o princeznách a zámcích. Přála si, aby mohla žít mezi přikrývkami, s těmi sny, které se ale ve chvíli probuzení rozpustily v ledovou vodu.

Neexistoval způsob jak si je udržet. Nemohla vsunout palec mezi stránky, když se probouzela, aby začala nový den. Nemohla si to místo schovat, když bojovala s chladným přívalem skutečnosti.

V noci jí ty věci byly dány a pak sebrány s nadcházejícím ránem. Každé ráno jí bralo to, čeho se nebyla ochotná vzdát.

Ani dnešní ráno nebylo jiné. Vzalo jí sny a zanechalo ji v posteli, která byla až příliš studená.

Ten chlad nepečoval o spánek jako sníh. Nabízel jen holou bdělost. Připomnělo jí to, že musí vstát. Musí jít do práce. Musí se oprostit od svých snů.

V pokoji bylo jako v hrobce. Jediné sny uvnitř byly mrtvolně nataženy přes studenou mramorovou plochu.

Kéž by mohla spát jen o minutu déle. Ve snu by vedle ní ležel ten muž. Ten, který je jí v noci nablízku, který ji svírá v náručí a spí s tváří zabořenou do jejího krku.

Ty druhé noci, které tráví ve svém nitru, pomalu blednou. Nejsou o nic hmatatelnější než svítání a lze je odstrašit i tlumeným zvukem nebo matným světlem. Tyhle noci jsou ještě méně stabilní než sníh, který znovu halí svět do čistoty a bělosti.

Někdy po ránu stále cítí dotyk jeho ruky na své tváři, několik hřejivých otisků prstů na své kůži ve chvíli, kdy se sen stahuje zpět do zimy její mysli.

Někdy to jediné, co po ránu cítí, je chlad.

Nelíbí se jí, že musí pokaždé zanechat svého milence v posteli, ve svých nocích, ve své mysli. Ale necestuje se mu dobře. Ztratil cosi v překladu.

Ví, že ho nepotřebuje, ale dokud nebude mít s kým sdílet dny a noci, je on to jediné, co má…jeho něžný dotyk, který dělá ze vstávání trest.

Vstala z postele a připravila se na střetnutí se sněhem.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Scullyové budík otevřel ráno svým hrubým zazvoněním. Posadila se zpříma na posteli. Byla jí zima, ale v pokoji bylo až příliš horko.

Venku se auta prodírala rozbředlým a špínou šedým sněhem. Hluk pronikal až do její ložnice. Realita se jí vtírala do spánku jako nevítaný společník.

Scullyová zaslechla skřípění pneumatik na sněhu, řinčení řetězů na betonu a cákání sněhové břečky, jak jí projížděla auta.

Svět byl vzhůru a křičel na ni, aby se k němu připojila.

Z horka v místnosti ji pálily oči. A její sny pálily stejně.

Zmatený hon. Nějaký chlap s příšerným dechem líbající její šíji. Auto, co nechce nastartovat. Kupon na čedar. Něco nepříjemného s Mulderovými rybičkami.

Přesně ten typ věcí, co kvůli nim chcete vstát. Typ věcí, které vás následují do nového dne.

Tyhle sny netály..lepily se na paty. Scullyová odhodila přikrývku a vyskočila z postele. Ani se neohlédla a vběhla do sprchy, aby ze sebe smyla spánek.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Světlo procházející oknem bylo neuvěřitelně jasné, dokonce i skrz závěsy a oční víčka. Občas kolem projelo auto, jeho pneumatiky vrněly na suchém asfaltu. Pták na okapu tiše zpíval. Pravidelný zvuk bot běžce dopadajících na chodník nevinně narušoval ticho.

Scullyové se znovu zdál ten samý sen. Ten, který byl reálný až do chvíle, kdy se probudila do děsivé skutečnosti. Naučila se mít při probouzení zavřené oči, aby tak zachytila to málo tepla, co mohla.

A bylo jí teplo, příjemně teplo. Téměř si dovolila upadnout zpět do spánku. Byla neděle, nemusela nikam jít…nic dělat, nikoho navštívit.

Mohla prostě znovu usnout a pokračovat ve snění.

Stále cítila jeho dotyk na své tváři, jeho dech na svém krku. Slyšela tlukot jeho srdce – silný, pravidelný, ujišťující.

Hlasitý.

Otevřela oči a našla Foxe Muldera ležícího vedle ní s jednou rukou podsunutou na polštáři pod její tvář. Klouby prstů se jí lehce dotýkal kůže. Její nádherný Mulder v její posteli.

Jak krutý umí spánek být?

Měla by se znovu probudit a ignorovat způsob, jakým má rozcuchané vlasy a jakým se mu řasy dotýkají tváří? Probudit se a už si nikdy nedovolit snít?

„Už sníh roztál?“ zeptala se svého nového Muldera. „Myslela jsem, že nikdy nezmizí,“ vzdychla toužebně.

„Sníh se někdy musí rozpustit,“ odpověděl jí, aniž by otevřel oči.

Vyděšeně se natáhla a štípla ho do paže.

„Neboj se. Nesním,“ řekl. „Aspoň ne tentokrát.“ Protáhl se. Jeho chytré zelené oči se otevřely a zadívaly se na ni. Usmál se.

Jak to, že si nikdy nevšimla, že má zelené oči? Jak to, že si nikdy nevšimla jak se na ni dívá? Jak to, že to trvalo tak dlouho? Proč to tak nechala?

Protože se živila sny a ty nebyly dostatečnou výživou. Prázdné kalorie. Večeře hladovějící ženy.

A teď tady má realitu.

„Muldere,“ zašeptala, ochutnávala jeho jméno, zkoušela jak bude znít na polštáři.

„Scullyová,“ odpověděl Mulder, chytil se její hry, hleděl na ni ze strany s úsměvem zdobícím jeho rty.

„Už nechci spát, Muldere. Strávila jsem spánkem půlku svého života. Chci, aby ty sny roztály.“

„Jako sníh?“ Maloval jí na čelo nějakou starodávnou runu.

„Ano, Muldere, jako sníh. Je jaro.“

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 19.8.2009 v 16:00 v kategorii Povídky.