Kult X

autorka Jessica Taylor | překlad Baku05 | rating PG | kategorie V, H | povídka ke stažení

Nebyl to nijak velký podnik, ani být nemusel, zvažovali si dát jen něco lehkého. Byla sobota dopoledne a nechtělo se jim vláčet až do města, proto se rozhodli nasnídat v nevelké restauraci, která se nacházela ve stejné ulici jako byt Scullyové. Ta zde sice nikdy nebyla, ale Mulder přísahal, že se o ní jednou dočetl v časopise. Neměla žádný důvod mu nevěřit.

Vypadalo to tam, jako by se čas zastavil ve čtyřicátých letech. A od té doby se tam nic neopravilo ani nevyměnilo. A to včetně servírek. K tomu trvalo několik minut, než se dočkali hostesky. V místnosti se nacházely pouze dva další páry strávníků, ti se zato k sobě měli velmi důvěrně. Scullyová po Mulderovi hodila obviňující pohled, ten jen pokrčil rameny.

Když se ženy konečně dočkali, dovedla je ke stolu, který hrozil zřícením už jen svojí vlastní vahou. Následně o stůl pleskla jídelníčky, vyštěkla, aby si sedli a odešla. Scullyová leknutím odskočila tak rychle, že do Muldera vrazila. Rozesmál se a posadil se naproti ní. „Servírky jsou bídné, ale nenech se odradit.“ Začal prohlížet jídelní lístek.

Scullyovou to moc nepřesvědčilo. „I když se jim ta práce nelíbí, nemusí se chovat nezdvořile.“ Jídávala i ve špatných restauracích, ale nikdy se pak už do nich nevracela.

„Kdybys tady pracovala, líbila by se ti ta práce?“ Nadzvedl obočí, zdálo se, že objevil ucházející pokrm.

„Vyhráls.“ Usmála se a také se zahleděla do jídelníčku. Stačila přečíst dvě slova, než jí ho někdo začal brát z rukou. Ježibaba byla zpět. Očividně hosteska a servírka byla tatáž osoba.

„Co si dáte?“

Scullyová se pokusila o zdvořilý úsměv, ale byla si jistá, že tak rozhodně vyznít nemohl. „Dala bych si kafe a toust, prosím.“

„Dnes ale máme jen bezkofeinový, zlatíčko.“

„Dobrá, mohu tedy dostat minerálku?“ Kafe vzdala, když by v něm stejně nebyl kofein a chtělo se jí křičet. Pokud něco vážně nesnášela, tak když ji někdo, zvláště starší žena, oslovoval podobným stylem.

„Co?“ Servírka si dala ruce v bok a zírala na Scullyovou, která již byla připravena na odchod. Na podobné situace neměla dnes absolutně náladu, proto otevřela pusu ve snaze vychrlit vůči servírce nějakou poznámku, ale Mulder ji zarazil a objednal raději za ně oba. „Dáme si kolu a toast.“

Servírka, s neuvěřitelně naštvaným výrazem, načmárala cosi do bločku a zmizela.

Mulder polkl. „Příště vyberu místo, kde běžně vedou kafe.“

„Příště, Muldere, vybírám místo já,“ povzdechla si. Možná se bude cítit lépe, až se nají. Dala ruce na stůl a padla na ně hlavou. Byla unavená.

„Scullyová, jsi v pořádku?“ obával se.

Nadzvedla hlavu, takže mohl slyšet její odpověď. „Jsem v pohodě, Muldere, jsem jen unavená.“ Hlava znovu klesla na ruce, ale brzy se za krkem ozvala křeč. Narovnala se a všimla si, že ji Mulder upřeně pozoruje. Je pravda, že moc jiných věci k pozorování tam nebylo. V době otevření to musela být příjemná restaurace, ale zub času byl neúprosný. Jak se rozhlížela po místnosti, zarazila se nakonec zpět u Muldera, který si rukou podpíral bradu.

„Jak už jsme tu dlouho, Muldere?“ Nedostali ještě ani pití, nehledě na to, co mohlo tak dlouho trvat na přípravě toastů.

Podíval se na hodinky. „Nevím přesně, ale tak dvacet minut, možná víc.“

„Mám pocit, jako bych tu byla celý život,“ povzdechla si a hlava opět skončila opřená o stůl.

Ke stolu se přibližoval stín, za chvíli se dostavila i servírka a na stůl položila sklenice s pitím. „Lituju, drahoušci, ale došel nám chleba. Dáte si něco jiného?“

Jak sakra může nějaké restauraci dojít v deset ráno chleba? Scullyová se chystala svoji myšlenku zformulovat do hlasitého projevu, ale rozhodla se nechat situaci vyřešit Mulderem.

„V tom případě…máte třeba vajíčka?“ sám už byl naštvaný. Několikrát tu již jedl, ale tak hrozné to nikdy nebylo.

„Samozřejmě, že máme vajíčka.“ Servírka se tvářila, jako by k nespokojenosti neměli jediný důvod.

Scullyová se culila. „Dobrá, tak budeme mít vajíčka. Míchaná.“ Servírka se opětovně loudala pryč. Scullyová koukla na Muldera a protočila oči. „Než se odsud dostaneme, budeme na tom věkově stejně jako tohle místo.“

„Promiň, nikdy jsem tu nic podobného nezažil.“ Načež oba dva nechali klesnout hlavu na stůl. O půl hodiny později na stole přistály dva talíře s natvrdo uvařenými vajíčky, což je probralo. Koukli se na sebe a rozesmáli se, netušili, že je možné, aby tam usnuli. Servírka si již poněkolikáté dala ruce v bok a zeptala se, zda chtějí ještě něco. Když Scullyová odpověděla ne, na stole se objevil účet.

Mulder prozkoumával vajíčka, měla lehce nazelenalý nádech, ale muselo to být tamním světlem, alespoň se tím utěšoval. Začal jíst. Čím dříve to sní, tím rychleji odejdou. Už tu zbytečně strávili přes hodinu.

Když dojedl, zjistil, že ona zatím nesnědla ani sousto, jen vajíčka přesouvala po talíři. „Něco není v pořádku, Scullyová?“

Zmateně na něj koukla. Nevšimla si, že už dojedl a dívá se na ni. Aby ne, když nikdo jiný v podniku nebyl. „Jen tak přemýšlím, jestli kdybych s tím mrskla o zem, jestli by se to odrazilo…“

Mulderovi se udělalo trošku špatně. „Scullyová, prosím, zrovna jsem je snědl.“

„A k tomu jsou zelený.“ Ani si neuvědomovala, že mu tím vlastně zážitek s jídlem dokonale vylepšuje, byla plně zabrána do rozboru vlastního talíře, aby uchránila své vlastní zdraví. Když s tím skončila, v Mulderově tváři se odrážel odstín blížící se barvě vajíček. „Promiň, tak asi půjdeme.“ Sebrala účet a mrkla na něj.

„Copak?“ zajímal se Mulder, když na účet najednou zírala s otevřenou pusou. Vytrhl jí ho z ruky. 15.50 $. Za čtyři vajíčka a dvě pití. A to ještě jako náhrada toustů a kafe. Scullyová již pochodovala k pultu, připravena diskutovat.

Mulder raději rychle vytáhl z peněženky dvacku a hodil ji k pokladně, popadl Scullyovou a táhl ji ke dveřím. „Buď ráda, že odsud odcházíme živí.“

Bez dalších slov se vraceli ke Scullyové do bytu. Nebylo to příjemné, ale po takovém zážitku nebylo o čem moc mluvit. V bytě padnul do sedačky a bavil se přepínáním kanálů. Po chvíli se kouknul na hodinky. „Hej, je skoro čas na oběd. Vím o jedné takové pěkné pizzerii, není odsud daleko…“ Jako odpověď mu na hlavě přistál polštář. Než se s ním vypořádal, zřetelně mu oznamovala: „Ty už mě NIKDY nebudeš brát na jídlo do něčeho, co nazýváš ´takový pěkný´ a to až do konce mého života. Rozuměls mi dobře, Foxi Williame Muldere?“

Přikývl. Nezněla zrovna spokojeně a on se cítil provinile. Mimo kancelář spolu netrávili moc času a dnešek se mu podařilo dokonale zničit. Chtěl se znovu omluvit, ale všiml si, že se jí třesou ramena.

„Scullyová, co se děje?“ Teď se k tomu ještě lekl, že ji rozbrečel. Podívala se na něj, po tvářích se jí kutálely slzy. Ale ona se smála. Řehtala se tak moc, že ten proud slz nedokázala zastavit. Po pár vteřinách se už chechtali oba. Zažili spolu další úděsný zážitek, ale na jejich přátelství to nic nezměnilo.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 10.8.2010 v 22:00 v kategorii Povídky.