Kult X

autorka Donna | překlad luca | rating NC-17 | kategorie A, MSR, missing scene | spoiler Existence | povídka ke stažení

„Musí do nemocnice.“

Přikývl a vběhl dovnitř. Tohle nebylo místo pro porod. Strach, který ho svíral a který se zmírnil jen lehce, když uviděl Reyesovou, ho udeřil novou silou, jakmile spatřil její bledou tvář, zavřené oči a uzlíček křečovitě držený v náručí. A krev, její krev, tolik všude kolem.

Okamžitě stál u ní. „Scullyová?“

Otevřela unavené oči a on v nich vyčetl jen málo z toho, co si právě vytrpěla. „Muldere…“ Víčka se jí opět semkly. „Díkybohu.“

Děkovala Bohu? Za něj? Měl tady být. Nejspíš by prakticky nebyl moc platný, ale měl tu být.

„Mám venku helikoptéru. Vezmu tě do nemocnice.“

Přikývla a Mulder si všiml Reyesové po svém boku. „Dano, ponesu dítě.“ Scullyová instinktivně sevřela raneček v ohybu paží ještě víc.

„Scullyová, to je v pořádku. Nech Reyesovou, aby to děťátko vzala. Já odnesu tebe.“ Podívala se mu do očí a po malé chvilce kývla. Mulder sledoval, jak Reyesová opatrně bere dítě a něco… krvavého… do své náruče. Placenta. Tak přece jen ten jeho kurz první pomoci při náhlém porodu nebyl úplně zbytečný. Nadzdvihl Scullyovou tak něžně, jak jen to bylo možné, ale ona ani tak nedokázala potlačit bolestné zasténání. „Promiň, Scullyová.“

„To nic. Jsem šťastná, že jsi tady.“

Vstřebal ta slova v naprostém tichu a zamířil ke dveřím. Všiml si, jak Scullyová úzkostlivě pozoruje Reyesovou, a věděl, že kdyby udělala jen nepatrně podezřelý pohyb, Dana by po ní skočila navzdory svému momentálnímu stavu. „Všechno je v pořádku, Scullyová“ tišil ji. Vzhlédla k němu a z úst jí sklouzl úlevný povzdech.

Reyesová zatím tiskla uzlíček jednou rukou k hrudi, zatímco druhou podávala pilotovi, aby jí pomohl nastoupit do vrtulníku. Usadila se na předním sedadle a nechala tak zadní, větší prostor Mulderovi a jeho drahému nákladu. Nejprve chtěl Scullyovou usadit na volné sedadlo samotnou, ale ona mu pevně zaťala ruce do trička. Rozhodl se tedy jinak, posadil se pohodlně sám a nechal si ji na kolenou.

Pilot se krátce ohlédl, aby se ujistil, že může konečně vzlétnout. V nastalém hluku nebyl prostor pro jakoukoliv konverzaci a Mulder ani nevěděl, co by měl říct. Přitiskl rty Scullyové na čelo a ona se k němu přivinula blíž a zavřela oči.

Reyesové se poprvé tlačily pod víčky slzy. Nikdy v životě nebyla tak vystrašená jako v posledních hodinách. Dítě se v jejím náručí lehce pohnulo a ona ho k sobě přitiskla víc. Teď o tom všem nemohla přemýšlet. Prostě to nešlo.

Mulder pilotovi řekl, aby zamířil k nejbližší nemocnici. Scullyová měla stále velké bolesti a byla neuvěřitelně bledá, nejspíš z přílišné ztráty krve. Jeho ruce se kolem ní nevědomky semkly ještě pevněji. Měl tam být.

Za okamžik spatřil přistávací plochu na vrcholu vysoké budovy. Reyesová se k němu obrátila a křičela jméno nemocnice, ale on ji beztak neslyšel. Podíval se opět dolů a spatřil tým zdravotníků čekajících u dveří.

Když dosedli, muž v bílém plášti strčil hlavu do vrtulníku. „Nosítka nebo vozíček?“

„Vozíček“ odpověděla Scullyová, než Mulder stačil otevřít pusu. Usmál se na ni a opatrně sestoupil dolů stále s ní na rukou. Nepříliš ochotně ji usadil na křeslo, cítil by se lépe, kdyby ji donesl až na vyšetřovnu osobně. Ona okamžitě natáhla ruce po ranečku v náruči Reyesové. S úlevou děťátko prohlédla a pohladila po tváři. Všichni se pohnuli směrem do budovy a k výtahu, Mulder jí položil ruku na rameno, když si všiml, že ho očima neustále hledá.

Když se dostali na porodní sál; trochu pozdě, pomyslel si Mulder kysele; zdravotní sestra sáhla po dítěti. Scullyová si ho přitiskla k hrudi. „Nebojte se. Jen ho musíme prohlédnout. Za chvilku vám ho přineseme zpátky.“

Scullyová se vyděšeně podívala na Muldera. „Muldere, zůstaň s ním, prosím tě.“

„Hej… poslyšte,“ ozval se Mulder, „nemůžete ho prohlédnout tady u ní? Prošla si peklem.“

Lékař přikývl, úzkost v mužově tváři se nedala přehlédnout. „Jistě, můžeme tady udělat základní prohlídku, ale jestli bude potřeba něco navíc…“

Mulder spokojeně kývl a Scullyová mu věnovala unavený úsměv. Vypadalo to, že vkládá běh událostí zcela do jeho rukou. Jí už žádné síly nezbyly. Podala děťátko sestře a sledovala, jak ho odnáší do vzdáleného rohu místnosti. Očima pobídla Muldera, aby šel za ní.

Stál na stráži jako voják tak, aby viděl na dítě i na Scullyovou, kterou už přemístili na lůžko, aby ji doktor mohl prohlédnout. Nebyl ozbrojený, ale věděl, že kdyby někdo udělal něco divného, zabil by ho holýma rukama, jen aby ty dva ochránil. Sestra dítě rozbalila a uviděla, že pupeční šňůra je sice podvázaná, ale stále neodstřižená od placenty. Rychle na ni umístila svorky a pak vložila nůžky do Mulderových rukou. Co?

„Tady to přestřihněte.“

„Cože?“ vykulil Mulder oči.

„Pupeční šňůru, tady.“ Mulder se ohlédl po Scullyové, která ho bedlivě pozorovala, ale v její tváři nic nevyčetl. „Ano, tady.“ Udělal tedy, co se po něm žádá, a pak odložil nůžky stranou. Nevěděl, co si o tom má myslet, jak se má cítit. Sestra podala placentu lékaři a pak pokračovala: „3221 gramů, 47 centimetrů. Perfektní srdeční rytmus, silné plíce. Krásný zdravý chlapeček. Tady ho máte, tatínku“ podala chlapce Mulderovi do náruče. Ten se opět ohlédl po Scullyové. Lehce se usmívala, ale neřekla ani slovo. Neprotestovala. Mulder přivinul dítě k hrudi a zdálo se mu, že se na něj chlapeček dívá. „Vypadá čile“ postrčila ho sestra nenápadně k matce. Mulder přikývl a vydal se ke Scullyové, která po něm okamžitě vztáhla ruce. Jemně jí ho vložil do náruče. Vypadala tak nádherně a přirozeně, když to malé chovala.

Mulder se otočil k lékaři. „Je v pořádku?“

Doktor hodil po Scullyové okem. „Má horečku, nejspíš z prodělaného traumatu. Necháme ji tady pár hodin na pozorování a dáme jí nějaká antibiotika, abychom se ujistili, že nezačne zase krvácet.“ Pak si všiml úleku v Mulderových očích. „Hej, já jsem vás nechtěl vyděsit. Vaše žena si stojí velice dobře, když vezmu v úvahu okolnosti porodu. Nemusel jsem ji ani šít. Necháme ji tady jen pro jistotu, budu tak klidnější.“ Poplácal Muldera po rameni. „O svou rodinu se nemusíte bát, jsou v dobrých rukou.“

Lékař vyšel z místnosti a Mulder se vrátil ke Scullyové. Sestra ji už umyla a převlékla a právě jí ukazovala, jak správně přiložit dítě k prsu, aby ho nakojila. Mulder od toho výjevu nedokázal odtrhnout oči. Scullyová k němu vzhlédla se zardělými tvářemi. „Chceš, abych šel…“ mávl rukou ke dveřím.

Zavrtěla hlavou. „Zůstaň s námi, prosím.“

Vděčně se usmál. Trpělivě čekal, až jim sestra poskytne soukromí a pak si přisedl na okraj postele a jen vstřebával intimitu té vzácné chvilky. Když Scullyová přesunula dítě k druhému ňadru, stydlivě požádala o ručník. Okamžitě jí ho přinesl. Chvilku potom se na něj zadívala. „Myslím, že usnul.“

„Ty dnešní děti, nevědí, co je pro ně dobré“ zašklebil se Mulder v žertu. Ona mu úsměv opětovala. Najednou se začala zvedat z postele. „Počkej, počkej. Co to děláš?“

„Potřebuje přebalit.“

„Já… já to udělám.“ Scullyová nadzdvihla obočí. „Teda, aspoň to zkusím.“

Vložila mu syna do náruče beze špetky strachu nebo nedůvěry. Když byl hotov, podával jí dítě zpátky. Políbila ho na čelo. „Dej ho do postýlky, necháme ho spinkat.“

Mulder přisunul postýlku blíže k jejímu lůžku. „Taky bys měla spát“ nastavil postel do vodorovné polohy.

„Zůstaneš tady?“

Mulder se široce usmál. „Jasně.“ Z druhého kouta místnosti si přitáhl židli a Scullyová k němu vztáhla ruku. Pak konečně zavřela oči.

Když se po pár hodinách děťátko zakroutilo, opatrně pustil její dlaň ze sevření a vzal vrnící uzlíček do náruče. Nechtěl, aby se Scullyová probudila. Chlapec se ihned utišil. Mulder si s ním sedl zpět na židli a choval ho. Zanedlouho na sobě ucítil její pohled. Omluvně se zašklebil. „Doufám, že ti to nevadí.“

„Ne,“ zavrtěla rázně hlavou, „samozřejmě že nevadí, Muldere. Chci odsud pryč. Chci jet domů.“

Mulder jí vložil synka do náruče a políbil ji na čelo. Scullyová pochopila, že pro to měl hned dva důvody. Jeden z nich byl ten, že tak kontroloval, zda pořád nemá horečku. A snažil se skrýt tu úlevu, že se její teplota zdála být naprosto normální.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Mulder otevřel dveře do bytu a nechal Scullyovou vejít. Zastavila se těsně za prahem a rozhlédla se. „Scullyová?“

„Je to úleva vidět znovu tohle místo.“

Ta myšlenka ho uklidnila. Zahnala všechny chmury, které měl v mysli. „Měla by sis lehnout.“

„Ne, nejprve si dám sprchu a převleču se. Víš, taky bys měl.“

„Chceš mi naznačit, že ti nevoním?“

„Upřímně… jo. Běž domů, Muldere, a dej se do pořádku. Vím, že budeš zpátky za malou chvíli“ usmála se na něj povzbudivě.

„Já… neměla bys být sama.“

„Muldere, to bude v pohodě. Vezmu malého s sebou do koupelny. Běž, ať se brzo vrátíš.“ Nerozhodnost ho trhala na kusy. Scullyová si ho přitáhla níž a vlepila mu pusu na čelo. „Jdi.“

Zhluboka se nadechl a nakonec přikývl. Stál v chodbě, dokud neuslyšel šumění sprchy, a pak se vydal k autu. Možná by mě zavolat Střelcům, aby jeho poklad pohlídali, dokud se nevrátí.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Scullyová měla pravdu; příliš dlouho mu to netrvalo. Vlastně měl tašku připravenou, čekal jen na její svolení.

Sledoval jejich tři přátele, jak odcházejí z bytu a pak se vydal do ložnice. Scullyová mu věnovala široký úsměv, když ho uviděla. Vypadala jako bohyně, jako by se ta hrůza, kterou prožila, nikdy nestala. Až na drobečka v jejím náručí.

„Jak se všichni máte?” ptal se. Vstala z postele a s úsměvem mu vyšla vstříc.

„Máme se fajn.“ Děťátko v jejím náručí zakňouralo. „No, no, ššš.“ Vložila ho, umyté a oblečené v jednom z koupených oblečků, do Mulderovy náruče.

„Ahoj.“ Mulder vypadal, že by na to malé zíral celou věčnost. „Jak mu budeš říkat?“ Nenapadlo ho se na takovou základní věc zeptat, dokud neodešel z bytu. Trápilo ho to celou dobu, co byl pryč, že si Scullyová bude myslet, že o synka nemá zájem nebo tak něco. Jenže byl z toho všeho tak zmatený…

„William… po tvém otci.“ Dojalo ho to.

„No, já nevím. Má tvoje oči a vlasy, ale dívá se podezřívavě jako zástupce ředitele Skinner.“

Oba se rozesmáli a podivné napětí konečně polevilo.

Scullyová zavrtěla hlavou a její úsměv povadl. „Já to nechápu, Muldere. Chtěli nám ho vzít. Proč teda…“

„Taky tomu úplně nerozumím, možná nebyl ten, za kterého ho považovali. Ale to ten zázrak nijak nezmenšuje, že ne?“

Scullyová se opět usmála. „Od okamžiku, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná, bála jsem se pravdy proč a jak… A vím, že ty ses taky bál.“

„Myslím, že jsme se oba báli možností. Pravdy, kterou oba známe.“

„A ta je jaká?“ ptala se, než se k ní sklonil a políbil ji.

Když se od sebe odtrhli, podíval se jí hluboko do očí. „Scullyová, já… Já tě tady nechci nechat samotnou. Chci zůstat tady dnes v noci. Prosím. Můžu si lehnout na gauč a…“

„Muldere, budu moc ráda, když s námi zůstaneš, a na gauči spát nemusíš. Oba víme, že tahle postel je dost velká pro nás oba.“

Jeho úsměv byl ten nejzářivější a nejšťastnější, jaký kdy na jeho tváři viděla za všechna ta léta. Přitiskl ji k sobě blíž, aby svá ústa spojili v další nekonečný polibek.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 29.3.2011 v 12:00 v kategorii Povídky.