Kult X

autorka Leyla Harrison | překlad luca | rating NC-17 | kategorie MSR | povídka ke stažení

1. část

Byl to jeden z těch dnů.

Mulder a Scullyová se právě vrátili z Minnesoty, kde poslední dva týdny vyšetřovali další případ. Jediné, co si Scullyová přála, bylo dát si horkou koupel a padnout do postele hned, jak se vrátí domů. Mulder počítal s tím, že ji odveze svým autem. Ostatně jiné na ně na letišti ani nečekalo. Bylo pozdě a věděl, že je ospalá. Ale pohádali se. Začalo to, sotva vystoupili z letadla.

„Můžu si vzít taxík“ řekla mu Scullyová. „Bydlíš úplně na opačném konci města.“

„Scullyová, je skoro půlnoc. V žádném případě tě takhle pozdě v noci nenechám jet taxíkem“ oponoval jí Mulder podrážděně. Ani jeden z nich toho v předchozích dnech moc nenaspal.

„Moc děkuji, ale umím se o sebe postarat sama“ odsekla mu a rozběhla se k východu. Na okamžik zůstal v letištní hale sám. Dohonil ji až na ulici, kde se snažila chytit taxík. U nohou jí ležel obrovský kufr, který s sebou obvykle brávala na delší cestu.

„No tak, Scullyová. Nehádej se se mnou. Je pozdě. Dovol mi, abych tě odvezl.“

To určitě, pomyslela si. Byla utahaná. A aby toho nebylo málo, už v letadle se Mulder jakoby mimoděk dotkl její ruky a ona se mu podívala do očí a uviděla něco, co ji trochu vylekalo. Byl to zvláštní pohled, který říkal něco jako: No tak, Scullyová, oba víme, že jeden druhého přitahujeme.

Teď ji to děsilo, protože byla k smrti unavená, a tím pádem zranitelná. Kdyby ji vezl domů, trval by na tom, že jí pomůže s kufrem do bytu. A ona si nebyla jistá, jestli by mu ve svém stavu dokázala odolat.

„Muldere, zvládnu to sama. Už se o tom nebudeme bavit. Jeď domů. Je pozdě, sám jsi to říkal.“

Mulder chvíli jen tak rozpačitě stál. Měla pravdu. Bylo pozdě. Ale on ji chtěl odvézt domů. Všiml si, jak je napjatá už od toho okamžiku, kdy na ni v letadle sáhnul. Něco bylo jinak. Stalo se to samozřejmě už mockrát předtím, a i když oba věděli, že jejich doteky nejsou tak úplně nevinné a že znamenají víc, ani jeden z nich se tím nezabýval. Mulder cítil, že teď se něco změnilo. Tenhle dotek byl nějak osudovější, mocnější. A ona se chová jako uražené děcko. Štvalo ho to.

„Fajn“ řekl nakonec, uchopil své zavazadlo, a když odcházel, potichu utrousil uštěpačnou poznámku, kterou Scullyová neměla slyšet: „Ty opravdu jsi Ledová královna“.

Ale ona ho slyšela.

„Co jsi to řekl?“ ptala se rozhořčeně.

Mulder ji ignoroval. Prostě šel pryč.

O dvě a půl hodiny později ležel Mulder na svém gauči, když uslyšel tiché zaťukání na dveře. Podíval se na hodinky. Čtvrt na tři. To musí být Scullyová. Zhluboka si povzdechl. Předpokládal, že tenhle rozhovor počká do rána, až se sejdou v kanceláři.

Šel ke dveřím. „Kdo je to?“

„Muldere, to jsem já“ odpověděla odměřeně.

Otevřel jí. Měla na sobě džíny a bílé tričko, vlasy stažené gumičkou. Nevypadala o nic míň unaveně než na letišti.

„Pojď dál“ řekl a rukou ukázal ke gauči. Vešla a přibouchla dveře za sebou.

„Co se s tebou sakra děje?“ ptala se, očividně stále pěkně naštvaná.

„Scullyová, je hluboká noc. Nechceš to nechat na ráno?“ zeptal se. „Chtěl jsem se trochu vyspat.“ Zatahal za svůj spací úbor.

„Tak promiň, že jsem tě vyrušila.“ Zlost byla v jejím hlase pořád. „Ale vážně bychom si měli promluvit.“

„O čem?“ ptal se, když si sedl zpátky na gauč. „Podle mě je všechno v pořádku.“

„Muldere, co ode mě chceš? Co chceš, abych řekla?“ zaznělo vyčerpaně a hořce z jejích úst. „Jasně, Muldere, do toho, ochraň mě před tím nebezpečím, co číhá v taxíku uprostřed noci, protože já se očividně sama o sebe postarat neumím. Tohle jsi chtěl slyšet? Cítil by ses pak líp? Že jsem typická bezbranná žena?“

„Nech si ty kecy, Scullyová“ skočil jí Mulder do řeči. „Vezmi už konečně na vědomí, že já tě prostě musím pořád zachraňovat v těch životu nebezpečných situacích, do jakých se dostáváme. Vypadá to, že ty se ochránit neumíš.“ Vypustil ta slova z úst a vzápětí je toužil vzít zpátky, když viděl tu hrůzu v její tváři. Pochopil, že se dotknul její největší nejistoty. Nikdy nechtěla, aby si myslel, že ji musí chránit. Věděl to. Bože, pomyslel si, proč jsem to řekl?

Scullyová byla na moment zaskočená z té bolesti, jakou jí jeho slova způsobila. Viděla rozmazaně. Toužila mu to vrátit, ublížit mu tak, jako on právě ublížil jí. Zároveň věděla, že vzájemným napadáním se nic nevyřeší. Nicméně si nedokázala pomoct.

„A co ty?“ vrátila mu úder. „Zachránila jsem ti zadek tolikrát, že si to ani nepamatuju.“

„Tohle partneři dělávají“ opáčil. „Jsme si kvit.“

„A to taky partneři dělávají, že lžou jeden pro druhého? Kolikrát jsem kvůli tobě musela lhát Skinnerovi? Kolikrát jsem kvůli tobě ohrozila svoji pověst, svoji čest?“ zvýšila hlas.

„Myslel jsem… myslel jsem, že jsi kdysi říkala, že bys za nikoho jiného kromě mě nedala ruku do ohně“ řekl Mulder rozpačitě a zlost ho v tu chvíli opustila. Řekla to. A on jí uvěřil.

Ale Scullyová ještě neskončila. Jako jeho nejbližší přítelkyně moc dobře věděla, co mu ublíží nejvíc.

„A proč jsem to udělala? Aby tvé cíle a ideály mohly být vyšší a vznešenější než ti, kdo se ti posmívají? Aby vyšla pravda najevo? Ne. Všechno tohle je jen o jednom velkém nekonečném hledání. Hledání tvé sestry. To jsem chránila. Nechala jsem tě hrát tu tvou šarádu. O čem vlastně jsou celá Akta X? Jsou nástrojem k nalezení tvé sestry.“

Mulder byl pobouřený. „Co s tím má sakra společného moje sestra?“ ječel na ni.

„Vzali si ji mimozemšťani, je to tak, Muldere?“ pronesla kousavě. Oči se mu široce rozevřely.

„Se vší pravděpodobností je mrtvá, Muldere. Nejspíš je mrtvá celé roky. Možná ji někdo té noci unesl z vašeho domu“ chrlila ze sebe, spokojená, když vyčetla z Mulderovy tváře sílící strach a bolest. Popohnalo ji to. „A ten někdo, nějaký vyšinutý cvok, ji nejspíš znásilnil a zavraždil. A pak ji někam zakopal. To si myslím, že se stalo.“

Jakmile konečně zmlkla, uvědomila si, co udělala. Že to přehnala. Že zašla příliš daleko.

Mulder už toho slyšel dost. Vyskočil z gauče a pevně ji chytil za ruku. Hrubě.

„Nesahej na mě!“ vykřikla. Nebála se, spíš byla ještě víc rozzlobená. Cítila i Mulderův vztek. Snažila se mu vytrhnout, ale byl příliš silný. „Pusť mě, Muldere, to bolí!“

„Dobře“ zavrčel na ni. „Možná je načase, abys taky cítila bolest. Aspoň jednou, Scullyová. Všechno, co jsem udělal, mě bolelo. A co ty? Víš, jaké to je? Podívej se, o co všechno jsem přišel. Co jsi ztratila ty?“ Okamžitě si uvědomil, že to vůči ní není fér. Přál si ta slova nikdy nevyslovit. Ale stalo se. Její oči najednou potemněly.

Scullyová vytrhla svou ruku z jeho sevření. Sebrala všechny své síly, aby se trošku uklidnila. Zhluboka se nadechla. Byla plná vzteku a zuřivosti. V mžiku zapomněla na všechno, co na něm měla tolik ráda ty poslední čtyři roky. Na svůj obdiv k jeho zapálení pro práci, na vzrušení, které cítila při pohledu do jeho očí, na strach, jaký měla o jeho bezpečí, na obrovskou úlevu, když zjistila, že je v pořádku, na nevyřčené sexuální napětí mezi nimi, na city, které k němu chovala a které dávno překročily hranici pouhého přátelství…

Ne, řekla sama sobě. Ne. Nemysli na to.

„Možná bych ti měla připomenout“ řekla studeně, tichým, kontrolovaným hlasem, „že od té doby, co pracuji s tebou, celý ten čas, kdy jsem respektovala tvé názory a přesvědčení, kdy jsem tě následovala i za cenu porušení veškerých interních pravidel, kdy jsem sdílela tvé obavy, tvé radosti, tvé smutky…“ zmlkla a zalapala po dechu „že… taky jsem toho hodně ztratila. Přišla jsem o sestru.“ Nedokázala vyslovit Melissino jméno. „Málem mě zabili. Ztratila jsem dva měsíce svého života, když mě unesli.“ Pozorovala jeho obličej. „A to všechno kvůli tobě, Muldere. Všechno kvůli tobě a Aktům X.“ Když mluvila, zlost v jeho tváři byla pomalu nahrazována stínem pocitu viny. Uhodila na citlivé místo a věděla to. „Jasně, mohla jsem kdykoliv odejít. Ale ty jsi mi vždycky tvrdil, jak mě moc potřebuješ. Že já jsem jediná, kdo tě respektuje. Jediná, komu můžeš věřit. Tak jsem zůstala. Tak jo, Muldere, děkuji ti za všechnu tu bolest, kterou jsi mi způsobil.“

Nevěřila vlastním uším, že mu něco takového řekla. Nevěřila tomu, co předtím řekl on jí. Scullyová věděla, že oba dva jednali iracionálně a mimo sebe. Co se to s nimi k čertu stalo? Bylo však příliš pozdě. Všechna ta slova byla vyřčena. A oběma jim strašně ublížila.

„Omlouvám se“ řekl mírně. „Vím, že nemůžu přivést Melissu zpátky. Ani svého otce. Vím, že je to moje vina. Moje hledání pravdy přináší tolik utrpení. Mně i tobě.“

Mulder ztěžka polkl, krk měl úplně sevřený. Někdy si přál, aby mohl všechno, co se stalo v posledních letech, vrátit zpátky. Všechno kromě Scullyové. Ona vždycky byla jeho světlem, jeho oporou. Než ji poznal, byl strašně sám, frustrovaný, zmatený, opravdový Strašák. A pak vešla do jeho života. Přinesla s sebou všechna ta rozumová zdůvodnění a logické odpovědi a někdy ho pěkně štvala. A zároveň ji obdivoval. Do každého případu, který vyšetřovali, dokázala vnést svou inteligenci a deduktivní myšlení. Stali se z nich partneři a brzy je spojilo i přátelství. Přátelství, které bylo důležitější než všechno na světě, silnější, než by si kdy pomyslel.

A někde uprostřed toho všeho se do ní zamiloval.

Miloval se ní úplně všechno. Její pochybovačnost. Její nebojácnost. Že i když byla malá vzrůstem, převyšovala ostatní agenty FBI svou inteligencí, důvtipem a odborností. Že ho dobrovolně následovala mezi vyděděnce. Zbožňoval způsob, jakým krčila čelo, když přemýšlela. Její záhadný úsměv. Když mu ho věnovala, měl pocit, že je nejdůležitější a nejužitečnější na celém světě. Díky němu cítil, že stále žije. Že se o něj někdo stará. Že není úplně sám.

Už mu nevadilo létat sem a tam, řídit stovky kilometrů po nekonečných opuštěných dálnicích. Byla pořád s ním. Neustále o ní snil, i když se pak cítil provinile. Snil o její světlé pleti, jasných modrých očích, plných rtech, záplavě rusých vlasů. Byl pořád tou osamělou duší, ale zároveň věděl, že nekonečně miluje Danu Scullyovou, její tělo i mysl.

Ticho v místnosti bylo tak husté, že by se dalo krájet nožem. Mulder věděl, že by měl nejspíš něco říct, něco, co napraví tu noční můru, do které se dostali. Nebyl si však jistý, jestli to pomůže. Jestli mu Scullyová vůbec kdy odpustí, co jí řekl, co udělal.

Najednou pochopil, že o její odpuštění strašně stojí.

„Scullyová“ zkusil to lehce „víš, někteří lidé by nejspíš řekli, že se takhle spolu hádáme jen proto, že nám na sobě moc záleží.“

Podívala se na něj uslzenýma očima. „Co tím myslíš?“

„Říká se, že pozitivní i negativní city bývají stejně silné.“

„Takže chceš říct, že to, že tě strašně miluju, vysvětluje, proč jsem na tebe teď tak naštvaná?“ Ta slova jí nezvaně vylétla z úst. Koukla se na něj, oba byli překvapeni a snad i zahanbeni tím, co právě řekla. Scullyová věděla, že se jeden o druhého starají. Věděla, že se mají navzájem rádi. Věděla také moc dobře, že je do Muldera zamilovaná. Ale nikdy o tom nemluvili. Nikdy si neřekli ani slovo o jejich vztahu nebo pocitech. Ani slovo o lásce. Bylo to děsivé. To, co právě řekla, jí nahánělo strach.

„Opravdu?“ ptal se Mulder sevřeným hlasem. Nemohl jejím slovům uvěřit. Myslela je vážně?

„Opravdu co?“ snažila se to zoufale zamluvit se sklopenýma očima. Věděla stejně dobře jako Mulder, že to nepůjde.

„Opravdu mě miluješ, Scullyová?“

Nejistě se na něj podívala. Copak ho jde nemilovat? pomyslela si. Byl úžasný. S nikým jiným si tak ráda nepovídala. V těch posledních několika letech se celý její život točil jen kolem něj a kolem práce, kterou spolu dělali. Byl tak zaujatý pro svou víru, vášnivě zaujatý. Ona sama se často poddávala snění, jaké by to bylo, spadnout do té vášně s ním. A v den, kdy si plně přiznala, co k němu doopravdy cítí, se zároveň podívala do očí očividným důsledkům takové lásky. Mohla je oba zničit. Proto věděla, že mezi nimi nikdy k ničemu nemůže dojít. Přesvědčovala o tom sama sebe každý den.

Ale i když si přikázala, že své city nikdy nevysloví, ony se samy draly na povrch. Byly okamžiky, kdy byla zranitelná a bezmocná a nedokázala svou mysl plně držet pod kontrolou. A právě tehdy se její city k Mulderovi bouřily pod tou maskou sebekontroly a sebejistoty, se kterou se rozhodla žít.

Modell. To jméno jí okamžitě vytanulo na mysli. Tenkrát to bylo poprvé, co si bolestně uvědomila, jak moc Muldera miluje. Věděla, že od té chvíle, bez nejmenších pochyb, bylo velice těžké, ne-li nemožné, popřít city, které k němu chovala. Než odešel do nemocnice Fairfax Mercy, odhodila veškeré zábrany. Sevřela jeho ruce ve svých se strachem v očích. Viděla, jak se na ni dívá. Na kratičký okamžik zahlédl, jak se zoufale snaží schovat. Uviděl to a pochopil. Její city k němu se jí vrátily zpátky prostřednictvím teplého pohledu jeho očí. Na vteřinu ji přesvědčil, že všechno bude v pořádku, ačkoliv věděla, že nebude. Kvůli jeho lásce. Kvůli síle té lásky.

Strašně se bála, protože jí něco říkalo, že bude zle. Ani se neodvážila pomyslet, jak moc zle. Když vešla do toho pokoje a uviděla Muldera sedět s Modellem za stolem, jakmile pochopila, o co Modellovi jde, že Muldera ovládá, srdce se jí sevřelo úzkostí. Nebála se o sebe. Bála se o Muldera.

Ten první výstřel ji tak nerozrušil. Později nad tím přemýšlela a uvědomila si, že kdyby tam byl náboj a Mulder Modella zastřelil, ani na okamžik by ho nelitovala. Byl to ten druhý, ten ji dostal. Mulder se absolutně nedokázal kontrolovat, když si přiložil zbraň k hlavě a zmáčkl spoušť. Už nadosmrti ji bude pronásledovat to utrpení a bolest v jeho tváři. A to cvaknutí… to cvaknutí slyšela stále ve své hlavě. Pronásledovalo ji v jejích děsivých snech. Ten vztek a strach, který projevila, byl odrazem toho, co v té chvíli cítila.

Když Mulder obrátil pistoli proti ní, vyděsilo ji to. Nedokázala to skrýt. Nebála se jen o svůj život. Viděla ten výraz v jeho tváři. Ten vnitřní zápas. Bylo pro něj mnohem těžší namířit na ni než na sebe. A tehdy pochopila, co k ní Mulder cítí. Křičel na ni, ať utíká, a jí tekly slzy po tvářích. Věděla, že ji miluje tak silně, jak se to snaží skrýt. Proto se ji snažil zachránit. Nemohl by žít s vědomím, že ji zabil.

A co udělala ona? Později vešla do Modellova nemocničního pokoje. Mulder na ni stěží dokázal pohlédnout, podívat se jí přímo do očí. Prohodili spolu pár slov a jediné, na co se zmohla, byl letmý dotek jejích prstů v jeho dlani, kratičký mžik, kdy mu dovolila pocítit teplo její kůže. Pak jeho ruku pustila a nechala ho tam samotného.

Nenáviděla se za to. Nechala ho tam samotného, i když moc toužila ho z té proklaté nemocnice odvézt někam na bezpečné místo, kde nebudou pohledy zvědavých očí, a obejmout ho. Pevně. A nepustit. Chtěla ho utěšit. Chtěla ho milovat. Chtěla mu ukázat, že je milován.

Jenomže to by bylo přesně proti jejímu vnitřnímu rozhodnutí držet se od něj dál. Nedovolit překročení té hranice. Stejně jí to nepomohlo. Nezastavilo to její touhu. Tak moc chtěla ho objímat a ochraňovat, až ji to bolelo. Bolelo ji to i teď, jen na to pomyslela.

„Miluješ mě, Scullyová?“ zeptal se znovu a vytrhl ji ze snění.

Podívala se na něj. Jak měla na takovou otázku odpovědět? Kdyby řekla ne, lhala by. A musela by tu lež udržovat při životě dál a dál. Kdyby řekla ano, mluvila by pravdu. Dovolila by jim vzájemně ukázat své city. Přiměla by sama sebe prožívat něco, co v sobě velice dobře a hluboko skrývala. Cítila, že milování Muldera ji může učinit celou a… šťastnou.

Možná by se mu už měla otevřít. Shodit to brnění, tu bariéru, kterou kolem sebe vybudovala, aby se ochránila.

Tak ať se tak stane, pomyslela si hořce.

„Ano“ chopila se své šance. „Ano, Muldere, já tě miluju.“

Ticho…

Mulder tušil, jak těžké pro ni bylo tu větu vyslovit. Jednoduše to poznal. Viděl, jak celá ztuhla, když se jí zeptal. Věděl, co ta řeč těla znamená. Znali jeden druhého tak dobře, že v sobě četli jako v knize.

Popošel pár kroků, až těsně k ní. Díval se jí přímo do očí. Jednou rukou pohladil linii její tváře. Zachvěla se. Cítil zvláštní směsici touhy a strachu rostoucí uvnitř jeho těla.

Navzdory obavám sklonil svou hlavu a svými rty se dotkl jejích. Co nejněžněji. Čtyři roky skrývaných emocí explodovaly v tom polibku. Žár mezi nimi rostl, jak Scullyová hledala jeho rty s naléhavostí, jakou si nikdy nedokázal představit. Líbala ho, jakoby je měli rozdělit, jakoby se už neměli nikdy vidět. Líbala ho, jakoby to mělo být už navěky.

Jejich rty spolu splynuly. Mulder ucítil, jak se ty její lehce pootevřely a umožnily jeho jazyku proniknout dovnitř jejích úst. Vzdychla a on pochopil, že tohle přesně chtěl. Odjakživa chtěl. Obtočil ji rukama, zapletl prsty do jejích vlasů, poté sjel dolů po krku, po zádech, po bocích a vnímal její reakci. Scullyová se prohnula, jejich těla se přitiskla pevněji k sobě. Objala ho kolem pasu.

Mulder vsunul svou ruku mezi ně a lehce se dotkl jejího ňadra. Téměř neslyšně zasténala.

„Muldere“ lapala po dechu, když na moment oddálila svá ústa od jeho. „Bože.“ Snažila se vymanit z jeho sevření. Najednou si uvědomila zcela jasně, co vlastně dělají. Odtáhla se, téměř neochotně a tak nějak napůl. Mulder ji chytil za ruku.

„Scullyová…“ začal, ale ona ho přerušila.

„Muldere, ne. Tohle nemůžeme.“ Oči měla zavřené. Zoufale se snažila nerozplakat. Bože, chtěla ho. Všechna ta touha a láska, nevyslovená po celé roky, byla vyjevena a ona ji teď nedokázala dostat pod kontrolu. Otevřela oči a podívala se na něj. Chtěl ji, tak jako ona jeho. Viděla tu žádostivost v jeho pohledu. „Prosím, Muldere“ šeptala a oči se jí znovu zavřely. Vypadala, jakoby prožívala nesmírnou bolest. A taky ano, vnitřně. Její mysl se bouřila.

„Prosím co?“ ptal se Mulder tímtéž zastřeným hlasem a povolil trošku sevření její paže. „Prosím, dovol mi odejít, nebo prosím, dovol mi zůstat?“

Scullyová otevřela oči a skousla spodní ret, jak se jí draly slzy do očí. „Já nevím“ zašeptala. Nedokázala se na něj podívat.

Nemůžu ji nechat odejít, myslel si. Byl tolik naplněný potřebou, potřebou být s ní, být jí co nejblíž. Opravdu ji potřeboval. Napětí v pokoji bylo hmatatelné. Jako elektrické pole. Všechno v místnosti potemnělo a jediný prostor, jediný vzduch k dýchání byl ten mezi nimi.

„Prosím, Muldere“ opakovala znovu.

Tentokrát ji nechal jít. Pustil její ruku. „Odcházíš?“ ptal se sevřeným hlasem. Otočila se a podívala se mu do očí. „Já nevím“ zamumlala „copak můžu?“ Znělo to trochu vyčítavě. „Copak můžu teď jen tak odejít? To není fér, Muldere.“

„Není fér, že máme to, co chceme? Co potřebujeme?“ oponoval. „Scullyová, není fér to popírat, pořád a pořád. Takovou dlouhou dobu.“

„Takže bych měla všechnu obezřetnost poslat k čertu? Měla bych tady zůstat a vyspat se s tebou?“ ptala se. „Nebo bych měla odejít? Prostě odsud vypadnout a předstírat, že se dnes v noci vůbec nic nestalo?“

Vlna vzrušení projela jeho tělem, když si představil, jak se s ní miluje, tak jako o tom snil už tisíckrát.

„Ne“ řekl klidně, „myslím, že si nemůžeme dál lhát a něco předstírat, Scullyová. Ale oba moc dobře víme, co se stane, když tady zůstaneš.“ Krátce se odmlčel, jakoby jí chtěl dát možnost srovnat si ta slova v hlavě. „A jestli to nechceš, pak… myslím… bys měla odejít.“ Hlas se mu zlomil.

Ticho opět naplnilo místnost, jak oba přemýšleli nad tím, co spolu za ty roky prožili, a zvažovali pro a proti. Scullyová v hloubi duše věděla, že Mulder předtím neřekl všechny ty zraňující věci proto, aby ji od sebe odehnal. Právě naopak. Stál o její blízkost. V jejích uších však stále zněla ta surovost jeho slov. Mulder zase věděl, že má slzy na krajíčku, že stojí na okraji propasti, na hranici ztráty sebekontroly, protože ona pořád stála před ním, i když ji tolik ublížil. Nenáviděl se za to. Ale miloval ji. Potřeboval ji. Chtěl přestat ubližovat jí i sobě. Jednou provždy. Chtěl to tak moc… a právě v tom okamžiku, kdy mohli být konečně spolu, se jeho svět začal hroutit.

„Myslím…“ šeptala Scullyová „myslím, že bych měla odejít.“

Bolest projela Mulderem jako čepel nože. Snažil se to skrýt. „Jestli to je to, co chceš…“ pokrčil rameny rádoby lhostejně.

Scullyová se k němu přiblížila. Dotkla se jeho tváře.

„Myslím, že vůbec nemáš představu, jak moc tě miluju“ řekla mu a slzy se jí draly do očí. „Myslím, že to nikdy nebudeš vědět.“

Jak tak stáli, jeho oči na ni tiše naléhaly: Neodcházej, Scullyová, prosím tě.

Viděla to. Chtěla ho znovu políbit a ignorovat ten zmatek, který teď měla v mysli. Snad by mohla pro jednou naslouchat hlasu svého srdce. Strach, že milostný vztah bude narušovat jejich práci, byl ten nejméně důležitý. Strach, že je Skinner nebo kdokoli jiný odhalí, ji také tolik netrápil. Čeho se bála nejvíc, bylo vědomí, že když tady s Mulderem zůstane, když se s ním vyspí, bude muset zbořit všechny zdi, které kolem sebe po léta pečlivě budovala. Zůstane zranitelná. Dobrovolně bude muset riskovat.

Scullyová věděla, že bojuje se svými city od té doby, co Muldera poznala. Jak mohl jeden muž tolik ovlivnit její život? Od prvního dne, kdy se setkali až po tuhle noc, byly jejich životy neuvěřitelně propletené. Říkala si, že je to kvůli práci, že řešení všech těch podivných případů prostě předpokládá zaručenou a nekonečnou oddanost mezi partnery. Zároveň však moc dobře věděla, že to, co bylo mezi ní a Mulderem, bylo na hony vzdálené od prosté loajality. Od partnerství. I od pouhého přátelství.

Mulder ucítil tu jemnost jejího doteku na své tváři. Už nebyla rozzlobená. Jen odhodlaná.

„Možná…“ zašeptala znovu „možná můžu zůstat.“ V Mulderovi zasvitla jiskřička naděje.

Scullyová ho tiše a bez rozmyšlení vzala za ruku a odvedla do ložnice. Sedla si na postel, zula boty i ponožky a pak si lehla, stočená do klubíčka. Mulder ji následoval, nejdříve trošku váhavě, nakonec však pochopil, co chce. Lehl si za ni, objal ji oběma rukama a pevně ji držel.

Bylo to úžasné. A bylo to správné.

Nemuseli mluvit. Nemuseli vůbec nic dělat. Jen se držet. Mulder ji chtěl takhle objímat co nejdéle. Zavřel oči a svou tvář přitiskl zčásti k jejímu krku a zčásti do jejích vlasů. Voněla po broskvích a po parfému. Byl jí fyzicky blíž než kdy předtím, nepočítal-li ten polibek vedle v obývacím pokoji.

Neodvážil se pohnout. Bylo to neuvěřitelné, bylo to obdivuhodné, uklidňující. Chtěl, aby tahle chvíle trvala navěky.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

2. část

„Myslela sis, že jsem tě zradil“ zamumlal Mulder tiše do tmy téměř o hodinu později.

„Cože?“ ptala se Scullyová a pootočila se v jeho pažích, aby na něj viděla.

Pohlédl na ni, na její mírně pocuchané vlasy a roztomile pomačkanou tvář. Ani si neuvědomil, že ho mohla slyšet.

„Ten případ… Jak vysílali ten televizní signál.“

Scullyová přikývla. Pamatovala si na to dobře.

„Zhmotňoval lidem jejich nejhorší noční můry. Myslela sis, že jsem tě zradil. To byla tvoje nejhorší noční můra.“ Čekal na její souhlas.

Scullyová chvilku přemýšlela. „Myslím, že to stále je má nejhorší noční můra.“

„Ne ztráta života? Práce? Rodiny?“

Scullyová se lehce zasmála. „Za prvé, Muldere, nemám už moc rodiny, o kterou bych mohla přijít. A moje práce v Úřadu… jako patolog můžu pracovat kdekoliv. Ztráta života? Měla jsem namále už tolikrát. Samozřejmě, že mám pořád strach, ale vyrovnám se s ním.“

„Nikdy bych tě nezradil.“

„Čeho se nejvíc bojíš ty?“ ptala se.

„Že tě ztratím“ odpověděl jí bez zaváhání. „Už jednou jsem si myslel, že jsem tě ztratil. Nechci to zažít znovu.“ Na chvíli se odmlčel. „Miluju tě, Scullyová.“

Oči se jí zalily slzami, když to řekl. Věděla, jak to pro něj musí být zneklidňující.

„Muldere, ty i já, my oba se bojíme lásky. Bojíme se, že ztratíme toho, koho milujeme. Podívej, co se nám stalo. Podívej, o koho jsme přišli.“ Hledala jeho oči. „O Samanthu. Tvého otce. Mého otce. O Missy.“ Nadechla se, jak bojovala s pláčem. „Myslím, že nikdo na celém světě, kdo má aspoň trošku rozumu, nebude chtít mít nic intimního s kterýmkoliv z nás.“

„Kromě nás vzájemně.“

Scullyová se na něj tázavě podívala. „Jak to myslíš?“

„Vím, že máš pravdu, Scullyová. Nikdo příčetný se s námi nezaplete. My oba lítáme z místa na místo. Oba jsme tolik ponoření do práce. Kdo by chtěl mít vztah s někým takovým?“

„Míříš k něčemu konkrétnímu?“ ptala se znovu.

„Ať je to jakkoliv frustrující, asi na nás nikde jinde nečeká ten pravý. Jsme si těmi pravými sobě navzájem.“

Scullyová chvíli hloubavě mlčela. „Neznám nikoho, kdo by mohl pochopit všechno to, čím procházíme. Moje vlastní matka je na mě někdy pěkně rozzlobená, když jí týdny nezavolám.“

„Miluju tě, Scullyová“ opakoval Mulder už bez úzkosti. „Co mám ještě říct, abych ti to dokázal?“

„Nemusíš mi nic dokazovat, Muldere“ řekla. „Já ti věřím.“

„Tvůj hlas nezněl moc přesvědčivě“ odvětil. Pokrčila rameny. „Podívej, Scullyová, s nikým jiným tak rád netrávím svůj čas, ať už pracovní nebo osobní, jako s tebou. Jsi skvělá. Nejlepší agent, s jakým jsem kdy pracoval. Nejlepší partner, jakého jsem kdy měl. Máš záhadný smysl pro ženskou intuici“ podíval se na ni skrze řasy „takovou, jakou jsem nikdy předtím neviděl. Jsi můj nejlepší přítel. Nikomu jsem nikdy tak nevěřil jako tobě. A nikdy v životě mě nebude nikdo tak přitahovat jako ty.“ Zhluboka dýchal, překvapený tím, kolik toho k ní cítí a kolik toho jí nikdy neřekl. Vždycky předpokládal, že ona to prostě ví.

„Já vím“ řekla po chvilce jemně. „Já to cítím stejně.“

Rozhostilo se ticho. Mulder kopíroval prsty křivku jejích rtů. „Jsi tak krásná“ šeptal a skoro nevěřil, že jí něco takového dokázal povědět.

„Co budeme dělat?“ šeptala mu Scullyová zpátky.

„S čím…“

„S tímhle. S námi.“ Ukázala na ně dva na posteli.

„To záleží na tom, co chceme dělat“ odpověděl Mulder.

„Chceš říct… že to záleží na tom, jestli vstanu a odejdu, nebo jestli zůstanu a pomiluju se s tebou“ vyjasnila si Scullyová. Mulder přikývl. „Muldere…“ řekla váhavě a sklopila zrak.

„Nechci, abys odešla“ řekl Mulder vážně. „Chci, abys zůstala. Chci být s tebou, právě takhle“ rozhodil rukou nad jejich propletenými těly „a chci se s tebou milovat.“ Ucítil, jak se v jeho objetí zachvěla.

„A co Skinner?“ zeptala se.

„Se Skinnerem spát nechci“ žertoval.

Scullyová se pousmála. „Vážně, Muldere. Co bude s naší prací? Co Úřad? Jestli to někdo zjistí…“

„Tak se ujistíme, že to nikdo nezjistí“ opáčil. „Neřeknu to nikomu, když nebudeš chtít.“

Scullyová se zhluboka nadechla. „Mám strach.“

„Proč?“

„Protože si myslím, že jakmile jednou překročíme tu čáru“ řekla a pozorovala ho koutkem oka „nebudu chtít být od tebe oddělena ani na minutu. Ani na vteřinu.“

„Scullyová…“

„Muldere, ty mi nerozumíš. Přemýšlela jsem o tomhle teoreticky nejspíš celou tu dobu, co se známe. Konkrétně, myslela jsem na milování s tebou… a tyhle představy byly… vzrušující. Velice vzrušující.“ Teď se zase zachvěl Mulder. Scullyová to cítila a potěšilo ji to. „Nevím, jak jsme to mohli skrývat. Myslím, že naše tajemství bude prozrazeno.“

„Scullyová, cokoliv se mezi námi stane, je jenom naše věc. Dokud nebudeme chtít, nikdo se to nedozví. Nezáleží na tom, jakou vášeň budeš cítit v mé blízkosti.“

Scullyová se otočila tak, že leželi tváří v tvář, stále v plném objetí. „Strašně mě přitahuješ, Muldere“ šeptala hlubokým, zastřeným hlasem. Jednou rukou mu přejížděla po hrudi, její prsty se jemně dotýkaly jeho vyrýsovaných svalů.

„Scullyová“ vydechl ztěžka. „Bože, Scullyová…“

Téměř ve stejném okamžiku, jak se jeho tělo pod jejími doteky začalo napínat, se odtáhla, když uviděla tu vášeň a touhu v jeho očích. Otočila se k němu opět zády. Co ji zastavilo, zajímalo ho. Strach? Semknul své ruce úžeji kolem jejího pasu.

Minuty utíkaly. Mulder položil svou ruku na bavlněnou látku jejího trička a když ho nezastavila, vklouzl pod něj a hladil hebkou kůži na jejím břiše.

Její pokožka byla chladná proti jeho rozpálené dlani. Scullyová vzdychla. Posunul ruku níž, na lem jejích džín, prsty přejížděl po knoflíku a zipu. Nakonec je rozepnul, aniž by přesně věděl, co vlastně dělá, s pocitem strachu, že se Scullyová každou chvíli posadí a jednu mu vlepí.

Ale ona to neudělala. Opět vzdychla. Mulderova tvář se tiskla k zadní části jejího krku. Pohnul svou dlouhou paží, až se jedním prstem dotknul hedvábného okraje jejích spodních kalhotek. V duchu se usmál. Ve všech svých snech o ní ani jednou nepomyslel na spodní prádlo. Vždycky snil jen o jejím těle, o její krémové pokožce.

„Muldere“ zašeptala, když pod kalhotky vsunul svou ruku. „Muldere, počkej…“

„Řekni, jestli chceš, abych toho nechal, Scullyová“ šeptal na oplátku a držel ruku na místě. „Já přestanu.“

„Ne“ zamumlala. „Nepřestávej.“ Přitlačila své tělo k jeho a ucítila, jak je moc vzrušený. Bylo to tak neuvěřitelně erotické, že se nepatrně pohnula a otřela se o něj. Mulder zalapal po dechu.

Cítila, jak se jeho ruka opět pohnula dolů, teplá a hebká, jeho prsty si razily cestu chomáčkem rezavých chloupků a ona nevědomě rozevřela své nohy, aby jim umožnila snadnější přístup. A pak se dostaly na to správné místo. Byla rozpálená a vlhká.

„Muldere“ vzdychala „ach, Muldere.“

Přejel prsty po jejím klitorisu, krátce, a ona zasténala. Tiskl se k ní, stále více vzrušený, jak cítil reakci jejího těla. Snažil se však ovládnout. Teď se chtěl soustředit jen na ni. Působit jí rozkoš. Jen jí.

Vsunul do ní jeden prst, pak další. Byla vevnitř horká, její svaly se napínaly. Lapala po dechu. Jeho rty se přiblížily k jejímu uchu a povzdechl, jak cítil stahy kolem svých prstů.

„Scullyová“ mumlal „cítím to.“

Vrátil se k tomu citlivému svazečku nervů, hladil ho palcem sem a tam, ve stejném rytmu, v jakém pohyboval svými prsty. Pomalu, něžně. Prohnula se pánví proti němu.

„Muldere, Bože“ vzdychala.

„Řekni mi přesně, jak to máš ráda“ šeptal jí do ucha.

„Trošku výš, malinko…“

„Tady?“ zeptal se a ona místo odpovědi jen zasténala.

Jeho prsty se v ní stále pohybovaly, dovnitř a ven, rychleji. Její boky vycházely vstříc jeho ruce stále naléhavěji a Mulder ji musel přichytit v pase svou druhou rukou pod jejím tělem, aby ji udržel na místě. Dlaní tlačil proti jejímu břichu. Neviděl jí do obličeje, neviděl odraz vzrušení v její tváři. Ale cítil ji. Slyšel ji.

„Muldere“ vykřikla nakonec, jakoby cítila bolest. Hlas měla omámený touhou. „Prosím…“

„Mám přestat?“ zeptal se.

„Ne, nepřestávej, Muldere. Prosím tě“ odpověděla ochraptěle. „Prosím, nepřestávej.“

„Neboj“ slíbil. A nepřestával.

Scullyová se kroutila v jeho náručí, hlasitě sténala, volala jeho jméno. Bože, pomyslel si. Ach Bože, tohle je neuvěřitelné.

Ani ona si nemohla vzpomenout, že by se někdy ve svém životě takhle poddala. Měla samozřejmě nějaké sexuální zkušenosti, i když byla přesvědčená, že jich není tolik jako v Mulderově případě. Nikdy se však necítila takhle… okouzlená. S nikým jiným tohle necítila.

Vnímal, jak se její svaly stahují. „Muldere“ vydechla prudce „Muldere, já už… brzo…“

Znovu přitiskl svůj obličej k jejímu krku. Nevěděl, co jí má říct. Ani ve svých nejdivočejších snech si nedokázal představit, že se tohle jednou doopravdy stane, že jí tohle bude dělat. Nikdy si ani nepomyslel, že by ho tak moc dokázala vzrušovat. Nikdy by nečekal, že ji uslyší říkat taková slova.

Scullyová hodila svou hlavou dozadu a zhluboka se nadechla. Pak se to stalo. Její svaly se nekontrolovaně svíraly kolem jeho ruky a ona křičela a třásla se, když dosáhla vrcholu. Mulder nevytáhl své prsty, dokud poslední záchvěv neopustil její tělo. Dokud se neuklidnila. Cítil, jak je její tělo vláčné, orosené a pevně ji objal oběma rukama. Poskytoval jí tak bezpečí a ochranu. Jemně ji políbil na krk. Pořád neviděl její tvář. Přál si, aby mohl zahlédnout její výraz.

Scullyová byla úplně zticha.

„Jsi v pořádku?“ zašeptal jí něžně do ucha.

Třásla se.

„Scullyová?“ ptal se znovu.

Pak pochopil, že se netřásla. Plakala.

„Hej“ zašeptal a otočil ji k sobě. „Scullyová, ublížil jsem ti? Co se děje?“

Slzy jí tiše stékaly po tvářích a celé její tělo se chvělo. Nevydala ani hlásku. Jen zavrtěla hlavou.

„Co se stalo?“ ptal se starostlivě.

„Muldere“ šeptala mezi vzlyky „až do této chvíle, myslím… mohli jsme ještě z toho vycouvat a všechno by bylo v pořádku. Neudělali jsme nic, co by se nedalo rozumně vysvětlit.“

„A co ten polibek?“ zeptal se.

„Ten by se dal vysvětlit. Byli jsme oba napjatí. Unavení. Potřebovali jsme uvolnit.“

„A teď?“

„Teď…“ šeptala a polykala slzy „teď, nevím. Tohle se žádným napětím zdůvodnit nedá.“ Zmlkla na okamžik. „Zbaběle jsem se od tebe odvrátila. Nechtěla jsem tě zklamat, ale… dostala jsem strach. Vím, že se chceš milovat.“

„My se chceme milovat… jestli budeš chtít ty“ oponoval jí. „To, co jsem právě cítil… co jsem slyšel, Scullyová, bylo úžasné. Nekonečně krásné. Byla jsi neuvěřitelná.“

Lehce přikývla. „Něco takového jsem nikdy nezažila“ svěřila se mu.

Chvíli na sebe hleděli bez jediného slova.

„Co chceš dělat teď?“ zeptal se nakonec.

Nadzvedla se na loktech. A pak, aniž by mu odpověděla, naklonila svoji hlavu a políbila ho. Mulder vyšel vstříc jejím rtům.

Bylo to jako by se dva lidé našli v bouři. Líbal ji, cítil, jak ho jemně kouše do horního rtu, dotýká se ho svým jazykem. Pootevřel rty. Byl vzrušený víc a víc, až ho to bolelo. Líbali se tak, že už nezbyl prostor pro představivost. Byl to polibek dvou lidí, kteří nesmírně toužili dotýkat se jeden druhého, kteří se chtěli milovat, kteří chtěli poznat všechna svá intimní zákoutí.

Scullyová tiše sténala do Mulderových úst, jak jeho ruka přejela po jejích ňadrech, přes její už ztuhlé bradavky. Všechen ten strach a obavy se rozpouštěly s jeho doteky. Dokázala myslet jen na něj, na jeho tělo, které se tlačilo na její.

„Máš na sobě moc oblečení“ zamumlala a on vzápětí stáhl své tričko přes hlavu. S nahou hrudí jí pomohl svléknout její tričko, džíny i kalhotky. Nakonec jí rozepnul podprsenku a políbil ji přitom na rameno. Úplně nahá se položila pod něj.

A strach se vrátil. Co když nejsem tak atraktivní jako ty ostatní ženy, se kterými spal? projelo jí hlavou. Ale pak se na něj podívala, na jeho oči, které bloudily po jejím těle. Ty oči zářily. Štěstím. Nadšením. Nespoutanou touhou.

„Ježíši, Scullyová“ vydechnul. „vždycky jsem si myslel, že jsi krásná… ale nevěděl jsem, že můžeš být takhle krásná.“

Ona se trošku stydlivě zasmála. „Možná by sis měl konečně sundat ty kalhoty“ pobídla ho.

Mulder je v mžiku stáhl a odhodil vedle postele. Scullyová se jeho těla dotýkala nejprve očima, pak vztáhla ruce. „Ty jsi tak…“ hledala ten správný výraz „mužný“ vydechla nakonec. „Všechno na tobě je tak moc mužské.“

„No to doufám“ zasmál se Mulder.

Zahihňala se. „Ne, chci říct, že když se na tebe podívám, vzpomenu si, jak moc jsem o tomhle předtím snila. Jenže to všechno bylo jen a jen o sexuálním aktu. S tebou, tvým tělem, tvými pocity, tvými doteky to nemělo moc společného. Jsi úžasný, Muldere. Když se na tebe takhle dívám… ten pohled tvých očí… cítím se velmi chtěná. Moc milovaná.“

„Představovala sis, že spolu spíme?“ ptal se překvapeně. Zamrkala a lehce přikývla. „Dobře, tak vyzkoušíme, jak moc se tvé představy podobají skutečnosti.“

Přitiskli se k sobě, tělo na tělo. Ten kontakt jejich kůže byl elektrizující. Mulder pomalu políbil každičkou část jejího obličeje. Svýma rukama přejel po jejích zádech, skrze vlasy. Sklonil svou hlavu a políbil ji na obě ňadra, jemně sál její bradavky. Slyšel, jak tiše vzdychá, a ucítil, jak zapletla své prsty do jeho vlasů, jakoby ho chtěla udržet co nejblíže ke svému tělu.

Rozevřela nohy a on vklouzl mezi ně. Cítila jeho vzrušení. Posunula svou ruku dolů, uchopila jeho penis a pomalu ho hladila po celé délce.

„Scullyová“ zalapal po dechu. „Bože, Scullyová.“

Usmála se na něj. Dělalo ji dobře vědomí, že to ona mu tohle způsobila. Že na to nebyl sám. Přitiskl se blíže k ní, k tomu správnému místu. Rukou se přesvědčil, že je stále připravená. Stále vlhká. Stále horká. Stále roztoužená.

„Poslední šance“ šeptal jí do ucha. „Poslední šance si to rozmyslet.“

„Ani náhodou“ zašeptala. „Bože, Muldere, já tě chci.“ Vklouznul do ní jediným hladkým pohybem. Scullyová zalapala po dechu, když ucítila, jak ji naplnil. Zasténala a zaťala mu prsty do kůže na zádech. „Bože“ reagoval Mulder. Byla rozpálená a vlhká a těsná a milion dalších věcí, které si nedokázal v hlavě tak rychle poskládat. Ach Bože, byla neuvěřitelná. Jak dlouho o tomhle jenom snil? Jak dlouho to chtěl? Připadalo mu to jako věčnost.

Pohyboval se v ní, nejprve trošku váhavě, ale pak našel ten správný rytmus. Jednou hladce tam, podruhé hladce ven. Hlavu měla položenou na polštáři, oči zavřené a něžně vzdychala. Muldera zajímalo, jestli takhle vypadala i předtím, když dosáhla vyvrcholení pomocí jeho ruky a prstů. Tentokrát to chtěl vidět, každičký detail. Chtěl vidět každý její pohyb, každou grimasu ve tváři. Zrychlil. A ona zvedala své boky z postele, aby mu vyšla vstříc, náraz za nárazem.

„Scullyová“ vydechl „Scullyová, dívej se na mě.“

Otevřela své oči. Vypadala trošku zmateně, jak ho pozorovala zpod svých řas, víčka ztěžklá touhou. Zvedla své tělo tak, aby se mohl vsunout co nejhlouběji. Mulder do ní vnikal stále rychleji, tvrději, sledování její tváře a její sténání jen umocňovalo jeho vzrušení.

„Ježíši“ vzdychl. „Bože.“

„Společně“ zašeptala najednou.

Mulder si také přál, aby dosáhl vrcholu ve stejnou dobu jako ona. Chtěl, aby přes ten útes spadli spolu. Nebyl si však jistý, jestli to dokáže. Většinou s ostatními ženami vyvrcholil dřív než ony, a i když cítil fyzické uspokojení, psychicky mu něco chybělo. Jakmile se však podíval na Scullyovou, poznal, že ona je stejně blízko, a okamžitě pochopil, že s ní mu nebude chybět nic.

Přikývl.

Jeho pohyby byly rychlé a krátké. Zoufale se snažil najít uvolnění pro sebe i pro ni. Oba sténali a lapali po dechu.

„Muldere“ křičela tím hlasem. A on věděl. Poznal to z jeho zabarvení. Poznal to ze svírání jejích svalů. Věděl, že je na hraně, právě tam. Stejně jako on. Také tam byl.

„Dano!“ Víc ze sebe nedostal.

Jak v ní dosáhl vrcholu, cítil, že není sám. Pozoroval ji, tak jako ona jeho. Cítili to ohromující citové i fyzické uvolnění. Zhroutil se na její tělo, tvář jí přitiskl ke krku a zavřel oči. Vnímal, jak se její tep pomalu uklidňuje. Opatrně se překulil k jejímu boku a objal ji oběma rukama.

„Miluju tě“ zašeptala unaveně s očima napůl zavřenýma. Usínala.

„Já vím“ odpověděl. „Já tě taky miluju.“ A než jeho slova dozněla, také usnul.

Mulder snil.

Zdálo se mu, že se Scullyovou vyšetřují další případ, nevěděl kde a kdy, ale byli pod vodou a něco hledali. Vnímal sebe téměř ve stavu beztíže, gumový oblek svíral a chladil jeho tělo. I kyslíková maska na jeho zádech byla lehká, kdyby neviděl bubliny vždy, když se nadechl, úplně by zapomněl, že ji nese. Na očích měl potápěčské brýle, které mu dovolovaly zcela jasně pozorovat okolí kolem sebe. Pomalu a pravidelně dýchal.

Otočil se, jak se něco zablýsklo kousek od něj, a chtěl na ni zavolat – hej, Scullyová, koukni se na to – ale vzpomněl si, že ho neuslyší, že můžou komunikovat jen beze slov, jen pomocí gest. Zvedl svou ruku právě v okamžiku, kdy to, cokoliv to bylo, proplavalo kolem něj. Scullyová byla blízko, ani ne deset metrů od něho. Ukázal na stříbrnou rybu a ona přikývla. Mulder se rozhlížel kolem sebe. Viděl jen vodu. Průzračnou, blankytně modrou vodu, a jakmile vzhlédl vzhůru, sluneční paprsky házely zlaté jiskry na jeho tvář. Písek pod nohama byl čistě bílý a zcela nedotčený.

Malé hejno rybiček proplavalo těsně kolem jeho nohou. Nebyly větší než jeho ruka, žluté, nachové a stříbrné. Oči se mu rozšířily. Ty ryby byly zářivé, tiché, nedbající jeho přítomnosti. Byly překrásné. Koutkem oka zahlédl Scullyovou, jak se za něčím ohlíží, ale nevěnoval tomu pozornost. Byl fascinován elegancí těch ryb.

Pak uslyšel hluk. Hlasitý, hluboký zvuk a nebyl si jistý, co to bylo a odkud se ozývá. Mulder se otočil, nechal ryby rybami a uviděl obrovský balvan, dvakrát větší než on, a Scullyovou za ním. Její vlasy, její rusé vlasy se volně vznášely ve vodě. Skrze potápěčskou masku jasně viděl, jak jsou její oči rozevřené hrůzou. A Mulder pochopil, že se něco děje, že se něco stalo s jejím dýchacím přístrojem. Viděl, jak lapá po dechu, ale žádný vzduch se jí nedostával. Rychle plaval k ní.

Scullyová zpanikařila a strhla svou masku z obličeje, i přes Mulderovu zoufalou snahu jí v tom zabránit. Shodila kyslíkovou bombu ze svých zad a mrštila s ní k písku. Přístroj se několikrát zatočil a pomalu klesl na mořské dno. Teď byla bez kyslíku, bez masky, bez čehokoliv, co by jí pomáhalo dýchat. Mulder ji uchopil za ramena a ona se na něj podívala, vyděšená k smrti. Její modré oči odrážely barvu vody a stále byly široce rozevřené, plné strachu. Bála se vydechnout ten poslední vzduch, který měla v plicích, protože už nebyl žádný jiný, který by mohla vdechnout. Do plic by se jí dostala jen a jen voda.

Mulder pohlédl vzhůru a povrch hladiny se zdál mnohem dál než před pár okamžiky. Ukazoval jí, že by to měli přesto zkusit, ale ona zavrtěla hlavou. Zmatený z její odpovědi se jen bezmocně díval, jak z posledních sil zadržuje dech. Nakonec se nadechla. Zavřela oči, jak jí voda zaplavila plíce. Pak se opět otevřely, ještě více vyděšené než předtím. Chytla se za hruď a zakroutila hlavou.

Mulder ji popadl, jednou rukou ji pevně objal kolem pasu a kopáním nohama se snažil co nejrychleji dostat nahoru. Byl ohromený tím, jak je těžký a jak těžká je Scullyová v jeho náručí. Jejich tíha je pořád táhla dolů. Krátký pohled nahoru mu napověděl, že cíl je stále příliš daleko, krátký pohled dolů zase, že Scullyová začíná ztrácet vědomí z nedostatku kyslíku. Oči se jí zavíraly a on cítil, jak se její hruď zdvíhá a klesá stále pomaleji.

Ne! křičel v duchu a znovu se snažil dostat nad hladinu, opět neúspěšně.

Scullyová, vydrž, Scullyová…

Nedokázal to. Mořské dno pořád bylo těsně pod jeho nohama. Opět se podíval na Scullyovou, chytil ji za ramena a třásl s ní. Ona nereagovala. Byl vyděšený a zoufalý. Ostrá bolest mu projela srdcem, když si uvědomil, že čím déle bude bez kyslíku, tím menší bude šance na její záchranu nahoře na hladině. Jestli se tam dostanou.

Bože, modlil se, prosím, nemůžu ji ztratit…

Mulder se prudce posadil na posteli, těžce dýchal. Na čele cítil kapky potu, stékal mu v chladných potůčcích po zádech. Proč se mu zdálo něco takového? divil se. Proč se mi nezdá, že jí ubližuje nějaký psychopat nebo ji unáší nějaké mimozemské plavidlo? Ale nedbal o to. Bylo to už tak dost děsivé.

Scullyová se probudila a otočila se na něj. „Muldere?“ ptala se a položila mu dlaň na prsa. „Co se děje?“

Mulderovi se svíralo srdce. Ta bolest postupně ustupovala. Podíval se na ni. Ach Bože, pomyslel si. Byl to jen sen. Ona je tady. Právě jsme se milovali. Řekl jsem jí, že ji miluju. Je pořád tady se mnou.

A byla s ním. Deku měla obtočenou kolem sebe, nahá ramena a vlasy trošku rozcuchané ze spaní. Dívala se na něj se zájmem a láskou. Chtěl jí něco říct, ale nevěděl co. Nakonec ji přitiskl na svou stále těžkou hruď a pevně ji držel.

Když ji konečně pustil, vyhledala jeho oči. „O čem se ti zdálo?“ zeptala se.

„Na tom nezáleží.“

„Záleží.“

„Dano“ zamumlal a vychutnával si ten zvuk jejího křestního jména na svých rtech. „Jediné, na čem záleží, jsi ty. Tady. Se mnou. Že jsem tě neztratil. Nic jiného pro mě nemá význam.“

„Jsem tady. A nikam nepůjdu.“

„Určitě?“ ptal se.

Scullyová mu věnovala krásný úsměv a lehce ho políbila na rty. „Jsem tady už dlouhou dobu, Foxi Muldere. A teď, když tě opravdu mám, nemyslím, že bych tě chtěla někdy opustit.“

Mulder se široce usmál. Jak to, že jsem tak strašně šťastný? Čím jsem si zasloužil její lásku?

„Miluju tě“ řekl jí. „Strašně tě miluju. Víš to?“

„Vím“ odpověděla mu Scullyová. Objala ho a položila jeho hlavu na svoji hruď. „Já vím, Muldere. Já tě taky miluju.“

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 22.12.2008 v 22:16 v kategorii Povídky.