Kult X

autorka KayTee | rating G | kategorie DGR

Děj se odehrává v domě Chrise Cartera, při prvním setkání Chrise, Franka, Davida a Gillian před začátkem natáčení I Want to Believe. 

Gillian se vylekaně posadila. Nebyla si jistá, co ji vlastně vzbudilo. Byl to jemný vánek nebo zvuk otevírajících se dveří? Nebo snad vtíravý pocit, že je v pokoji ještě někdo další? Zamrkala a snažila se prokouknout tmu. Pomalu začala rozeznávat pánskou siluetu u dveří.

„Ahoj,“ promluvila nesměle postava.

„Davide!“ oddechla si. „Tys mě teda polekal! Děje se něco?“

„Ne, promiň. Jen jsem nemohl spát.“

„Aha, tak ses rozhodl nenechat spát ani mě, co?“ Zasmála se Gillian. „Kolik je hodin?“

„Něco před třetí,“ pokrčil rameny.

„Teď bych se zrovna převracela na druhý bok. Ale co už,“ posunula se, aby mu udělala na posteli místo.

David se uvolnil a sednul si vedle ní.

„Jak se má Piper? A Oscar? Rád bych ho poznal.“

„Tak, Oscar je zlatíčko, neustále nás něčím překvapuje, ale to ti asi nemusím vykládat. S Kydem a Madelaine si určitě taky užijete dost legrace,“ pousmála se.

„Jak se říká – spoustu radosti i starostí.“ Zúčastněně zabrblal.

„No a Piper. Hrozně moc chtěla letět se mnou a nenechala si vysvětlit, že to prostě nejde. Válčily jsme spolu několik dní, až jsem jí nakonec přesvědčila, že to opravdu nemá cenu, protože budeme jenom pracovat a stejně jsem za dva dny zpátky. Každopádně tě – cituji – mocinky, moc, moc, moc pozdravuje!“

David se upřímně zasmál. „Tak ji vyřiď, že já ji taky mocinky, moc, moc, moc zdravím.“

„Ne, vážně. Strašně se těší až tebe a Chrise zase uvidí.“

„Je milá. Taky bych ji rád viděl. Nechce se mi věřit, že už jí je 13! Uteklo to šíleně rychle. Pořád si tě pamatuju s břichem a taky jak ses bála Chrisovi říct, že jsi těhotná.“

„Staré dobré časy. Neustále se vzdalují a už se nikdy nevrátí. Je mi z toho trochu smutno. Jsem opravdu ráda, že budeme zase točit,“ zamyslela se. „Už to, že jsme teď tady, má pro mě takové zvláštní kouzlo. Mám pocit, jakoby těch 5 let bez Akt X najednou zmizelo a my pokračujeme, kde jsme přestali.“

Gillian se zamyšleně koukala z okna ponořená do víru vzpomínek. Až po chvilce si uvědomila, že David vůbec nereaguje na její slova. Nervózně se zasmála.

„Tak taky něco řekni, ne?“

„Chybělas mi,“ zašeptal téměř neslyšně.

„Taky jsi mi chyběl,“ zasunula si volný pramínek vlasů za ucho. „Hlavně pár prvních měsíců po ukončení natáčení. Bylo to zvláštní tě najednou nepotkávat na placu, nechodit s tebou na večírky, točit rozhovory a upoutávky… Musím přiznat, že jsem chvílemi měla i něco, jako absťák. Po tobě, po Chrisovi, po Frankovi, po Johnovi, po Annabeth, prostě po všem. Ale teď,“ udělala dramatickou pauzu a pak rozpustile rozhodila rukama. „Je to všechno zpátky!“

David se ale neusmíval.

„Já…nemyslel jsem to takhle. Chybělas mi ty. Nechybělo mi tolik natáčení nebo štáb. Nechyběl mi tak moc ani Mulder a Scullyová. Chybělas mi ty. Prostě ty. Je pravda, že poslední 2 roky natáčení jsme se už tolik nevídali, ale byla jsi tam kdykoli jsem přišel. Byla jsi na tiskovkách, vídali jsme se ve studiích a tak. Byla jsi prostě v L.A. Ale pak jsi najednou zmizela úplně a já jsem si uvědomil, že mi něco schází. Že mi scházíš ty.“

Nervózně se zavrtěla a najednou nevěděla kam s očima.

„Davide..“

„Ne. Ještě počkej,“ skočil jí do řeči. „Vím, že jsme si za ta léta u Akt X prošli snad vším. Řekli jsme si spoustu ošklivých věcí a způsobili hodně bolesti, ale taky jsme prožili chvíle plné smíchu, štěstí a dovolím si tvrdit, že i lásky. Nikdy jsem neměl lepšího přítele, než jakým jsi mi byla ty. A když jsem tě dnes…vlastně už včera…po takové době uviděl, všechno to ve mně zase ožilo a já od tebe nemohl odtrhnout oči. Cítil jsem se…ani nevím, jak jsem se cítil. Sakra, vždyť já ani pořádně nevím o čem ten film má být, protože když ses na mě usmála, Chrisova slova pro mě přestala dávat smysl!“

„Proč mi to teď všechno říkáš, Davide,“ zeptala se tiše Gillian a David v jejím hlase postřehnul dojetí. Našel její ruku a pevně ji stisknul.

Nebránila se.

„Nic po tobě nežádám, Gill. Jenom chci, abys věděla kolik pro mě znamenáš. A abys věděla, že až tohle všechno zase skončí, nechci tě znovu ztratit z dohledu. Potřebuji tě mít nablízku.“ Naklonil se k ní a něžně ji políbil.

Ani teď se nebránila.

„Tée by se tohle nelíbilo,“ řekla smutně, když se jejich rty oddělily.

David ji pohladil po vlasech.

„A Markovi taky ne,“ povzdechla.

„Já vím, že ho miluješ. A stejně tak já miluju Téu. Nechci rozvracet naše rodiny. Ani jeden z nich si to nezaslouží. Moc dobře vím, že nemůžeme být spolu, ale nechci být bez tebe úplně. Tak moc pro mě znamenáš…“

Gillian se k němu přivinula.

„Ach, Davide. Proč ne dřív? Proč až teď? Proč jsme museli tak dlouho čekat?“

Po tváři jí stékaly slzy a vpíjely se do jeho trička. Seděli takhle v objetí dlouho… Když Gillian usnula, David se jemně vymanil z jejího objetí a položil ji. Pak se zvedl, naposledy ji pohladil po tvářích a políbil ji. Odešel stejně tak potichu jako před několika hodinami přišel.

Když se Gill ráno vzbudila, byla zmatená. Chvilku jen tak seděla a přemýšlela zda to, co se v noci stalo, byl sen nebo skutečnost. Mimovolně se dotkla svých rtů. Ne, David přece takový není. Zasmála se představě, že by to snad mohla být pravda. Bylo by to tak směšné a nečekané. Věděla to. Ale i nadále v ní hlodal červíček pochybností.

Co vlastně chce?

Být Davidovi nablízku – bylo první, co ji napadlo.

„Sakra!“ Ulevila jsi a zakroutila hlavou. Musí zavolat Markovi a dětem, aby přišla na jiné myšlenky.

V rozpacích sešla dolů na snídani.

Navázala přátelský rozhovor s Frankem, který byl zatím jediný vzhůru. Po chvilce se k nim přidal Chris, a když pokročila hodina, objevil se i David.

Stačil jediný pohled… Měl unavený a nejistý výraz ve tváři. Když se na ni podíval, v očích se mu mihnul úsměv … a ještě něco. Něco, co jí dalo jistotu.

Gillian pochopila. Roztržitě mu úsměv opětovala a pak rychle sklopila oči do talíře.

To v noci…to nebyl sen.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 18.11.2008 v 23:00 v kategorii Povídky.