“Scullyová, nechceš říct, že ta hlava na tebe mrkla, že ne?”
Nedávný revival nových epizod Akt X přímo vybízí k rekapitulacím. Připomeňte si s námi nejlepší epizody původního seriálu, vysílaného v letech 1993 až 2002 – vybral jsem jich pro vás dvaadvacet a za každou z nich se mohu zaručit vlastní levou rukou.
21. Leonard Betts (4. série, 12. epizoda) režie Kim Manners | scénář Vince Gilligan & Frank Spotnitz & John Shiban | poprvé uvedena 26. ledna 1997
„Ve všech nemocnicích se nějak zpracovává biologický odpad. Tohle zařízení likviduje chirurgické zbytky – amputace, vyřezané nádory, rozemelou se a pak se žhaví, tak vzniknou sterilizované saze, které se používají do silničních výplní.“ Ano, tak i takovéhle chuťovky na vás čekají při sledování epizody Leonard Betts. Příběh o bezhlavém salamandřím chlapíkovi je bez nejmenších pochyb jedním z nejbizarnějších případů, které Mulder se Scullyovou v Aktech X otevřeli.
Leonard Betts lehce připomíná slavnou českou pohádku, ovšem ve verzi, kdy pejsek s kočičkou vařili dortík z nádorů. Josefa Čapka tentokrát zastoupili Vince Gilligan, Frank Spotnitz a John Shiban, kteří dali hlavy dohromady a výsledek nabízí všechna negativa i pozitiva od toho očekávatelná. Jednotlivé zápletky případu jsou vynalézavé i potrhlé, příběh obsahuje řadu strašidelných sekvencí i vyloženě odpudivých okamžiků. Naproti tomu Mulder hláškuje tempem prvních sérií a spolu se Scullyovou vytvoří několik nezapomenutelných dialogových výměn. Osobně si nevybavuji, že bychom se u jakékoliv jiné epizody tak často báli jako smáli.
I na zápletce se podepisuje možná až příliš zdivočelá myšlenková syntéza všech tří scénáristů. Základní myšlenka – že si Bettsova životní síla zachovává matrici původního člověka a aby se zachránila, vyvolává rychlý růst buněk, nikoliv však ve formě rakoviny, která právě takovým nekontrolovatelným buněním organismus hubí, ale naopak ve formě komplexní regenerace i té nejsložitější tkáně, třeba hlavy (uf, máte to?) – mi přišla geniální stejně tak jako komukoliv jinému může přijít úplně pitomá. Vědecká stejně jako pavědecká. Nechutně prvoplánová stejně jako nechutně dobrá.
Leonard Betts je potvrzením toho, že čtvrtá série je, taktně řečeno, nejsmělejším obdobím seriálu Akta X. Poté, co v epizodě Home zaživa pohřbili novorozence a rozpoutali nefalšované incestní orgie, a v dílech Unruhe a Sanguinarium vypumpovali mozky několika ženám, připravili si tvůrci ideální půdu pro příchod Leonarda Bettse, který se svým tumorovým jídelníčkem stal ještě větším fajnšmekrem, než jakým byl svého času Eugene Tooms. Bettsova epizoda je tak, jakkoliv se jedná o velmi subjektivní kategorii, s velkou pravděpodobností vůbec nejodpornějším příspěvkem do seriálu Akta X.
Tento článek byl zveřejněn 1.7.2018 v 0:00 v kategorii Nejlepší epizody.
A taky ta strašně temná mytologická poznámka Bettse směrem ke Scully, to považuju za jeden z nejmrazivějších momentů ve světle pozdějšího mytologického dění.
Mě až tak nechutná nepřipadala, to v epizodě „Home“ byla horší jatka. Ten konec byl nečekaný a smutný, ale jinak se mi tato epizoda líbí. Hodně napínavá, pravá „aktovská“.