Kult X

autorka Donna | překlad luca | rating NC-17 | kategorie M, S, R | povídka ke stažení

Pokračování povídky Bez útěchy

Scullyová zaklepala na dveře, a když otevřela, pohlédla do přívětivé, usměvavé tváře Karen Kosseffové. „Dano, ráda vás vidím. Pojďte dál.“ Scullyová vešla, ale zastavila se hned za dveřmi a čekala, až je psycholožka zavře. Karen její očividnou nervozitu nijak nekomentovala. „Slyšela jsem, že jste odešla z Úřadu. Má s tím tato návštěva něco společného?“ Ukázala směrem k židlím postaveným naproti sobě a trpělivě čekala, až se Dana posadí, aby se uvelebila proti ní.

„No,“ dívala se Scullyová na své ruce, křečovitě stlačené v klíně, „to byl ten původní důvod, proč jsem si s vámi domluvila schůzku.“

Karen přikývla. „Ale něco se změnilo?“

Scullyová vypadala, že se zcela soustředí na Monetovu malbu na protější zdi. Karen trpělivě čekala, potřebovala, aby se ta drobná žena více uvolnila. „Já, no… Dostala jsem jinou nabídku.“

„Chápu.“

„Byla… neočekávaná.“

„Nevítaná?“ Scullyová k ní vzhlédla poněkud vyplašeně. Ta otázka ji zjevně zaskočila nepřipravenou. Neodpověděla. Karen se jemně usmála. „Zástupce ředitele Skinner mi volal jen minutu po vás, aby mě upozornil, že se asi ozvete. Mám pocit, že by vás velmi rád uvítal zpátky.“

„On… Řekl mi to. Moc mě podpořil.“

„Ale vy jste obdržela jinou nabídku?“ Scullyová přikývla. „A očividně vás rozhodila.“

„Rozhodila…“ zasmála se Scullyová krátce. „Můžete to tak říct.“

„Jsem tady, abych vás vyslechla, Dano, jestli si o tom chcete popovídat.“

„Já… Pamatujete se, že jsem se zmínila o agentu Mulderovi?“

Karen se snažila skrýt úsměv – jestli si to pamatuje? „Váš bývalý partner.“ Zaznamenala lehounké Danino ošití se nad slovem bývalý, ale nedala na sobě nic znát.

„Ano. On, on přijel až do Kalifornie, aby mi pomohl. On… Je důvodem, proč jsem se vrátila do D.C.“

„Zdá se, že je pro vás velmi důležitý.“

„Je. Moc důležitý.“

Karen se usmála. „Tak důležitý, že byste s ním chtěla znovu pracovat?“ Ve tváři Scullyové se objevil stín strachu. „Dano?“

„Požádal mě o ruku.“

To Karen velice překvapilo a dost se namáhala, aby zůstala nestranná. „A vás to vyděsilo.“

„Nevím, jestli slovo vyděsilo je to správné.“

„Jaké byste použila vy?“

„Já… Byla jsem zaskočená.“

„On vás nepřitahuje, fyzicky?“

„Ne! Tedy chci říct ano, ale…“

„Ale?“

Scullyová trhla hlavou. „Myslím, že jsem si neuvědomila, že…“

„Nevěděla jste, co k vám cítí?“

„No, ne… Chci říct… Kruci.“

Karen se rozesmála. „Takže vy máte ráda jeho a on vás. Jenže se nebudete moci znovu stát partnery v Úřadu, pokud na jeho nabídku kývnete. To je ten problém?“

„Částečně. Oba jsme žili strašně dlouho sami.“

„Budete se muset přizpůsobit. Nebo se moc dobře neznáte?“

„Ne! Znám ho jako své boty. Jsme spolu už sedm let.“

„Spolu?“

Scullyová sklopila oči. „Ne tak, jak si myslíte.“

„Co si myslím, Dano?“

„To není to, co…“ Podívala se Karen do očí a zhluboka se nadechla. „Nevím, jestli se můžu stát jeho manželkou… nebo kohokoli jiného.“

„Dano? Co tím chcete říct?“

„Ten důvod… To, co se mi stalo, co mě donutilo odejít z Úřadu…To je to, o čem chtěl zástupce Skinner, abychom si promluvily.“

„A to, co se vám stalo, je zčásti příčinou vaší… nerozhodnosti o té další nabídce?“ Scullyová lehce přikývla. „Můžete mi říct proč?“

„Ten muž, co mě unesl, byl sériový vrah a… a… sexuální násilník. Věznil mě tři dny, než jsem dokázala…“ Hlas ji zradil.

„Utekla jste nebo vás zachránili, Dano?“

„Já… Utekla jsem těsně předtím, než mě Mulder našel.“

„Takže byl v tom případu osobně zainteresovaný. Toho muže odsoudili?“

„Ne. Já…,“ znovu se zhluboka nadechla, „zavraždila jsem ho.“

„Prosím?“

„On… Přestal dávat pozor. Myslím, že většina žen, které unesl přede mnou, byla po takové době, co jim… ubližoval… zcela bezmocná.“

„Ale vy ne.“ Scullyová sklopila hlavu, nedokázala se té ženě déle dívat do očí. „Dano? Zdá se, že si kladete na svá bedra zbytečnou vinu. Vy jste přežila, Dano. Nebyla byste tak dobrou agentkou FBI, kdybyste neuměla zachovat chladnou hlavu a poradit si v obtížných situacích.“

„Zabila jsem ho.“

„Dano, to je první člověk, kterého jste ve službě zabila?“

„Co? Ne.“

„Ale trápíte se tím. Proč?“

„Dívala jsem se, jak umírá, užívala jsem si to.“

Karen ji chvíli pozorně sledovala a pak se zeptala přímo: „Dano, co vám během těch tří dnů udělal?“ Scullyová tak zbledla, že k ní Karen natáhla ruku v obavě, že se zhroutí ze židle na zem. „Dano, skloňte hlavu“ vyskočila a jemně, ale pevně, přitlačila Daninu hlavu mezi vlastní kolena. Dana ucukla před jejím dotykem, tak Karen poodstoupila. „Zhluboka dýchejte. Zůstaňte se mnou, Dano.“

„Jsem… jsem v pořádku.“

„Donesu vám trošku vody. Jen seďte.“ Karen byla vzápětí zpátky se sklenicí vody a Scullyová se napila. „Jak se cítíte, Dano?“

„Omlouvám se vám“ odložila skleničku na malý stolek s krabicí papírových kapesníků.

„Byla to očividná reakce na mou otázku.“ Scullyová zavřela oči, ale kývla. „Dano, myslím, že to pro dnešek stačí. Potřebujete čas. Nechci na vás tlačit, ale ve světle dnešních událostí myslím, že bychom si měly ještě popovídat.“

„Já o tom nechci…“

„Dano, mlčení vám pomáhá?“

Než se Scullyová stačila uklidnit, sjela jí po tváři osamocená slza. „Ne.“ Její oči na okamžik vypadaly prázdně. „Nemůžu si ho vzít. Ne v tomhle stavu.“

„Je to pro vás dostatečný důvod o tom mluvit?“ Scullyová vypadala překvapeně, pak přikývla. Karen se na ni účastně pousmála. „Mám čas pozítří.“

„Já přijdu.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Mulder zvedl hlavu, když se dveře otevřely. Pohled na ni, jak překračuje práh kanceláře, způsobil, že se mu srdce rozběhlo závratnou rychlostí. Bože, chyběla mu víc, než si dokázal připustit. Ovšem jeho radost rychle opadla, když si všiml, že je uplakaná. Okamžitě vyskočil ze židle. „Ty… Jsi v pořádku?“

„Je mi fajn“ usmála se.

„Odvezu tě domů.“

„Můžu…“ chtěla namítnout, ale zmlkla, když se mu zadívala do tváře.

„Odvezu tě“ popadl sako z opěradla židle. Nepřipustil by si to, ale zcela jistě byl trošku překvapený, že ho neodmítla. Očividně pořád nebyla ve své kůži nebo ta schůzka s Karen ji… Položil jí ruku zezadu na záda a bylo to zatraceně příjemné.

Celou cestu domů mlčeli. Ne nějak dusivě, ale udržovala si odstup a on to respektoval. I když umíral touhou zjistit, co se jí stalo a proč plakala. A ona to dobře věděla. V bytě zamířila ke kuchyni, ale on ji popadl za ruku. „Scullyová?“ Zastavila se a vzhlédla k němu. Viděl, jak je nesvá, totéž se dalo říci o něm. Zatáhl ji něžně za paži a vydal se ke gauči. Scullyová se zhluboka nadechla a následovala ho. Usadil ji vedle sebe, i když udržoval odstup, chvíli ji hladil po dlani, až nakonec promluvil: „Scullyová… Scullyová, tolik si z psychologie pamatuju, že vím, že bych se tě neměl ptát, co jste s Kosseffovou řešily. Snažím se, ale všiml jsem si, že jsi plakala.“

„Muldere…“

„Ty přece víš, jak mě tvé slzy děsí. Jestli máme… jestli máme být spolu, měla bys to vědět.“

„Muldere, nech to…“

„Ta Karen si myslí, že je to pěkně pitomý nápad, aby ses se mnou zapletla, co?“

„Ne. Myslím, že byla pobavená, že náš vztah není…“

„Pobavená? Vždyť mě nezná, nikdy jsme se nesetkali.“

„Ale ano, když jsme vyšetřovali případ Charlieho Holveye.“

On se zarazil a přemýšlel. „To byla ona?“ Scullyová přikývla. „A co na mě viděla, že ji to tak pobavilo?“

„Ne! Ne, Muldere, tak to…“

„Zná moji pověst, tak si nás nedokáže spolu představit.“

„Muldere, nic takového neřekla. Ona není proti tobě zaujatá, nebo proti nám. Jen jsme mluvily.“ Kývl, trošku uklidněný. „A ještě se sejdeme, pozítří.“ Ta informace ho zaskočila. „Muldere, vadí ti to nějak?“

Viděl strach v jejích očích a donutil se zklidnit. „Ne. Ne, Scullyová. Chci pro tebe veškerou pomoc, kterou potřebuješ, i tu moji. Prosím.“

„Ty mi pomáháš, Muldere. Víc, než si uvědomuješ.“ Ale nestačí to, myslel si v duchu. Nechci nic pokazit. Nadechla se. „Muldere, vrať se do práce. Budu v pohodě.“

„Na oběd je brzy, vím, ale…“

„Muldere, to je o.k. Jeď do kanceláře. Neboj se o mě.“

„Jo, tak dobře. Zavolej mi, kdybys…“

„Víš, že to udělám.“

Přikývl. „Přinesu něco k večeři.“

„Můžu uvařit.“

„Vařila jsi včera. Je řada na mně.“ Usmála se. „Co je? Myslíš, že to nesvedu?“

„Jdi pracovat, Muldere.“

Zašklebil se a vlepil jí něžný polibek na čelo, než odešel. Její úsměv opadl, jak se za ním dveře zavřely, a přitiskla si paže kolem těla, jakoby jí najednou byla strašná zima. Bylo jí lépe, když byl Mulder doma, ale musela se učit být sama. Musela znovu získat svou sílu. Povzdechla a vydala se do ložnice, shodila boty z nohou, schoulila se do klubíčka a polštář objala oběma rukama.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Otevřela dveře, když zaklepal. „Pane Muldere, pojďte dál, prosím“ usmála se, když vešel dovnitř.

„Díky, že jste si na mě udělala čas.“

„Za to poděkujte Daně.“ Karen mu pokynula rukou k židli a on si rozepnul sako a povolil kravatu, než usedl. Když se konečně zklidnil, posadila se naproti němu. „Myslím, že jsme spolu jednou pracovali.“

„Ano, madam, případ Holveyových.“

„Správně. Vaše otevřená mysl na mě udělala dojem.“ Překvapeně zamrkal. Dojem? „Nemůžu vám ani povědět, jak moc jsem byla zasažena tím, co se tam stalo, ale vy jste si věděl rady.“

„Děku… děkuji. Tohle mi lidé obvykle neříkají“ přiznal.

Shovívavě se usmála. „Takže, chtěl jste se mnou mluvit a Dana souhlasí. O čem?“

„Jejím uzdravování. Připadá mi, že selhávám.“

Karen vypadala mírně zmateně. „V čem, pane Muldere?“

„Nevím. Zdá se mi, že se vrátila o krok zpátky, co jsme zpátky v D.C.“

„Z toho, co mi řekla o Kalifornii, se mi to tak nejeví.“

„Jak jí mám pomoct?“

Karen se pousmála. „Už pomáháte, možná si to ani neuvědomujete. Už s vámi Dana mluvila o tom strašném zážitku?“

Mulder zavrtěl hlavou. „Ale viděl jsem, co ten hajzl udělal předchozím obětem…“

Karen pokývala hlavou. „Takže víte, že Danu opakovaně znásilnil, velice surově, a týral.“ Bolestně se ošil nad těmi slovy, samozřejmě že to věděl, ale slyšet to bylo zničující. Karen zaznamenala jeho reakci, ale nekomentovala ji. „Pochopila jsem, že jste se jí dotýkal.“

„Ne. Chci říct, já jsem ne…“

„Uklidněte se, pane Muldere. Mám na mysli, že jste ji držel za ruku, řekla mi, že jste ji hlídal, když spala.“ Přikývl. „Uvědomujete si, že váš dotek je jediný, který snese? Kdokoli jiný jí vadí.“

„Co?“

„Ona trpí posttraumatickou stresovou poruchou, pane Muldere. Každý dotek jiného člověka je pro ni nesnesitelný, kromě vašeho.“ Zíral na tu ženu s pootevřenými rty a široce rozevřenýma očima. Karen se nad jeho reakcí pousmála. „Pořád vám připadá, že jí moc nepomáháte?“

Zavřel oči a opřel si hlavu o opěradlo židle. „Nechcete doktorát z Oxfordu? Vím o jednom laciném.“

Rozesmála se. „Ne, pane Muldere. Budete ho potřebovat víc než já. Zvláště potom, co se s ní oženíte.“

Trhl sebou. „Ona vám řekla… Vezme si mě?“

„Bude na to muset odpovědět, pane Muldere. Měli byste o tom mluvit, ale je to v její režii.“

„Ona,“ odkašlal si, „ona se mě bojí, má strach z…“

„Vím, že si dělá starosti s určitými aspekty vztahu s vámi. Chce být zase celá, pane Muldere, a cítí, že vy jste klíč.“

„Já?“

Karen ho mlčky pozorovala, jak vstřebává její slova. „Cítíte se na takovou roli, pane Muldere?“

„Já… já nevím.“

„Jak byste popsal váš vztah?“

„Náš vztah? Já nevím… Neumím najít ta správná slova“ studoval Mulder své ruce a Karen trpělivě čekala. „Ona mě doplňuje.“

„Nejsem si jistá, že vám rozumím.“

„No, mám v sobě prázdná místa, chyběla už dlouhou dobu. Nevšiml jsem si toho, dokud… Prostě přišla a zacelila ty rány. Stala se součástí mě, a když pak odešla… Tehdy jsem si to uvědomil.“ Opřel se do židle. „Patří do mého života. Nevím, jestli tak působí nevědomky, kolikrát jsme se chytli, pohádali se, ale přesto jsem věděl, že ji následujícího rána rád uvidím.“

„Než odešla, přemýšlel jste o bližším osobním kontaktu?“

Syrově se zasmál. „Jo.“

„Chcete o tom mluvit?“

„Viděla jste ji. Samozřejmě že chci víc. Který teplokrevný chlap by nechtěl? Ale…“

„Ale co?“

„Pochopil jsem, že měla strach, že to zničí naše partnerství. Teď už nejsme oba v FBI. Ale jestli bude raději chtít… Udělám cokoli, co bude chtít. Jen chci být součástí jejího života. S ní jsem lepším člověkem“ vzhlédl trochu vyděšeně. „Ale hádám, že je důležitější, že jí je lépe se mnou, že?“

„Proč vám na tom záleží?“

„No, ona je pro mě moc důležitá. A teď… Bojí se.“

„Poradila jsem jí, aby s vámi o svém strachu mluvila. Stejně tak to radím vám. Vy se bojíte, že nejste dost dobrý pro ni, a ona zase, že není dobrá pro vás. Komunikace a trpělivost, to jsou vaše klíče. Mám s Danou další schůzku v pondělí. Navrhnu jí společnou schůzku s vámi, jestli souhlasíte.“

Mulder přikývl. „Cokoli bude chtít.“

Karen se usmála a vyprovodila ho ze dveří.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tato povídka pokračuje druhou částí, zbylý text naleznete po kliknutí na odkaz níže. Nezapomeňte se poté vrátit a povídku okomentovat.

:: STÁHNOUT KOMPLETNÍ POVÍDKU VE FORMÁTU .DOC ::

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 20.8.2011 v 4:00 v kategorii Povídky.