Kult X

autorka Shannon O´Connor | překlad nabaa | rating G | kategorie humor 

Fox Mulder seděl na zadku na podlaze a hleděl vzhůru na ohnivý plamen nad ním, jinak známý jako Dana Scullyová.

Stála v klasické bojovné pozici, vlasy jí volně spadaly do obličeje, její pohled byl jako ocel a její pravá ruka se právě vracela na své místo u jejího boku. Vracela se sem poté, co uštědřila jejímu partnerovi pořádnou ránu do čelisti.

Úder ho zachytil zcela nepřipraveného a ne úplně jistého si svou rovnováhou, což vysvětlovalo jeho současnou pozici. Rána pěstí by bolela jak čert i tak, ale i přestože Scullyová udeřila vší silou podpořenou navíc adrenalinovou smrští, její drobná postava by pravděpodobně nebyla schopná ho svalit na zem.

Ale on na zemi byl. A bolely ho oba konce.

Zíral nahoru na svou partnerku s očima rozšířenýma šokem a spadenou bolavou čelistí. Pramínek krve se leskl v koutku jeho úst. Ztěžka dýchal. Stejně jako ona.

Zdálo se, že v téhle pozici zůstali věčnost než se konečně pohnula a nechala svou ruku klesnout až ke svému boku. Narovnala si sako, uhladila vlasy a beze slova k němu vztáhla svou levou ruku.

Díval se na ni s obavami, ale oheň byl pryč. Chytil ji za ruku a ona mu pomalu pomohla zpátky na nohy. Aniž by pustila jeho ruku, zavedla ho k jedné ze židlí, které stály kolem malého stolu na jedné straně motelového pokoje, a odsunula ji, aby si mohl sednout.

Posadil se.

Stále ještě potichu zamířila do koupelny, vzala žínku, namočila ji a vrátila se k němu. Opatrně mu otřela koutek a pak na místo přitlačila. Druhou rukou zvedla jeho ruku a nasměrovala ji tak, aby si žínku sám přidržel na roztržené kůži.

Znovu odešla, jen aby se vrátila s ručníkem, kbelíkem ledu, sklenicí vody a lahvičkou Tylenolu, poslední, která jí zbyla v malém cestovním zavazadle. Položila všechny věci na stůl, s výjimkou lahvičky, ze které vytřepala dvě tablety. Nabídla mu je a on je vzal do dlaně a vhodil si je do úst. Když pohnul čelistí, unikl mu bolestný sten.

Nemluvili. Vzala sklenici s vodou a podala mu ji, aby zapil prášky. Naplnila ručník dvěma hrstmi ledu, zavázala ho a přiložila přes zraněné místo na čelisti.

Konečně promluvila.

„Řekla bych, že mě to mrzí, Muldere…“

„…ale zasloužil jsem si to,“ dokončil větu za ni hlasem mírně nezřetelným od zranění. Pokusil se usmát.

Scullyová mu úsměv oplatila jen nepatrně. „Koukni, když nedokážeš praštit svého partnera, koho pak praštit dokážeš?“ Volnou rukou stáhla Mulderovu ruku, aby mohla zkontrolovat malou ranku způsobenou její drobnou pěstí.

Napřímila se a znovu mu dlaň přitlačila na původní místo. „Už to skoro nekrvácí. Nech si to tam ještě pár minut.“

„Ano, madam,“ řekl a znovu jí vzal ručník s ledem z ruky, aby ho mohl použít.

Scullyová skryla další úsměv, udělala krok zpět a plácla sebou na židli stojící na opačné straně stolu. Opřela se a mírně pootočila hlavu, aby zkontrolovala svého partnera. Seděl tam s lokty opřenými o kolena, jednou rukou přitlačenou ke tváři a zavřenýma očima.

„Tak, myslíš, že teď už mě můžeš vyslechnout, Muldere?“ zeptala se a jen ztěží maskovala pobavený tón svého hlasu.

Mulder pomalu a s bolestným záškubem kývnul. „Ano, madam, agentko Scullyová, madam,“ zamumlal a pootevřel oči, aby zkontroloval její náladu.

Naštěstí pro oba zlost opustila Scullyovou ve chvíli, kdy se její pěst pozdravila s jeho čelistí, a většina adrenalinu už taky vyprchala. Ve skutečnosti si začala uvědomovat, že ji ruka začíná bolet.

Podívala se na klouby svých prstů a uviděla to, co slibovalo být do rána velice efektní modřinou. Povzdechla si, zvedla se ze židle a zamířila zpátky k umyvadlu pro další ručník.

„Scullyová?“ zaslechla Mulderův hlas, když procházela pokojem.

„Jen minutku, Muldere,“ odpověděla a natáhla se pro ručník. Když se vrátila zpátky ke stolu, rozložila na něj ručník, naplnila ho ledem, sbalila, přiložila si jej na hřbet pravé ruky a dosedla na židli. Pak se podívala na Muldera, který její pohyb se zájmem sledoval.

„Trochu tě to bolí, co, Scullyová?“ položil otázku hlasem, v němž byla patrná známka smíchu.

„Dávej si pozor,“ varovala ho. „Pořád mám ještě druhou ruku. A taky nohu, kdybys měl zájem.“

Mulder zasténal a zavřel oči. „Ne, díky, Scullyová. Myslím, že jedna rána do čelisti za noc stačí.“

Scullyová se ani nesnažila zadržet smích. „To jo, ale říkal jste si o to, pane.“

Mulder přikývnul. „Já vím, Scullyová. Šlápl jsem úplně vedle.“

„To si piš.“

Zadíval se na ni. „Snažím se tady omluvit, Scullyová.“ Jeho hlas zjemněl úsměvem. „Můžu to dokončit?“

Scullyová se na něj usmála zpátky. „Jasně.“

S povzdechem pokračoval. „Mýlil jsem se. Byl jsem tvrdohlavý. Choval jsem se hloupě, jako idiot. Byl jsem…“ jeho hlas se vytrácel.

„No tak, nepřestávej, jde ti to dobře.“

„Vtipný, Scullyová, fakt vtipný.“

„Myslela jsem si to.“

„Zpět k tématu, Scullyová. Je mi to líto. Neposlouchal jsem tě. Neměl jsem tě ignorovat. Já…já nemám omluvu. Nevím, proč jsem to udělal.“ Vykouzlil svůj nejlepší psí pohled, což při stavu jeho čelisti nebylo těžké, a podíval se na Scullyovou. „Odpustíš mi?“

Scullyová se na něj zahleděla s vážným výrazem ve tváři a pomalu a opatrně promluvila. „Muldere, jsme partneři víc jak pět let. Ví se o tobě, že mě čas od času vyvedeš z míry a že jen zřídka se shodneme na všech faktech týkajících se našich případů. Ale za tu dobu jsem tě nikdy neviděla tak kompletně shodit některou z mých teorií. A co je nejhorší, nikdy jsi se nesnížil k něčemu tak směšnému jako je to, co jsem slyšela před chvílí. Tak proč teď, Muldere?“

Mulder odvrátil tvář a zaměřil svůj pohled na podlahu mezi svýma nohama. „Já…já nevím,“ řekl váhavě. „Myslím tím, že pořád nesouhlasím s tvou teorií, ale tos asi ani nečekala. Ale opravdu nevím, proč jsem cítil…proč jsem si z toho musel dělat legraci. Řekl bych, že se ve mně něco zlomilo a tys…tys tam prostě byla, abys to schytala.“

Scullyová vzdychla. „Muldere, myslím, že potřebuješ dovolenou.“ Zasmála se čistému zděšení, které se mu objevilo ve tváři. „Ne, vážně, Muldere. Myslím, že jsi příliš ponořený do práce a začíná ti to lézt na mozek…a mně taky, jak dokázala tahle naše malá scénka.“

„Scullyová, víš, že jak nemožný jsem na dovolené.“

„Muldere, s tím, jak pracuješ, by pomohl i jeden den volna.“

„Jeden den naprostého volna a je po mně, Scullyová. Když nebudu mít co dělat, zblázním se z toho.“

„Muldere, Muldere, občas si vážně myslím, že jsi ztracený případ.“ Potřásla hlavou a zamyslela se než znovu promluvila. „A co takhle: Oba si vezmeme pár dní volna a něco naplánujeme. Všechno zařídím. Jediné, co budeš muset udělat, je souhlasit s tím a slíbit, že nebudeš pracovat.“

„Dovolená? S tebou?“

„Ano, Muldere, se mnou. Nemusíš to říkat tak odpudivě. Přátelé spolu přece jezdí na dovolenou.“

Mulder už zase vypadal provinile. „Promiň, Scullyová. Vypadá to, že si dnes večer vážně nevidím do pusy.“

Scullyová se pousmála. „Buď rád, že jsem ti ji definitivně nezavřela.“

Zavřel oči a znovu tiše zasténal. „Jsem za to vděčný, věř mi.“ Když otevřel oči, ostýchavě na ni kouknul. „Takže jsi mi odpustila?“

Chvíli ho pozorovala s perverzním potěšením, které jí poskytovalo nepohodlí zračící se mu ve tváři. A pak se rozhodla ho už netrápit. „Odpustila jsem ti, Muldere.“ S varovně zvednutou dlaní pokračovala. „Tentokrát, Muldere. Jen tentokrát. Jestli se to stane znovu…“

„Nestane.“

Scullyová se pousmála, sladce a přesto trochu smutně. „Vážně mi to můžeš slíbit? Protože já tě znám. A možná líp, než se znáš ty sám. A není lehké ti věřit.“

Mulderův hlas byl téměř neslyšný, jeho oči přilepené na ní. Zeptal se. „Chceš věřit, Scullyová?“

Dlouhou dobu jen seděli a pozorně studovali každičký detail tváře toho druhého.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 3.12.2008 v 18:20 v kategorii Povídky.