Kult X

autorka Donna | překlad luca | rating NC-17 | kateg. MSR, A, alternate | povídka ke stažení

1. část

Do vstupních dveří na pohotovosti vešel statný, holohlavý muž, na první pohled rozený vůdce, a před sebou tlačil invalidní vozíček, který očividně našel kdesi u vchodu. Seděl na něm mladší, hubenější muž s tmavými kaštanovými vlasy. Hleděl nepřítomně před sebe.

Jak projížděli kolem ní, muž na křesle se náhle pohnul a chytil ji pevně za ruku. „Muldere,“ zasyčel jeho doprovod, „pusťte ji.“

„Ne, to je v pořádku. Vezměte ho sem“ ukázala drobná krátkovlasá rusovláska v civilním oblečení do prázdného boxu napravo.

„Omlouvám se, slečno…“

„Scullyová. Jsem doktorka Dana Scullyová. Pomůžete mi s ním na vyšetřovací stůl?“

Starší muž překvapeně zamrkal. Je to doktorka? „Walter Skinner“ představil se, zatímco postavil pacienta na nohy a usadil ho na stůl. Nebylo to nijak jednoduché vzhledem k tomu, že se mladý muž stále křečovitě držel doktorky Scullyové.

„Můžete mi říct, co se mu stalo?“ začala se zevrubnou prohlídkou. „Utrpěl nějaké zranění?“

„Fyzicky ne. Je to zvláštní agent FBI Fox Mulder. Já jsem zástupce ředitele Walter Skinner.“ Dana vzhlédla. Zástupce ředitele? Skinner vytáhl odznak. Pokývala hlavou. „Byli jsme v mé kanceláři na poradě. Všiml jsem si, že je podivně zamlklý, ale potom, co všichni odešli, on… Pak jsem si uvědomil, že vůbec nevnímá.“

Přikývla a změřila tlak. „Jeho vitální funkce jsou dobré“ pokračovala v prohlídce.

Skinner se ohlédl, když se náhle rozhrnul závěs. „Ach, doktorko Scullyová, omlouvám se. Myslela jsem, že jste už odešla.“

„Byla jsem na odchodu. Jen ještě kontroluju známého.“

„Potřebujete…“

„Díky, Angie. Zvládnu to.“

Angie přikývla a odešla. Dana se otočila k pacientovi. „Pane Skinnere, po fyzické stránce nevidím žádný problém. Zavolám dolů na psychi…“

„Ne. Prosím vás, ještě ne. Já… Jestli se to provalí, tak jeho kariéra… Říkáte, že mu nehrozí nebezpečí?“ ptal se Skinner.

„To jsem neřekla. Na co myslíte?“ zvedla lehce obočí.

Skinner se začervenal. „No, vezmu ho k sobě domů. Třeba se jen potřebuje vyspat.“

„Tím si nejsem jistá…“ protestovala Dana.

„Já vím. Ale on si potřebuje odpočinout a … a přestat myslet na případ, co právě dokončil. Nejspíš jsem ho sem vůbec neměl brát.“

„Jaký případ? Nebo je to tajné?“

Skinner se opět zahleděl na Muldera. „Tenhle muž dopadl Dwighta Glenwooda“ pronesl tiše a Dana si pomyslela, že v tónu jeho hlasu na moment zaznamenala záchvěv neskonalé úcty. Než stačila odpovědět, Mulderova ruka ji sevřela pevněji.

„Foxi?“

„Oslovujte ho Muldere, to má raději“ poradil jí Skinner.

Přikývla. „Muldere, nebojte se. Já nikam nejdu. Jsem doktorka Scullyová. Budete v pořádku, Muldere. Jsem tady s vámi“ sklonila se k němu blíž, aby jí rozuměl. Měl tak hezké tmavé oči. Uhladila mu pramen vlasů z čela a jeho stisk lehce povolil. Usmála se na něj.

„Doktorko Scullyová, děkuju. Odvezu ho k sobě. Pohlídám ho a…“

„Pojedu s vámi“ vyhrkla ze sebe a pak ulehčeně vydechla, jak ta slova vypustila z úst.

„Prosím?“

„Mám po službě. A kromě toho…,“ mrkla na své stále uvězněné zápěstí, „zdá se, že jsem s jeho případem nějak spojená“ věnovala Skinnerovi kajícný úsměv.

Skinnerův náhled na drobnou ženu s nezkrotnými rusými kudrnami se změnil. „O to vás nemůžu…“

„To nemusíte, půjdu dobrovolně.“

„Co vaše rodina? Nebudou mít…“ Byl to jen částečný protest. Skinner už pochopil, že se mu její pomoc může hodit.

„Jestli myslíte mé rodiče, tak doma už nějaký čas nebydlím. A jiné závazky nemám.“ Obrátila svou pozornost zpět k pacientovi. „Muldere, zavezeme vás do domu pana Skinnera. Souhlasíte?“ Stisk jeho prstů na její ruce okamžitě zesílil. „Já pojedu s vámi“ ujistila ho. „Nemějte starost, neopustím vás.“

Jeho oči bezděčně zamrkaly, jako by ji konečně přímo slyšel. Scullyová pokynula Skinnerovi a usadili pacienta zpět do křesla. „Parkuju hned před vchodem.“ Skinner zatlačil do vozíku a Dana šla při něm a pravou rukou zakrývala Mulderovy prsty na svém levém zápěstí.

Mulder vypadal poněkud přítomněji, dokonce se sám přesunul na zadní sedadlo automobilu. „Myslím, že si radši sednu k němu“ pousmála se Dana, stále chycená v jeho sevření. Skinner vrátil vozík na místo a vklouzl za volant. Dana zatím na Muldera tiše promlouvala, a ačkoliv jí nedokázal odpovědět, Skinnerovi bylo lépe za něj.

Když dorazili ke Skinnerovu domu, Mulder šel sice velmi pomalu, ale po svých. „Na gauč?“ hodila Dana hlavou, jak vstoupili do bytu.

„Odvedeme ho do ložnice pro hosty. Tam bude mít klid.“

Dana přikývla. Společnými silami ho usadili na postel. „Uděláme vám pohodlí“ pronesla k němu Dana tiše, zatímco mu rozvazovala kravatu a odepínala pouzdro se zbraní, které Skinner položil na blízký stolek. Pak ho položili a sundali mu boty. „Pane Skinnere…“

„Jsem Walter, prosím.“

Věnovala mu lehký úsměv. „Waltře, můžete donést sklenici vody a moji tašku? Položila jsem ji ke gauči.“ Skinner přikývl a vydal se do kuchyně. Dana si sedla na okraj Mulderovy postele. „Jsem pořád tady, Muldere. Uvolněte se.“ Dovolil svým očním víčkům, aby mu klesly, ale hned je zase otevřel, když se Skinner vrátil zpět. Vzala si od něj tašku. Sklenici s vodou položila na noční stolek. „Muldere, chci, abyste tohle spolknul“ podávala mu dvě malé bílé pilulky. „Nejspíš vás neuspí, ale pomohou vám si odpočinout.“ Po malém zaváhání si je Mulder vzal a vstrčil do úst. Scullyová spokojeně přikývla a podala mu vodu. Položil se zpátky na polštář a ona mu rukou přejela po obočí. „Tak a teď chci, abyste zavřel oči a spal. Budu pořád tady. Možná ve vedlejším pokoji, až usnete, ale z tohoto bytu neodejdu. Rozumíte mi?“

Podíval se jí do očí. Legrační, pomyslela si. V nemocnici se jí zdálo, že má oči tmavě hnědé. Teď byly mnohem světlejší, s nádechem do zelena. Vypadalo to, že jí uvěřil, stiskl víčka k sobě a konečně ji pustil ze sevření.

Slyšela, jak Skinner odchází z pokoje, ale neohlédla se. Brzy ji pacientovo pravidelné oddechování ujistilo, že usnul. Ruce měl klidně položené podél těla. Nespěchala, ale po pár minutách opatrně vstala, a když se ani nepohnul, odešla za Skinnerem a dveře nechala pootevřené.

Následovala vůni čerstvé kávy a našla Skinnera sedícího u kuchyňského stolu se šálkem černé tekutiny před sebou, jak zírá do prázdna. „Spí“ pronesla tiše.

„Díky. Dáte si kafe? Nebo chcete čaj?“ začal se pomalu zvedat.

„Kafe bude fajn, ale nejprve si musím odskočit.“

Když se vrátila, čekal na ni druhý kouřící šálek. Sedla si na volnou židli a přes hrnek pohlédla na unaveného muže. „Co kdybyste mě trochu zasvětil do celé té události?“ přisunula se k němu blíž. Sledovala, jak si povzdechl a napil se. Otevřela malý kalíšek smetany, který zřejmě připravil jen pro ni, a nalila si bílou tekutinu do kávy. „Opravdu chytil Dwighta Glenwooda?“

„Vy o tom případu něco víte?“

„Celá národ to sledoval, Waltře. Únosy těch malých holčiček… Četla jsem, co jim udělal. A můžu si jen představit, co v novinách raději nenapsali.“

„To nedělejte“ odvětil Skinner. Pak na ni pohlédl zpříma. „Mulder je sestavovatel profilů. Víte, co to je?“ Dana přikývla. „Je dobrý. Je tak dobrý, až je to… strašidelné.“ Nezaregistrovala lehký úsměv, který Skinnerovi přejel po tváři. „Je to nehezká práce, velice těžká. Lidé, co ji dělají, se musejí dostat do hlavy kdejakého uchyláka. A ti opravdu dobří se jimi téměř stávají“ hodil hlavou k ložnici. „A on je ten nejlepší, jakého jsem zatím poznal.“

„Takže ho to také nejvíc vyčerpává“ prohodila tiše.

„Jo.“ Po pár minutách ticha se Skinner znovu napil. „A pokud se jedná o děti, takové nevinné malé holčičky…“

„To zraňuje dvojnásob.“

„Stále se snažíte; chráníte možné další oběti, ke kterým se ještě nedostal. Je to vaše práce, ale ano… Takovéhle případy vás ničí.“

Tentokrát se k ložnici ohlédla ona. „Co bude teď?“

„Dostane pár dní volna. Tentokrát ho prostě neodmítne. Budu se snažit ho uchránit od dalšího podobného případu, pokud ovšem nebude jeho přítomnost jedinou nadějí.“

„Scullyová!“

Trhla sebou a rozlila kávu po stole. „Nelamte si s tím hlavu, běžte k němu“ vyskočil Skinner na nohy, ale Dana už dávno běžela k ložnici.

„Jsem tady, Muldere. Slíbila jsem, že vás neopustím, a dodržela jsem to. Uklidněte se.“ Popadla ho za ruku a znovu mu uhladila zpocený pramen vlasů z čela. Přitiskla mu dlaň na hruď, aby ho ukonejšila a zároveň zjistila tep. Srdce se s její přítomností pomalu vracelo do normálního rytmu. „Můžete se posadit? Muldere? Musíte se napít.“

Udělal, co chtěla, opět zcela nemluvný. Skinner vešel do dveří. „Potřebujete něco, Dano?“

„Ne, bude to v pohodě“ snažila se omezit Mulderovo rozrušení na minimum. Když opět zůstali sami, všimla si, že jí palcem hladí hřbet ruky. Usmála se. „Jmenuji se Dana.“

„Scullyová se mi líbí víc“ prohlásil a díval se na ni s neurčitostí a… náznakem studu.

Dana se znovu usmála. „Tak to nám sedí, když já vám říkám Muldere.“ Vypadalo to, že si oddechl. „Chcete si popovídat?“ zeptala se tiše.

„Ne. Musíte…,“ polkl, „musíte odejít?“

„Ne, teda zatím ne. Měl byste něco sníst. Vsadím se, že Walter něco rád objedná.“

„Walter? Říkáte mu Waltře?“

„Měla bych mu říkat Skinnere, aby zapadl do klubu?“

Poprvé na jeho tváři uviděla letmý úsměv. „Ne, Walter je fajn.“ Opřel se o čelo postele a ona mu natřásla polštář. Rozhlédl se kolem. „To je Walterův byt?“

„Ano. Vy jste tady ještě nebyl?“

Zavrtěl hlavou. „Složil jsem se, co?“

„Byl jste vyčerpaný.“ Významně na ni pohlédl. „O.k., hodně vyčerpaný. Ale už vypadáte lépe.“ Na to neodpověděl, jen ji pozoroval. „Muldere, můžu se vás na něco zeptat?“ Cítila, jak jí opět pevně sevřel zápěstí, ale přikývl. „Proč jste mě předtím popadl za ruku?“ Poděšeně zamrkal, tuhle otázku nečekal. Spíše něco jako Psychické potíže už máte dlouho? nebo Jak často upadáte do stavu katatonie? „Muldere?“

„Já… já nevím. Já… připadalo mi to… správné.“ Vlastně to neuměl vysvětlit.

Dana vypadala překvapeně, ale více na něj nenaléhala. Ošil se. „No,“ stiskla mu ruku, „myslíte, že byste mohl něco sníst? Je skoro osm.“

„Musíte už domů?“ zeptal se rychle.

„Ne, žiju sama, ani kočka na mě nečeká.“

Vypadal, že ho tahle odpověď potěšila. „Jestli si dáte se mnou, tak ano.“

„Kdy jste jedl naposledy?“

„Já… Nepamatuju se.“

„Měla bych vám zkontrolovat hladinu cukru v krvi“ zamumlala si pro sebe a vstala z postele. Povzbudivě mu sevřela dlaň a pak ji položila na lůžko. „Podívám se, jestli má Walter nějaký džus, a najdu něco k jídlu. Muldere,“ oslovila ho, když viděla, jak se opět stahuje do sebe, „neodejdu, aniž bych vám to včas řekla. Jen jdu připravit nějakou večeři.“

Přikývl, ale nepromluvil. Cítil, jak se mu hrdlo i hruď stahují. Sledoval ji, jak odchází z pokoje, ale donutil se ji nevolat zpátky.

Když se vrátila s džusem, následoval ji Skinner. „Vypadáte líp“ přejel Muldera pohledem nadřízený.

Mulder přikývl. „Díky, že jste mě vzal sem.“

„To není problém. Objednal jsem nějakou čínu. Polévku a něco lehkého.“

„Díky. Pak už vás nebudu obtěžovat.“

Skinner se zašklebil. „Neobtěžujete mě. Dana a já si stejně myslíme, že byste měl zůstat do rána.“

„Zůstat?“

„Je to hostinský pokoj, Muldere. Nijak mi nepřekážíte.“

„Bude to tak nejlepší, Muldere. Opravdu byste neměl dnes v noci být sám“ přitakala Dana, když se usadila proti němu na posteli.

Bedlivě si prohlédl její tvář, než přikývl. „Děkuju.“

Dana se pousmála. „Tak se jděte opláchnout. Jídlo tady bude za chvilku.“ Vstala a podala mu ruku. Přijal ji a zkoušel svou rovnováhu. Pak se váhavě vydal k místnosti, na kterou mu Skinner ukázal.

„Dělám si o něj starosti“ pronesl Skinner zasmušile. „Tohle se nestalo poprvé, jen to předtím nebylo tak… vážné.“

„Proč nedělá něco jiného?“

„Protože je nejlepší“ povzdechl si Skinner. „Jdu připravit talíře.“

Mulder usedl ke stolu, právě když přivezli objednanou potravu. Snědl polévku, ale představa, že Dana brzy odejde, mu vzala zbytek chuti k jídlu. Skinner odmítl jejich pomoc při mytí nádobí a vykázal je do obývacího pokoje. „Díky, že jste zůstala tak dlouho“ pronesl Mulder se sklopenou hlavou.

„Já bych měla poděkovat vám. Večeřela jsem se dvěma atraktivními muži, místo abych byla sama ve svém bytě“ poklepala na koženou látku na gauči.

„Vy opravdu nikoho nemáte?“

„Ne. Obvykle padnu do postele a po dvacetičtyřhodinové službě stačím přečíst sotva pár stran knihy nebo časopisu.“

„A já vás tady zdržuju.“

„Přestaňte se cítit provinile, Muldere. Nemusela jsem tady zůstat, chtěla jsem. Myslím, že byste měl jít zpátky do postele. Potřebujete si odpočinout. Případ je uzavřený a váš přítel Walter…“

„Přítel? Jasně“ odvrátil Mulder zrak.

„Muldere? Děje se něco?“

„Ne. Bylo to od Skinnera moc milé, že se o mě… postaral.“

Dana to nechápala; možná si ti dva nebyli tak blízcí, jak si myslela. „Tak pojďte. Až usnete, pojedu domů.“

Okamžitě ztuhnul, ale nedal na sobě nic znát. „Jo, máte pravdu. Měla byste jet.“ Vstal z gauče a vydal se k pokoji, kde měl rozestláno.

Skinner přišel z pokoje a rozhlédl se. „Šel si lehnout“ vysvětlila mu Dana.

„Fajn. Zavolám vám taxík.“

„Ještě ne. Počkám, až usne. Fyzicky je v pořádku, ale něco se mi nezdá.“

Skinner hodil hlavou k ložnici. „Je to už velký kluk. Nejste za něj odpovědná.“

„Já vím, ale… to je jedno. Vy dva jste mě zachránili od osamělého večera a pročítání nezáživných medicínských časopisů.“

Skinner na ni chvilku nechápavě zíral a pak se vydal k baru. „Dáte si drink? Brandy?“

„Ne, díky. Ale poslužte si.“ Skinner si nalil sklenku a usadil se v křesle. „Jste taky unavený, Waltře. Jděte si lehnout. Ven trefím sama.“

„Můžete tady zůstat. Běžte do mé ložnice a já zůstanu tady.“

Zavrtěla hlavou. „Ne, děkuju. To není nutné. A mimoto, jestli by měl někdo spát na gauči, tak já. Jsem na to nejlíp stavěná.“

Znovu ji bedlivě pozoroval. Nebylo to však nijak nepříjemné. „Asi vás poslechnu a půjdu spát. Pak jen zabouchněte. Ještě jednou díky.“

„Za nic. Dobrou noc“ vstala a vydala se zkontrolovat Muldera.

Usedla opatrně na okraj postele a pozorovala vytáhlého muže, jak spí. Chtěla mu odhrnout vlasy z čela, ale stáhla ruku zase zpátky, nechtěla ho probudit. Vážně nemělo smysl zůstávat. Bude spát až do rána. Začala se zvedat, ale on se náhle zavrtěl, jako by vycítil, že chce odejít. Otočila se ke dveřím, ve kterých se náhle zjevil Walter.

„Asi bych přece jen neměla odjíždět.“

„Dano, jsem si jistý, že on neočekává, že u něj budete celou noc sedět.“

„Já vím, ale… nedává to smysl, že ne? Chci říct, poznala jsem vás dva kdy? Asi před čtyřmi hodinami? A teď tady sedím a přemýšlím, že tu strávím noc. Taková obvykle nejsem“ usmála se.

„To já vím. Má nabídka stále platí. Ať už se rozhodnete jakkoliv“ otočil se k odchodu.

No, nebyla ještě úplně přesvědčená, ale nedokázala se přinutit odejít. Zatraceně, k muži ležícímu na posteli ji něco neodolatelně přitahovalo.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tato povídka je velmi obsáhlá, zbylý text si můžete přečíst po kliknutí na odkaz níže. Nezapomeňte se poté vrátit a povídku okomentovat.

:: STÁHNOUT KOMPLETNÍ POVÍDKU VE FORMÁTU .DOC ::

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 4.3.2011 v 16:00 v kategorii Povídky.