Kult X

autorka pokeitlikejello | překlad Paní X | rating R  | kategorie MSR | povídka ke stažení

“Scullyová… Scullyová…”

Pomalu se šourala k motelovým dveřím a snažila se urovnat si vlasy. Vzbudilo ji klepání na dveře, ale jak se probouzela ze spánku, poznala jeho hlas.

Scullyová otevřela dveře a střelila svým pohledem po Mulderovi.

„Jsou tři hodiny ráno.“

„Já vím,“ odpověděl a nebylo mu ani trochu líto, že ji vzbudil.

„A mrzne,“ dodala unaveně.

„Sněží,“ řekl.

Zavrtěla hlavou. „Muldere…“

„Je to poprvé, co letos padá sníh,“ řekl jí se zjevným nadšením v hlase.

Scullyová se nezmohla na nic jiného, než že na něj chvíli zírala. „ To myslíš… to myslíš vážně?“

„Podívej.“

Mulder o krok ustoupil a ukázal na parkoviště za sebou. Velikánské sněhové vločky padaly na zem, aby se připojily k deseti centimetrům sněhu, které už tam ležely. Scullyová opět pohlédla na něj.

„Vzbudils mě kvůli sněhu?“

„Správně…“ zamračil se, naštvaný, protože vypadalo, že ji to vůbec nezajímá. „Podívej se na to.“

„Jsi blázen,“ konstatovala Scullyová suše. „Jdu zpátky do postele.“

„Aha, rozumím,“ přikývl Mulder,“ budeš raději spát, než aby ses šla podívat na sníh.“

„Snadno prochladnu,“ zkřížila ruce na prsou.

„Neprochladneš,“ odpověděl.

„Jak to můžeš vědět?“ zeptala se ho se zvednutým obočím.

Mulder se sklonil a vzal trochu sněhu ze země. Oči Scullyové se rozšířily.

„Neopovažuj se.“

Nestihla ale tak rychle zavřít, takže se sněhová koule roztříštila o dveře a několik jejích kousků ji zasáhlo. Slyšela ho, jak se směje, a prudce otevřela dveře dokořán.

„Seš mrtvej.“

Mulder couvnul směrem k parkovišti. Scullyová vklouzla do bot, popadla svůj kabát a vyběhla z motelového pokoje. Její rozzlobená tvář přiměla Muldera k tomu, aby utíkal pryč a schoval se za náklaďák.

Scullyová vytáhla z kapsy kabátu rukavice a navlékla si je. Sněhové vločky na ni padaly a jakmile se dotkly jejích vlasů, roztávaly. Rychle shrábla hrst sněhu a uplácala z ní mírně šišatou kouli.

Mulder ji sledoval, mezitím co se plížil okolo náklaďáku. Natáhl se pro trochu sněhu a vyrobil z něj vlastní střelivo. Vyběhl zpoza náklaďáku a mrštil po ní svou sněhovou koulí. Ona se jí ale vyhnula, hodila po něm svou vlastní a trefila ho přímo do prsou.

Zastavil se, ve tváři směs šoku a potěšení.

„Hezká trefa,“ poznamenal.

„Jo? Chceš ještě?“ A už sahala po dalším sněhu.

Mulder se zaculil a sám si nabral sníh. Dříve než však stačil zformovat vlastní kouli, znovu ho zasáhla. Rozběhl se za ní, ale ve sněhu mu to trochu klouzalo. Scullyová zavýskla a utíkala dolů parkovištěm hledajíc místo, kde by se mohla ukrýt.

Hodil po ní svou sněhovou kouli, ale o pár centimetrů ji minul. Potichu zaklel a zvedl další sníh. Mulder začal dělat další kouli, zatímco ona se sehnula za autem, jež jí posloužilo jako ochrana. Scullyová nabrala sníh, ignorujíc přitom fakt, že její rukavice začínaly být vlhké a studené.

Co chvilku vzhlédla k Mulderovi, aby se ujistila, jak je daleko. Bylo mezi nimi auto, rychle se ohnula, když po ní vystřelil sněhovou kouli. Zakřičel, když ji zase netrefil a oběhl auto. Scullová vykřikla překvapením a snažila se rychle dostat pryč, ale uklouzla.

Mulder ji zachytil, aby nespadla, ale smetl sníh z auta, vedle kterého stáli. Hodil jí ho do obličeje, načež se od něj odtáhla a mrskla po něm sněhovou kouli, kterou měla v ruce.

Svými vlhkými rukavicemi si otírala sníh a utíkala od něj pryč. Smála se.

„Neutečeš mi, Scullyová,“ volal za ní Mulder.

„Máš děsnou mušku, Muldere,“ zakřičela zpátky na něho.“Dostaneš mě, jen když jsem pár kroků od tebe.“

„To není pravda.“ Získával nad ní převahu.

„Je to pravda.“

Scullyová po něm vystřelila kouli, ale on se jí vyhnul. Vítězoslavně se na ni usmál.

„Ty taky nejsi tak skvělá,“ prohlásil.

„To je poprvé, co jsem tě nezasáhla,“ opáčila.

Mulder sebral další sníh, tentokrát chtěl Scullyovou trefit pořádně. Ona se usmála a zvedla sníh pro sebe. Pevně ho splácala a vzhlédla právě ve chvíli, kdy na ni Mulder zamířil. Ze rtů jí unikl výkřik, schovala se zpět a čekala, až vystřelí.

„Trefím tě,“ vyhrožoval jí, jak se pomalu přibližoval.

„Jen do toho,“ vybízela ho, přičemž sama v ruce držela sněhovou kouli.

„Bude to bolet,“ varoval.

„To se vsadím,“ odpověděla mu.

„Budeš litovat, Scullyová.“

„Tys to všechno začal, Muldere.“

Hodil svou kouli a Scullyová hodila svou. Snažila se uhnout, ale byla zasažena do paže. Podívala se na Muldera a uviděla ho s rukou na hlavě.

Scullyová leknutím otevřela pusu, kterou si rychle zakryla rukou, jak se k němu přibližovala.

„Netrefila jsem tě do hlavy, že ne?“ zeptala se.

„Jenom trochu,“ odpověděl.

„Je mi to líto,“ pokračovala Scullyová. „Přestala jsem mířit. Soustředila jsem se jen na to, abych nedostala zásah.“

„Jo, jsem si jistý, že to byla nehoda.“ Spustil ruku podél těla a zadíval se jí hluboce do očí. „Seš hotová, Scullyová.“

Mulder se za ní vrhl, ona se rychle otočila a začala utíkat. Běžel hned kousek za ní, zatímco ona se snažila v tom sněhu neuklouznout. Chytl ji za ruku a trhl s ní, takže jí to ujelo a oba spadli do sněhu.

Bylo to hezky silné žuchnutí, ale Scullyová se smála, což Muldera ujistilo, že jí neublížil. A když mu začala do obličeje strkat sníh, byl si naprosto jistý, že je absolutně v pořádku. Přidržoval jí ruce dole, aby už na něj nemohla dál házet sníh.

Dívala se mu přímo do očí a pořád se smála. Pouliční světlo z parkoviště ji ozařovalo, zatímco sněhové vločky nesměle přistávaly na jejím obličeji, tváře celé zčervenalé zimou. Zhluboka dýchala a čekala na jeho další pohyb, ale on ji pustil.

„A to je všechno?“ řekla a posadila se.

„Chceš, abych ti hodil sníh do obličeje?“ namítl.

„No, seš ve výhodě,“ odvětila.

„Napadlo tě někdy, že nechci trefit sněhovou koulí holku?“ zvedl na ni Mulder obočí. „Že mám strach, abych jí neublížil?“

„Ach, to nemáš.“

Zatímco se Mulder zvedal, Scullyová uplácala kouli. Hodila ji po něm a trefila ho do zadku. Otočil se a podíval se na ni dolů trochu překvapeně. Usmála se na něj.

„Vzbudils mě.“

„Tak teď to doopravdy začne.“

Zdvihl plnou dlaň sněhu a rychle začal dělat kouli. Vyškrabala se na nohy a začala utíkat, ale Mulder ji zasáhl sněhovou koulí do zad. Otočila se a nabrala si sníh.

„Gratuluju, že ses konečně pořádně trefil,“ popíchla ho.

„A to ještě není všechno,“ ujistil ji.

„Už se třesu strachy v pyžamu,“ ubezpečila ho.

Mulder se natáhl pro sníh, když v tom po něm vystřelila. Zasáhla ho z boku a on se okamžitě narovnal. Pustil všechen sníh a rozběhl se k ní. Vypískla smíchy a znovu vyrazila.

„Hej!“

Scullyová se zastavila jako první, když uslyšela hluboký rozzlobený hlas. Mulder si stoupl vedle ní a hledal, odkud ten hlas vychází.

Na prahu motelového pokoje stál chlap jak hora. Byl v pyžamu a nevypadal zrovna šťastně.

„Je noc,“ zařval na ně. „Mohli byste být ksakru zticha?“

„Samozřejmě,“ zavolala na něj Scullyová. „Omlouváme se.“

Chlápek s třísknutím zavřel dveře. Scullyová se otočila a zamířila zpátky ke svému motelovému pokoji. Věděla, že už je po srandě. Mulder ji dohonil.

„Jsme v průšvihu,“ řekl jí potichu.

„Jo, to jsme,“ přikývla a letmo na něj pohlédla. „Je to tvoje vina.“

„To tys pořád ječela,“ odseknul.

Scullyová došla k motelovému pokoji a zkusila kliku. Bylo zamčeno, načež si uvědomila, že její přístupová karta je vevnitř.

„Ach jo.“

Mulder se šklebil. „Zamčeno?“

Scullyová se zamračila. „To není sranda.“

„Myslím, že bych mohl být gentleman a nechat tě u sebe,“ řekl.

„Jo, to jsi teda vážně gentleman,“od­pověděla mu sarkasticky.

Mulder otevřel dveře svého pokoje a nechal ji vstoupit jako první. Rozsvítil světlo a zavřel za sebou dveře. Jeho šaty byly promočené a tak si začal vysvlíkat bundu.

„Hm, Muldere?“ podívala se na něj Scullyová a kousla se do spodního rtu.

„Jo?“ zeptal se.

„Budu potřebovat nějaké oblečení,“ řekla mu.

„Jasně.“ Přikývl. „Vydrž.“

Mulder šel ke kufru a otevřel ho. Svraštil čelo a chvíli se v něm přehraboval, než vytáhl kostkovaný boxerky a světle modré tričko. S úsměvem jí to všechno podal.

„Díky.“

Scullyová se šla převléknout do koupelny a Mulder se vysvlékl v pokoji. Oblékl si dlouhé pyžamové kalhoty a šedé tílko. Ruce i nohy měl studené a vlasy mokré od sněhu. Chtěl se zahřát a přitom si uvědomil, že v pokoji je jenom jediná postel.

Dveře od koupelny se otevřely a Scullyová vyšla ven. Mulder se snažil potlačit pobavený úsměv, když ji uviděl ve svém oblečení.

„Zmlkni.“ Vrhla k němu krátký nazlobený pohled, který se ale v zápětí vytratil. „Nechala jsem svoje šaty ve vaně, protože byly úplně mokrý.“

„To je dobrej nápad.“

Mulder zvedl svoje mokré svršky a odnesl je do koupelny. Scullyová se zachvěla a podívala se na postel. Došlo jí, že ji budou muset sdílet spolu, ale byla jí taková zima, že jí to v tu chvíli bylo jedno.

Scullyová vlezla do postele a schoulila se na své straně postele. Mulder vyšel z koupelny a šel k druhé straně postele. Vzhlédla k němu.

„Nebude ti vadit, když se přidám?“ zeptal se.

„Ne,“ odpověděla. „Předpokládám, že je ti taková zima jako mně.“

Mulder odhrnul přikrývky a vlezl vedle Scullyové. Popotáhl pokrývku výš a rychle se přisunul blíž ke Scullyové.

„Co to děláš?“ zeptala se mírně ve střehu.

„Pojď sem,“ odvětil.“ Nejdůležitější je tělesné teplo, Scullyová.“

„Kdybych to nevěděla, tak bych si myslela, že se mě snažíš svést,“ odpověděla.

„A kdybych to já nevěděl, tak bych řekl, že ty se mě snažíš svést,“ řekl jí na oplátku Mulder. „Ale no tak.. Kdo zapomíná klíč, když odchází z pokoje?“

Trochu nazlobeně se něj podívala, ale stejně se k němu přisunula blíž. Přitáhl si ji k sobě a ona mu spočinula na prsou.

„Páni, ty jsi ale studená,“ neodpustil si poznámku.

„Jo,“ přitakala.

Mulder třel svýma rukama její paže a záda snažíc se ji co nejrychleji zahřát. Tiše si povzdechla a zavřela oči. Opřel se bradou o její hlavu, její vlasy byly pod ním vlhké. Ztěžka polknul.

„Scullyová?“

“Hm?”

„Nic se nestalo.“

„Dobrá,“ zašeptala unaveně.

„Půjdu zhasnout světlo,“ řekl. „Hned jsem zpátky.“

Odtáhl se od ní a ona rozmrzele pokrčila obočím nad tou nenadálou zimou, jež pocítila, když u ní nebyl. Byl pryč jen malý moment, než se vrátil zpět a znovu si ji přitáhl k sobě. Scullyová se k němu schoulila a zachvěla se.

Mulder jí odhrnul vlhké vlasy z obličeje. Sklonil se k ní a vtiskl jí něžný polibek vedle úst. Pak si opět lehl na polštář.

„Za co to bylo?“ zeptala se.

„Poděkování,“ odpověděl. „Že jsi šla ven se mnou.“

„No, fajn…“ Zhluboka se nadechla. „Bylo by to dost patetický, kdyby sis hrál sám.“

„To by bylo,“ souhlasil a zlehka se usmál. „Dobrou noc Scullyová.“

„Dobrou, Muldere.“

Usnula brzy po tom, co jejich konverzace skončila, on ale zůstal vzhůru, dokud její dech nebyl klidný a pravidelný a její tělo teplejší. Ještě jednou ji políbil, zlehka na čelo, a teprve potom zavřel i on oči a usnul.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 15.12.2010 v 18:00 v kategorii Povídky.