Kult X

autorka Spookyteacher | překlad luca | rating PG | kategorie V, A, MSR | povídka ke stažení

Mulderův byt, 21:25

Otevřená okna prozrazovala, že se setmělo už před hezkou chvílí. Rybičky, kromě Molly, plavaly tiše v akváriu jako vždy. Na stole seděl monitor počítače, ovšem bez harddisku, který zmizel chvíli potom, co byl unesen jeho majitel.

Fox Mulder seděl na gauči v brýlích a četl si poslední vydání Magické střely. Musel si připomenout nejnovější konspirační teorie, jak je s nejlepší snahou sepsali Osamělí střelci. Vzhlédl, když uslyšel cvaknutí. Sundal si brýle a zahleděl se na světlo vycházející z kuchyně. Jeho tvář byla naplněna směsicí bolesti a nekonečné touhy.

Dana Scullyová vložila do myčky poslední kus nádobí a zavřela dvířka. Jak se postavila, prohnula se v zádech. Stoupající váha jí dávala zabrat čím dál víc. Začínala poslední trimestr těhotenství a její záda se protestně ozývala hlasitěji a hlasitěji. Podívala se na hodinky a zhluboka se nadechla. Byl to dlouhý den, ale takový, o kterém by si nikdy nepomyslela, že nastane. Usmála se, když si ho připomněla.

Ráno testy ukázaly, že je Mulder naprosto zdravý. Mozková nemoc, kterou trpěl před únosem, byla minulostí. Prosil, aby ho pustili domů. Když ho Scullyová odvezla z nemocnice, užili si společně pozdní večeři. Řekl, že chce nějakou čínu. Mohla by ji připravit sama, ale nakonec se rozhodli, že si ji nechají donést. Během jídla mluvili o paní Scullyové, Skinnerovi, Střelcích a o tom, co se stalo ve světě. Byl tak už dokonale obeznámen s prezidentským kongresem, zkázou stanice Mir a ekonomickými potížemi.

Ale vůbec neprobírali Akta X, jeho únos nebo její těhotenství. Mulder ji prosil o trochu času. Řekl, že si to musí všechno přebrat. Ona věděla, co tím myslí. Nedokázal ani vyslovit slovo dítě. Vlastně prohrála bitvu o úklid po večeři tím, že mu řekla, že by jí mohl trochu splatit to půlroční potěšení z kotníků nateklých do velikosti vodního melounu. Okamžitě ztichl a rozmrzele odešel od stolu. Scullyová věděla, že to nebude lehké, ale rozesmutnilo ji, že byl absolutně apatický. Jako by snad to maličké ani nebylo jeho.

Vešla do obývacího pokoje a usmála se, když našla Muldera spícího na gauči. Chvíli se na něj jen tak dívala. Vypadal tak spokojeně a mírumilovně, jako by se ty hrůzy uplynulých šesti měsíců nikdy nestaly. Neunesli ho a netýrali. Dlouhé pátrání po něm nebylo nikdy vedeno. Nezemřel. Nemusela se dívat, jak ho v rakvi spouštějí do studeného hrobu.

Kopanec do boku ji vrátil zpět do reality. Všechno se to stalo, jakkoli to znělo nepravděpodobně. Pohyb dítěte uvnitř jí připomněl, že to nebyl sen. Byla těhotná. A Mulder zemřel. Ale pak se vrátil.

A ona ho už nikdy nenechá odejít.

Přešla ke gauči a opatrně se usadila vedle něj. Přitulila se k němu a položila mu ruku přes hrudník. Poté, co naposledy pohlédla do jeho klidného obličeje, zavřela oči. Jenže sotva začala usínat, Mulderovo tělo se vzepjalo. Okamžitě na něj pohlédla. Jeho tvář byla zkroucená bolestí, jak sebou opět škubnul. Poznala, že ho sužuje noční můra a snažila se ho utišit.

„Šššš…“ uhlazovala mu vlasy z čela. Vytřeštil na ni oči a prudce se posadil. Vypadal vyděšeně. „To je v pořádku“ pokračovala Scullyová a hladila ho po paži. „Byl to jen zlý sen. Jsi doma.“

Mulder se rozhlédl kolem sebe a jeho tváří projela vlna úlevy. Opřel se znovu do opěradla gauče a zakryl si obličej rukama. Scullyová ho chtěla obejmout. Vydržel tak asi vteřinu a pak se odtáhl. Chladný výraz v jeho tváři ji děsil. Vstal a popošel pár kroků pryč.

„Muldere“ oslovila ho ve snaze přivést ho zpátky.

Zastavil se zády k ní a nervózně přešlápl z nohy na nohu. Byl plný nečekané energie nevěděl si s ní rady. Pohlédl doleva a popadl basketbalový míč. Několikrát s ním uhodil o zem.

Scullyová ho chvíli pozorovala, ale pak si uvědomila, kolik je hodin. „Muldere, je skoro deset. Chceš naštvat sousedy?“

Mulder neochotně přestal a prohodil přes rameno: „No, aspoň budou vědět, že jsem zase doma.“ Scullyová se usmála a zavrtěla se na gauči ve snaze najít pohodlnější polohu. „Hádám, že se poslední dobou cítíš… trošku neohrabaně“ všiml si. Tázavě k němu vzhlédla. „Myslím, když nosíš to…“ upřesnil.

Přikývla. „Je to trochu nepohodlné, ale nemá to na ranní nevolnost. Ta byla příšerná. A já jsem to ze začátku nikomu neřekla, jen Skinnerovi, tak jsem to musela skrývat. Myslím, že si všichni mysleli, že mám tříměsíční žaludeční neurózu. Ale teď už to není tak zlé. Aspoň to malé konečně v sobě cítím. Je to trošku divný pocit, ale zároveň úžasný. Máma mi říkala, že jsem byla taky tak neklidná jako…“ Odmlčela se, když si všimla, že Mulder odešel z pokoje do chodby. Nedokázal ani poslouchat, jak o těhotenství vypráví. „Muldere, co se děje?“ Stál pořád zády k ní, jak se zaklesl rukama o rám dveří a mírně se prověsil. Neodpovídal. „Muldere, já si o tom potřebuju promluvit. O sobě. O Aktech X. O našem děťátku. Můžeme to konečně probrat?“

Mulder se pustil dveří a pomalu se k ní otočil čelem. Stále trpělivě čekala na odpověď. „Potřebuju se vyspat, Scullyová. Myslím, že se mé tělo pořád uzdravuje.“

„To ano“ souhlasila a snažila se nedat najevo, jak je zklamaná ze změny tématu hovoru.

Podíval se jí do očí. „Takže… jdu do postele.“

Scullyová se snažila vyčíst, cože to vlastně chce. „O.k. Uvidíme se ráno.“ Zvedla se namáhavě z gauče a zamířila k židli, přes kterou visel její kabát. „Přinesu něco k snídani.“

„Ne.“ Zastavila se a zmateně se na něj podívala. „Zůstaň, prosím.“ Jeho hlas byl tichý, sotva slyšitelný.

Zírala na něj a snažila se pochopit jeho pocity. Bál se být sám. „Dobře, já nakonec teď usnu kdekoliv. Kolikrát se vzbudím ráno na gauči.“

Mulder se usmál. „Scullyová, myslím, že je ložnice dost velká pro nás oba“ hodil hlavou směrem k pootevřeným dveřím. Smál se na ni. Byl to první usměvavý pohled, který jí věnoval od doby, co se jí vrátil. Vděčně mu ho oplatila.

Do ložnice kráčeli bez jediného doteku.

Scullyová si sedla na postel a zase vstala, když si uvědomila, že nemá v čem spát. Všechny noční košilky, které tady měla, když se spolu vášnivě milovávali téměř každou noc, už dávno odnesla domů.

„Hej, Scullyová…“ Otočila se a spatřila Muldera stojícího u prádelníku. „Proč si nezkusíš, jak ti padne tohle oxfordské tričko?“ hodil po ní kus šedivého oděvu.

„Doufejme, že padne, protože tomuhle břichu začíná být skoro všechno těsné“ konstatovala Scullyová a vystrčila bříško ještě víc do prostoru.

Mulder přestal prohledávat zásuvku a usmál se nad její trefnou poznámkou. Ona mu úsměv opětovala, než zamířila do koupelny, aby se převlékla. Tričko ji trošku v pase pnulo, ale aspoň bylo dost dlouhé, aby jí poskytlo soukromí. I když Mulder viděl její nahý zadek mockrát, dnes po tom netoužila. Otevřela dveře a srazila se s ním na prahu. „Jsem na řadě“ protáhl se kolem ní.

Složila své věci na židli u postele a schoulila se pod přikrývku. Jak hledala na polštáři tu správnou polohu, vzpomněla si na všechny ty noci, které tady strávila, zatímco byl Mulder pryč. Přitiskla si polštář k nosu a zjistila, že už nevoní jako on.

Dveře od koupelny se otevřely a otec jejího dítěte přešel k opačné straně postele. Vklouzl pod deku s blaženým povzdechnutím. „Není nad domov“ zamumlal. Scullyová souhlasně zamručela.

Divoce zakopal nohama. Scullyová se posadila a starostlivě ho pozorovala. Konečně se uklidnil, jak jeho nohy vyklouzly zpod pokrývky. Otočil se na záda a všiml si, že ho pozoruje.

„Jsi volný, Muldere“ řekla mu, než zabořila hlavu zpátky do polštáře.

Jeho tvář se uvolnila a také ulehl. Sevřel polštář v ruce a užíval si tu měkkost vlastní postele. Zhluboka se nadechl a stočil zrak směrem ke Scullyové. Ležela na zádech se zavřenýma očima, rusé vlasy rozprostřené kolem hlavy. Jasně viděl její vzedmuté břicho pod přikrývkou. Zatímco ji pozoroval, pohladila si rukou jeho pravou stranu.

„Kope?“ zeptal se.

Otevřela oči a podívala se na něj. „Vždycky, když se snažím usnout.“ Mulder se pousmál. „Chceš si sáhnout?“ natáhla se pro jeho ruku.

Úsměv mu zmrzl a polekaně sebou trhnul. Scullyová stáhla svou paži zpátky k tělu a odvrátila od něj zrak. Mulder viděl tu bolest v její tváři. „Omlouvám se, Scullyová. Já… já se s tím… prostě nedokážu… vypořádat. Ještě ne. Promluvíme si o tom. Ale teď nemůžu. Dej mi čas, prosím tě.“ Scullyová přikývla, ale nepodívala se na něj. Poznal, že ji jeho odmítání pořád trápí. Vztáhl k ní ruku a propletl své prsty s jejími. To ji přinutilo se na něj opět podívat. „Dej mi jen čas, abych si na to zvykl, ano?“ snažil se ji ukonejšit.

„Mám sotva dva měsíce než…“

„Já vím“ přerušil ji. „Budu připravený.“

Pak pustil její ruku a přetočil ji na bok, aby mohl vklouznout za její záda. Paží jí objal ramena. Scullyová se však neuvolnila. Všimla si, jak se úzkostlivě vyhýbá jakémukoli kontaktu s jejím břichem. V očích ji začaly pálit slzy.

Mulder ji políbil na tvář. „Dobrou noc, Scullyová.“ Zavřel oči.

Ona mu políbila ruku. Přitiskla se k němu blíž a pevně semkla oční víčka dříve, než se stačila rozplakat.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 20.10.2009 v 13:00 v kategorii Povídky.