Kult X

autorka Lydia Bower | překlad luca | rating NC-17 | kategorie V, A, MSR | spoiler Kitsunegari | povídka ke stažení

Vklouzl k ní do bytu uprostřed noci a bez zaváhání se vydal k ložnici, kde už hluboce spala. Byla to záře právě škrtnuté zápalky a štiplavý zápach síry, které ji probudily ze sna. Natáhla se pro zbraň na nočním stolku, ale on jí sevřel zápěstí do kleští. „To jsem já, Scullyová.“ Hlas měl podivně zhrublý a oči smutné a tmavé v mihotavém plamínku rozžehnuté svíčky.

Ona úlevně vydechla, posadila se a odhrnula si zcuchané prameny vlasů z tváře. „Muldere, co tady děláš? Co se děje?“

„Ššš“ zamumlal a jemně jí přitiskl dva prsty přes ústa. „Nepřišel jsem si povídat. Dnes v noci to bude tak, jak chci já.“

Jeho dotek ji umlčel; jeho naléhavost a její přijetí způsobovalo náhlé toužebné zachvění v jejím těle. Po době, která se zdála nekonečnou, odtáhl svou ruku z její tváře a usedl na pelest. Tiše se dívala, jak položil svíčku na noční stolek, a nespouštěla z něho oči, když si svlékal bundu a ledabyle ji odhodil na podlahu.

Otočil se k ní čelem a jednu nohu si složil pod sebe. Přitiskl jí bříška prstů na spánky a posouval je pomalu směrem dolů. Když se jí zaklesl kolem krku, přitáhl ji k sobě blíž. Jeho rty byly hřejivé a měkké, dechem jí hladil kůži, jak pokrýval drobnými polibky každičký její milimetr, než se zaklesl do úst. Jednu ruku jí zapletl do vlasů a druhou začal rozepínat malé knoflíčky na pyžamovém kabátku.

Možná to byla jeho nezlomná sebedůvěra, která jí uhasila slova protestu ještě v hrdle, když ji na okamžik nechal volně nadechnout. Možná to byla nekonečná touha uvnitř ní samé dotýkat se a být dotýkána. Bylo to tak dávno, kdy si povolila prožít nějakou rozkoš. A jim dvěma se toho tolik přihodilo v uplynulých pár měsících. Životní změny navždy poznamenaly příliv a odliv v jejich vztahu. Nic už nemohlo být stejné. Byla připravena smířit se s jeho půlnoční návštěvou a otázky si nechat na později. Teď všechno, na čem záleželo, bylo vzrušení, které jí způsobovaly jeho ruce na jejím těle, jeho ústa naslouchající tiché modlitbě její tváře, krku, linie čelisti.

Když povolil poslední knoflík, opustil ji pouze na tak dlouho, aby si svlékl tričko. Plamínek svíčky se zamihotal a pohladil zlatavou pokožku na jeho hrudi. Jeho paže byly svalnaté, ramena široká a silná. V mžiku se vrátil k jejímu nočnímu úboru a svezl měkkou látku z jejích ramen. „Snažil jsem se, Scullyová“ vysvětloval a v nastalém tichu přerývaně dýchal. „Snažil jsem se zůstat stranou, ale nedokážu to. Už ne.“

„Muldere…“

Jeho prsty ji znovu umlčely. Zavrtěl hlavou, aby jí dal jasně na srozuměnou, že jen on v téhle chvíli může mluvit. Snažila se protestovat, ale vzdala to, jak jeho ruce našly její ňadra. Teplými dlaněmi je dlouho svíral a prsty donutil bradavky ztuhnout do malých špuntů. Ona potěšeně vydechla. „Potřebuji se tě dotknout, Scullyová. Potřebuju cítit, že žiješ.“ Očima se vpil do jejích. Byly hluboké a leskly se touhou. „Prosím tě, neposílej mě pryč; dneska ne.“

Odpověděla mu tím, že se k němu pevně přitiskla. On hlasitě zasténal, jak ho našly její rty. Obtočil kolem ní své paže a položil ji na postel. Ona mu přejížděla dlaněmi přes záda, když se jejich jazyky střetly a přetlačovaly.

Mulder jí sevřel rukama boky. Jeho vzrušení bylo evidentní, tlačilo se do spodní části jejího břicha. Ona se zakroutila a rozevřela své nohy, aby se k ní dostal stehnem blíž. I přes zbývající kusy látky cítil, jak je rozžhavená. Beze studu mu vyšla vstříc. Souhlasně zamručel a posunul její nohu výš, aby mohl více přilnout. Nesrozumitelně cosi šeptal a ona popadla jeho hlavu a nasměrovala mu ústa ke své hrudi, zatímco sebou zamlela, aby mu poskytla lepší přístup.

„Ano, právě takhle“ povzbuzovala ho, jak zachytil její bradavku mezi své rty a pohladil ji špičkou jazyka. Vzrušení ji udeřilo plnou silou, postupovalo směrem k samé podstatě jejího bytí a způsobovalo sametovou vlhkost mezi jejíma nohama.

„Tak je to dobře, hodná holka“ mumlal Mulder.

Rukama jí tančil po těle všude, kam dosáhl, ale vždy jen škádlivě, letmo. Ona se prohnula v zádech a bezmocně se pod ním ošívala. „Prosím.“

„Prosím co?“ Nedokázal skrýt osten pobavení ve svém hlase.

„Dotýkej se mě. Ach, Muldere.“

Popadl ji za zápěstí, nasměroval její drobnou ruku mezi jejich těla a přirazil boky k její dlani, jak ho hladila přes džíny. Jemně mu skousla spodní ret, když svými prsty zkoušel rozžhavenost jejího klína. Přerývaně polkla a její výkřik splynul s jeho, jakmile nahmatal vlhkost prosakující přes pyžamové kalhoty i spodní prádlo. „Bože, Scullyová“ zasténal. „Ty to opravdu chceš, že jo?“

Ta syrová upřímnost jeho úžasu byla jako kopí, které proklálo její srdce. Copak nevěděl, jak moc ho potřebovala – jako vzduch, vodu, potravu? Copak to skrývala tak dovedně, že mu to nedošlo ani po všem, čím si společně prošli? „Ano“ potvrdila. „Ano, chci to. Chci tebe.“

On pohnul rukou vzhůru a pak okamžitě zase dolů, tentokrát pod oblečení a proti její nahé kůži. Vzepjala se svými boky z postele, jak do ní hladce pronikl dvěma prsty. Mulder sklonil hlavu a objel jazykem jednu bradavku, pak druhou. Jeho prsty se mezitím sladily v ohromující souhře, jak se pohybovaly dovnitř a ven.

Vzhlédl k ní se zakalenýma očima a rebelskou loknou čokoládově hnědých vlasů padající do čela. „Řekni mi, Scullyová“ dožadoval se. „Řekni mi, jak se tě mám dotýkat.“

Její mysl zoufale křičela, že to přece musí dávno vědět. Choval se tak od začátku. Jakoby s jistotou znal všechno, co bylo nutné. Co by mu mohla ještě povědět? Co po ní chce? Rozhodla se mu vyhovět. „Dotkni se…,“ zaváhala ochromena vlastním studem, „mého klitorisu… Chci, abys mi hladil klitoris.“

Jeho prsty okamžitě vyklouzly z rozpálené hebkosti a zamířili nahoru k malému hrbolku těsně nad poševním vchodem. Otřel o ní vlhké prsty a jemně s nimi zakroužil. Ona pevně sevřela oční víčka pod intenzitou toho doteku a i přes ně cítila, jak ji Mulder upřeně pozoruje, zatímco ji zkušeně dráždil. „Podívej se na mě.“ Ta slova byla hrubá a jakoby úřednická, spíše rozkaz než prosba.

„Já… Bože, nemůžu.“

„Scullyová, dívej se.“

Donutila se otevřít oči. Týčil se nad ní, tvář zardělou vlastním vzrušením. Jeho oči divoce plály – jako zvířeti v kleci, které se dosud nepoddalo. Zopakoval svou předchozí žádost. „Řekni mi, jak se tě mám dotýkat.“

Ona nešťastně vzdychla a udiveně nadzvedla obočí. „Já nemůžu… ach…“ Jeho prsty se do ní opět zabořily, tentokrát dost hrubě. „Já nevím, co po mně chceš.“

„Pověz mi, o co stojíš.“

Náhle ji nechal být. Ona polekaně zalapala po dechu nad tou ztrátou a touhou, aby se jí ta rozkoš znovu vrátila. Mulder se vzepřel na kolenou, popadl pásek jejích pyžamových kalhot a stáhl jí je i s kalhotkami dolů. Osvobodil její kotníky, oděv odhodil na zem a široce jí roztáhl nohy od sebe. Položil se na břicho, bradou se opřel o chomáček rezavých chloupků v jejím klíně a tázavě se na ni podíval. „Tak co mám udělat, Scullyová?“

Zoufalství v jeho hlase ji šokovalo. Bylo cizí. Všechna ta záhadnost v sobě skrývala více než pouhou stopu čiré odhodlanosti. A pak jí to došlo.

Mulder měl strach.

Z čeho, to nedokázala říct. Z ní? Z této noci? Co dělá nebo chce udělat? Konečně pustila přikrývku svíranou do té doby v pěstích a vzala jeho obličej do dlaní. Podívala se mu upřeně do očí. „Prostě se se mnou miluj. To je všechno.“

Jeho tváří projel záblesk zklamání a stejně rychle byl ten tam. Chtěla se ho na něco zeptat, ale ta slova vyšla jen jako hluboký sten, jak se jí ústy zabořil do klína. Přišlo jí, že ho slyší mumlat: „To nestačí…“, ale jistě to nevěděla. O chvíli později jí to už bylo jedno. Protože, jak by mohla o něčem přemýšlet, dělat cokoliv jiného než cítit, když sál a olizoval její nejcitlivější část? Jak by mohla zůstat racionální, když se jazykem dotýkal toho nejvzrušivějšího svazečku nervů se zručnou precizností?

Jenže jeho rty i jazyk ji opustily příliš brzy, právě když už už balancovala na hraně přinášející slastné uvolnění. Z úst jí ujela jakási frustrovaná kletba, jak popadla jeho hlavu a snažila se ho vrátit zpátky. A on jí opět sevřel zápěstí do kleští a odstrčil ji pryč. Bezmocně se nadzvedla na loktech.

Mulder sklouzl z postele a rychle se zbavil riflí i boxerek. Jeho mužství bylo vztyčené a pulsující, nalité krví jeho života. Klekl si mezi její stehna. Hrubě ji donutil padnout zpět na záda a pak ji popadl za boky, nadzvedl její pánev směrem k sobě a jediným pohybem bez jakéhokoliv slitování pronikl hluboko do ní.

Ona vyjekla bolestí, polekaná jeho nenadálým útokem. Byl velice dobře vybavený a naposledy to zažila už tak dávno. Její vnitřní svaly se pevně svíraly kolem jeho údu a vysílaly do zmateného mozku každičkou jeho rýhu, každé zapumpování krve, každé zachvění, jak se v ní začal pohybovat. Tyto informace byly překládány do nějaké poněkud zmatené změti rozkoše a bolesti. Dívala se na něj s očima široce rozevřenýma a dech se jí měnil na tichounké steny, perfektně sladěné s pohyby jeho boků, jak proti ní narážely.

Stěží ho poznávala. Kapky potu mu stály na čele. Oči měl jako prázdné černé díry, nezkrocené a nahánějící hrůzu, hodící se na obličej zcela zoufalého člověka. Neodvrátil svůj pohled, jak ho studovala, právě to odmítání podívat se jinam nebo utéci do nekonečné temnoty pod zavřenými víčky ho posilovalo. Teplým dechem pravidelně hladil její tvář. Jeho slova, když po chvilce promluvil, byla jen o málo zřetelnější než vrčení v rytmu tance jeho pánve.

„Je tohle… je tohle to, o co stojíš… Scullyová? Je tohle to, co musím… udělat? Když tě budu šoustat dostatečně dlouho… a tvrdě… vrátíš se mi zpátky?“

V její mysli cosi sepnulo, i když tělo prahlo po uvolnění. Nebylo o tom pochyb: její fyzické potřeby převyšovaly všechno ostatní. Balancovala na okraji propasti a bála se, že se rozpadne na milión kousíčků. Její jedinou nadějí na přežití bylo vrhnout se bezhlavě do zapomenutí, které jí Mulderovo neustávající přirážení slibovalo.

Sevřela mu ramena a nehty se mu zaryla do kůže, jak obtočila své nohy kolem jeho boků. Vycházela mu vstříc, příraz za přírazem, zvedajíc svou pánev, aby znásobila tření hrbolku touhy. Oči měla pevně zavřené a hlavou házela po polštáři sem a tam.

Bože, byla tak blízko a bylo to tak příjemné. Ano. Právě takhle. Ještě. Ještě trochu. Byla tak omámená, že si ani neuvědomila, že mluví docela hlasitě, prosby se měnily na čím dál hlasitější výkřiky, jejichž ozvěna plnila místnost.

Mulder se připojil se svým: „No tak, no tak, no tak“, pohánějící ji k vrcholu. Její ruce sjely dolů a ona ho popadla za hýždě a donutila ho naposledy mocně přirazit svou pánví k té její. „Ano“ procedil skrze sevřené zuby. „Dej mi to, Scullyová. Každičký kousek.“

A pak se to stalo. Létala, padala, otevíral se do prázdna, jak ji jeho silné paže objímaly a jak vášnivými polibky pokrýval její ramena, krk, tváře. Sjížděla vlny rozkoše s naprostou odevzdaností a cítila, jak se jejich těla spojují v jeden celek, aby se záhy zase rozdělila.

Věnoval jí pár vteřin klidu, než se opět vybičoval k nelítostnému útoku, tentokrát pro své vlastní uvolnění. Pevně se ho držela, rukama i svým lůnem. Prsty jí jezdily po jeho zpocených zádech a pevném zadku nahoru a dolů v souznění s dlouhými a tvrdými přírazy. Tvář měl zabořenou v ohybu jejího krku a ona pootočila hlavu a povzbudivě mu šeptala do ucha.

Vnikal do ní znovu a znovu s dravou zuřivostí, až měla pocit, že ji roztrhne vejpůl. Už se odhodlávala ho zastavit a donutit ke změně pozice, aby mohla lépe kontrolovat celou situaci, když ucítila, jak jím projíždí vlna nekontrolovatelného třesu, a pochopila, že je jeho cesta u konce. Tucet mělkých a povrchních přírazů zakončil jeho pouť. Z hrdla se mu vydral hluboký sten, jak se do ní naposledy zabořil celou svou délkou, její prsty se mu zapletly do vlasů, když pomalu ustával a uklidňoval se.

Opustil ji příliš rychle, téměř okamžitě se přetočil na záda a pak leželi vedle sebe a sotva se jeden druhého dotýkali. Jejich vyčerpané lapání po dechu naplňovalo jinak ztichlý pokoj zvláštní hudbou.

Scullyová si olízla suché rty a uhladila zpocené vlasy z tváře. Pohlédla na Muldera. Levou ruku měl podloženou pod hlavou, pravou šikmo přes hrudník. Široce rozevřenýma očima zíral upřeně na strop. „Nechceš mi říct, o čem tohle všechno bylo?“ zeptala se ho tiše. Jeho jedinou odpovědí bylo letmé pootočení hlavy a nevyzpytatelný pohled. Pak se opět zahleděl ke stropu. „Nebo ti to mám říct já?“

Mávl poraženecky volnou rukou. „Posluž si.“

Přivřela oči, polekaná jeho náhlou apatií. Ticho a tajemno mohou být v některých situacích burcující, ale tohle nebyla jedna z nich. Otevřela oči a zhluboka se nadechla. „Myslím, že se na mě zlobíš. Protože jsem byla předtím tak odtažitá. Protože jsi necítil mou podporu, dokonce ani mou přítomnost. Ale přece víš, čím jsem si prošla, Muldere, a víš…“

„To už nestačí.“

Chvíli jí trvalo, než zareagovala. „Proč ne?“

Neodpověděl na její otázku – ne doslova. Odvětil jen: „Viděl jsem tě umírat, Scullyová.“ Přála si, aby se jí podíval do očí. Zoufale hledala ta správná slova. Ale nemohla. Rozhodla se mlčet. „Viděl jsem tě umírat“ opakoval. „A i když racionálně vím, že se to nikdy nestalo, že mi to bylo vnuceno, pokaždé když zavřu oči…“ Sledovala, jak těžce polkl. „Viděl jsem tě s tou zbraní u hlavy. Jak jsi zmáčkla spoušť. A tu krev… tolik tý podělaný krve.“

Scullyová se otočila na bok, uchopila ho za ruku a tlačila ji dolů, dokud se jejich prsty nepropletly. „Omlouvám se, Muldere.“

Tiše si odfrkl. „Nepotřebuju omluvu.“

„A co teda?“

„Potřebuju víc“ vyhrkl okamžitě a konečně se obrátil a vzepřel se na lokti. „Přesvědčil jsem sám sebe, že to stačí, ale není to pravda. Ne po té noci“ povzdechl a odvrátil zrak. Jeho další slova byla naplněna tichou naléhavostí. „Můžu se s tebou pomilovat lépe než dnes, Scullyová, mnohem lépe. Ale nedokážu to, když mě nenecháš.“

„Muldere, chápu, co chceš říct…“

Opět ji přerušil. „Vážně? Občas o tom pochybuju.“ Bylo očividné, že má něco vážného na srdci. A ona ho znala natolik dobře, že přesně věděla, kdy má nechat pusu zavřenou. Kdy mu poskytnutí prostoru bez odporování bylo jen ku prospěchu. Zvedl ruku. „Tohle…,“ máchl rukou nad jejich těly, postelí i sotva doznívajícím vzrušením, „tohle je jen hra, vždy hraná podle tvých pravidel, Scullyová. Od první dnešní chvíle jsi přesně věděla, že z toho nebude víc než tohle. Že mi dáš své tělo, ale nikdy ne svou duši, takže to budeme muset držet pěkně odděleně od čehokoli jiného v našich životech. Ty jsi ta, která mě donutila slíbit, že nikdy neudělám první krok, že to budeš ty, která vždy vybere kdy, kde a proč.“

Otevřela pusu na protest, ale nedostala šanci ze sebe vydat hlásku.

„Já vím, já vím, souhlasil jsem. Nikdy jsem se neptal. Předstíral jsem, že jsem šťastný s tím, co mám, a že by bylo pěkně pitomé žádat víc. A tak jsem čekal. A někdy jsi přišla a někdy ne.“ Oči měl medově hnědé a přísné, ale prsty, kterými ji pohladil něžně po tváři, ho zradily. „Čekal jsem tě, když ses zázračně uzdravila. Čekal jsem tě, když jsi ztratila Emily. Chtěl jsem tě utěšit, Scullyová, potřeboval jsem to stejně tak moc pro sebe jako pro tebe. Čekal jsem onu noc po té události ve skladišti, kdy jsem si myslel, že jsi mrtvá, a opět na tebe mířil zbraní. Čekal jsem, Scullyová, a ty jsi za mnou nepřišla – ne jen v těchto případech, ale ani mezitím.“ Povzdechl a padl zpět na záda. „Jsem unavený z toho čekání.“

Ona věděla, že se tohle může stát, že jednou to už nebude stačit a Mulder ji bude žádat o víc. Tahle nevyhnutelná konverzace bylo něco, co očekávala a čeho se zároveň obávala téměř dva roky. Navzdory svému přirozenému přesvědčení, že se věci mají řešit hned a čelem, v tomto případě opakovaně ujišťovala samu sebe, že tady toho nebude potřeba – že Mulder ji nikdy nepřinutí, aby si přiznala, že ho miluje. Jak byla bláhová. „Muldere, já vím, že je to těžké pochopit.“

„Ne, není“ odporoval. „Vůbec to není těžké. Je to ta opravdu smutná část. Chápu, že se bojíš. Jenom pořád nevím… proč?“

Byla to fér otázka, ale proklatě, co mu tak mohla říct? Vážně, musela se teď něčeho obávat? Podívala se mu do očí a popravdě odpověděla: „Já to taky nevím, Muldere.“

Odvrátil od ní zrak jen chvilku předtím, než se mu po tváři rozlil blažený úsměv, který se brzy změnil na poněkud ironický smích. „Tak tohle je první upřímná odpověď, kterou jsi mi dala za hodně dlouhou dobu, Scullyová. Děkuju.“

Jeho škleb byl nakažlivý, ta absurdita jejich rozhovoru v nastalé situaci ji najednou plně zasáhla. Rozesmála se taky. Pak dlouho leželi nehnutě v naprostém tichu, když náhle Mulder chrčivě zabublal někde hluboko v krku „Pojď ke mně“ a přitáhl si ji na svou hruď. S úlevou mu zabořila tvář do měkkých nazlátlých chloupků.

A jak tak ležela v jeho ochraňující náruči, přemýšlela, jak je možné, že si tohle tak dlouho odpírala. A ve stejnou dobu ji napadlo, že je zázrak, že Muldera nepřivedla k šílenství svou nucenou nerozhodností. Oba toho tolik vytrpěli v minulém roce. A jestliže ona si ten odstup od něj dobrovolně vybrala, on tu možnost neměl.

Mulder je přece obdivuhodný muž, akceptoval a respektoval všechny hranice, které jim dvěma stanovila. Vlastně by ji to nemělo překvapit – Mulder byl zvyklý popírat sám sebe, vlastně v tom byl zatraceně dobrý, opravdový umělec. Tak očekávala, že své city k ní nikdy nevyjeví, a když ano, tak jedině naprosto nevinnou cestou. Vídala jeho vášeň jedině ve spojení s prací a ano… nyní už i se sexem, a nikdy nepředpokládala, že ji nechá se proměnit na to, v co věřila, že bude zbytkem jejího života. A on stál vedle ní, opuštěný, citlivý a zranitelný, a nechal ji, aby všechno, co měli, proměnila v cosi levného a bezvýznamného. Jen aby s ní mohl být, aby ji mohl milovat tou jedinou cestou, kterou mu dovolila.

V jejím životě však nebyl žádný klid, ne opravdový. Byla tu práce a taky Mulder. Zoufale málo času, který mohla trávit s vlastní rodinou, před kterou absurdně směšně zakrývala své pravé city k partnerovi. Její matka o nich věděla dřív než ona sama. Dokonce i Skinner nejspíš vycítil, že jeho oblíbení agenti společně sdílejí mnohem víc než to, co naplňuje představy vzorového FBI partnerství, nebo snad dokonce pouhého přátelství. Začínalo to vypadat, že jediná osoba, kterou se snažila obalamutit, byla ona sama.

„Hej, Scullyová, mám pro tebe návrh.“

Nazdvihla hlavu a tázavě se na něj podívala. „Jaký?“

„Navrhuju, abychom všechna stará pravidla zahodili a stanovili nějaká aktuálnější.“ Okamžitě ztuhla a hodila po něm varovný pohled, spíš ze zvyku než čehokoli jiného. „Nedívej se na mě tak“ tvářil se trošku dotčeně. „Jen mě vyslechni, o.k.?“

Přikývla, než sklonila svou tvář zpět k jeho hrudi. „O.k.“

„Dobrá“ začal. „Návrh číslo jedna…“ Jeho hlas mu zněl v hrudi a vibroval proti její čelisti. „Dotáhneme tuhle… sexuální… záležitost do konce. Podívej, kam nás až zavedla. A dáme jí tolik, kolik budeme moci. Neměla by být brána jinak, než cokoliv jiného, co děláme, Scullyová. Měla by si zasloužit alespoň tolik pozornosti a smyslu pro detail, jaké věnujeme své práci.“

Tiše odfrkla. „Mluvíš o tom tak, jako bychom spolu chtěli uzavřít nějaký obchod nebo co.“

„A ne snad?“ vrátil jí úder. „Vážný vztah je jako obchod. Trochu. Zčásti.“ Odmlčel se. „Každopádně se jen snažím uhodit na tvou praktickou notu. Na zvláštní agentku, která pečlivě zvažuje všechny možnosti, než dospěje k nějakému rozhodnutí. Samozřejmě je docela možné, že to beru ze špatného konce. Možná bych měl spíš apelovat na obyčejnou ženu v tobě.“

Vlepila mu polibek na plochou tmavě hnědou bradavku a cítila, jak kolem ní utáhnul paže. „Možná ano.“

Tiše se zasmál. „O.k., to taky můžu.“ Hruď se mu vzedmula a klesla v hlubokém povzdechu. „Scullyová, vím, že jsem při tom byl na tebe hrubý – na nás oba. Ale, zatraceně, jsem tady, vždycky jsem byl. Nežádám tě o nějaké záruky. Nečekám, že najednou všechno hodíš za hlavu, že změníš způsob, jak se v životě vypořádáváš s různými situacemi. My všichni máme nějaké cesty. Takže tě nebudu peskovat, když trochu couvneš vždy, když se tě věci nějak dotknou. Vím, jak je důležitá nezávislost.“

Zahanbeně vzdychla. Byl tak blízko. „Muldere, to není jen o tomhle. Je to mnohem komplikovanější.“

„Což nás opět přivádí zpět k otázce: proč se tak bojíš? Čeho?“

Trhla sebou a bleskurychle se přesunula na okraj lůžka, přikrývku si utahujíc kolem těla. „Já to nevím, sakra, nevím!“

Cítila, jak se za ní lůžko zhouplo. Teplo jeho rukou, které ji obtočily kolem pasu. Nerozuměla sama sobě, proč je to pro ni tak těžké. Jak to má Mulderovi vysvětlit? Jeho dlaně se pohnuly a dlouhými tahy ji hladily po zádech. Sklopila hlavu a bojovala s pláčem. Po dlouhém tichu Mulder tiše řekl: „No, já to možná vím.“

Její odpověď měla vyznít skepticky. Namísto toho zazněla na samé hraně zoufalé prosby. „Opravdu? Povídej.“

„Myslím, že si možná nejsi jistá mými city k tobě. A proto se držíš zpátky.“ Odmlčel se právě na tak dlouho, aby se napětí v jejím těle změnilo na svíravou úzkost. „Dano, podíváš se na mě, prosím?“

Nadechla se skrze sevřené zuby a otřela si oči, než se k němu otočila. Mulder se poposunul na kolenou a pak se zády opřel o čelo postele. Jednu její ruku sevřel ve své a palcem jí přejel po útlých kloubech. Dlouze se jí zahleděl do očí. Ve tváři měl svůj nejupřímnější štěněcí výraz, právě ten, který obměkčil mnoho neočekávaných svědků a neochotných policejních úředníků. Ten, který nesčetněkrát použil i na ni. Jenomže tentokrát byl jiný. Scullyová věděla, že skutečný. „Nikdy jsem nebyl dobrý v odhalování se při takových záležitostech. A až na těch posledních pár let jsem ani neměl důvod. Ale chci, abys něco věděla, Scullyová. Chci, abys věděla, jak jsi pro mě důležitá, jak moc tě potřebuju.“ Zavrtěl nervózně hlavou. „A nemám na mysli jen sex. Mluvím obecně o všem. Nemůžu to dělat bez tebe.“

„Dělat co, Muldere?“

Věnoval jí křečovitý úšklebek, ve tváři se mu zračila jakási nespokojenost, očima těkal sem a tam. „Cokoliv. Ráno vstát. Jet do práce. Nahánět UFO, gigantické motolice nebo oživlé stromy, které vcucávají lidi do země. Dáváš mi sílu jít dál, Scullyová. A já…“ Zmlknul a sklopil zrak. Ztěžka vydechl skrze semknuté rty. „Hmm, tohle je těžší, než jsem si myslel“ připustil.

„Muldere, nemusíš…“

„Ale jo, musím. Musím. Protože ty to prostě potřebuješ slyšet a já to zase potřebuju říct.“ Odkašlal si a pak se na ni opět zahleděl svými bezednými oříškovými studánkami. A všechno, co Scullyová chtěla, bylo právě v nich. Ruku si bezděky přitiskla na ústa, aby umlčela výkřik deroucí se z jejího hrdla. Srdce jí začalo bušit jako o závod. „Miluju tě, Scullyová“ vyslovil pomalu s přepečlivou výslovností. „Díky tobě jsem celým člověkem. A bez ohledu na to, co se teď stane, budu k tobě vždy cítit totéž. Navždy budeš mým nejlepším přítelem.“ Přitáhl si její ruku k ústům a vtiskl jí něžný polibek do dlaně. „Chci s tebou žít, s tebou a všemi dalšími věcmi, které to obnášejí. Nechci s tebou sdílet jen kancelář ve dne nebo postel v noci, kdykoliv některý z nás bude mít týden na houby. Chci vztah se vším všudy. Nemůžu ti slíbit dokonalost, ale dám do něj vše, co mám.“

Scullyová si připadala, jakoby jí někdo zvedl stavidla. Probudilo se v ní něco starého a dávno zapomenutého. Prohlížela si muže sedícího se zkříženýma nohama proti ní, nestydatě nahého ve více než jednom smyslu toho slova, a viděla v jeho tváři jen syrovou pravdu. Nedokázala zadržet slzy. Koulely se jí po tvářích jako hrachy.

Mulder jí je jemně otíral. „Ou, Scullyová…“ Vklouzla mu nečekaně do náruče a narušila jeho rovnováhu. Mulderova hlava se tak důvěrně a tvrdě seznámila s dubovým čelem postele. „Jau!“ vykřikl. „Ježíši, Scullyová, snažíš se mě zabít?“

Pokryla mu celý obličej polibky, jak si opatrně masíroval naražený zátylek. „Samozřejmě že ne. S mrtvolou bych si tolik neužila.“

Odtáhla se, on ji následoval a polapil její ústa ve svých v dlouhém, vlhkém polibku předtím, než ji položil pod sebe na záda. Pohodlně nalehl mezi její široce rozevřená stehna a jemně se zakroutil, jak hledal nejvhodnější pozici k útoku.

Ona zalapala po dechu, jakmile ucítila, jak se rychle stává naprosto připraveným, a vyšla mu svou pánví vstříc. Podíval se na ni očima šelmy pozorující svou kořist a olízl si rty. „Hej, Scullyová?“

„Ano, Muldere?“

„Já jen, aby nedošlo k nějaké mýlce… Znamená tohle to, co to znamená?“

Usmála se a zadívala se na něj tak, že už nebylo žádných pochyb, jaká že bude její odpověď. Byla to ta jediná, kterou mu mohla dát, jediná, kterou potřeboval slyšet. „Teď už mám všechno, Muldere. Všechno.“

Tiše do ní pronikl.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 10.8.2010 v 14:00 v kategorii Povídky.