Kult X

autorka Vickie Moseley | překlad luca | rating PG | kategorie V, MSR, H | povídka ke stažení

Začalo to s připrásknutím dveří.

Prásk!

Dřevěná výplň se zatřásla se silou výbušniny C4 a železná koule v ní zaskřípala a vyryla do závitu další šrám. Jenže hlasy uvnitř žalostnou ozvěnu dveří nesdílely. Když už nic jiného, byly tiché a napjaté.

„Já jsem tě neshazovala, Muldere. Jen jsem řekla, že nemáme přesvědčivé důkazy k podpoře tvé teorie.“

„Takže, jinými slovy Mulder zase slyší trávu růst, pane nevystihuje podstatu potopení partnera?“

„To jsem nikdy neřekla! A navíc, nepodsouvej mi, že nejsem na tvé straně. Moc dobře víš, že ti vždycky kryju záda, i když s tebou kolikrát nesouhlasím. Ale jak už jsem ti řekla předtím, nebudu slepě přijímat každou bláznivinu, kterou si vymyslíš, když pro ni nejsou…“

„Přesvědčivé důkazy, jo jasně, Scullyová, to už jsem slyšel před pár minutama u šéfa, ale to není podstatné. Jak tam můžeš stát a ignorovat něco, co tě jen před třemi dny vyděsilo k smrti?“

„Já nic neignoruju, Muldere. Připouštím, že jsem měla strach, ale rozhodně jsem nebyla na umření! Jakmile jsem zjistila, že se není čeho obávat, hned jsem se uklidnila. A to je veliký rozdíl. Muldere, ty si všechno vždycky upravíš, jak se ti to hodí!“

„Já? Já si něco upravuju? Posloucháš se? Co si myslíš, že děláš ty? Já vím, co se stalo. Věděl jsem to už tam!“

„Co tím vším chceš vlastně říct?“

„Víš to dobře, co chci říct. Od té doby, co spolu spíme, bereš všechno strašně osobně.“

„Ztiš se! A pro tvou informaci, to, jestli spolu souložíme nebo ne, nemá s tímhle nic společného. Je to jen případ, Muldere. Bavíme se o případu. A ty mě obviňuješ z ignorování důkazů a potápění tě. Já ti říkám, že v tom, co jsme viděli, hledáš příliš. Jestli se nepletu, tak právě to je alfa a omega každé hádky, kterou jsme v téhle kanceláři vedli, proč je to dneska jiné?… No?… Muldere? V čem je to jiné?… Jasně, už to chápu. Léčba tichem. Dobrá, mistře, tuhle hru mohou hrát klidně dva.“

Prásk!

Prásk!

„Ne, počkej chvilku! Tohle je taky má zatracená kancelář, takže můžeš vypadnout ty!“

„Co prosím?“

„Slyšels, Muldere. Mluvím anglicky. Vypadni!“

„Jo, jasně, kdo mě donutí? O.k., konec těch pohledů, Scullyová. Odcházím a nechoď mě za chvilku hledat.“

Prásk!

(K čertu s tím chlapem. Nemůžu uvěřit, že… Kruci, nechal tady kabát. Studený vítr, sotva osm stupňů, a on si nevzal kabát. Určitě to udělal schválně. Ví, že za ním poběžím jako nějaká ovce… sakra. Má pravdu, všechno se stalo osobním. Co teď mám dělat? Když mu ten kabát donesu, bude si myslet, že dolejzám. Když zůstanu tady, poběží ven jen tak, jako praštěný chlap, kterým je, chytne zápal plic, stráví týden v nemocnici a další tři kolem něj budu skákat doma. Ne, ne, nebudu ze sebe dělat ošetřovatelku jen proto, že je na mě naštvaný.)

Prásk!

Prásk!

„Nevrátil jsem se, jen jsem zapomněl…“ (Kam k čertu šla? A kde je můj podělaný kabát? Nenechám si venku umrznout zadek. Už jsem to zkusil dnes ráno, pěkně děkuju. Nerozumím jí! Rozhodla se ignorovat všechno, co viděla. Strčila to někam hluboko do mozku tak snadno, jako si zasune pramen vlasů za ucho. Když ji nechám zapomenout, udělá to příště znovu. Třásla se jako osika. Trvalo mi asi hodinu, než jsem ji uklidnil. I mně samotnému se klepaly nohy asi půl hodiny potom, ale ona byla tak mimo, že to ani nezaregistrovala. Kruci, mám hlad. Nebudu tady trčet. Zajdu do bufetu a koupím si něco hodně jedovatého. To jí patří.)

Prásk!

Prásk!

(Tak kde je? Není v laboratoři, auto má pořád v garáži, Jerry z vrátnice ho neviděl. Já vím. Schovává se schválně. Nejspíš sedí v archivu a přehrabuje staré spisy, aby zase přišel s nějakou ptákovinou. Tentokrát se ani nehnu. Neměli jsme volný víkend už dva měsíce. Je mi z toho zle a jsem k smrti unavená. Máma mě zvala na nedělní oběd už před čtyřmi týdny a já jsem jí už třikrát musela odříct. Ať si jede sám. Může klidně honit nějaká monstra a poslat mi fotku. Tenhle týden se z města nehnu! Ježíši, to už je tak pozdě? Hodina po čase na oběd? Žaludek se mi svírá a tady dole nic nemám. Půjdu si něco koupit. Doufám, že zase nebudou mít všechny jogurty prošlé.)

Prásk!

O nějaký čas později

Prásk!

„Muldere, dohodli jsme se, že v kanceláři to dělat nebudeme!“

„Ššš, Scullyová, máš trochu jogurtu za uchem. Jen ho utírám.“

„Jazykem, jo? Když se podíváš pořádně, najdeš nějaký i za tím druhým.“

„Bože, Scullyová, copak mám nějaký na kalhotách?“

„Byla to jídelní bitka, Muldere. Můžeš mít sexy jahodový jogurt kdekoliv.“

„Ach, ano, tam… trochu doprava, ano!“

„Muldere?“

„Co, lásko? Řekni to. Udělám cokoliv.“

„Zavři ty zatracené dveře.“

Prásk!

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 8.3.2010 v 16:30 v kategorii Povídky.