Poznejte ženy, které zrodily staroanglickou duchařskou povídku
Zamiloval jsem se – a jsou v tom opět ženy, mnohé již po staletí mrtvé. Srdcem letošních knižních tipů, které již neodmyslitelně patří k naší předvánoční aktualizaci, jsou tentokráte průkopnice klasické literární duchařiny. Antologie hororových příběhů na jedné straně a povídek ze světa science fiction na straně druhé jsou sázkou na jistotu pro všechny fanoušky příjemného mrazení v zádech. Knižní tipy z loňského roku, který byl jedním z nejsilnějších za dlouhou dobu, si pak připomeňte zde. A protože inspirace není nikdy dost, tak i letos znovu milerád uvítám vaše vlastní tipy na kvalitní literaturu všeho druhu, aby náš seznam hrůzy mohl spokojeně narůstat.
Svědkyně temnot (Nakladatelství Plus): Objevná antologie strašidelných povídek, psaných ženami, seznamuje čtenáře s povětšinou opomíjenými anglosaskými autorkami, jež však napsaly příběhy, které patří k tomu nejlepšímu v tomto žánru. Ženy jako „svědkyně“ temných hnutí mysli, drobných každodenních „zločinů“, ženy jako chladnokrevné pozorovatelky triumfů i zkázy mužů, jejich poklesků a slabostí, jsou v mnoha ohledech skvělými vypravěčkami, svou citovostí doslova předurčenými pro šerosvit na pomezí nadpřirozena. Druhým důvodem, proč povídky viktoriánských autorek dodnes fascinují čtenáře, je potlačovaná síla vášně, erotické touhy, ale i rozhodnosti, s níž se ženy staví na roveň mužům a soupeří s nimi, tedy stěží napodobitelné ingredience, jež jsou přítomny v každém z těchto příběhů.
Svědkyně zítřka (Nakladatelství Plus): Obecně se soudí, že science fiction byla, přinejmenším do počátku sedmdesátých let 20. století, především doménou mužů. Významný příspěvek ženských autorek by však neměl být podceňován – koneckonců Frankensteina, jenž je obecně považován za první skutečnou science fiction, napsala žena, Mary W. Shelleyová, a autorkou jedné z prvních utopií napsaných v Americe byla Mary Griffithová. Antologie Svědkyně zítřka předkládá zajímavý výběr z raných (vědecko)fantastických povídek z pera žen, které musely být ve své době odvážné i navýsost tvrdohlavé, aby mohly svůj talent i touhu psát rozvíjet. Editor Mike Ashley v předmluvě zdůrazňuje význam, jaký měla díla píšících žen v počátcích vývoje žánru, a odhaluje odlišný, zcela jedinečný úhel, z jakého autorky nahlížejí na zázraky i hrůzy, které může přinést technologický a vědecký pokrok.
Příběhy sběratele starožitností (M. R. James, Nakladatelství Plus): Na samém konci 19. století, v době, kdy vrcholila éra anglických duchařských příběhů, přichází nenápadný gentleman Montague R. James – uznávaný odborník na staré rukopisy a vysoce postavený učenec, který po večerech toliko pro své potěšení píše strašidelné příběhy. Z pouhé zábavy se však stal literární skvost – James totiž nově definoval klasický duchařský příběh tím, že do něj věrohodné reálie, opravdové násilí, bezmála hmatatelnou zlovolnou hrozbu a krutá, nic nepromíjející strašidla. Tím založil tradici nových duchařských příběhů 20. století a jeho dílem se dodnes inspirují spisovatelé i filmoví tvůrci. První mu vzdal hold sám H. P. Lovecraft, když jej nazval „jedním z mála opravdových mistrů“.
LITERATURA NAUČNÁ, PŘÍRODOVĚDECKÁ:
Bílá magie – Epocha papíru (Lothar Müller, Host): Proč je papír pro lidstvo tak důležitý? V době nástupu digitálního věku se papír může jevit jako přežitek. Müller mapuje hluboký význam papíru pro celou lidskou civilizaci. Provádí čtenáře historií tohoto proměnlivého média. Popisuje, jakou cestu urazil papír z Číny přes arabský svět až do Evropy, kde v různých podobách prostoupil každodenní život od třináctého století až dodnes, a jak revoluce papírenské technologie v devatenáctém století připravila půdu pro vznik moderního denního tisku. Skrze historické a literární ukázky nám kniha nabízí jedinečný pohled na materiál, který je součástí našich životů. Myslíme si, že jsme pochopili Gutenbergovu éru, ale můžeme jí porozumět lépe, když objevíme svět, který jí předcházel: epochu papíru.
Příběh Země – První 4,5 miliardy let (Robert M. Hazen, Academia): První 4,5 miliardy let, od hvězdného prachu až po živou planetu. Jak koevoluce geosféry a biosféry utvářela naši planetu do dnešní podoby? To originálním přístupem odhaluje americký vědec Robert M. Hazen. V živých detailech vykresluje planetární cykly: od doby, kdy Slunce vycházelo co pět hodin, až po oceány před vznikem prvních kontinentů, od Velké oxidace, která zbarvila planetu dočervena, až po vulkanickou činnost, možná skutečnou příčinu zhouby dinosaurů. Jak reakce mezi organickými molekulami a horninami vedly ke vzniku života? Příběh Země je i příběhem průkopníků vědy.
Na počátku byl sex (Cacilda Jethá & Christoper Ryan, Argo): Na základě poznatků antropologie, archeologie, primatologie, anatomie, psychologie a řady jiných oborů vznikla naučná a zároveň velmi čtivá práce o prehistorických kořenech moderní sexuality, která převrací naruby či přinejmenším zpochybňuje mnohé z toho, co si myslíme, že víme o sexualitě, o partnerských vztazích a konečně o člověku samém. Domníváte se, že monogamie je přirozená? Že se lidé v době kamenné dožívali nanejvýš pětatřiceti let? Že tradiční výklad lidského pohlavního chování, výběru partnera a příčin nevěry, jak jej podává evoluční psychologie, odpovídá biologické realitě? Tato kniha vás přesvědčí přinejmenším o tom, že takové a mnohé jiné zdánlivě neotřesitelné názory jsou přinejmenším diskutabilní a že k nim existují pozoruhodné alternativy. Na počátku byl sex je kniha značně odborná, zároveň ale vtipná a provokativní. Odpoví vám i na palčivé otázky, jako například proč je pro tolik lidí tak těžké zachovat věrnost jednomu partnerovi? Proč se pohlavní vášeň vytrácí, i když se láska mezi partnery prohlubuje? Proč řada mužů ve středním věku dobrovolně vymění majetek, rodinu i kariéru za krátký románek?
Odpočítávání (Alan Weisman, Dokořán): Na Zemi žije a živoří sedm miliard lidí a neustále se rodí další. Kolik jich ještě planeta dokáže uživit? Podle všeho by kritickou hranicí mohlo být deset miliard Pozemšťanů. Současně neustále ubývá rostlinných a živočišných druhů – ale které z nich jsou nezbytné k zachování lidského druhu, a dokázali bychom zajistit jejich přežití? Existuje nějaký způsob, jak přirozeně zastavit růst lidské populace? A pokud ano, najdeme ekonomický model, který nám zaručí prosperitu bez nutnosti permanentního růstu? Autor provokativního Světa bez nás se ve své nejnovější knize pokouší nalézt v odpovědích na tyto otázky „poslední naději na zachování budoucnosti lidské civilizace na Zemi“.
Svět bez nás (Alan Weisman, Dokořán): Zajímalo by vás, co by se stalo, kdyby ze dne na den z naší zeměkoule zmizeli lidé? Jak dlouho by zůstaly po lidech na naší zemi stopy? Jak rychle by se zhroutila námi vybudovaná infrastruktura? Jak dlouho by bez naší péče vydržely stavby, metro a města? Památky a umění? Co z toho nejdéle, a co by naopak spadlo jako první? Kteří živočichové by z našeho zmizení profitovali, a kteří by naopak zanikli s námi? Předpokládá se např., že by spolu s námi zcela přirozeně vyhynuli švábové, ale ptáci by na tom byli mnohem lépe a vyvinuli by se v mnohé nové druhy. Jak by dopadly farmy, pole, národní parky a zahrady? Nejdelší životnost na zemi bez nás by měly bronzové sochy, umělá hmota a radiové vlny. Zároveň je z některých oblastí na zemi, které člověk poničil, a posléze opustil (např. Černobyl), patrné, že příroda má sebeuzdravující moc. Alan Weisman, cenami ověnčený americký novinář, postavil své hypotézy na expertizách inženýrů, konzervátorů umění, klimatologů, zoologů, biologů, astrofyziků, paleontologů a dalších odborníků a napsal knihu, která zcela jedinečně pohlíží na vliv člověka na životní prostředí.
Tajný život stromů (Peter Wohlleben, Václav Kazda): Les je pro mnohé z nás vytouženým místem odpočinku. Je synonymem ticha a nedotčené přírody. Renomovaný lesník Peter Wohlleben nám dává nahlédnout do skrytého života stromů a odhaluje nečekané skutečnosti: stromy mají paměť, předávají si informace, pociťují bolesti, dokonce mohou dostat úpal a časem se jim tvoří vrásky. Mnohé stromy, jako například duby, spolu navzájem komunikují prostřednictvím vonných látek. V okamžiku, kdy je některý ze stromů napaden hmyzem, vysílá vůně jako signály a všechny stromy v okolí upozorní na nebezpečí. Peter Wohlleben čerpá ze svých mnohaletých zkušeností lesníka a ukazuje nám les ze zcela nové stránky. „Fascinující kniha o lesních velikánech, kterým se podařilo dokonale skrýt své schopnosti před naším zrakem.“ – Die Welt
SVĚTOVÁ BELETRIE, DRAMA, THRILLER:
Poslední vlak do Istanbulu (Ayşe Kulin, Host): Jako dcera jednoho z posledních osmanských pašů by Selva mohla získat srdce kteréhokoli muže v Ankaře. Temperamentní mladá kráska má však oči jen pro Rafaela Alfandariho, pohledného židovského mladíka z vážené lékařské rodiny. Navzdory nesouhlasu svých příbuzných se vezmou a odjedou do Paříže vybudovat si nový život. Po vpádu nacistů do Francie ovšem mladí manželé zjistí, že na ně čekají mnohem horší nástrahy než zatracení vlastními rodinami. Selvě jako muslimce sice nebezpečí odvlečení do koncentračního tábora nehrozí, ale odmítne se svého židovského manžela vzdát. Mladý pár využije plánu několika odvážných tureckých diplomatů, kteří chystají záchranu tureckých Židů žijících ve Francii. Selva a Rafael se společně se svým malým synkem vydávají na strastiplnou cestu vlakem do bezpečí: musejí projet válkou zmítaný kontinent, přejít nepřátelské linie a riskovat všechno v zoufalé snaze získat svobodu…
Jeremjáš (Franz Werfel, Vyšehrad): Životní příběh starozákonního proroka Jeremiáše byl a zůstává stále i naléhavým varováním před všemi podobami osobního a společenského násilí. Tak jej chápal i slavný pražský rodák Franz Werfel (1890-1945) ve svém románu o těžké úloze této velké biblické postavy. Román vznikal pod vlivem tíživých událostí v Německu roku 1936, a to umocňovalo působnost dávného Jeremiášova poslání. Přestože již v roce 1933 byly v Německu spáleny všechny Werfelovy spisy, neváhal se svým novým dílem postavit sílící totalitní nacistické praxi a vůbec všem, pro něž byla vždy prvořadou jejich vlastní moc. Ve Werfelově pohledu se tak postava babylonského krále Nabukadnezara stávala snadno srovnatelnou s osobou Adolfa Hitlera, utrpení proroka Jeremiáše s utrpením Židů či zničením Jeruzaléma a jeho Chrámu roku 586 př. Kr., apokalyptickým obrazem budoucnosti Evropy ohrožené nacismem. I dnes si vynikající Werfelovo dílo zachovává svou aktuálnost. Vždyť totalitní myšlení nijak nevymizelo ze světového dění, jen jeho metody mění svou tvář.
Job (Joseph Roth, Vyšehrad): Kniha Job s podtitulem Román prostého člověka rakouského žurnalisty a spisovatele židovského původu Josepha Rotha líčí osudy ortodoxního volyňského Žida Mendela Singera a jeho rodiny v carském Rusku přelomu 19. a 20. století a posléze v emigraci ve Spojených státech. Zdánlivě jednoduchý, klasicky vyprávěný příběh učitele, jeho manželky a čtyř dětí je plasticky podaným svědectvím o životě předválečné východoevropské židovské komunity. Mendelův zápas s osudem, zasazený do doby hroutících se států a rozpadajících se jistot, však zároveň přerůstá ve všelidské podobenství o ztrátě, naději a věrnosti tradici v moderním světě a naléhavě tak promlouvá také k dnešnímu čtenáři.
Zlatá jablka (Eudora Welty, Argo): Fiktivní mississippské městečko Morgana je zabydleno vskutku jedinečnými postavičkami. King MacLain se jako mytologický satyr zjevuje v okolních lesích a svádí místní ženy, stárnoucí německá učitelka klavíru slečna Eckhartová se v okamžiku agónie uchyluje ke žhářství a po uši zamilovaný malarik Loch Morrison pozoruje dalekohledem dostaveníčka jisté nezdárné žákyně s neznámým námořníkem. To ale není zdaleka všechno – dojde také na tonoucí sirotky na dívčím táboře, batolata polykající knoflíky, zákeřné komáry či zlopověstné klavírní besídky. Je snad celá Morgana pouhá fata morgana? Zlatá jablka představují svérázný román ve formě povídek, ovlivněných modernismem a řeckou mytologií, a z díla Eudory Weltyové vyčnívají jako nejkomplexnější text. Autorka zde umně evokuje chuť a vůni amerického jihu, ale často také jeho pachuť: jablka na jejím literárním stromě jsou lákavě prohnilá.
Program pro přeživší (Chuck Palahniuk, Odeon): Tender Branson vyrostl v uzavřené komunitě přísné, puritánsky vedené sekty a tak jako mnozí jiní byl i on jednoho dne vyslán do „vnějšího světa“, aby za stravu a byt vykonával různé podřadné práce. Když se k němu dostane zpráva, že členové sekty spáchali kolektivní sebevraždu, znamená to jediné: zabít se. Chuck Palahniuk se otevřeně vysmívá moderním kultům, sektám i mesiášství amerických televizních kazatelů. Hovoří zároveň o vlivu médií a propagandy, o masové kultuře a manipulaci.
451 stupňů Fahrenheita (Ray Bradbury, Nakladatelství Plus): 451 stupňů Fahrenheita je teplota, při níž papír hoří. V Bradburyho temné vizi budoucnosti nejsou hasiči vybaveni vodními stříkačkami, ale plamenomety, které ničí poslední svědectví svobodného myšlení - knihy. Až do dne, kdy si hasič Guy Montag začne klást znepokojivé otázky…
Tiché dívky (Eric Rickstad, Host): Když Frank Rath odevzdal odznak detektiva, myslel si, že už se vraždami nebude muset zabývat. Stal se soukromým vyšetřovatelem a v zapadlém městečku v severním Vermontu sám vychovává dceru. Jednoho dne je však u silnice nalezeno opuštěné auto a zdá se, že jeho majitelka, krásná mladá dívka, zmizela beze stopy. Během vyšetřování Rath odhaluje nejtemnější stránky lidské duše. Mladé ženy se záhadně ztrácejí jedna za druhou a policie se snaží přijít na to, co dívky spojuje. Ratha trápí vlastní násilná a bolestná minulost a znovu zjišťuje, že zlo číhá všude, i v malých, zdánlivě idylických městečkách – a nikdo není v bezpečí.
Přítelkyně smrti (Bernhard Aichner, Knižní klub): Jak daleko byste zašli, abyste pomstili toho, koho milujete? Brünhilda Blumová doufala, že tajemství, které dávno pohřbila, již nebude muset nikdy odkrýt. Pak ale za podivných okolností zemře její manžel a Blumové se z minuty na minutu zhroutí svět. Brünhilda plánuje pomstu. Především si však klade otázky: Co se doopravdy stalo? Proč musel Mark zemřít? Když najde odpovědi, začne jednat. Nemilosrdně. Jak toho může být schopná? Odpověď na to leží v minulosti staré mnoho let…
Kočičí host (Takaši Hiraide, Host): Manželé po třicítce bydlí v malém pronajatém domku v klidné části Tokia, on je redaktor, ona korektorka, pracují z domu a prožívají klidný život. Jednoho dne si chlapec od sousedů osvojí toulavé koťátko. Kočka dostane jméno Čibi, což znamená „maličká“, a brzy začne objevovat sousední zahrady. Tak se stane, že jednou zabloudí i na zahrádku manželského páru. Další den přijde znovu a nakonec se odváží vstoupit do domku. Manžele tento tajemný host fascinuje. Čibi je svobodný duch, chladná a zářivá jako paprsek světla. Bydlí u nich a nebydlí. Patří jim a nepatři. Manželé jí kupují dobroty, pozorují její dovádění v zahradě a rádi si o ní povídají. Život jako by pro ně byl najednou příslibem něčeho víc – dny jsou jasnější a barevnější. Příběh překypuje drobnými radostmi a okamžiky ohromující poetičnosti, a pak se něco stane…
Tento článek byl zveřejněn 12.12.2016 v 0:00 v kategorii Knižní tipy.
