Kult X

autorka Alanna Baker | překlad luca | rating R | kategorie V, H, MSR

Kdysi jsem mívala stříbřitě šedý dvouřadový kostýmek. Milovala jsem ho. První Donna Karanová, kterou jsem si kdy koupila – poté, co mě Mulder přesvědčil, že peníze za přesčasy nemá cenu škudlit. Seděl mi opravdu všude, nešpinil se, a co bylo nejdůležitější, byl opravdu pohodlný. V tomhle kostýmu jsem mohla provádět cokoliv.

A teď se jeho různé části – včetně sivě šedé spodničky, kterou jsem vždy nosívala pod ním – povalují na podlaze mé ložnice, pomačkané a na některých místech potrhané.

Vášeň může znamenat opravdové peklo pro dívčí garderóbu.

Chci vstát a pověsit všechny ty věci na ramínka – nebo aspoň prohlédnout, co může být ještě zachráněno a dáno do čistírny. Jenže nemůžu pohnout nohama. Jsou propleteny s Mulderovýma. Začínají se mi nedokrvovat. Průšvih.

Opravdu potřebuji vstát, aspoň myslím. Mám strašnou chuť na čokoládu. A musím na malou, i když ne z obvyklého důvodu. Jsem doktorka. Vím, že vyprázdnění močového měchýře po nechráněném styku může zabránit některým infekcím. Nazvěte mě pragmatikem. Jenže jsem ospalá a jisté svaly, které jsem dlouho nepoužívala, křičí a protestují, a pak, je to tak zatraceně dobrý pocit ležet tady v Mulderově náruči, s tváří přitisknutou k jeho hrudi, která se pravidelně zvedá a klesá v hlubokém spícím dechu.

Je legrační, jaké myšlenky vás napadají po světbořícím sexuálním spojení.

Uznávám. Měla jsem pár nezapomenutelných sexuálních zážitků. Milence, kteří museli mít nastudovanou celou Kámasútru a kteří věděli přesně, jak si hrát s mým tělem, abych se vznesla ke hvězdám. Také jsem měla partnery, kteří byli tak dobře vybaveni, že jsem myslela, že se roztrhnu vejpůl. A na oplátku i takové, kteří se chovali jako čtrnáctiletí puberťáci na výletě se starší sestrou svého kamaráda. Dobrý Bože, zní to, jako bych se vyspala se stovkami mužů.

Stovky jich nebyly.

Tucty, možná.

O.k., měla jsem šest milenců – jestli se tak většina z nich dá nazvat – od doby, kdy jsem přišla o panenství. Šest. To není špatné na svobodnou třicátnici. Byla jsem požehnána, spíše mé tělo bylo požehnáno. Ale žádný z těch pěti předchozích nezískal mé srdce jen tím, že mě svíral v náručí a šeptal mé jméno, když usínal.

Jen Mulder.

Tisknu se k jeho tělu, jako zapadá dopisní papír do obálky. Jsme spolu tak spojeni, že se nedokážu pohnout – a i kdybych mohla, mé srdce mi to nedovolí. Páni, nikdy jsem se neudělala třikrát během jediného milostného aktu. To už samo o sobě musí být případ pro Akta X. Mulder, potěš jeho srdce, dosáhl vrcholu jen jednou, ale to čekání… WOW… Opravdu stálo za to.

Chci recitovat básně: Jak miluji tvéhož jazyka, Muldere? Nechť ty cesty spočítám…

A pak okamžitě usnul. Proč mě to nepřekvapuje? Jednu věc o něm vím zcela jistě. Že ať už dělá cokoliv, dává do toho úplně všechno. Koukněte na mě. Nejspíš budu chodit celý příští týden s nohama do O, nehledě na fialové podlitiny na vnitřní straně stehen z našeho pětihodinového klání. Jo, jsou to šrámy z boje. A já je hrdě vystavím. Naneštěstí jsem neměla tušení, že spolu skončíme v posteli, tak jsem si ráno neoholila nohy. Ale vypadalo to, že Mulder miluje i zarostlou Scullyovou. Jak oslnivé.

Nikdy jsem nepřemýšlela o Mulderových ústech. Abych to zkrátila – ten muž to pusou opravdu umí. V příšeří ložnice jsem viděla jen obrys jeho tváře. Jeho našpulené rty… Bože, stále je cítím všude na svém těle. Vím, že v pondělí neudělám ani špetku práce, budu jen zírat na ty rty.

Pondělí.

Kruci, už zítra. Sobota zmizela před pár hodinami. Technicky vzato, máme ještě celý den na to, abychom se milovali, dokud nebudeme bolaví úplně všude, ale jak se odsud pohneme dál? Jak se vzbudím následujícího rána a podívám se mu do očí bez začervenání? Je tak jednoduché to vysvětlit rozumně – říct, že to byl jen důsledek našeho momentálního rozpoložení a že můžeme předstírat, že se nic nestalo.

Jenže ono se stalo.

A já chci, aby se to stalo znovu.

Hlavou mi probíhají všechny maličké, zdánlivě nepodstatné aspekty společného soužití – kupování Mulderových slunečnicových semínek, dohadování se, kdo tenhle měsíc zaplatí účty, záchodové prkýnko dole či nahoře – prostě každodenní soudy a výnosy vážného vztahu. Jsme teď spolu. Jak dlouho to vydrží? Tři dny? Tři desetiletí? Mulder se na posteli otočí a bere si celou přikrývku pro sebe a mě nechá zcela nahou napospas chladnému vzduchu klimatizace. Doufejme, že budu mít dost času ho tyhle triky odnaučit.

Alespoň už neleží na mé noze.

Zvednu se z lůžka a vykročím směrem ke koupelně, když si všimnu našeho odrazu v zrcadle připevněném zevnitř na koupelnových dveřích. Stojím v popředí, zatímco jeho nahý zadek se za mnou krčí v dáli. Jsme spolu tak krásní. Všechny ty drobné vady na kráse samozřejmě odhalí nelítostné světlo ranního rozbřesku, ale pro teď zůstáváme dokonalí. Nechám nás zářit.

Něco mě táhne zpět k němu. Ulehnu a přitisknu se k jeho zádům. Něco zamumlá ze spaní a já rozeznám jen moje jméno.

Scullyová.

Vlepím mu polibek na rameno a opět nás spojím v jeden propletenec. Ztrácím se v něm. A možná on se ztrácí ve mně. Co na tom záleží. Honbu za přízraky necháme zítřku. Dnes v noci jen spíme.

Společně.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 13.12.2009 v 3:00 v kategorii Povídky.