Podzimní vítr (povídka)
autorka LadyX | rating PG | kategorie MSR, alternate universe
„Mamiiiiii! Podívej, co jsem ti nakreslil!“ zavýskal William a přiběhl ke Scullyové, která zrovna v kuchyni uklízela nádobí.
„Ukaž?“ usmála se a sehnula se k Williamovi pro obrázek.
Na čtvrtce byl nakreslený usměvavý panáček.
„Kdo je to, Wille?“ zeptala se synka a pohladila ho po vláskách.
„To jsem já! Když teď budu přes den ve škole, nakreslil jsem se, aby ti tu nebylo smutno!“
„Ach, Wille…“ řekla polohlasem a zadržovala pláč.
„Ty jsi smutná, maminko?“ zeptal se William a našpulil rtíky. Vypadal teď přesně jako jeho otec.
„Ne, nejsem… Ten obrázek se ti moc povedl,“ řekla a nemohla dál zadržovat slzy.
„Tak proč pláčeš?“ zeptal se William a koukal na ni velkýma, modrýma očima.
„Víš, Wille, někdy lidé pláčou, i když jsou šťastní…a já jsem zrovna teď šťastná moc. Šťastná, že mám tebe a tátu.. Ani nevíš, jak moc vás mám ráda.“
„Já tě mám taky moc rád,“ řekl William, natáhl k ní své drobné ručky, přitáhl si její obličej a dal jí mlaskavou, dětskou pusu.
Vtom se ozvalo klapnutí dveří.
„Táta!“ vykřikl William a hnal se ke vchodovým dveřím.
„Tatiiiii!“
„Nazdar chlape!“ odpověděl mu Mulder a William se na něj zavěsil.
Když přišli do obýváku, postavil Mulder Williama na zem a šel pozdravit Scullyovou, která zrovna připevnila Williamův obrázek na ledničku.
„Ahoj,“ zašeptal Mulder a políbil ji.
„Jak ses měl?“ zeptala se a pohladila ho po tváři.
„Vžžžžžžž!“ zakřičel William a přiřítil se s papírovou kosmickou lodí v ruce.
„Podívej, tati! Už jsem slepil tu loď!“
„Povedla se ti. A já mám ještě pár nápadů, jak ji vylepšit. Ale teď už musíš do postele. Zítra tě čeká velký den,“ řekl Mulder významně.
„Ještě chvílíííí!“ prosil William.
„Tatínek má pravdu, Wille, tak šup, šup… zoubky a převléct do pyžamka,“ řekla Scullyová.
„Achjooo“, vzdychnul William a odebral se do koupelny.
„Chceš večeři?“ zeptala se Scullyová Muldera a chtěla jít do kuchyně.
„Chci tebe,“ odvětil Mulder, přitáhl si ji k sobě, odhrnul jí vlasy a políbil ji na krk.
„Foxi…“ zašeptala a zavřela oči.
Po chvíli je probralo klapnutí koupelnových dveří.
„Hotovooo!“ zavolal William a přiběhl.
„Tak pojď, Wille,“ řekla Scullyová a všichni šli do jeho pokojíku.
William skočil na matraci a zachumlal se do deky.
Mulder zůstal stát u postýlky a Scullyová si sedla na její okraj.
„Zítra začneš chodit do školy, Wille. Už jsi velký kluk. A chci, abys věděl, že tu pro tebe vždycky s tátou budeme a můžeš za námi přijít s čímkoliv, kdykoliv budeš potřebovat,“ řekla Scullyová a pohladila ho po tváři.
„Dobře, mami. Mám vás rád. Dobrou noc,“ odpověděl William.
„Dobrou, zlato,“ zašeptala Scullyová a políbila Williama na čelo.
„Dobrou, kapitáne!“ řekl Mulder a zasalutoval.
Scullyová vstala a šla spolu s Mulderem ke dveřím pokojíku. Ještě jednou se podívala na Williama, usmála se, zhasla světlo a přivřela dveře.
Když s Mulderem přišli zpátky do obýváku, Scullyová se zastavila u okna a chvíli pozorovala, jak si podzimní vítr hraje se spadaným listím.
„Vyrostl nám, Foxi,“ vzdychla.
„A za pár let nás to čeká znovu,“ řekl Mulder, políbil ji do vlasů a položil ruku na její vzdouvající se bříško.
Tento článek byl zveřejněn 15.10.2009 v 19:00 v kategorii Povídky.
Snad se vám bude povídka líbit, i když podzimní vítr v těchto dnech bezesporu nesnáší většina z nás
BTW, toto je druhá povídka, se kterou na náš web přispěla LadyX. První byla povídka Vždyť víš.
ale ved je to zlatucke:-)))velmi mile:-)
Vlatsní tvorba se vždycky cení! A tohle je vážně roztomilé.
LadyX: suppper
milujem tieto povidky len tak dalej uplne milene juchuuu tesim sa na dalsie
Díky :)
P.S. Když na tu povídku teď – po roce – koukám, napsala bych ji jinak… Nj, člověk se vyvíjí :)
LadyX – od teba by bolo vsetko the BEST
gedzitka: To si nemyslím, ale díky za důvěru :D ;)
Takové miloučké :D :)
To je hezkééééééééé.Je to dobře napsané a má to pointu. Je to super.Kdyby každá rodina měla tak hezký život.