Kult X

autorka Ma´echii´ | překlad luca | rating PG | kategorie MSR, V, A | povídka ke stažení

Z potemnělého pokoje sálalo horko, zčásti kvůli letnímu počasí a zčásti kvůli rozbité klimatizaci, která neposkytovala úniku před teplem. Otevřeným oknem nepronikl ani vánek. Na velké posteli se choulila spící postava, další dřímala na židli.

Mdlý šedivý paprsek vyklouzl zpoza závěsu a přejel krátce po zmuchlaných přikrývkách, lehce se dotknul těla s křečovitě zaťatými prsty, aby odhalil jen týl tmavovlasé hlavy a oblou křivku holé, dlouhé nohy zakončené bosým chodidlem. Z opačné strany místnosti se linulo jemné vrčení malého ventilátoru, ale jeho snaha sloužila pouze k dalšímu víření ztěžklého, vlhkého vzduchu.

Postava na posteli se náhle neklidně vzepjala, jak bojovala se zlými sny, a otočila se tváří k oknu. Kalné světlo odhalilo rozhodně mužský obličej, stále trochu dětský navzdory bolestivé grimase, která ničila jeho atraktivní rysy. Zasténal, schoulil se do klubíčka a celý se třásl. Jeho výkřiky nabíraly na zřetelnosti a síle, jak mu čelo smáčel studený pot.

„Ne! Prosím, ne! Já nechci! Prosím!“ kroutil se a rukama i nohama bojoval s neviditelnými silami, které ho ohrožovaly. Zalapal po dechu a zkřížil v sebeobraně ruce nad hlavou, kolena si přitáhl k bradě. Zoufalý jekot opět prolétl vlhkým nočním vzduchem a muž se prohnul v zádech, nohy vykopnul instinktivně před sebe, aby je vzápětí opět přitáhl k břichu. S rukama stále nad hlavou volal jedno jediné jméno: „Scullyová!“ Figura v křesle se okamžitě narovnala, trošku zmateně se rozhlédla kolem sebe a pak usedla na postel k tomu muži. Rukama se sotva dotkla trička na jeho zádech, než se odtáhl. „Ne! Scullyová, prosím tě, pomoz mi, prosím!“ Horké slzy vytryskly zpod pevně zavřených víček a on kňoural srdce lámajícím hlasem dál. „Scullyová… proč pro mě nepřijdeš? Neopouštěj mě!“ Otočil se k postavě sedící v jeho blízkosti, kterou však stále nepoznával. Její ruce se dotkly jeho tváře a on sebou zoufale zakroutil ve snaze uniknout. „Ne! Scullyová!“

„Ššš, Muldere“ ozvalo se uklidňujícím ženským altem, jak mu odhrnovala zpocené vlasy z čela. Pátrající světlo nyní odhalilo bledou, oválnou tvář, velké, vlhké oči a rusou záři kolem hlavy. Podle všech tělesných náznaků byla ještě mladá, ale její oči a chování prozrazovaly nekonečnou zkušenost. „To je v pořádku. Vzbuď se, Muldere. Jsem tady.“

„Scullyová“ křičel znovu a zrychleně oddechoval, zatímco mu slzy smáčely, tváře, vlasy i polštář pod jeho hlavou.

Scullyová vklouzla k němu do postele a přitiskla se k jeho boku, jakmile ho obrátila na záda a donutila jeho ruce a nohy ke klidu. Uchopila jeho hlavu do obou dlaní a prsty jemně zapletla do vlasů na skráních. Pak se sklonila a vlepila něžný polibek do koutku jeho úst. „Jsem tady, Muldere. Nic se neděje. Je to jen zlý sen. Prosím tě, vzbuď se.“

Po tomhle nejintimnějším doteku Mulder překvapeně vydechl, vzepjal se na lůžku a téměř se posadil. Oči se mu široce rozevřely a divoce plály do matného šera. „Scullyová?“ oslovil ji přiškrceným hlasem.

„Jsem tady, Muldere“ zamumlala vedle něj, jednu ruku položenou šikmo přes jeho hruď s otevřenou dlaní, druhou vsunutou pod sebou, aby se propnula co nejblíže k jeho tváři. Když neodpovídal, promluvila na něj znovu: „Muldere…“

Stočil k ní široce rozevřené oči a jeho výraz byl ve světle přicházejícím od okna jasně viditelný. Projížděla jím nekonečná škála emocí. Hrůza přecházející ve třes, úplná neschopnost uvěřit až k pomalu se vyjasňujícímu poznání, kde je a s kým. „Scullyová?“ vyslovil tiše, jako by se bál, že se při hlasitějším projevu rozplyne.

„Ano, Muldere, jsem tady. Nikam nepůjdu. Měl jsi noční můru.“

Nějakou dobu na ni nechápavě zíral, pak se zhluboka nadechl a jeho obličej se bolestivě uvolnil. Obtočil kolem ní své paže, tiskl ji na sebe a rozvzlykal se. „Bože, Scullyová…“

„To je o.k. Jsem u tebe“ tišila ho a kroužila oběma dlaněmi po jeho zádech, aby ho uklidnila. „Jsi doma. Ve své vlastní posteli.“

„Proč to dělala?“ vyrážel ze sebe a sevřel ji tak pevně, až ji to zabolelo. Znovu zalapal po dechu a rozkašlal se, jak v sobě dusil pláč.

Scullyová mu přitiskla tvář ke krku a zamumlala do jeho ucha: „Muldere, na tom už nezáleží. Je pryč. Už tobě ani nikomu jinému neublíží.“

„Co ji nutilo páchat taková zvěrstva?“ bědoval.

Políbila ho za ucho a jednou rukou ho pohladila po vlasech. „No tak, Muldere, uklidni se. Je to jen noční můra. Ššš…“ Schoulila se mu do náruče, zpod propletence nohou vytáhla zmuchlané přikrývky a donutila ho se posunout na chladnější stranu postele.

Splynuli téměř v jedno, jak jeho nářek zvolna utichal a měnil se jen ve vzdechy a šepot, pak v hluboké a pravidelné oddychování mírumilovného spánku. Několik minut ho poslouchala, její víčka zatím těžkla, aby se nakonec zavřela a ona ho následovala do krajiny snů, kde se dobrým lidem nic zlého nestává.

A pak v tom nastalém tichu, ochráněni vrčením větráku, chladným vzduchem, který si konečně našel cestu skrze okenní rám, a objetím jednoho druhým, oba usnuli, hluboce a pravidelně oddechujíc, a cítili blažené ovívání uklidňujícím vánkem samé podstaty jejich bytí.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 5.11.2009 v 12:00 v kategorii Povídky.