Kult X

autorka Leyla Harrison | překlad nabaa | rating NC-17 | kategorie VA, MSR

Přichází ke mně v noci.

Pokaždé je tma, pokaždé je to časně ráno, když zasune své klíče do zámku dveří, stiskne kliku a vejde dovnitř.

Vždy na něj čekám.

Vždycky slyším tiché zvuky jeho kroků, jak dopadají na podlahu. Vyhýbá se skřípajícím prknům, aby mě nevzbudil.

Taková hloupost. Už by měl dávno vědět, že bývám vzhůru. Že už na něj čekám.

Do ložnice vstoupí potichu, jako narušitel, rychle a bez námahy shodí šaty a nechá je spadnout na podlahu. Vklouzne za mnou pod přikrývku a přitiskne se k mému tělu.

Tahle noc je stejná jako ty ostatní. Jsem nahá a čekám na něj. Posunu se k jedné straně postele, abych mu udělala místo na té druhé.

Teplo jeho těla se tiskne ke mně.

Někdy je z něj cítit alkohol, někdy pot.

Mulder nemůže v noci spát. Jeho démoni mu to nedovolí. Někdy běhá dokud mu téměř neprasknou plíce, nebo pije, dokud si neuvědomí, že se vlastně vůbec nechtěl opít. Ale tou dobou už bývá pozdě.

Tohle se Mulderovi nepodobá. Mulder běhá pro zdraví, pro potěšení, pro uvolnění. Jen zřídka pije.

Tyhle věci patří minulosti. Teď Mulder dělá cokoliv, aby unikl. A když to nestačí, přichází ke mně.

Dnes v noci cítím štiplavou slanost potu na jeho kůži. Kůži, která je tak blízko mé, že cítím, jak se mísí, naše těla splývají v jedno jako horký vosk. Otevřu mu svou náruč, vzdychnu a přitáhnu si ho blíž. Přejíždím mu rty po ušním lalůčku, aby věděl, že jsem vzhůru. Že jsem tady pro něj.

Jeho noční návštěvy bývají neohlášené a ve dne se o nich nikdy nemluví.

Dokonce i poprvé, což bylo mnoho měsíců po našem návratu z Antarktidy, na mě nepromluvil. Ani na začátku, ani v průběhu a ani potom. Překvapilo mě to. Čekala jsem, že dokončíme náš polibek brzy po návratu. Ale nemělo to tak být, ne tentokrát. Nikdy jsme o tom nemluvili, nikdy jsme to neřešili slovně.

Tu první noc se prostě vkradl do mého bytu, pozdě v noci, vklouznul do postele a svlékl mě. Miloval se se mnou tak vášnivě, jak bych to nikdy nečekala. Překvapil mě. Vklouznul do mě tak snadno, dosáhl uvolnění a pak mi pomohl najít to mé. A potom odešel, beze slov, bez vysvětlení, bez rozloučení.

Té noci mě překvapil. Ale od té doby už ne.

Dnes v noci chce mé uvolnění. Cítím to stejně jako cítím puls v jeho palci přejíždějícím mi po bradavce, která byla tvrdá od okamžiku, kdy jsem zaslechla jeho klíče v zámku. Hraje si s ní jako by to byl hladká mramorová kulička, tře ji a já se nepokojně zvedám na posteli a muchlám prostěradlo.

Mulder ve mně rozněcuje takový oheň, takovou touhu, že se to nedá zpochybnit nebo popřít. Neexistuje předstírání, jen zoufalá potřeba dosažení cíle, které mi může dát jen on.

Naše spojení bývá obvykle smutnou bolestí, intenzívní touhou po něčem, co si nemůžeme poskytnout. Dychtím po tom, aby si mě vzal. Někdy by mě zajímalo, jestli to ví. Přemýšlím o tom, zda ví, jak moc chci jeho dotek, jak se soustředím na jeho sílu.

Mulder sám sebe bere jako dítě, jako ztraceného malého kluka, který odpálil baseballový míček do okna a teď chodí s permanentním omluvným výrazem ve tváři. Dokonce i ve tmě můžu ten výraz vidět stejně jasně, jako kdybychom byli znovu na bílých pláních Antarktidy.

Po našem poprvé, když mě začal v noci navštěvovat, to bylo pro jeho vlastní uvolnění. Jeho vlastní potřebu. Chápala jsem to. A respektovala. Dávala jsem mu to, co tak zoufale potřeboval.

Teď se věci změnily. Teď potřebuje on mě. Musí mi dát to, co jsem mu dala já.

Cítím, jak se do mě tlačí jeho erekce. Jeho ruce se dotýkají mé kůže, prsty sjíždějí po hrudníku až se zastaví na mých bocích. Zvednu proti němu pánev, snažím se ukázat mu, co chci, co potřebuji.

Nemusím mu to ukazovat. On už to ví.

Jedna jeho ruka mi roztáhne nohy a já zalapám po dechu, když se zvedne na posteli a posune se tak, aby ležel mezi nimi. Tohle mi nikdy nedělal a já jsem to nečekala. Jenže já jsem od něj nečekala nic. Byla jsem ochotná přijmout cokoliv, co mi byl schopen dát.

Vnímám jeho horký dech na vnitřní straně svých stehen a opatrně dýchám, snažím se nevyskočit z postele, když ucítím, jak jeho zuby štípou do citlivé kůže. Jemně olizuje místo kousnutí a pak bez varování zaboří hlavu hlouběji mezi má stehna, jeho jazyk hledá a nachází zdroj mé touhy.

Na tomhle útoku není nic něžného. Vášeň, to ano, ale něžnost ne. Jeho jazyk se do mě prodírá téměř hrubě a já hlasitě sténám. Nahrazují ho dva prsty. Pomalu je do mě zasouvá, celou jejich délku od špiček až po poslední kloub. Spodní část mého těla se zvedá k jeho dotyku a on se mě znovu dotýká ústy.

Zatímco je ke mně přisátý rty, začíná Mulder v pomalém rytmu pohybovat prsty, dovnitř a ven. Přirážím k jeho ruce, mé tělo vychází vstříc jeho průnikům. Na chvíli se mi vybaví okamžik, kdy do mě poprvé pronikl, tvrdý a horký, tak hluboko, že jsem myslela, že se rozpláču. Tehdy se mi nedíval do očí a ani žádnou jinou noc, kterou tady strávil. Tu noc jsem svírala jeho ramena a sténala, šeptala jeho jméno, když jsem dusila vzdechy.

Dnes v noci svírám prostěradlo, držím ho v sevřených pěstech a tahám za něj. Dělám všechno, abych vydržela útok, který namířil proti mému tělu.

Slyším jak jeho prsty vytvářejí čvachtavý zvuk, jak se pohybují dovnitř a ven. Instinktivně zatínám vnitřní svaly a najednou slyším jeho vzdech, zvuk, který jsem od něj do té chvíle téměř neslyšela. Znovu zatnu svaly a jsem odměněna stejným zvukem.

Musím si tuhle informaci zapamatovat.

Mulderův jazyk mi teď přejíždí po klitorisu, nahoru a dolů, jako když kočka líže smetanu z misky, a já vnímám jeho drsnou texturu kontrastující s mou měkkostí. Je odhodlaný. Má cíl.

Ten cíl přichází dříve, než jsem čekala. Vzrušení mě zaplavuje ve vlnách a já cítím, jak se orgasmus tvoří z ničeho, narůstá a dosahuje vrcholu během několika sekund.

Nemůžu si pomoct. Vykřiknu jeho jméno, vzlykám a jeho prsty a ústa se mnou zůstávají, dokud se chvění nezpomalí. Pak vytáhne své prsty z mého stále se třesoucího těla. Lehce mě políbí přímo na klitoris a já vzdychnu z neuvěřitelné směsi bolesti a potěšení.

A potom ucítím, jak se postel pohne a Mulder vstane. Vnímám, jak se obléká, i skrze mlhu doznívajícího orgasmu.

Nejde to jinak. Musím něco říct.

„Muldere?“

Šustění oblečení ustane. To slovo je hlasité, tvrdé a odráží se od stěn ložnice.

Nevím, co chci říct. Nevím, co potřebuje slyšet.

Po dlouhém tichu bez odpovědi ho slyším dokončit oblékání. Pohne se směrem ke dveřím.

„Muldere, počkej,“ zašeptám a on se zastaví.

Chci rozsvítit světlo. Osvítit pokoj. Chci, aby mě viděl, mou tvář planoucí potěšením. Chci vidět jeho. Chci vidět jeho výraz.

„Prosím, nechoď,“ šeptám nakonec.

Dlouhou chvíli čeká. Pak odpoví, tiše a téměř se slzami.

„Nemůžu, Scullyová.“

„Muldere…“

„Nemůžu,“ zopakuje a opustí pokoj.

Ležím v posteli jako socha a poslouchám, jak prochází obývákem k vstupním dveřím a potichu vychází ven. Zůstávám sama. Sama s třesoucíma se nohama a rukama. Sama se svým pořád ještě nepravidelným dechem.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 3.8.2008 v 22:26 v kategorii Povídky.