Kult X

autorka Cathy Connell | překlad nabaa | rating PG | kategorie UST

4:10

Mulder přitiskl své pořád ještě horké dlaně na hotelové dveře a s bouchnutím si opřel hlavu. Zhluboka se nadechl, zaklonil hlavu a znovu se čelem dotknul lakovaného dřeva. Kruci. Kruci. Co se to k čertu právě stalo? Dokonce se ani…jenže ona pak… Bože. Hranice byla naprosto jistě překročena. Oni ji překročili. Co teď bude dělat?

O 10 minut dříve

„Proč tohle pořád děláš?“ Dana odsunula ruku svého partnera ze své paže. Položil ji tam poté, co přešel pokoj, aby si přes její rameno mohl přečíst záznamy o dalším případu. Vzhledem k tomu, že jim místní šerif dal jen jednu kopii „důležitých papírů“, tihle dva strávili posledních pár hodin bádáním nad složkou v Mulderově pokoji. Byl to dlouhý, složitý, ale přesto standardní případ.

„Dělám co?“

Cítila, jak se k ní naklonil ještě blíž, teplo z jeho těla zahřívalo její kůži skrz tenké bavlněné tričko, které měla na sobě.

„Víš přesně, o čem mluvím.“ Opatrně se snažila vymanit z klece, ve které ji uzavíral stůl, židle a jeho vytáhlá postava. Otočila se tak, aby na něj viděla.

„Nemáš vůbec smysl pro osobní prostor.“

Pobavený úsměv mu rozjasnil tvář. „Pořád netuším, o čem to mluvíš.“

„O tomhle.“ Postavila se těsně před něj, takže vzdálenost mezi nimi byla jen stěží větší než šířka dlaně.

„Takhle stojíš většinu času. Jsi vždycky tak blízko.“ Opravdu to chtěla vědět. Jeho ztěžklá víčka jasně signalizovala, jak dlouho na tomhle případu už pracují. Ani jeden z nich nechtěl přerušit oční kontakt a Dana začínala tušit, že jestli něco neudělá, budou takhle stát hodinu. Šťouchnula ho do boku.

„Proč jsi to udělala?“ K jejímu překvapení se Mulder lehce naklonil a potlačil úšklebek.

„Jsi lechtivý?“ Tohle je trochu moc. „Netušila jsem, že jsi lechtivý.“

„Nikdy ses nezeptala.“ Udělal krok zpět, mimo její dosah, pak natáhl ruku a jemně zabořil prsty do jejího boku. Snažila se mu vytrhnout, ale neměla šanci. Stejně jako nemohla potlačit zavýsknutí. Kombinace strachu a ještě něčeho jiného ji zalechtala v žaludku, když mu z očí vyčetla další myšlenku. Kruci, skoro ji i slyšela.

„To neuděláš!“

„Proč myslíte, agentko Scullyová?“ přikročil k ní s rukama nevinně složenýma za zády. „Jsem přesvědčen, že jste taky lechtivá.“

„Ani na to nemysli, Muldere!“ uhnula a zavrávorala, když se nohama dotkla okraje postele.

„Nemyslet na co?“ pokračoval kupředu, naklánějíce se nad ní, když se snažila pozpátku posunout po přikrývce. „Na tohle?“ Než se stačila nadechnout klečel vedle ní a snažil se zachytit její bránící se paže. Vyjekla když ji jeho ruce stiskly v bocích. Vzpírala se pod ním, ohnula nohu v koleni a prsty mu zabořila do břicha. Využila jeho dočasné nepozornosti a přetočila ho na záda.

Měla ještě několik příležitostí, než se znovu sebral natolik, aby ji znovu dostal na záda. Jeho ruka jí zajela pod tričko, ale neposunula se dále než k pupku.

„Přestaň!“ vykřikla a znovu se začala chichotat. Snažila se vypáčit z jeho náručí tím, že se mu jednou nohou zapřela kolem pasu, ale byl o dost těžší než ona. „Tohle není..,“ pokusila se své zápěstí vymanit z jeho stisku, „..fér“. Přidržel obě její zápěstí jednou rukou, zatímco druhou bloudil kolem jejího pasu a ona ho odstrkovala. Zarazila se, když se stehnem dotkla jeho…erekce? Byla rozhodnutá to ignorovat a rychle si to zdůvodnila fyzickým kontaktem. Tím to určitě bylo. Jenže on se zarazil taky, což jí dalo příležitost se mu vysmeknout a přejít do útoku.

Měl sice sílu, ale ona měla nehty a věděla, jak je použít. Zabořila mu je do kůže nad hrudní kostí a sjela až k pasu. Jeho výkřik záchvěv trval dost dlouho na to, aby ho převalila na záda a přimáčkla ho k posteli s jednou nohou vtlačenou mezi jeho stehna se k němu naklonila, opřela si mu čelo o hrudník, paže si přitiskla k bokům, aby se chránila a začala ho nemilosrdně lechtat. Někde hluboko ve své mysli věděla, že by ji mohl kdykoliv setřást. Ani nad tím nemusela dlouho přemýšlet, protože než myšlenku dokončila, uvěznil svýma velkýma rukama obě její ruce a stiskl její pravé stehno mezi svá. Byla v pasti. Očima byla na úrovni jeho krku a sledovala, jak se mu pohybuje ohryzek, když dvakrát polknul a pronesl „Co že to bylo s tím osobním prostorem?“

„Řekla jsem, že pro něj nemáš vůbec žádný smysl.“ Znovu sebou škubla, ale jediné, čeho docílila, bylo že se boky ještě víc přimáčkla k němu. Urputně se snažila nevšímat si naprosto nevhodného pocitu, který se jí rozléval v břiše. Dokud si to neuvědomí, tak to neplatí. Fakt, že měla tendenci znovu se o něj otřít, ji šokoval. K smrti ji šokovalo, že byla jen nepatrný kousíček od toho, aby to zopakovala. Tohle začínalo být divné. „Pusť mě!“

„Ty sis začala.“ Znělo to, jakoby se smál. Musela se dát dohromady. Zvedla hlavu a ramena. Mulder zamrkal, zašklebil se a upřeně na ni hleděl, když se dolní částí těla tiskla k jeho.

„To je jedno,“ řekla a znovu se snažila osvobodit. Uvolnil jí nohu a ona se pokusila vstát. Jenže ji pořád držel pevně za paže. Po půl minutě snažení byla přímo na něm. Žádné velké zlepšení. Pořád na ni koukal.

„Víš, co se říká, ne?“ jeho hlas zněl vzdáleně, jako by si nebyl jistý vlastními slovy.

Zavrtěla hlavou.

„Říká se, že lechtání je nejzákladnější praktikou sadomasochistických hrátek.“ Ucítila, jak lehce nadzvednul boky, nejspíš nevědomky. A pak se to stalo. I ona je nadzvedla. Zcela vědomě. Nevěděl to, nemohl vědět, že se k němu přitiskla záměrně. Mohla se přece jen zavrtět, nebo pokusit vstát. Jenže ona to věděla. Věděla, že to udělala, protože to bylo tak hrozně příjemné. Podvědomě si to přiznala…co to bylo? Udělal právě to, co si myslím, že udělal?

A udělal to znovu. Velmi jemně se pohnul a přitlačil se k ní. Cítila ho skrz džíny. Zvedla hlavu a zadívala se mu do očí. Nemohla v nich číst, ale znovu ucítila, že se znovu zvedl. Krev se jí vrátila do rukou, když ji pustil. Pomalu začala vstávat a potom ztuhla. Bojovala, ale základní, zvířecí instinkt ji přitáhl zpátky k němu. Natáhla se na něj celou svou vahou. Bože, tohle je příjemné. Zasténal a zavřel oči. Tohle nemůže být pravda. Ale její vlastní tělo pohybující se na něm ji přesvědčilo, že to pravda je.

Roztáhla nohy, aby ho mohla vnímat intenzivněji. Ignorovala rozumné hlasy křičící kdesi hluboko v její hlavě a zůstala ležet ještě další dvě minuty. Jejich ruce ani rty se nedotýkali. Sklonila hlavu, aby mu neviděla do očí. Jen si vychutnávali blízkost, teplo a silný svíravý pocit, který jen dvě téměř nehybná těla mohou vytvořit.

„Scullyová?“ hluboká tichá otázka a jeho ruka odpočívající na jejích bedrech rozptýlila vlhkou mlhu halící její mozek. Krucinál, co to děláme? Vyhrabala se z postele a po čtyřech přelezla na druhý konec pokoje.

„Já…no…já…ehm…musím už jít, Muldere.“ Vyběhla ze dveří.

„Dano, počkej!“ Uslyšel bouchnutí dveří ještě dřív, než stačil dokončit větu. Třesoucíma se rukama hledala klíče. Teprve pak si uvědomila, že je nechala u něj. Bude se pro ně muset vrátit. Ale ne teď. Opřela se o dveře a pomalu sjela na podlahu. Musí se vzpamatovat. Zhluboka dýchala a pokoušela se zahnat vlny strachu, zmatení a touhy, které drtily její tělo. Co to sakra bylo?

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 13.6.2008 v 11:06 v kategorii Povídky.