Kult X

autorka Oracle | překlad luca | rating PG | kategorie V, A, UST

Buď opatrná na to, co si přeješ (Ed Jerse, Nikdy více)

Mulder se jí už nedotýká. Nepokládá svou ruku na spodní část jejích zad. Vlastně si dává bedlivý pozor, aby se o ni nedopatřením neotřel. Otevírá dveře, aby mohla vejít první. Ale vždy se stáhne do kouta a ujistí se, že jí není příliš nablízku.

Když se natáhnou pro stejnou věc, vzdá to. Když spolu o něčem diskutují, stojí v uctivé vzdálenosti. Když mu něco podává, opatrně se chytí samého konce. Škádlení, narážky, smích i kamarádství, všechno skončilo. Jeden den byl Mulder Mulderem, v druhém se z něj stal dokonalý profesionál.

Občas se zdvořile usměje. Říká Děkuji po každé pitvě, po každém zápisu do zprávy. Ona zahanbeně odpovídá Jen dělám svoji práci a pak zavládne dlouhé, dusivé ticho, dokud jeden z nich neopustí místnost.

Každý den, bez výjimky, jí nabízí, že koupí oběd. Ona pokaždé odmítne a on jí na stůl vysází každičkou penny z jejího podílu. Už na ni nesahá. Vyklidil místo pro další stůl, ale vypadá to, že ona už o něj nestojí.

Mělo by to být v pořádku. Všechno by mělo být fajn. Ona nechápe, proč se na něj tak zlobí. Copak nemůže mít obleky pečlivě vyžehlené? Copak jí nemůže donést kafe, aniž by mu o něj musela říct? Copak se k ní nemůže chovat s nejvyšším respektem a zdvořilostí? Není to snad přesně to, co vždycky chtěla?

Jeho sestřih je upravený a boty vyleštěné. Jenže jí už v noci nevolá. Mluví s ní jen o běžných případech. Dává si pozor, aby jí sdělil všechny informace, ne jen to, co považuje za důležité. Pečlivě zjišťuje kvalitu motelů, než je objednává, a o případných odletech ji informuje s dostatečným předstihem. Je opatrný na to, aby řešili jen takové případy, které ona nemůže automaticky předem zavrhnout. Dává si pozor, aby se jakkoli nedotkl její víry v Boha. Úzkostlivě se snaží neříkat jí, co by měla dělat. A když už jí udílí nějaké instrukce, ujistí se, že ona ví, že pocházejí od Skinnera.

Je pečlivý a čestný a profesionální a klidný a elegantní a zdvořilý. Není studený ani afektovaný. Nepřibližuje se k ní a ona někdy pozdě v noci v motelovém pokoji slyší jeho sprchu šumět celé hodiny, kroky po pokoji sem a tam nebo zpravodajský kanál v televizi. Ne porno, nikdy. Už ne.

Je přece tak opatrný.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nespala s Edem Jersem, ale chtěla. Chystala se k tomu. Měla.

Leželi na jeho gauči, líbali se a dotýkali a on se právě chystal stáhnout jí kalhoty z nohou, když usnul. Omámený a zvadlý jako plamen v dešti. Byla také opilá, ale ne dost, aby to mohla použít jako omluvu. Snažila se ho třesením probudit, ale on jen zamumlal a začal chrápat. Zklamaně se odebrala do ložnice a usnula také.

Všechno by to Mulderovi pověděla, kdyby to mohlo něco změnit. Jenže nemohlo. Ačkoli Jerse neojela, chtěla to, chystala se k tomu. Měla to udělat. V každém případě to bylo jedno. Proč by měl Jerse cokoli měnit? Tohle není podstata věci. A ona si není jistá, co vlastně ta podstata je.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Mulder se chystal říct Ale můj život je to také. Zmlkl právě včas, jenže ona ho stejně slyšela. Myslela si, že podstatu zná, dokud téměř neřekl tohle.

Mulder.

Mulder, který si žádal všechen její čas, používal ji jako naslouchající vrbu, neustále narušoval její osobní prostor. Vyjídal její spižírnu, nevědomě se jí dotýkal. Mulder posedlý svou prací. Který ji bral někdy jako rovnocennou partnerku a někdy jako obtížný hmyz. Který se ji snažil ochránit, když sama nemohla, a žertoval o jejím milostném životě, spíše jeho nedostatku, a myslel si, že ji to neraní.

Rádio si pouštěl příliš nahlas a falešně zpíval. Zapomínal koupit tmavý chléb místo světlého, na mléko do kávy, na její narozeniny. Nosil křiklavé kravaty a neprané, zmačkané košile. Organizoval jí čas. Říkal jí, co má dělat, kam jít a komu věřit.

Ačkoli o něj vůbec nešlo. Správně? To mu přece řekla.

Přemýšlí o tom teď, o měsíc později, a uvědomí si, že to byla pravda jen zčásti. Bez Muldera má pořád svou rodinu, kamarády, kariéru a osobní cíle. Může randit, kdyby chtěla. Může dělat, cokoliv si zamane. Být s kýmkoli. Jenže bez nejlepšího přítele ztratila radost ze života. Perspektivu.

Před Filadelfií mohla Muldera posadit na gauč a vysvětlit mu, jak se někdy cítí odstrčená, zneuznaná, využitá. Jak si někdy připadá nepotřebná, jako matrace jen tlumící jeho pády. Mohli to prodiskutovat, vypořádat se s tím a všechno opět urovnat.

Je příliš pozdě. Filadelfie se stala a pak byla poprvé tak rozzlobená, že s ním nedokázala mluvit. A teď se zase stydí.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Je úterý. Ona se probudí a nechce se jí vstát z postele. Hodiny ukazují 8:16.

Mulder je nejspíš dávno v kanceláři, uklízí, než se dostaví ona. Už se všude neválejí stohy papírů a diapozitivů, jen pečlivě setříděné spisy a záznamy a Mulder sedí mezi nimi, čeká na ni, aby mohl zvednout hlavu, zdvořile se usmát a pronést Dobré ráno, Scullyová.

Přetočí se na bok, zaboří tvář do polštáře a rozhodne se, že dnes nikam nepůjde. A Mulderovi nezavolá. Když bude chtít zjistit, proč nepřišla, ozve se sám.

O pár hodin později přijede k jejím dveřím. Ona se právě osprchovala a převlékla do tepláků a jednoho z jeho starých triček. Suší si vlasy ručníkem.

Když otevře dveře, on se strnule zadívá na to triko. „Scullyová“ řekne, formálně. „Můžu na chvilku?“

Ona otevře dveře víc, ale nehýbe se. Když bude chtít vejít dovnitř, bude se jí muset dotknout. On však jen tak bezmocně stojí. Dívá se dolů na špičky nohou a nic neříká. Mulder ve svém tmavém obleku, nenápadné kravatě, s vyleštěnými botami, průměrným sestřihem a tváří zoufalého malého kluka.

„Muldere, pojď dál“ pobídne ho a vztáhne ruku k jeho dlani. On polekaně couvne. „Musíme si promluvit.“ Hlas ji zradí. On se obrátí a odchází. „Muldere?“ Zavrtí hlavou se ztuhlými rameny. Už ho viděla takhle oddechovat. Bojuje s pláčem.

Je pryč, odjíždí dřív, než si ona uvědomí, co si asi myslí.

Zkouší jeho mobil, telefon v kanceláři i v bytě, ale nikdo to nebere. Nechává vzkazy a čeká celé hodiny, ale on nevolá. Vydá se k lavičce při Potomacu, na které spolu často sedávali. Není tam nikdo kromě mladé matky a dítěte v kočárku. Jede do kanceláře, do jeho bytu, ke Střelcům i do všech restaurací a kaváren, kde by mohl být. Pak se vrací do bytu a pláče a snaží se překonat nutkání praštit se do nosu. A Mulder je ztracený.

Otevírá dveře a je přivítána jeho siluetou sedící v jednom z jejích křesel. Soustředí se jenom na ni. „Posaď se, Scullyová.“ Jsou to první slova, která jí řekl od té události ve Filadelfii.

Ona usedne. „Muldere…“

„Když tě ke mně přidělili,“ pokračuje on, „nedokázal jsem si představit, jak moc… jak moc na tebe budu spoléhat. Záleží mi na tobě, Scullyová, a vážím si tě. Věřím ti. Lepšího partnera bych těžko hledal a stejně jsem to všechno podělal.“ Ona opět bojuje s pláčem, se semknutými rty i očními víčky. „Scullyová, co se děje?“

Okamžitě ho chce utěšit svými obvyklými frázemi. Ráda by mu řekla, že je v pořádku. Všechno je fajn, Muldere. Všechno je tak, jak má být. Co mu má povědět? Jejich vztah je v troskách a nikdy předtím to nemuseli řešit. Není si ani jistá, že je to možné. „Všechno jde k čertu, Muldere, ale já neodejdu“ přinutí se promluvit. „Neodejdu.“

„Ty ne… Nechceš odejít?“

Uvědomí si, že v jeho slovech cítí závan naděje. Snaží se usmát, snaží se mu dát najevo, že všechno bude v pořádku. On se postaví a váhavě se přesune vedle ní na gauč, ale nedotýká se jí. „Co můžeme udělat, Muldere?“ ptá se, když se uklidní natolik, že zase může mluvit. „Nevím, jak to změnit. Věci šly tak… Nefungovalo to. Ale teď mi připadá, že tě zabíjím. A s tím nedokážu žít.“

„Scullyová, ty věci komplikuješ“ vyhrkne najednou a pak polkne a vysvětluje: „Chci říct… Kruci. Omlouvám se. Vyslechnu si všechno, co máš na srdci.“

„Právě o tom mluvím. Proč se takhle chováš?“ ptá se tiše a opatrně. Nechce ho už více ranit.

On se ošije. „Myslím, že se jen snažím dát ti všechno, co chceš. Aby ses cítila oceněná. Vždy si tě vážím, Scullyová. Někdy si všechno, co mi pomáhá ráno vstát.“ Ona mu položí dlaň na tvář. Je to trošku váhavé gesto, ale jakmile se její kůže dotkne jeho, nedokáže si pomoci a chce se ho dotýkat víc a víc, i kdyby ji měl odstrčit. Pohladí ho jednou, podruhé a on zavírá oči. „Hodně jsem o tom přemýšlel“ pronese po chvíli. „O tom, co se stalo ve Filadelfii, co jsi mi řekla… Měl jsem strach. Nevěděl jsem, co dělat.“

„Muldere, pomůže ti, když řeknu, že tě chci ve svém životě?“

Nastane ticho. Jeho ruce byly sevřené s bělavými klouby. Teď se uvolněně otevřou a prsty se natáhnou, jak vstřebává její slova. Ona čeká na odpověď. „Scullyová, můžu tě obejmout?“

Ona otevře svou náruč a on se k ní vděčně přitiskne. Neví, co s rukama, a ona ho k sobě přivine a vnímá jeho teplo, jeho vůni, boří svůj nos do jeho tváře a otře se o ni svými rty. „Miluju tě,“ šeptá, „prosím, zůstaň takový, jaký jsi.“

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 3.2.2010 v 20:00 v kategorii Povídky.