Odpuštění (povídka)
„Kde jste byli, oběd už je na stole“ řekla svým dětem Teena celá rozčílená nebo spíš ustrašená z rozhovoru, který se konal, když děti odešli. „Omlouvám se, za to můžu já,“ řekl Fox. „Foxi nech to tak, radši si běžet umýt ruce.“ Jak odešli, tak se snažila zase uklidnit. „Tak to dlouho nevydržím,“ říkala si sama sobě. „Kéž by to už skončilo. Ne, neeeeeee.“ „Mami co se děje,“ ozval se Samanthin hlas za jejími zády. „Co by se mělo dít,“ otočila se s vyděšením výrazem. Dcera jí ani nemusela odpovídat, už teď znala odpověď. Prostě se neudržela a to co si myslela, že si říká v duchu, prostě vykřikla. „Co má skončit?“ zeptala se Samantha. „O co se tu jedná,“ řekl Fox, který se právě vrátil s koupelny. „Ale nic. To se vás netýká,“ řekla Teena.
Když zasedli v jídelně k obědu. Tak se Teena snažila přetvařovat. Ale přetvařování jí nikdy moc nešlo a hlavně před vlastními dětmi, které byly tak vnímavé. Bohužel pro tuhle záležitost. „Kde je táta,“ zeptala se Samantha a tím přerušila Teeno rozjímání. „Táta?“ řekla ještě trochu mimo. „Ano táta,“ řekl Fox místo Samanthi. „Musel jít ještě do práce,“ řekla už docela probuzená. „O víkendu, tak takové práci se budu vyhýbat,“ řekla Samantha a ještě pro zpestření si zívla. „Po kom si tak líná,“ řekl Fox s úsměvem. „To říká ten pravý,“ oplatila mu to. „U jídla se nemluví,“ řekla Teena, která dnes neměla náladu. A v další dnech to nebude jiné.
Po obědě umyla nádobí. Bill se stále nevracel. Tak jí bylo jasné, že měl bohužel pravdu a schůzka padá. Ale opak byl pravdou. Tedy i když se neměla sejít se Spendrem, ale s Cassandrou, jeho ženou a její nejlepší kamarádkou.
Asi kolem druhé hodiny někdo zazvonil. Za dveřmi stála Cassandra se svým synem Jeffreyim. „Můžu dál,“ zeptala se. „Proč se ptáš. To je snad samozřejmé. Ahoj Jeffrey,“ řekla Teena a podívala se na chlapce, který se schovával za máminou sukní. „Jeffrey nechceš jít za Foxem a Samanthou do jejich pokoje?“ zeptala se Teena, která vycítila, že tenhle rozhovor by neměl slyšet a hlavně podle to ho, jak se Cassanrda tvářila. I když by ho pro svůj věk stejně nepochopil. Jeffreyi se tedy pustil máminy sukně a vyšel nahoru do pokoje svých starších kamarádů, aby jimi nebyli když spolu vyrůstali. Jeffreyi byl vždy velmi stydlivý bál se každého, koho neznal, vždy když někdo přišel k nim domů hned se šel schovat buď za máminu sukni nebo do svého pokoji. Tím se stal velmi samotářský, protože neměl ani žádné sourozence. Cassandra se snažila co nejvíce chodit ke své nejlepší kamarádce, protože nechtěla aby její syn byl stále sám a věděla, že si s Foxem a Samanthou dobře rozumí.
„Musím s tebou mluvit, ale nevím jak začít,“ řekla Cassandra a podívala se na ni provinile. „Tak to musí být vážné. Když tak začínáš,“ řekla Teena s úsměvem, který se jí měl za chvíli zcela vytratit a na velmi dlouho dobu. „No i tak se to dá říct,“řekla Cassandra, které ještě víc znervózněla, hlavně potom jakým tónem jí přerušila Teena. „Jen tě prosím, abys mě nepřerušovala. Už teď je to pro mě těžké,“ řekla Cassandra a než začala tak se pořádně nadechla, aby si dodala kuráž. „Včera mi řekl, že už to víš.“ Vždy bylo zvláštní jak Cassandra mluvila o svém muži. Hrozně chladně. Teena nikdy nepochopila proč si ho vůbec Cassandra vzala. Nikdy nezpozorovala, že by k němu cítila to, co cítí ona. „…musela jsem se rozhodnout,“ tohle slovo Teenu probudilo ze zamyšlení. „Rozhodnout, rozhodnuto na podobná slova jsem dost alergická,“ rozkřikla se aniž chtěla. Hned vzápětí se podívala po schodech. Pak si oddychla nikdo z dětí to neslyšel. „Vždyť jsem tě prosila, abys mě nechala domluvit. Pak mě suď jak chceš, ale až uslyšíš všechny mé důvody. Tak jsem se musela rozhodnout, jelikož mě Syndikát donutil.“ „Syndikát?“ řekla Teena celá zmatená. „Co ty máš vůbec s ním společného?“ nepřestala s přívalem otázek. „Teď víc než bych chtěla.“ Dost! Já už radši nic nechci slyšet," řekla Teena, protože i když nevnímala vše co jí Cassandra teď říkala. Pochopila možná víc než chtěla. „Je mi líto já jsem odhodlaná ti všechno vysvětlit a neodejdu dokud to neudělám. Ty víš, že je to složitý a hodně bolestní. Ale kdybys to nebyla ty, tak by trpěla jiná žena,“ řekla Cassandra a chytila Teenu konejšivě za ruku. To Teenu rozesmálo, protože si vzpomněla na minulou noc. Jak ji chtěl podobný způsobem utěšit Bill. „Bolestný to máš pravdu,“ řekla Teena, které se do očí nahrnuly slzy. „Teeno jsi má nejlepší kamarádka, a proto ti to chci celé vysvětlit a hlavně tě chci po prosit o odpuštění,“ snažila se o usmíření. I když už od té doby, co se rozhodla, že ji nebude lhát a řekne ji pravdu, věděla, že tenhle rozhovor jejich dlouholeté přátelství zničí. Přece jen Cassandra měla rozhodující slovo v tom, jestli bude unesen Fox či Samantha. Ale nenáviděla, když mezi nimi byly nedořešené věci a hlavně když byly tak důležité. Protože věděla, že to lidi jen trápí. „Mé slovo rozhodlo, Teeno,“ řekla Cassandra s tónem v hlase, který nepřekvapil nejen Teenu ale samotnou Cassandru. „Ty jsi rozhodovala o mé dceři. Co si to poslední dobou Syndikát dovoluje,“ rozkřikla se na celé kolo. Teď už se ani nepodívala po schodech, jak byla rozrušená. „Syndikát se nás jen snaží chránit před kolonizací,“ řekla Cassandra na svoji obhajobu a chtěla Teenu uklidnit. I když touhle větou, to nebyl zas tak dobrý nápad spíš to bylo jen horší. „Kolonizace, kolonizace a pořád dokola ta kolonizace. Vždyť je to šílený. Já sama jsem nepochopila o co se snaží? Přece jsou milionkrát inteligentnější a vyspělejší než my. Tak na co čekají? Vždyť by mohli naši planetu zabrat jen lusknutí prstu? Vždyť jim musí být jasný, že my se jen tak nedáme a budeme bojovat o přežití,“ zeptala se Teena a podívala se jí do očí, kde hledala odpovědi. Ale sama Cassandra věděla dost. A Teena jen nevěřícně poslouchala a dokonce se začala bát. Vůbec Cassandru nepoznávala. „Co to má znamenat?“ zeptala se sama sebe. Potom co jí Cassandra dala nějaké ty odpovědi i když nedostačující a hlavně kusé. Tak chtěla být Teena sama, aby se jí to rozleželo v hlavě.
Po odchodu Cassandry a Jeffreyho se zavřela v pokoji, aby mohla přemýšlet nejen o tomhle rozhovoru. Hlavně přemýšlela o Cassandře a co všechno ví, jak to ví a hlavně od koho. Jedno jí bylo jasný od Spendera to určitě nevěděla, ten ani nesmí o takových věcech mluvit. Ale je tu ještě ta záležitost se Samanthou, která je teď prioritní. A kterou musí nějak řešit než bude pozdě. Je to má dcera a jako pravá matka za ni musím bojovat. Dodávala si odvahy a rozhodla se, že za svou dceru bude bojovat až dokonce.
Tento článek byl zveřejněn 22.4.2008 v 18:03 v kategorii Povídky.
Děkuji Verči za další dramatickou a velmi povedenou povídku! ;)
Já taky, ta povídka je super :)
Obdivuju ten nápad. Většina se nás zaměřuje na ty nejhlavnější postavy a ač Syndikát, jeho členové a jejich rodinní příslušníci hrají zásadní roli, málokdo by se do příběhu o nich pustil.Paráda!THUMB UP
Tahle série o událostech před únosem Samanthy se mi moc zamlouvá, jak jsem nikdy Mulderovu matku neměla moc ráda, tak to pro ni muselo být hrozné, úplná Sofiina volba…Těším se na další pokračování!
Děkuji za tak krásné komentáře (poděkování). Jen jsem napsala o čem jsem už dlouhou dobu přemýšlela a chtěla jsem se o to s vámi podělit. Je zvláštní, že právě o Mulderovi a Scullyové mě nic nenapadá. Zdá se mi, že právě scénaristé seriálu nechtěli moc odhalovat minulost, aby si každý udělal svůj obrázek (názor). No a já jsem ho jen hodila do počítače. A kultx byl tak hodný, že mé povídky zveřejnil. A tím mu chci velmi poděkovat. Jsem ráda, že se budete těšit na pokračování. Pokusím se, aby se vám líbilo, tak jako ty, které byly už zveřejněny;-):-)