Kult X

autorka Donna | překlad luca | rating PG | kategorie MSR, X | spoiler Memento Mori, Max

Její mysl byla plná jiných myšlenek, tak trvalo několik vteřin, než si všimla krásné červené růže na své klávesnici. Vloudila jí do tváře úsměv. Pak se zadívala do kalendáře. Ne, přece by si na to nevzpomněl. Opravdu jsou spolu už pět let? Nezdálo se to ani možné. Zhluboka ke květině přivoněla a pak ji vložila do malé vázičky a odběhla do koupelny pro vodu. Posadila se k práci a každou chvíli vzhlédla k poupátku a usmála se.

Když Mulder vešel do kanceláře, uložila, co právě zapsala, a sledovala ho, jak se svléká z kabátu. „Děkuju.“

„Nemáš zač. Co jsem udělal?“

„Ta kytka. Je hezké, že sis vzpomněl“ vysvětlovala mu s úsměvem.

Mulder nakrčil čelo. „Myslím, že jsem v maléru. Jaká kytka?“

„Růže, kterou jsi mi nechal u počítače.“

Nechápavě se podíval směrem, kterým ukazovala. „No tak teď jsem opravdu v maléru. Scullyová, tvé díky nepatří mně, bohužel se na nic takového nepamatuju.“

Její tvář posmutněla. „To máš jedno, stejně o nic nejde. Kdo ji sem ráno mohl dát?“

„To je vedlejší. Na co jsem zapomněl?“

„Řekla jsem, že o nic nejde.“

„Pouč mě.“ Narušil její osobní prostor, jen aby získal odpověď.

Scullyová se opřela do židle. „Dneska jsme spolu přesně pět let. Říkala jsem…“

„Že o nic nejde“ doplnil Mulder za ni. „Ale jde. Byl bych si vzpomněl, kdybych občas kouknul do kalendáře. Toho soka najdu, zabiju a pak tě vezmu na večeři.“

„To nemusíš.“

„O.k., tak ho jen zmlátím.“

„Muldere“ zaznělo opět varovně.

„Co říkáš na tu večeři? Je nezbytná. Pojďme někam, kde je hezky. V půl osmé, vyzvednu tě.“

„Muldere, to nemusíš…“ Tvář se jí rděla zahanbením.

„Obleč si něco krátkého.“

„Muldere!“

Jenže ten už držel v ruce sluchátko a listoval telefonním seznamem. „Rezervaci, prosím. Ano, pro dva dnes večer v osm. Fajn, díky.“ Otočil se na ni s vítězoslavným úšklebkem. „Ať to květinový chlapec trumfne.“

Kdybych věděla, že je to tak snadné, poslala bych si květiny už před lety, mumlala si Scullyová pro sebe a pak se hned pokárala: To bylo trapné, prakticky jsem ho donutila, aby mě pozval na schůzku. Nahlas pronesla: „Nemusíš mě nikam zvát.“

„Scullyová, kdybych musel, tak bych to nedělal. A teď k té květině…“ Popsala mu, jak tu růži našla na své klávesnici, když přišla do práce. Ano, dveře byly zamčené. Proto si myslela, že je od něj. „No, moc se mi to nelíbí, zvláště ta část, že se sem někdo nepozorovaně dostal. Ale vypadá to, že je všechno na svém místě. Měj oči otevřené, ano?“

Přikývla a oba se vrátili ke své práci.

V půl páté Mulder vypnul počítač. „Tak, jedu se domů zkrásnit. Tobě to jistě tak dlouho trvat nebude, ale já pro jistotu půjdu už teď. Vyzvednu tě v půl osmé.“ S těmi slovy vyšel z kanceláře. Scullyová zavrtěla hlavou a začala se balit.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Mulder zastavil před jejím domem. Pořád nemohl uvěřit, že to nakonec udělal. Nosil ten nápad tak dlouho v hlavě, že se stal součástí jeho mozku, ale opravdu ji požádat o rande? Upravil si kabát, trošku zahanbeně. Jak dlouho už na sobě neměl smoking? Ani si nedokázal vzpomenout. Párkrát, když se vrátil z Anglie. K čertu, jednou tu věc má, tak by ji měl i nosit, ne? Jestli se mu Scullyová bude smát, tak bude. Zhluboka se nadechl a zaklepal.

Ale ona se nesmála. Oči se jí pochvalně rozevřely . Ty jeho mu málem vypadly z důlku. Opravdu půjde v tomhle? Tmavě zelená, perfektně ladící k vlasům i makeupu, ale dá se v něčem takovém vůbec dýchat? Obepínala její tělo tak těsně, jak si představoval ve svých snech, že ji objímá on. To by bylo něco do psychologického profilu, žárlivost na večerní šaty. Bylo očividné, že rakovina, která je tak ničila oba minulý rok, byla definitivně zapomenuta. Co ho rozpalovalo nejvíc, byl její útlý živůtek. Vzdouval její ňadra jako dobře padnoucí oblek vyrobených v laboratořích NASA, ale proč? Jeho nedočkavost z něj musela přímo čišet.

„Nelíbím se ti?“

Polkl. „Líbíš. Tak jako se budeš líbit všem dýchajícím mužům v D.C.“ Její tváře se lehce zarděly. „Prosím věz, že se mi ty šaty budou líbit ještě víc, až se z nich budeš svlékat, ale nevím, jak moc vydržím. Nejsem si ani jistý, jestli tě budu schopný chránit.“

Rozesmála se, a tím mu způsobila ještě větší neklid. „Měj svou víru, Muldere.“

„Já se snažím, Scullyová, ale moje víra podléhá jiným věcem. Například zemské přitažlivosti.“

Zavrtěla hlavou. „Propadne nám rezervace, jestli sebou nehodíme.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Před večeří si dali sklenku vína, aby si přiťukli na partnerství, a pak ji požádal o tanec.

„Muldere?“

Vstal a vzal ji za ruku. „No tak, Scullyová. Kromě toho, jestli se ti ten číšník ještě jednou podívá do výstřihu, dám si první taneček s ním.“

Proč si kdy říkal, že je moc malá? Zapadla perfektně do jeho náručí, ale pohled dolů byl riskantní. Cítil tuhnutí v rozkroku. Možná tohle nebyl úplně dobrý nápad.

Scullyová nadzdvihla obočí. „Užíváš si výhled?“

„Myslím, že si raději sedneme.“

„Je ti špatně?“

„Scullyová, nezačínej.“ Šel z parketu uctivě jeden krůček za ní. Jistě na sebe byla hrdá.

Jídlo bylo skvělé, společnost ještě lepší, a když ji Mulder doprovodil ke dveřím, pozvala ho na kávu.

„Nebudeš mě svádět, že ne?“

„Já?“ opáčila nevinně. Nemusel být jediný, který činí dvousmyslné narážky. „Ale vezmu si něco pohodlnějšího na sebe.“ Mulder trochu zblednul a ona zakryla úšklebek. „Napij se.“

Když se vrátila, poprvé za večer se zhluboka nadechl. Oblékla si černé tepláky a obrovský svetr. „Jsi krutá žena, Dano Scullyová.“ Ušklíbla se a vzala si od něj kouřící šálek.

Mulder byl pryč jen pár minut, když jí zazvonil telefon. „Haló? Haló? Je tam někdo?“ Ozval se obsazující tón. Asi si někdo spletl číslo, pomyslela si a chystala se do postele. Přitom si jemně pobrukovala.

S Mulderem se točil celý svět. Jak skvělá noc to byla! Proč mu to k čertu trvalo pět let, než ji vzal na rande? Mohla ho potěšit už před lety. Jak to, že se mu oddala přes všechny síly zla? Díkybohu, že jejich nepřátelé nebyli tak chytří, jak si mysleli. Natáhl se na gauč, pustil si starý film a pak si vzpomněl na růži. Měl by to prozkoumat blíž.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Následujícího rána se žádná květina neobjevila, ale úsměv, který mu Scullyová věnovala, když vešla do kanceláře, málem zastavil jeho srdce. Směje se takhle pokaždé? Určitě ne často. Ani jeden z nich se na práci moc nesoustředil, i když věděli, že jim to bude později chybět. Ale co. K autům v garáži kráčeli společně, její bylo blíž.

Mulder se natáhl k přednímu sklu a vytáhl malý papírek zastrčený za stěračem. „Máš tady milostný vzkaz, Scullyová“ podával jí ho.

„Podívej se po otiscích, než si to přečtu.“ Rozbalila dopis, a když dočetla, beze slova ho podala Mulderovi.

Doufám, že se Vám růže líbila. Kéž bych našel tak krásnou jako jste Vy.

Mulder nakrčil čelo. „Tohle se mi vůbec nelíbí. Mohl by to být zdejší zaměstnanec, nejprve se dostal do kanceláře, teď zase do garáže… Všimla sis nějakých tajných ctitelů, kteří by kolem tebe kroužili?“

„Ne víc než obvykle“ odvětila suše. „Ou, doufám, že to není ten, co mi včera večer praštil s telefonem.“

„Žádné oplzlé oddechování?“

„Ne, jen zavěsil. Asi začnu být paranoidní.“

„To je moje parketa.“ Podívala se na něj a rozesmála se. Srdce se mu opět sevřelo. Zatraceně, tenhle týden nebude tak dobrý. Scullyová sáhla po papíru. Mulder zavrtěl hlavou. „Ne, nech mi ho. Odnesu ho do laboratoře, třeba něco najdou.“

„Myslíš, že je to nutné?“

„Asi ne, ale můžeme to zkusit. Dám ti vědět, co jsme zjistili.“ Stál na místě, dokud neodjela. Mávla na něj z okýnka.

Kruci…

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Doma našla na záznamníku dva zmeškané hovory. Zaznamenala si jejich čas pro Mudera. Telefon znovu zazvonil, právě když večeřela. „Haló? Jste ta osoba, co už volala?“ Ticho. „Prosím, řekněte něco.“ Běžela přes pokoj ke svému saku. Linka zůstala hluchá. „Sakra.“ Vytočila Mulderovo číslo.

„Mulder.“

„To jsem já. Právě volal znovu.“

„Zjistila jsi číslo?“

„Ne, ani jsem nedoběhla k mobilu. Na záznamníku bylo dvakrát zavěšeno.“

„Jedu k tobě.“

„To není nutné.“

„Ale ano. Chci toho chlápka najít. Vezmu nějaký film.“

„O.k. Uvidíme se za chvilku.“

Přinesl s sebou hororovou Věc, tak Scullyová otevřela láhev vína a společně se dívali jako dva staří manželé. Ona natažená na gauči a Mulder vsedě na zemi, vděčně přijímající masáž ramen. Telefon však nezazvonil.

V jedenáct se Scullyová protáhla a zívla. „Jeď domů, Muldere. Už neudržím oči otevřené.“

„Tak běž do postele, můžu hlídkovat venku.“

„On jenom volá, nic víc. Budu v pořádku.“

„Dostal se do kanceláře i do tvého auta.“

„Díky. Zamknu se, tati.“

„Zavoláš mi, kdybys něco potřebovala?“

„Komu jinému? Běž už.“ Mulder se váhavě postavil na nohy a stiskl vypínač u videa. Najednou se otočil a chtěl něco říct. „Nic se mi nestane, Muldere. Uvidíme se ráno.“ Podávala mu bundu, a zatímco se soukal do rukávu, jemně se otřela o jeho tvář. Celá rudá couvla zpět.

„Asi bych měl jít“ poznamenal Mulder, ale v očích měl velké otazníky.

„Jo, uvidíme se zítra.“ Podržela mu dveře, aniž by se mu podívala do očí. Mulder vklouzl do auta, ale nenastartoval. Jen seděl a zíral do jejích oken. Nevěděl, že Scullyová ho za záclonou také pozoruje. Ani se nesnažila udělat si pořádek ve svých zmatených pocitech, prostě je jen tak nechala proplouvat myslí sem a tam.

Když konečně odjel, zamířila k posteli. Ozvalo se zazvonění telefonu. Na moment ztuhla, pak sáhla po sluchátku. „Haló?“ Ticho. To načasování nemohla být náhoda. Určitě ji sleduje i doma. Položila sluchátko, aby ho za vteřinu zvedla a vytočila Mulderovo číslo.

„Mulder.“

„Prosím tě, vrať se.“

„Volal?“

„Hned, jak jsi odjel. Určitě sleduje byt.“

„Vydrž. Hned jsem tam.“

Scullyová se podívala kukátkem. Když Mulder vešel do budovy, otevřela a čekala na něj na prahu. „Nezlob se. Jen mě to načasování vyděsilo.“

„Vložím do tvého přístroje sledovač volání. Neměl jsem to brát na lehkou váhu, myslel jsem, že je to jen vtip. Nezdržuj se a jdi si lehnout.“

„Už se mi spát nechce.“

„Scullyová, já tady samozřejmě zůstanu. Běž do postele. Já bych stejně nespal. Běž.“

Neochotně ho poslechla, ale stejně toho moc nenaspala. Hlavou jí vířilo tisíc myšlenek. Ráno chtěla uvařit kávu, ale našla ji už na stole. Usedla na židli a vděčně vdechla libou vůni.

„Kolik si účtuješ za tyhle služby?“ptala se.

„To je grátis. Mám jí do sprchy první nebo půjdeme společně?“

„Jdi ty, já si tohle musím vychutnat.“ Věnoval jí zklamaný štěněcí pohled a zamířil do koupelny.

Po snídani zamířili k autu. Mulder to její zběžně prohlédl. „Máš další vzkaz.“

Opatrně vytáhla malý papírek zpoza stěrače.

Neměla jste ho u sebe nechávat. Jestli o Vás stojí, měl by si právo na noc s Vámi zasloužit.

Mulder sledoval její rozevřené oči a blednoucí tvář, ale po vzkazu se nenatáhl. „Nasedni do auta. Budeš řídit.“ Jakmile automobil odemkla, usadil se na sedadle spolujezdce.

„A co tvé auto?“

„Neboj, nic se mu nestane. Chci to tvoje v laboratoři kvůli možným otiskům. Můžu se podívat, co napsal?“ Podala mu zmuchlanou kuličku bez jediného slova. Jakmile si těch pár slov přečetl, obrátil se k ní. „Scullyová, já…“ Cítil odpovědnost. „Myslím, že jsme ho naštvali.“

„Už se stalo. Mám toho plné zuby.“

„Já vím. Nemám žádný skvělý plán, ale třeba na něco přijdeme.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Mulder vešel do kanceláře se spisem v ruce. „Koukni. Pojedeme do Severní Karolíny.“

Otevřela spis a zběžně ho prohlédla. „Ty myslíš, že jsou to Akta X?“

„Asi ne. Ale můžeme to vyšetřit.“

„Proč?“

„Abychom se na pár dní dostali z města.“

„Proč?“ opakovala a propichovala ho přitom pohledem. Přistihl sám sebe, jak si neskonale přeje, aby se na něj usmála jako včera.

„No, právě mi volali z policejního okrsku. Někdo v noci zničil mé auto.“

„Ale ne, kdo to udělal?“

„Není jisté, jestli to byl tvůj přítel…“ Ten pohled, který mu věnovala tentokrát, byl více než výmluvný. „Dobře, propíchaná kola a rozbité zámky na dveřích. Podle toho chlápka, s kterým jsem mluvil, dost dobrá práce.“

„Jiná auta nebyla zničena?“

„Ne, jen já jsem byl ten šťastný.“

„Neměla jsem tě volat zpátky. Je to moje chyba.“

„Jsem rád, žes to udělala. Kdybych tam nebyl, mohl využít příležitost. A není tvá vina, že jsem zapletený se ženou, jejíž obdivovatelé se rekrutují z řad Frohika a Pendrella.“

Konečně se usmála. „O.k., musím si zabalit pár věcí.“

„Ne, ne, zpátky do bytu nepojedeš. Už jsme měli být pryč.“

„Nemůžu odjet jen s kabelkou!“

„Pyžamo a zubní kartáček si koupíš na místě. Prý tam mají velký výběr.“

„Mulder, co na to říká Skinner?“

„Myslí si, že je to dobrý nápad. Bude mít tvůj byt pod dohledem.“

„Co když se něco stane?“

„To doufám. Pojď, spis si přečteš v letadle.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Scullyová zaklapla spis a otočila se k Mulderovi. „Ztrácíme s tím čas. Je to jen případ pohřešované osoby, ani únos ne. Kdes to vzal?“

„Hledal jsem nějaký případ v souvislosti s genetickým inženýrstvím a tohle mě uhodilo do očí. Myslím, že ten doktor Isaman je špička v oboru. Proč najednou zmizel?“

„Genetické inženýrství? Proč Muldere?“

„Prostě mě to zajímá.“ Chvilku ho pozorovala a pak se rozhodla, že tuhle diskuzi odloží na později. „V každém případě bude v tuhle roční dobu v Severní Karolíně nádherně.“

„Možná, třeba zjistíme víc na letišti v Raleigh a… laboratořích Xenotech. Xenotech? Takže, Muldere, proto jsme tady?“

„Nikdy nezmeškej příležitost, Scullyová“ zašklebil se na ni.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tato povídka je velmi obsáhlá, zbylý text si můžete přečíst po kliknutí na odkaz níže. Nezapomeňte se poté vrátit a povídku okomentovat.

:: STÁHNOUT KOMPLETNÍ POVÍDKU VE FORMÁTU .DOC ::

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 23.2.2010 v 20:00 v kategorii Povídky.