Kult X

autorka Donna | překlad XGirl | rating G | kategorie UST, angst | spoiler Squeeze

Nepřestávaly v něm hlodat pochybnosti. Málem ji dnes v noci ztratil. Ten sériový vrah, ten mutant ji málem zabil. Možná, že pracovat v jiném oddělení s Tomem Coltonem by pro ni bylo lepší.

Vrátil se do svého bytu. Tak nejistě se necítil už celé roky. Nebyl tu žádný rozumný důvod, proč by se tak měl cítit, ale cítil se tak. Řekla mu, že chce zůstat s ním, aby zjistila proč je tak přesvědčený o tom, že Tooms je pachatelem. Dokud to nevyslovila nahlas, ani si neuvědomil, jak moc pro něj její odpověď bude důležitá.

Když byl s ní, choval se divně. Když Colton utrousil poznámku o tom, že by jí pomohl odejít z Akt X, Mulderovi ztuhla krev v žilách. Tohle k žádnému kolegovi nikdy necítil. Taky ale nikdy neměl spolupracovníka, který by mu důvěřoval. Ne doopravdy. S ní ale mohl otevřeně mluvit. Vyprávěl jí o Samanthě a ona se mu nevysmála do očí. Když se tehdy v Oregonu bála, přišla za ním. V jistém smyslu se tomu stále ještě podivoval.

Uvědomoval si, že vyhledává důvody, aby se jí mohl dotknout. Jako když jí na té policejní stanici narovnal náhrdelník…Asi si myslela, že hraje na city, ale neodešla od něj.

Když mu říkala o tom, jak Mulder a jeho „metody“ na Coltona působí, snažila se mluvit korektně a neutrálně, aby nezranila Mulderovy city. To nikdo do té doby neudělal. Nikdy. Samozřejmě, když se zeptal jestli i jí připadá jako Pan Strašidelný, tak neodpověděla. Vyrušení v jejich rozhovoru přišlo právě včas, aby ji zachránilo. Měl se zeptat znova, nebo to radši nechat být? Co na tom vlastně záleželo, jestli si to Scullyová myslí?

Tvrdila, že on si vedle Coltona chrání svoje území. Mluvila o případu, to věděl, ale když si zpětně všechno přehrával, z jeho strany to jen o případu nebylo. Jednal teritoriálně, ale hlavní příčinou byla ona, ne případ Akt X.

Mulder povzdechl a potřásl hlavou. To poslední, co by potřeboval je vypěstovat si nějaké city k pracovní partnerce. Nikdo s ním dlouho nevydržel, a jestli na ni začne opravdu spoléhat, jestli uvěří, že je tu opravdu pro něj – jako spolupracovník – čeká ho hořké zklamání. Má tohle zapotřebí?

Když ho představovala Coltonovi, plácáním o Retikulínech ze sebe udělal pořádného pitomce přímo před ní. Na tom, co o něm soudí Colton, ani ti další náfukové z Úřadu mu nezáleželo. Co si uvědomil až během dne bylo, že to udělal proto, jak se Scullyová chovala když byla poblíž Coltona. Bylo jí za Muldera trapně? Za to, že je jeho partnerkou? Neměl by být překvapený, styděla se za něj celá FBI, tak proč by ne ona?

Občas to zaslechl – říkali jí Paní strašidelná. Cíleně se rozhodl, že nebude zkoumat jak to na něj samotného působí. Ale když přijeli na poslední místo činu a Colton se snažil zabránit jim ve vyšetřování, sama od sebe se hned postavila na Mulderovu stranu a to dost tvrdě. Nevadilo mu, že si o něm všichni myslí, že je blázen, popouzelo ho, když to říkali o ní.

A pak když uháněl do jejího bytu, volal ji znova a znova a modlil se aby telefon zvedla…Nikdy si nedovolil takhle si případ připustit k tělu. Držel si svůj odstup, svůj prostor. Jistě, že ona vlastěn nebyla „případ“. Byla jeho partnerka. Partnerka, sakra. Do čeho se to zase řítil? Ano, věřil jí natolik, aby jí vyprávěl o únosu své sestry, ale to bylo nejspíš proto, že k němu přišla vyděšená k smrti. Ta chvíle mu letěla před očima každou noc. Byl to ten důvod, proč ho Coltonovo prohlášení, že Scullyovou odvede od Akt X tak zabolelo? Úplně zůstal ztuhlý na místě, jako by ta bolest byla téměř fyzická.

Možná jenom ztrácel hlavu. To bylo určitě to nejjednodušší vysvětlení. Žena jako Dana Scullyová s ním možná dokázala držet krok v práci, ale určitě by si s ním nikdy nezačala v osobní rovině. Stejně by teď nestál o nějaký osobní vztah. Ne! Jen by to odvádělo pozornost od jeho skutečných úkolů.

Vzdychl a zavřel za sebou dveře. Přestaň už kruci všechno analyzovat. Přišel jsi tam včas a ona byla živá a v bezpečí. Mutant je za mřížemi a pokud věděl, Scullyová si zatím o přeložení nezažádala. Je pozdě, měl by se zkusit trochu vyspat.

Zazvonil telefon. Otočil se a spěchal k němu. „Mulder“

„Ahoj, to jsem já. Doufám, že jsem tě nevzbudila, ale v tom zmatku…Ani jsem ti asi nepoděkovala.“

Seděl pak na gauči a bylo mu tak hezky a lehko jako mu nebylo už celé roky.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 11.8.2008 v 10:50 v kategorii Povídky.