Mulder a Scullyová se znovu setkávají (povídka)
autorka Agent Spooky | překlad nabaa | rating PG | kategorie MSR
„…a tak se to stává.“ Dany Scullyová stála před tabulí a vyučovala plnou posluchárnu studentů. Tolik měsíců uplynulo od chvíle, co se vrátila do Quantica, a pořád se cítila trochu zastrašená tolika lidmi zírajícími na ni v ten samý okamžik.
A to byl jeden z důvodů, proč se dnes rozhodla přednášet něco poněkud jiného. Dalším důvodem bylo, že dokonce i ji občas výuka nudila, tak proč nezkusil něco odlišného?
Vysvětlovala netradiční případ z Akt X, u kterého opravdu existovalo vědecké vysvětlení. Soudě podle výrazu ve tvářích mladých agentů odváděla velmi dobrou práci.
„Nějaké otázky?“ zeptala se, když skončila.
„Jednu bych měl,“ ozval se zastřený známý hlas ze zadní části posluchárny.
Ne, to není možné. Nebo ano?
Všechny hlavy se otočily na muže, který položil otázku.
Postavil se a ona ho uviděla jasně. Byl trochu hubenější, ale rozhodně to byl on.
„A-ano?“ hlas se jí třásl.
Krok za krokem scházel dolů po schodech, zatímco vyslovoval svou otázku.
„Vysvětlila jste tenhle případ z vědeckého hlediska,“ byl v půlce schodiště a pokračoval dál, „ale dalo by se to jednoduše vysvětlit i jinak.“ Sešel poslední schod a šel dál, dokud se nezastavil přímo před ní.
Pro Scullyovou už dýchání nebylo nevědomou činností. Musela si v duchu poroučet, aby se nadechovala a vydechovala.
„Vá-vážně?“ téměř šeptala a když zahlédla záblesk v jeho očích, začal se jí po tváři rozlévat úsměv.
„No, řekl bych, že ačkoliv lze u tohoto případu nalézt mnoho vědeckých vysvětlení, nemůžeme zamítnout možnost mimozemské aktivity.“
„Nemáme pro to věrohodný důkaz.“
Usmál se a natáhl ruku, aby ji pohladil po tváři. Z modrých očí jí skanula jediná slza, položila svou dlaň na jeho ruku a oplatila mu úsměv.
„Chybělas mi,“ pošeptal jí.
„Taky jsi mi chyběl.“
Jejich rty se setkaly v polibku plném lásky, přátelství a touhy.
Šeptání a smích je vrátily zpět do reality posluchárny plné lidí.
Scullyová se obrátila ke třídě. „Nashledanou v pondělí.“
Nikdo se nepohnul, očividně nechtěli přijít o představení. Ale nepříliš laskavý hlas Foxe Muldera vše zařídil.
„Neslyšeli jste? Konec hodiny.“
Tento článek byl zveřejněn 20.5.2009 v 8:00 v kategorii Povídky.
jeeeej tak toto bol fakt krasny moment, uplne som si to predstavila ako sa ozve a schadza tymi schodmi juuuuj a pokracovanie nebude?
Tak jsem si něco takového představila u nás na přednášce… :D
Pěkné.
jj, moc pěkné, hodně romantické......ach jo......už aby byl 3.film......k čertu s kolonizací, k čertu s rokem 2012, chci jen mít své oblíbené dva agenty v ještě oblíbenější poloze......v leže:-)
phoenix24: tak uplny suhlas
Super
Potěšilo
Krátké, krásné a vtipné. A zase se křením jak debil:))
Nabaa,díky moc!!!
Moc pekne, uplne to vidim…:0)
krátké a milé
Krásná jarně romantická povídka, hned mi vykouzlila úsměv na tváři, úplně vidím oba dva – Scullyovou s překvapeným milujícím výrazem a Muldera, jak se k ní s provinilou a přesto šťastnou tváří blíží…
Jinak souhlasím s Phoenix – k čertus kolonizací, mohli by nám ve třetím filmu konečně ukázat Muldera a Scullyovou spolu a pořádně!
Tyhle stručně-jasně věci mám ráda, takhle to klidně mohlo být, takže chválím!
Já souhlasím s:xgirl,bella-dona,gedzitka a s phoenix2
Takovouto hodinu jako zažili ti co Scullyovou tehdy měly bych chtěla zažít. A vážně. Díky moc
Krásné, romantické a o jejich vztahu vše vypovídající. Jen být na místě jednoho z těch studentů, tak bych se k odchodu asi jen tak nerozhýbala :).