Kult X

autorka Ericka D. | překlad nabaa | rating G | kategorie MSR 

Cesta je zaprášená a špinavá. Jedeme už jedenáct hodin a tlak v mém močovém měchýři mě začíná ničit. Musím zastavit. Sjedu ke kraji silnice a zadívám se na Scullyovou, jejíž spící tělo se tlačí na dveře auta. Pamatuju si jak jsem se k ní naklonil a políbil ji ten den, kdy začala naše pouť. Tehdy jsme se hnali za pravdou. Teď spěcháme za tím, v co věříme, že je tou jedinou pravdou, kterou jsme kdy poznali.

Vyskočím z auta a ulevím si. Když se vrátím, Scullyová je vzhůru. „Kde to jsme?“ zeptá se a natáhne se pro láhev vody.

„Chystal jsem se tě vzbudit. Podle mapy už je to jen pětačtyřicet kilometrů.“

Scullyová na mě ostražitě koukne a popadne mapu. Ona je navigátor, ne já. „Máš pravdu.“ Podívá se na hodinky. „Půl dvanácté.“

Prohlížím si její tvář. „Jsi v pohodě?“

Přikývne. „Jsem jen trochu nervózní. Mám motýly v břiše.“ Vezmu její ruku, přiblížím si ji ke rtům a políbím ji. „Okouzlující,“ zasměje se. Přitáhnu si ji k sobě a svými ústy najdu její. Ruka mi vklouzne pod její džínovou bundu, ale ona mě přes ni plácne. „Žádné zajížďky. Pojeďme.“ Zatímco startuju, zapne si bezpečnostní pás.

O čtyřicet dva minut a tři chybná zabočení později parkujeme u farmy. Vypadá skoro opuštěně. „Je někdo doma?“

Scullyová se na mě podívá a vystoupí z auta. Dojde ke mně a vezme mě za ruku. „Připraven?“

Usměju se. „Ano.“

Postaví se na špičky a políbí mě. Ruku v ruce se přibližujeme k domu. Zevní dveře jsou zavřené, ale můžeme skrz ně vidět dovnitř. Vypadá to tady jako v nějakém filmu – typická farmářská kuchyň se starým nábytkem, obyčejnou pohovkou a malým rozviklaným stolem. Zaklepu a začnu si prohlížet interiér. Ve chvíli, kdy se objeví muž, Scullyové stisk zesílí. Muž stojí na druhé straně dveří, ruce má v bok.

„Ahoj,“ zaslechnu Scullyovou. „Jsem Dana.“

Muž přikývne. Jeho tvář vypadá příjemně. Nejspíš je to dobrý a hodný muž, za určitých okolností. Tahle situace ovšem ony okolnosti postrádá. Podívá se za sebe. „Asi byste měli jít dovnitř.“ Vejdeme dovnitř a já se podívám na Scullyovou. Muž se usadí u stolu, ale nenabídne nám ani místo, ani pití. Už tak mu bereme příliš mnoho.

To ticho je trapné, ale najednou je přerušeno dětským pláčem. Scullyové se zrychlí dech a očima se přilepí na zavřené dveře v zadní části obýváku. Je mi jasné, že by se do toho pokoje nejradši rozběhla a ten pláč zastavila. Zažil jsem Scullyovou v její mateřské roli jen pár dní, ale vím, že její instinkty jsou perfektní.

Konečně se dveře otevřou a vyjde drobná žena v bleděmodrých šatech s dítětem v náručí. Oba mají oči červené a opuchlé od pláče. Dítě má na sobě červenou košili a maličké laclové džíny. Jeho oči jsou zářivě modré a zkoumají vše kolem. Otočím se na Scullyovou, která se už nepokouší skrývat pláč. Mluvili jsme o téhle chvíli a shodli jsme se, že se budeme snažit držet co nejvíc, pro dobro toho páru. Když se ohlédnu, vidím, jak zbytečné to bylo. Po devíti měsících ho nepoznávám, ale to instinktivní spojení je tady. Je to náš syn.

Pustím Scullyové ruku a obejmu ji kolem ramen. Sleduju jak se k nám žena pomalu blíží a proudy slz jí stékají po tvářích. Jsme nepřátelé. Krademe jim sen příliš dobrý na to, aby byl pravdou. William se podívá na mě a pak na Scullyovou. Bála se, že ji nepozná, že bude vyděšený a bude plakat pro svou adoptivní matku. Ale pozoruju jak se na ni dívá. A přísahám, že ví.

Williamův farmářský otec skládá věci do našeho auta a já bych mu měl asi pomoct, ale nemůžu odtrhnout pohled od miminka. „Jedl asi před hodinou,“ řekne smutným tichým hlasem žena. „Takže bude chvíli hodný. Ale měl by jít spát.“ Podá Scullyové tašku s plenkami. „Právě jsem ho přebalila. Tady v tašce je jídlo a pár plenek. Všechno ostatní je v krabicích.“

Slyšíme jak se za našimi zády bouchly dveře. „Všechno je připravený.“ Dívám se jak muž přejde k Williamovi a políbí ho na hlavičku. Pak stiskne rameno své ženy a zmizí vzadu na dvorku.

Scullyová se zhluboka nadechne a setře si z tváře slzy. „No, asi bychom měli jet.“ Udělá krok směrem k ženě a Williamovi. Ale žena nechce dítě pustit. Pusinkuje ho všude kde se dá a on se vrtí v jejím náručí. Šeptá mu a vím, že Scullyová netuší co dělat. Nakonec to vyřeší William. Otočí se v ženině náručí a natáhne své buclaté ručky ke Scullyové. Převládne instinkt a ona se pro něj okamžitě natáhne. Pevně ho obejme a políbí. Nesnesu dál pohled na tu ženu. Už není matkou.

Vymanévruju Scullyovou a Williama z domu a do auta. Všechny Williamovy věci jsou v kufru a sedačka je připevněná. Otevřu dveře a otočím se ke Scullyové. Začala znovu plakat a pevně svírá dítě. Vezmu ho, pohladím ho po zádech a políbím jeho rozčepýřenou hlavičku. Scullyová si opře hlavu o můj hrudník a já je oba obejmu.

Norwood Inn, 19:30

Balím kufry a pozoruju Scullyovou. Sedí na posteli vedle Williama v sedačce. K našemu smutku usnul už brzo odpoledne.

„Nejdelší schrupnutí v historii.“

Scullyová se na mě podívá. „Jsem špatná matka, když bych ho chtěla probudit?“

„Ne když to, že spí teď, znamená, že bude vzhůru celou noc.“

Přikývne a začne ho houpat. „Máš všechno sbaleno?“

„Skoro.“ Naše věci se vejdou do jednoho kufru. Ale Williamovy potřeby zaberou kufry tři. „Jak nastřádá dítě takovou výbavu?“ zeptám se, zatímco se snažím nacpat fialového koně do přeplněné tašky.

Scullyová se zasměje a zvedne spícího Williama z jeho sedačky. „No tak, Williame, je čas vstávat.“

Dojdu k nim. „Nebojuj s ní, synu. Když chce, aby ses probudil, je neústupná.“ Vykoleduju si ránu polštářem do hlavy a vrátím se k balení.

„V kolik nám to letí?“ zeptá se Scullyová hladíc Williama po zádíčkách.

„Ve tři čtvrtě na sedm.“

„Vykládej mi o něm.“

„Zase?“

„Ano. Prosím.“

„Dobře. Cihlový, celý bílý s modrými dveřmi. Dvě patra. V přízemí je obývák, jídelna, kuchyně a koupelna. Nahoře jsou dvě ložnice, koupelna a terasa.“

„Řekni znovu ´terasa´.“ Hodím jí polštář zpátky, opatrně, abych netrefil Williama, a zapnu kufr. „Bude se mi v Řecku líbit, Muldere?“

„Bude. A Williamovi taky. Když o tom mluvíme, myslím, že je vzhůru.“

„Ahoj, chlapče. Pořád jsi ospalý?“ Scullyová ho pohladí a on začne nabírat. Posadí si ho na klín a natáhne se pro tašku s plenkami.

„Scullyová?“

„Hm?“ Jeho fňukání se změní v plnohodnotný pláč.

„Vezmu ho.“

„Ne, Muldere, je v pořádku,“ řekne a dál se prohrabuje taškou. „Je jen hladový. Nechala jsem ho spát příliš dlouho.“

Položím jí ruku na rameno. „Scullyová, nechoval jsem ho od jeho dvou dnů.“

Ztuhne a podívá se na mě. „Promiň, já jen…“

„To je v pořádku, chápu to. Chyběl ti. Ale musím ho podržet než nachystáš láhev.“

„Jasně. Samozřejmě.“ Podá mi Williama a já si okamžitě uvědomím jak vyrostl.

„Haló, žádný pláč.“ Nosím ho po místnosti, ukazuju mu výhled z okna a kohoutky v koupelně. „Jak to vypadá s lahví, Scullyová?“

„Dobře,“ zavolá z vedlejší místnosti. Shlédnu na Williama. Myslel jsem, že si prohlíží láhev tělového mléka, co jsem mu dal, ale on se dívá na mě. Opravdu se dívá. Jakoby mě studoval. A už nepláče. Usměju se na něj. „Jsem tvůj táta, kamaráde. Vím, že je to zmatené, ale tvá máma a já se o tebe postaráme. Uvidíme spoustu krásných míst a budeme hrát bezva hry a šklebit se na sebe…takhle.“ Nafouknu svou tvář v imitaci toho, o čem jsem přesvědčen, že je pan Brambora. Williamovi se rozšíří oči a já vím, že jsem ho vyděsil. Ale místo pláče se začne smát. Zopakuju to a on se směje ještě víc. Polechtám ho na nožičce a na bříšku, abych ho udržel rozesmátého.

Když nás Scullyová najde, sedím na záchodě, nohy mám opřené o okraj vany a dítě mi leží v klíně. Foukám mu do bříška a jeho to baví.

„Bavíte se, Muldere?“

Podívám se na ni. Usmíváme se, dítě se směje a já si uvědomuju pravdu, kterou jsem nikdy nehledal, ale teď jsem ji našel – štěstí.

Scullyová k nám dojde. „Čas na večeři.“

Podám jí Williama. „A co dostanu já?“

„Pokojovou službu,“ zavolá přes rameno.

20:15

„Miluju tě, Scullyová.“

„Já vím, taky tě miluju. A už jez, nebo ti to vystydne.“ Scullyová mi objednala cheesburger se slaninou a se vším, co k tomu patří, včetně cibule. „Ale dej mi pusu, než začneš jíst.“ Nakloní se ke mně a já jí políbím na tvář. Odtáhne se a zadívá se na mě. „Co se děje?“

„Ne před dítětem, Scullyová.“

Začne se smát. „Muldere, je to jen pusa. Krom toho,“ ohlédne se, „má vlastní starosti.“

A má. Ležel na posteli, láhev v jedné ruce, nohu v druhé. Nejspíš se rozhoduje, co si strčit do pusy. Nakonec vyhraje láhev. A tak ji políbím, svou Scullyovou, přímo před naším synem.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ten večer jsme zhasli světla, nastavili budík na čtyři hodiny a vklouzli do postele. Scullyová je zvyklá na mé ponocování s televizí, ale poté, co mě políbí a upozorní na brzké vstávání, se otočí na druhou stranu. Proklikám se asi dvanácti kanály a ona se otočí zpátky ke mně.

„Copak?“

„Nemůžu spát.“

„Těšíš se?“

„Ne. Vlastně ano, ale proto to není.“

„Tak proč?“

„Cítím se tak špatně.“

„Kvůli?“

„Mackenziovým.“

„Komu?“

„Mackenziovým, Muldere. Tomu páru, co měl Williama.“

„Jo aha.“ Farmářský otec a farmářská matka. Měl bych znát jejich jména. Možná je pro mě snazší označovat je obecnými názvy.

Scullyová se zvedne na lokti. „Chci říct, že vím, čím jsem si prošla, když jsem se ho vzdávala.“

Zvednu ruku, abych ji zastavil. „Přesně. Scullyová, uvědomuješ si, čím vším jsme si prošli? Tohle si zasloužíme. Ano, taky je mi jich líto. Ale, no, koukni na něj.“ Ukážu rukou směrem k Williamovi spícímu v sedačce na podlaze. „Tak nějak to stojí za to, ne?“

Přikývne a podívá se na něj. „Myslíš, že by dnes mohl spát s námi?“

„Jo. Pokud bude mít pořádně zalepenou plínku.“

S chichotáním se zvedne z postele a zvedne dítě ze sedačky. Vrátí se do postele a uloží ho mezi nás. Ztiším televizi a otočím se k nim tváří. „Myslíš, že chrápe?“

„Máš na mysli, jestli je po tobě?“

„Já nechrápu, Scullyová. Vždyť ani nespím.“ Vezmu Williama a položím si ho na hrudník. Scullyová se ke mně přitulí a políbí ho na hlavičku.

„Dobrou noc, Muldere.“

„Dobrou noc, Scullyová.“

Vlastně jsem ale neusnul. Ležím tady, poslouchám jak můj syn a jeho matka oddychují a pozoruju je v mihotavém světle televizní obrazovky. Možná budu vždycky trpět nespavostí, ale teď už aspoň nebudu v posteli sám.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 27.1.2010 v 21:00 v kategorii Povídky.