Kult X

autorka Seulement Moi | překlad XGirl | rating PG | kategorie Mulder POV, Scully POV, UST | spoiler The Jersey Devil

Začít žít. Ona chce konečně začít žít! A já snad nežiju? Jistě že ano, Scullyová. Můj život je moje práce. Jsem s ní už tak dlouho, že si to ani nepamatuji. Opravdová oddanost. Nikdo nikdy necítil takovou věrnost, jako já. Kdo jiný čelil tomu všemu? Posměškům, urážkám, osamělosti. Bože, osamělost.

Myslel jsem si, že je mi samotnému dobře.

Až se jednoho dne kdosi rozhodl, že mi zničí život a poslal tebe. Nejdřív jsem byl otrávený. Ale trvalo to jen minutu, do chvíle, než jsi zahájila svoji inteligentní řeč a já byl ohromen. Možná, že bude fajn, mít tě poblíž. Někoho, koho budu moct vytáčet. Někoho, komu budu vyprávět špatné vtipy. Někoho, kdo bude okouzlen mými slovy. Možná, že budeš schopná zachovat kamennou tvář, až začnu s těmi svými žvásty o UFO a zelených mužíčcích.

Ale nejsi to nakonec ty, kdo zůstal okouzlen.

Jsem to já.

Jsem tebou okouzlen. Konečně mám partnera. Nikdy jsem žádného neměl. Ne od časů s Dianou, ale ona nebyla tak úplně moje…partnerka. Takže se nepočítá. Byla to jiná doba. Diana se držela se mnou, dokud jsem byl hvězda. Dokud všechna moje prohlášení dávala smysl, dokud jsem chytal nebezpečné zločince, a všichni okolo mi tleskali. Než se ze mě stal „strašidelný Mulder“. Než jsem nahlas řekl, čemu doopravdy věřím. Než přišla Akta X.

Přesně ve chvíli, kdy mi složky s Akty X spadly do klína, Diana odešla.

Opustila mě, když jsem nejvíc potřeboval mít někoho po boku. Když jsem potřeboval podporu. Když jsem potřeboval někomu věřit. Jednoduše odešla. A já jsem se rozhodl, že nikoho nepotřebuji ,a že je mi samotnému líp. Mýlil jsem se, Scullyová.

Ty jsi mi dokázala, že jsem se mýlil. A ani o tom nevíš.

Byl jsem přesvědčen, že už nedokážu nikdy nikomu věřit, když mě Diana opustila. A taky jsem nevěřil, spoustu let ne. Jenže pak jsi přišla ty.

Celých tvých sto šedesát tři centimetrů.

Tvůj mozek, tvoje naivita, tvoje přítomnost. Jsem udiven, že tak malá žena skrývá takové kvality. Mám tě rád, Scullyová, i když si myslíš, že ne. I ve chvílích, kdy se na mě díváš, jako bych byl blázen. I když obracíš oči v sloup a říkáš mi „cvoku“. Vždycky jsem rád, když jsi se mnou.

A ty jsi. Zůstala jsi a já jsem ti vděčný.

Jestli potřebuješ začít žít, nebráním ti, Scullyová, ale prosím, neodcházej z práce. Neodcházej ode mne.

Já nepotřebuju mít vlastní život.

Mám svou práci.

A mám tebe.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ještě chvilku tohohle očividného tlachání o ničem a přísahám, že začnu zívat. Je to milý chlapík, chytrý, úspěšný. Ale přála bych si, abych promluvila o tom případu a nenechala ho kormidlovat celý rozhovor. Bože, kdy se tohle stalo? Kdy mě začala nudit běžná každodenní konverzace? Když jsem poznala Muldera, přesně tehdy.

Když jsem dostala soukromou lekci z předmětu paranormální jevy.

Nestěžuji si. Ráda s Mulderem pracuji. Je nekonvenční a mně se to zamlouvá. Obdivuji, jak se nechává vést svou intuicí a přesvědčením, jak se stále drží, i když si všichni okolo něho přejí, aby selhal.

Nejdřív jsem myslela, že je to blázen, ale ve chvíli, kdy jsme si potřásli rukama, jsem pochopila, že není divný, jen jiný. Otec říkával, že bychom měli respektovat, co si myslí ostatní lidé, i když mají jiné názory, než my. Moje práce je oponovat Mulderovi. S tím nemám potíže, protože nevěřím tomu, čemu věří on. Jemu to ale, zdá se, vůbec nevadí. Vždycky poslouchá, co mu říkám. Vím, že by mě občas nejradši praštil a řekl: prosím, zkrátka mi věř. Ale neudělá to. Jen tiše stojí a naslouchá. Já přemýšlím jinak, ale on mě pořád chce mít po svém boku.

Mulder je komplikovaná osobnost a já jsem jím pokaždé okouzlena. Jeho síla a jeho mysl mě nutí být pořád bystrá. Ráda s tímhle mužem pracuji.

Ale potřebuji mít svůj život. Studium na medicíně mi zabralo už tak moc času, naprosto mě pohlcovalo. A i když to byla věc svobodné volby, kterou jsem udělala ráda, potřebovala jsem si vydechnout. Přišel Daniel a pak Jack. Ale Mulder je jiný.

Zajímá ho, co si myslím.

Pracuje na tom, abych si ho vážila.

A já si ho vážím, protože i když nevěřím tomu, čemu věří on, věřím v něj. A to stačí.

Dívám se na hodinky. Je moc brzy, večer se ještě nepřehoupl do noci. Dívám se na Roba, usmívá se na mě. Bože, kéž bych si to dovedla užívat tak jako on. Zvoní mi pager. Zpráva od Muldera.

Mám výmluvu, abych mohla zmizet.

Díky, Muldere.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vím, že ji teď nemusím volat. Ale chci. Chci, aby věděla, co jsem objevil a jak blízko jsme k rozluštění té záhady. Vím, že by to počkalo, až bude mít po schůzce, ale já s ní chci mluvit teď. A tak vytočím číslo, rychle, než budu mít čas toho litovat.

Volá mi zpátky a nezní naštvaně.

Možná, že Scullyová se svým „normálním životem“ není zase tak spokojená.

Jo, Muldere. Sni dál.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nevím, jestli mám Muldera proklínat, nebo zbožňovat za to, že udělal přesně to, co jsem mu řekla, ať nedělá: plést se mi do života. Rob je fajn, ale já už chtěla z té restaurace pryč, pryč od zdvořilých gest, pryč od toho, čemu se říká „normální život“.

Musela jsem se zbláznit, ale opravdu se těším na práci na tom případu.

A na spolupráci s Foxem Mulderem.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Případ je vyřešen. Stál jsem si za svým a trval na tom, že ďábel z Jersey je víc, než jen báchorka. Byla založena na nějaké skutečnosti, i když se m,i to nepodařilo prokázat na sto procent. Nevzdávám to. Jsem na cestě do Smithsova ústavu a chci se o tu úžasnou novinku podělit s etnobiologem.

Scullyová, pojeď se mnou, prosím.

Telefonuje s tím samým „chlápkem“, se kterým byla posledně na večeři. Nic mu nevyčítám. Já bych jí taky znovu zavolal. Ale nechci, aby s ním zase šla na schůzku. Vím, že to zní sobecky, ale já…

„Kdo ti to volal?“ musel jsem se zeptat.

„Mužský“. Žádný výraz tváře, dobré znamení. Aspoň myslím.

„Mužskej. Ten samej, se kterým jsi byla nedávno na večeři?“ Vím, že to volal on. Jen jsem chtěl vidět její reakci. Třeba poznám, jestli o něj má zájem, nebo ne.

„Ten samý“ Nevypadá to.

Nesměj se. Nesměj se.

„A zase s ním půjdeš?“

Prosím, řekni ne.

„To asi ne.“

Dobře.

„Nemáš zájem?“ Vypadá to tak. Všimla si, jak hrozně se snažím nemít z toho radost?

„Tentokrát ne.“

Jde se mnou. Takže to znamená…“Co to děláš?“ řeknu a snažím se, aby to znělo naprosto nevinně.

"Jedu s tebou do Smithsova ústavu.“

Bože, můžu si tě nechat, děvče?

„Ty nechceš žít, Scullyová?“

„Ještě slovo, a ublížím ti, jako ta divoženka.“

Neboj se, Scullyová, neřeknu nic. Pokud zůstaneš se mnou. Přísahám.

„Po osmi milionech let evoluce?“ Vsadím se, že maskuje úsměv.

„A podívej, kdo drží dveře.“

Ano, vím, že se usmívá. Někde uvnitř.

A já se usmívám taky.

Tolik jí chci říct, jak jsem rád, že je tak chytrá, nebo tak naivní, nebo tak paličatá a že zůstala se mnou.

Možná, že bych měl poděkovat těm mým takzvaným nepřátelům na nejvyšších úrovních moci.

Kdyby tak věděli, že se jim povedlo všechno, jen ne mě potrestat.

Ale neřeknu jim to, protože by tě vzali zase pryč.

Jen doufám, že „normální život“ ji nade mnou nevyhraje.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vím, že by ses zoufale rád usmál. Ale nakopnu tě, jestli to uděláš.

Nechápu, jak se ti to podařilo, ty buřiči jeden, ale máš mě tady, vedle sebe.

Právě jsem se vzdala všeho, co by mohlo připomínat normální život, a dala přednost tobě. Myslela jsem, že obyčejný život je to, co chci, ale utekla jsem z toho. Možná jsem dala přednost životu s Akty X. Možná, že jsem už svůj „obyčejný život“ ztratila někde mezi řádky.

Ale hlavní je, že mi to vůbec nevadí.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 20.2.2010 v 17:00 v kategorii Povídky.