Kult X

autorka Leyla Harr… | překlad luca | rating R  | kategorie A, UST/MSR | povídka ke stažení

1. část

Byt Dany Scullyové, 10. června 1996, 22.00

Dana Scullyová seděla schoulená v rohu gauče, zachumlaná do deky. Hned, jak se vrátila domů, vlezla na pás a pár minut běžela nejrychleji, jak dovedla, aby ze sebe setřásla všechno to napětí a únavu. Fungovalo to. Když cítila, že se v příští vteřině zhroutí vyčerpáním, zastavila se, srdce jí málem vyskočilo z hrudi a zhluboka dýchala, aby zase získala rovnováhu. Byl to tak úžasný pocit – pozvednutá nálada a naprostá svoboda, uklidňovalo ji to. Nakonec se usadila na pohovce, ve svém bezpečném království, zapnula kanál CNN, přidala zvuk a ubrala ostrost obrazu. Byl to tak dlouhý den, a tak zatraceně neuvěřitelný, že skutečně potřebovala chvíli oddychu. Čas odpočinku. Musela si v hlavě utřídit všechny okamžiky uplynulých hodin.

Mulder ji dnes odpoledne v kanceláři málem políbil. Byl tak blízko.

I pouhé pomyšlení na to ji přivádělo do stavu mírné paniky. Nevěděla, jak se s tím vypořádat. Škádlili se vzájemně celý den, probírali nekonečná lejstra, hádali se jako obvykle kvůli názorovým rozdílům. Nebylo to nic důležitého, žádný neodkladný případ, to si prostě jen Mulder vzal do hlavy, že setřídí zápisky ke všemu, co se odehrálo za poslední dva roky. K věcem, které by ona už raději nevytahovala.

Jenže pro něj to byla něco jako hra, a pak, později odpoledne, zatočil ruletou. Jak jednoduché. Kdo více zkusil? Kdo si více vytrpěl? Oháněl se smrtí jejího otce, svou znovunalezenou sestrou, která se ukázala být pouhým klonem, smrtí Missy, vraždou svého otce, jejím únosem… všemi událostmi, na které se tak zoufale snažila zapomenout. Bylo to tak zraňující, nechat ho šťourat se ve své nejzašší mysli.

Co je to s ním? přemýšlela celou cestu domů. Choval se divně. Jako by ho těšilo přinášet jí všechnu tu bolest zpátky.

Ústředí FBI, Washington, D.C., 10. června 1996, O pár hodin dříve

Scullyová se naposledy nadechla k výpadu, než byla připravena opustit budovu Úřadu. „To stačí, Muldere“ varovala ho ostře, když znovu připomněl její zmizení.

Zíral na ni a jeho oříškové oči, obvykle tak hřejivé, ji mrazily na tváři. „Copak jsi nikdy neměla pochybnosti?“ ptal se jí a ona rázně zavrtěla hlavou. „Nikdy tě nenapadlo, že je v tom víc, než jsme se dozvěděli?“

Posbírala své věci a snažila se tenhle rozhovor ukončit: „Jdu domů, Muldere. Užij si víkend.“

„Ty jsi mohla být postřelená. Místo Melissy. Ta kulka patřila tobě“ pronesl najednou nezúčastněně. Změnil téma tak rychle, že nestihla zareagovat. Smrt její sestry ji pořád bolela, stále byla čerstvá v její mysli a byla to snad jediná věc, která jí opravdu mohla ublížit.

Papíry, které se snažila vstrčit do kufříku, jí vyklouzly z třesoucích se rukou a rozlétly se po podlaze. „Kruci“ zamumlala. Klekla si a snažila se je nějak srovnat. On jí okamžitě přispěchal na pomoc.

„Promiň“ řekl už úplně jiným hlasem. „Scullyová, omlouvám se.“ Dotkl se její ruky, té, která svírala lejstra, a ona k němu vzhlédla. Jejich tváře dělily jen milimetry. Znovu na ni zíral. Ona se nedokázala pohnout, nemohla ze sebe vydat hlásku.

Poznala ten pohled v jeho očích, i když ho nikdy neviděla v takové intenzitě. Byl to výraz čiré touhy. Jeho prsty svíraly její zápěstí, aby udržela rovnováhu. Táhl ji k sobě blíž, vléval své teplo do její kůže. Byla mu tak blízko, jediné, co musela udělat, bylo trošku zvednout hlavu a její ústa by se dotkla jeho rtů.

< Byla by přesně tam, kdes je vždycky chtěla mít.>

Byla šokovaná tím záchvěvem emocí. Ale stejně, znovu, musela dobře vědět, co k Mulderovi opravdu cítí.

Pozoroval ji. Viděl tu modrou hloubku, která ho uchvátila v jejích očích už při prvním setkání. Její spodní ret je tak hřejivý, hádal. Kdyby jen mohl…

Zvedl jednu ruku a palcem pomalu přejel po jejích ústech, sem a tam, tak, že nebylo pochyb o čisté erotičnosti toho doteku. Cítil měkkost jejích rtů a chtěl ji k sobě přitisknout, vyplenit její ústa svými. Její oči se rozevřely, jako by mu četla myšlenky. „Scullyová“ zašeptal téměř neslyšně. Dlaní se dotkl strany její tváře, čelisti, krku.

Její pokožka byla pod tím dotykem rozpálená. Projel jí záblesk chtíče, který brzy následoval strach. Vyděšeně se od něj odtáhla. Mulder sklopil oči provinile k zemi a pak vstal. Uvědomoval si, že překročil tu tiše stanovenou hranici.

Scullyová vyskočila na nohy a nervózně si zastrčila za ucho neposlušný pramen vlasů. Nemohla se na něj podívat. Věděla, co uvidí v jeho očích, když to udělá. A také nechtěla, aby on koukal na ni. Viděl by v jejích očích totéž. Neočekávaně uvolněnou vášeň, kterou planuli jeden vůči druhému a která se teď dala horko těžko skrýt.

Vsunula papíry do kufříku. Stále na sobě cítila Mulderův pohled, její tvář byla v místě jeho doteku pořád horká. Její rty se chvěly tam, kde je prve pohladil. „Uvidíme se“ donutila se k odchodu. Vyběhla z kanceláře, jako by jí hořelo za patami.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Byt Dany Scullyové, 10. června 1996, 23.00

Z podivného rozpoložení ji vytrhlo až zaklepání na dveře. Vlastně to nebylo jen zaklepání, spíš netrpělivé zabušení. Vyskočila z gauče a běžela ke dveřím, za kterými se na moment zastavila, aby vytáhla svou zbraň z pouzdra. Zkontrolovala, jestli je nabitá, a pak se váhavě přiblížila těsně ke vchodu. Bouchání nepřestávalo.

Už už se chtěla zeptat, kdo je to, když uslyšela: „No tak, Scullyová, já vím, že jsi doma. Otevři!“

Podívala se kukátkem, jenom pro jistotu. Samozřejmě to byl Mulder. Vypadal nějak pocuchaně… možná to bylo tím pokřiveným výhledem skrze malou dírku. Odemkla dveře a otevřela je dokořán.

Mulder byl neupravený, ale kukátko za to nemohlo. Očividně toho dost vypil. Jeho oči se široce rozevřely, když ji uviděl. Ona se na sebe podívala, aby pochopila proč. Uvědomila si, že nemá na sobě nic jiného než kraťoučké cyklistické šortky a černou sportovní podprsenku, věci, ve kterých běhávala. Zvedla k němu zrak. Jeho oči hladově hltaly každou její křivku. Pokynula mu, aby šel dál, a utíkala do ložnice najít něco, čím by se zakryla. Do oka jí padlo jen přiléhavé tričko s dlouhým rukávem. Lepší než nic, řekla si a rychle si ho přetáhla přes hlavu. Krátký pohled do zrcadla ji ujistil, že se pěkně červená.

Mulder stál kousek od gauče a prohlížel si něco v poličce na knížky. Otočil se, když ji uslyšel vrátit se do pokoje. „Podívej, Scullyová…“ začal, ale ona ho přerušila.

„Muldere, co tady děláš? Je pozdě?“

Všiml si, jak roztřeseně zní její hlas. I přes těch pár panáků, co vypil v baru, mohl zcela jasně vidět, jak jsou její tváře zardělé. Nedýchalo se mu zrovna nejlépe, když si vybavil její obraz v otevřených dveřích. Byl to splněný sen. Více sexy, než si kdy dokázal představit v těch nejdivočejších fantaziích.

Ovšem ani v nich si nedokázal vyobrazit, že by mohla takhle vypadat jen v pár titěrných kouscích oděvu. Jasně, už při prvním případu ji viděl téměř nahou, ale to už bylo strašně dávno a za úplně jiných okolností. Tenkrát ji ještě nemiloval.

A nyní měl možnost spatřit to, co se jindy skrývalo pod upjatým kancelářským oděvem. Krátké šortky odhalily její nohy. A měla je parádní. Opálené, vytvarované, a přitom nijak lacině krásné. A ta sportovní podprsenka také nedala představivosti příliš prostoru. Ukázala její ramena, ploché bříško a dovolila mu spatřit oblou křivku ňader.

< Je nádherná.>

„Muldere?“ ozvala se znovu.

Zmateně se na ni podíval. „Scullyová, chtěl jsem si promluvit o tom, co se stalo dnes v kanceláři.“

Scullyová zkřížila v sebeobraně ruce na prsou. Stále si připadala jako nahá s těmi kraťoučkými šortkami a bosými chodidly. Jenže to přiléhavé tričko bylo po ruce. Župan, který by jí poskytoval více soukromí, v té rychlosti nenašla. „Není o čem mluvit, opravdu, Muldere“ odvětila mu.

„Samozřejmě že je“ nedal se odbýt. „Neměl jsem říkat všechny ty věci, Scullyová. Byl jsem nějak mimo.“

< Jo, to byl. > „Muldere, jsi opilý. Můžeme si o tom promluvit ráno.“

Mulder udělal krok směrem k ní a ona couvla. Nápadně. „Já o tom chci mluvit teď“ naléhal na ni a snažil udržet své emoce pod kontrolou. Jediné, na co dokázal myslet, když utekla z kanceláře, byla její kůže. Jak byla jemná, jak hřejivá. Jak cítil její ret pod svým palcem. Jak moc ji chtěl políbit. A jak moc ji chce líbat teď, položit ji přímo tady na podlahu a milovat se s ní.

„Muldere…“ naklonila hlavu ke straně.

„Scullyová, prosím. Potřebuju si o tom promluvit.“

Jeho prosebným očím nedokázala odolat a oba to moc dobře věděli. Rezignovaně povzdychla: „O.k., tak mluv.“

On strnul. Co vlastně chtěl říct? Všechno, co se tak zdálo jasné v tom baru, se mu najednou vykouřilo z hlavy. „Scullyová, to, co se stalo dřív v kanceláři…“ začal a horečně přemýšlel, jak pokračovat.

„Co se stalo, se stát nemělo“ lhala statečně. „Nemělo, Muldere. Oba to víme.“

Mulder neodpověděl. Slyšel ji tímto hlasem říkat snad tisíckrát větu Jsem v pořádku, že teď bezpečně věděl, že lže. „Scullyová, my jsme chtěli, aby se to stalo.“ Mulder gratuloval sám sobě za ten nápad se nejdřív posilnit kapkou alkoholu, než sem šel. Jeho nervy by jinak byly napnuté k prasknutí. Alkohol mu pomáhal zůstat klidným. Ale zároveň se bál, že se ztrátou zábran řekne něco, co by neměl.

Scullyová zalapala po dechu. „Muldere, mezi námi nic není. Naprosto nic.“ Věděla, že to tak nemyslí, a ještě více si uvědomovala, že to říká tak, že je jasné, že to tak nemyslí. Věděla, že mu tím ublíží, ať to vysloví jakkoli. Ale nemohla jinak, nemohla vyjevit, co k němu cítí. To bylo příliš nebezpečné.

< Z čeho máš vlastně takový strach? Že to zjistí někdo z Úřadu? Nebo se prostě bojíš být před ním zranitelná?>

Mulder k ní přiskočil dvěma dlouhými kroky a sevřel jí paže do kleští, než se stačila vůbec pohnout. „Muldere!“ vykřikla překvapeně, jak ji jednou rukou uchopil kolem pasu a druhou jí zajel do vlasů. „Co to děláš?“ Chtěla ho uhodit, vyprostit se z jeho objetí, ale nedokázala to. Nechtěla. Ten pocit jeho těla tlačícího se na její ji přiváděl k šílenství.

Mulder ji chtěl okamžitě políbit, ale zarazil se. „Nic mezi náma není?“ ptal se sarkasticky, téměř hněvivě. < Jak může něco takového říct? > Sklonil hlavu a otřel se svými rty o její čelo. Cítil, jak se v jeho náručí chvěje. Pak mu obtočila ruce kolem pasu a přitiskla se k němu blíž. Věděl, že ho nedokáže zastavit. Nikdo z nich nechtěl přestat.

Měl strach, že se od něj okamžitě odtáhne, ale ona to neudělala. Pustil její krk a přesunul svou ruku pod její čelist a lehounce jen konečky prstů jí nadzdvihl bradu, aby jí viděl do tváře. „Nic mezi náma, Scullyová?“ ptal se znovu a jeho tón zněl stále nabroušeně. Věděl, že ji musí políbit, hned. Chtěl ji takhle potrestat, a ačkoli o ni moc stál a chtěl si ji vzít něžně, zároveň ji toužil zcela ovládnout.

Scullyová lehounce zavrtěla hlavou. On se sklonil a otřel své rty o její, jemně, velice jemně, že si ani nebyl jistý, zda se jí vůbec dotknul. Ale její rty cítil pod svými. Bylo to skutečné. Ten polibek byl něžný, alespoň na malou chvíli. Jenže po pár vteřinách byl úplně ztracený. Přitlačil na její ústa tvrději a uslyšel ji překvapeně zalapat po dechu, když jí mezi rty vsunul jazyk. Přitiskl se k ní se silou, o které ani nevěděl, že ji má, a tím ji donutil nalehnout na stěnu za nimi. Scullyová cítila tvrdost zdi za svými zády, ale Mulder ji nepřestával líbat.

Zvedla ruce, aby ho odstrčila, ale dokázala mu je jenom zaplést do vlasů. To ho podnítilo, aby ji líbal ještě vášnivěji a naléhavěji. Zabořil svou tvář do jejího krku, vdechoval její vůni, přejel jí rukama po bocích, dokud nenahmatal lem trička, které si tak horečně oblékala jen před pár okamžiky. Trhnul tenkou látkou vzhůru a hladil jí dlaněmi holou kůži na zádech přes okraj sportovní podprsenky.

„Tohle je to, co chceš, Scullyová, je to tak?“ ptal se a v jeho hlase už nebylo ani stopy po hněvu.

Scullyová vnímala jeho erekci tlačící se do jejího stehna a uvědomovala si, že, pokud ho nezastaví teď, později už to nebude možné. Věděla, že má pravdu, že po tomhle skutečně touží, ale pořád měla strach mu to přiznat. Jeho ruce ji nyní hladily přes hýždě. Byla v jeho sevření úplně bezmocná. Opět se přisál na její rty a líbal ji tak, že všechny rozumné důvody, proč by ho měla odstrčit, se jí prostě vypařily z mysli.

„Muldere“ šeptala mezi polibky.

A to, jak jeho jméno řekla, způsobilo zachvění Mulderova těla v příslibu událostí nadcházejících. Opět zatahal za lem jejího trika a tentokrát jí ho jediným mocným pohybem stáhl přes hlavu a odhodil ho někam na zem. Zíral na ni, jak před ním zase stála jen v té černé sportovní podprsence. Vpaloval si ten obrázek do paměti.

Scullyová vzápětí překřížila ruce stydlivě na prsou. „Ne, nedělej to“ přikázal a odtáhl jí paže pryč, jak se snažila zakrýt. „Jsi krásná“ zašeptal a zakousl se jí do krku, zatímco jedním prstem přejížděl po lemu toho titěrného kousku oděvu, který se snažila schovat.

Mulder zjistil, že tahle podprsenka žádné zapínání nemá, tak ji prostě vyhrnul vzhůru a stáhl ji přes hlavu, jak to prve udělal s tričkem. Zhluboka se nadechl, když poprvé spatřil její nahá ňadra v celé své kráse. Sklonil hlavu, sevřel jedno z nich v dlani a jazykem objel již vztyčenou bradavku. Scullyová zasténala a zavřela oči.

Každičký nerv v těle měla napjatý k prasknutí a zjistila, že nedočkavě očekává každý jeho pohyb, každý dotek. Nějak se mu podařilo stáhnout jí cyklistické šortky společně se spodním prádlem kousek níž. Ona se natáhla k přední části jeho džín, aby našla zip, a místo toho se důvěrně seznámila s jeho vztyčeným mužstvím a lehce kolem něj zatápala bříšky prstů.

„Ježíši“ zasyčel Mulder a ona už bez zaváhání kalhoty rozepnula.

Co to k čertu děláme? myslel si Mulder. Chtěl, abych jejich první milování bylo… úplně jiné než tohle.

Jenže to, co se dělo, bylo už dávno mimo jejich kontrolu. Scullyová těžce oddechovala a očividně byla vzrušená na nejvyšší možnou míru. Hrubě jí stáhl šortky i prádlo tak dolů, kam jeho ruka dosáhla, aniž by nemusel přerušit polibek na déle než vteřinu. Cítil, jak je tvrdý, téměř ho to bolelo.

Dotkl se jí dvěma prsty, aby zjistil, že je dávno připravená, a ona zalapala po dechu, jak ji vzápětí nadzdvihl za zadek. „Muldere“ oslovila ho sevřeným hlasem. Vklouzl do ní jediným hladkým pohybem a ona vykřikla a sevřela mu ramena. Chvíli ji jen tak s úctou pozoroval. Byla tak neuvěřitelně nádherná, že mohl dosáhnout vrcholu už jen z toho pohledu. Dokázal se však kontrolovat. Teď už ano.

Scullyová cítila, jak se v ní pohybuje, nejprve pomalu, ale rychlost se brzy začala zvyšovat. Opět semkla víčka. Zčásti proto, že se milovali vestoje u zdi se svršky kolem kotníků, a to ji trochu zahanbovalo, jenže tento pocit byl brzy přehlušen žárem spalujícím její tělo. Cítila, že ji Mulder pozoruje. Chtěla, aby viděl ten okamžik, kdy dosáhne vrcholu a při tom se mu podívá do očí.

Jeho pohyby byly nyní rychlé, vnikal dovnitř a zase ven krátkými přírazy a ona si konečně uvědomila, že slyší nepřetržité hlasité sténání. Byl to on nebo ona? Nebyla si jistá. Nestarala se o to. Pevně se ho držela, a jak začínala padat přes okraj, otevřela oči a s potěšením sledovala, že jemu chybí už také jen krůček.

„Dano,“ vyrážel ze sebe udýchaně, „Dano, miluju tě. Miluju tě.“ Udělal se do ní a dával si dobrý pozor, aby ji nenechal samotnou, když se její vnitřní svaly svíraly kolem jeho pulzujícího údu.

„Muldere, Bože, Muldere!“ křičela jako smyslů zbavená, jak ji vyvrcholení zasáhlo plnou silou.

Nastalo ticho. Jejich dech se uklidňoval. A pak se Scullyová zakroutila a Mulder z ní vyklouzl. Natáhla si šortky, aniž by se na něj podívala. Mulder si oblékl kalhoty. „Scullyová?“ oslovil ji a cítil se, jako by jí ublížil. „Scullyová?“ Otočila se k němu teprve, až si natáhla tričko. Oči měla vlhké od počínajícího pláče. „Co jsem udělal?“ ptal se zahanbeně. „Scullyová?“

„To není tebou“ polykala slzy ponížení. „Je to prostě… tohle, co se právě stalo…“ Otřela si tváře hřbetem ruky. Mulderovi připadalo, že tímhle jediným gestem ukázala, jak je křehká a silná zároveň. Bylo to tak roztomilé. Scullyová se ošila, aby znovu získala kontrolu sama nad sebou. Tak moc chtěla, aby se s ní Mulder miloval, už tak dlouho o tom snila, ale nikdy si nepředstavovala, že se stane tohle. On se s ní nemiloval. Byl opilý a prostě ji ošoustal. A ona ho nechala.

„Scullyová, vím, že tohle nebylo… nebylo přesně to, co jsem chtěl. Teda, chtěl jsem to,“ koktal Mulder na vysvětlenou, „ale neplánoval jsem, že to uděláme takhle.“ Konečně mu došlo, jak příšerně se Scullyová musí cítit. Donutil ji podlehnout bouřlivým emocím, které sem s sebou přinesl, když se napil v tom baru.

Scullyová se od něho odvrátila. Věděla, že mu tím ublíží, ale rozhodla se, že mu nedovolí zírat na svůj obličej ani o vteřinu déle. Tolik to bolelo. Oba pochopili rozsah škody, který nadělali. Těžce polkla, aby odstranila knedlík v krku ze zadržovaných slz.

Jak mu kdy vysvětlí, proč byla tak rozčilená? Pochopí to někdy? Pochybovala o tom. Jak dlouho po něm toužila? Celou věčnost.

Mulder jí opatrně položil ruku na rameno. To, že se teď k němu otočila zády, byla ta nejbolestivější věc, kterou mohla udělat. Prosím, Scullyová, žadonil v duchu, prosím, neuzavírej se přede mnou, ne teď. „Dano?“ oslovil ji tiše a ona se obrátila. Viděl, jak bojuje sama se sebou, jak se snaží zůstat silná, jak bojuje s emocemi, aby stála pevně na zemi. A ten pohled na její bolestivý vnitřní boj ho zraňoval ještě víc.

„Omlouvám se“ pronesl jemně, jako by doufal, že se tím něco změní. „Já jsem taky nechtěl, aby to proběhlo takhle.“

„Takže jsi sem chtěl přijít s lahví vína, zhasnout světla, pustit nějakou romantickou hudbu a pak bychom tančili a pili a pak, později večer, bys mě odnesl do postele?“ ptala se s bolestí v hlase.

Mulder na ni šokovaně zíral, jak si právě uvědomil, o čem celé ty roky snila. „Scullyová, poslouchej“ žadonil a uchopil ji za ramena. Ona se snažila z jeho sevření vykroutit, ale on ji nepustil. „Miluju tě.“ Její oči se široce rozevřely, když ta slova pronesl, malinko pootevřela ústa překvapením, ale nic neřekla. Mulder se soustředil na její rty, vzpomněl si, jak je ještě před chvílí líbal. „Scullyová, miluju tě“ opakoval a stále nevěřil svým uším, že něco takového dokázal vyslovit. „Jsem do tebe zamilovaný už dlouho, Scullyová.“

„Neříkej to“ varovala ho a konečně se osvobodila z jeho náruče a prakticky sebou švihla na roh gauče s nohama zkříženýma pod sebou.

„Proč ne?“ ptal se Mulder. Přešel k pohovce a opatrně se usadil tak, aby mezi nimi zbylo dost prostoru, aby si nemyslela, že se ji snaží ovládnout.

„Neříkej věci, které nemyslíš vážně“ vysvětlila mu a vnímala, jak se jí třese hlas.

Mulder se jí podíval do očí a snažil se, aby v jeho slovech nenalezla ani stín pochybnosti. „Já to myslím vážně“ tvrdil. „Miluju tě.“

Scullyová silou vůle přemohla nutkání přitisknout si ruku na ústa jako puberťačka. Tak když mě tak miluje, myslela si, proč jsme právě souložili u zdi? Proč jen nemohl, prostě…

„Měl jsem strach to vyslovit, Scullyová, a vím, že ty taky“ vybavil si Mulder její pohled z kanceláře, když ji téměř políbil. Jak byla vyděšená, jako malé děcko. „Hádám, že už nemůžu nic předstírat. Nemůžu se tvářit, jako že jsi jen má partnerka a nejlepší kamarádka a nic víc.“

Scullyová to chápala. Tak dlouho před ním skrývala své city, jako by to bylo tajemství. Ale jak jí na něm záleželo víc a víc, bylo to čím dál těžší. Děsila ji představa, že by ho ztratila. Že by si začal s jinou ženou. Myšlenka, že by se mohli někdy odloučit, ji bodala v hrudi jako nůž.

A nikdy nechtěla, aby si myslel, že ji musí chránit. Chtěla se o sebe postarat sama. Chtěla, aby Mulder věděl, že mu bude spolehlivě krýt záda i v nebezpečné situaci, aniž by se musel ohlížet a ujišťovat se, že je v pořádku.

Jenže zároveň nechtěla nic jiného než jeho ochranu. Chtěla, aby ji uchránil od všech těch příšerných věcí, které spolu viděli, od všeho zlého, co ničilo její osobní život. Chtěla přijít večer domů a schoulit se mu pod přikrývkou do náručí. Chtěla se probudit o půlnoci a obejmout jeho nahou hruď, když ho bude sužovat noční můra, šeptat mu něco hezkého, aby znovu mírumilovně usnul.

A tak někde mezi partnerstvím a nejlepším přátelstvím o něm začala přemýšlet jako o milenci.

Nejenom, že spolu trávili prakticky veškerý čas. Perfektně k sobě patřili, prostě a jednoduše. Neměli spolu nic společného, snad jen nezlomnou touhu odhalit pravdu. Přesto byli jedna duše ve dvou tělech.

Byli chybějící polovina jeden druhého.

Scullyová tušila, co asi Mulder cítil, když byla nezvěstná. Prožila totéž, když si myslela, že Mulder zemřel. Bylo to, jako by jí někdo vyrval z těla kus živé masy.

„Já nevím, Scullyová… bylo to prostě příliš děsivé. Myšlenka, že bych tě ztratil znovu… tentokrát nadobro…“ Mulder zkoumal její tvář a doufal, že ho Scullyová pochopí.

„Tak proč ta inkvizice dnes v kanceláři?“ ptala se. „Víš, že o tom všem nerada mluvím, Muldere. Ale nenechal jsi mě na pokoji. Nepřestal si.“

„Já nevím, Scullyová… myslím, že jsem se jen snažil, abys se mnou mluvila. Opravdu mluvila. Třeba jsem doufal, že když tě přiměju otevřít se mi a svěřit se, tak si to všechno budeme moci vyjasnit“ máchl Mulder rukou ve vzduchu. „Já ani nevím, jak to vysvětlit. Tohle. Nás.“

Scullyová sklopila hlavu. Také to neuměla. Ovšem to nebyla žádná omluva pro to, co se mezi nimi událo. „Muldere, to, co jsme právě dělali, co se stalo, byla chyba. Nikdy k tomu nemělo dojít.“

Mulder sebou trhnul a vytřeštil na ni oči. „O čem to mluvíš?“ ptal se hlasem plným bolesti a strachu.

„Moc dobře víš, o čem mluvím. Víš, že mám pravdu.“

Mulder zavrtěl hlavou. „Ne, Scullyová, nemáš. Co se stalo… nemělo to proběhnout zrovna takhle, ale nelituju toho. Ani jediné vteřiny.“

Scullyová cítila, jak jí srdce v hrudi divoce tluče. „V tom případě jsi jediný, kdo nelituje, Muldere. Dala bych nevím co za to, abych tu poslední půlhodinu mohla vzít zpět.“ Moc dobře věděla, že lže, a zdálo se jí, že Mulder to ví také, ale zoufale se snažila udržet alespoň kousek sebedůstojnosti. Nebylo cesty, jak by mohla přiznat sobě nebo jemu, že to, co udělali, byla správná věc. Očekávala ten výraz v jeho tváři.

Mulderovy oči potemněly. „Přál bych si, abys tohle nikdy nevyslovila, Scullyová.“ Pohnul se na gauči směrem k ní, ale ona ho zastavila otevřenou dlaní.

„Nepřibližuj se ke mně.“

„Scullyová…“

„Ne, Muldere. Už jsi pro dnešní večer napáchal dost škody. Běž domů.“

Zíral na ni, neschopný uvěřit, že opravdu myslí vážně to, co řekla. Ale její výraz byl více než vážný. Mulder vstal a vydal se ke dveřím. Cítil, jak ho její oči pálí v zádech, a než sáhl po klice, otočil se, aby jí naposledy pohlédl do tváře. „Scullyová, omlouvám se. Fakt mě to mrzí.“

Pokývala hlavou.

Mulder pár vteřin přešlapoval na místě, jako by doufal, že Scullyová změní názor, že přestane být tak naštvaná. A nejvíc toužil po tom, aby ho vzala do náručí a dovolila mu strávit s ní celou noc. Jenže ona to neudělala. Místo toho na něj bez jediného slova upírala chladné a netečné modré oči. Opustil byt a tiše za sebou zaklapl dveře. Na chodbě se opřel o stěnu vedle jejího bytu.

Co se to k čertu stalo? Zavřel oči.

Scullyová se zatím v bytě bezmocně utápěla v slzách.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tato povídka je velmi obsáhlá, zbylý text si můžete přečíst po kliknutí na odkaz níže. Nezapomeňte se poté vrátit a povídku okomentovat.

:: STÁHNOUT KOMPLETNÍ POVÍDKU VE FORMÁTU .DOC ::

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 27.1.2011 v 0:00 v kategorii Povídky.