Kult X

Je to naprosto neuvěřitelné, ale plus minus za půl roku reálného času (protože opravdu nespočítám, kolik dní z té doby jsem opravdu sledovala) jsem obsáhla devět let jednoho seriálu včetně dvou filmů. Je to až surrealistické, když tomu přidám všechny ty BtS pořady a vidím, kolik za tím bylo lidí, práce, a jak moc propracované to vlastně všechno bylo. Jsem opravdu ráda, že jsem dala na vnější vlivy a skutečně se na to podívala na celé. Stojí to za to teď, stálo to za to tehdy i tehdy, zatímco jsem odolávala, a bude to stát za to ještě za deset let.

Tímto chci poděkovat a všechny články věnovat jak čtenářům tady, kteří komentovali a sledovali se mnou, tak hlavně mé drahé milované XBeth, která mě k The X-Files přivedla. Díky.

A tady je ten poslední.

1) Zklamání. Tvůrci podle mě nedali Doggettovi & Reyes šanci postavit X-Files na sobě. Pořád do toho zasahovala Scully a pořád odkazovala na něco, co už není, a vnucovala myšlenku, že se dívám jen na nějaká éčka ze sáčku, protože tu dobrou zeleninovou polívku od babičky mi někdo snědl. Je sice fajn, že se na Muldera nezapomnělo, ale… Mrzí mě, že jsem neměla šanci pořádně zažít Doggetta po tom, co došel klidu ohledně svého syna a vůbec: Doggett & Reyes se mi prostě zalíbili a vrátili do seriálu tu dynamiku rázného skeptika a někoho, kdo je ochotný věřit v mouchy-akvabely, když na to přijde.

2) Absolutní finále. Skvělé shrnutí během Mulderova procesu mi připomnělo, co všechno jsem s nimi zažila a jak skvělý celý příběh vlastně byl. Znovu smekám.

3) I Want To Believe. Šla jsem tehdy do kina, i když jsem až na pár epizod neviděla víc. Říkala jsem si, že bych jednou možná mohla litovat, že jsem z Akt X na plátně neviděla nic. U tužek zapíchaných ve stropu jsem se smála jako jediná z celých deseti lidí v sále. A jsem ráda, že jsem šla.

Nothing Important Happened Today – Doggett nemá to „dog“ ve jméně náhodou. I když možná „Bulldoggett“ by bylo přesnější.

Nothing Important Happened Today II – Kersh vyhrává cenu za nejmíň efektivního spojence vůbec.

Dæmonicus – Démonicky výborný James Remar.

4-D – První z pár skvělých Doggett & Reyes epizod.

Lord of the Flies – Skvělá Jane Lynch a konečně případ, který mi připomněl staré dobré X-Files prvních sezón.

Trust No 1 – Skvěle vykonstruovaná epizoda.

John Doe – Doggett epizody jsou dobré epizody.

Hellbound – Zamilovala jsem se do Reyes.

Provenance – Já věděla, že k tomu létajícímu talíři se ještě vrátíme.

Providence – Hon na Williama – skoro stejný, jako hon na jeho otce.

Audrey Pauley – Zase jedna kouzelná Doggett & Reyes epizoda.

Underneath – Aneb každý máme svého Tarzana, který za nás vraždí v případě potřeby.

Improbable – Tak tohle byla zkrátka dokonalá epizoda. Hrozně se mi líbí přátelství, které se vyvinulo mezi Reyes & Scully.

Scary Monsters – Mulderofilka je zpátky a přináší sebou další důvodu, proč si prostě nebudu pořizovat děti.

Jump the Shark – NE, NE The Lone Gunmen! Bylo to fakt nutný? Tím mě naštvali.

William – Já věděla, že to přijde, ale pořád jsem nevěděla jak. Řešení mě překvapilo svou mírumilovností, něco tak (svým způsobem i) nedrastického jsem v těchto posledních dvou sezónách nečekala.

Release – Doggettovo vykoupení bylo výborné, nádherná epizoda.

Sunshine Days – Škoda, že je to jediný záblesk post-vykoupeného Doggetta a jeho dynamiky s Reyes. Tahle epizoda mě donutila, aby mi bylo líto, že jsem na konci, a že už v podstatě neuvidím, jak mohli být Doggett & Reyes skvělí.

The Truth – Hlavní, co jsem na tom všem ocenila, byly návraty starých známých – těch mrtvých, jako Krycek, X, The Lone Gunmen, i těch živých, jako Gibson, CSM (a když nad tím tak přemýšlím, měl radši zůstat pod drnem). Bylo to velké, krásné, romantické finále velké a krásné show, která nemohla skončit jinak, než začala – v jednom motelovém pokoji s jistými dvěma agenty…

napsala SaM

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 10.9.2011 v 20:00 v kategorii Shrnující články.