Kult X

autorka luca | rating R | kategorie MSR | povídka ke stažení

:: Tato povídka je pokračováním původní povídky Klimatizace ::

Mulder se zachvěl a zhroutil se vyčerpaně do Daniny čekající náruče. Drobnými polibky pokryl její čelo, oční víčka, nos, líce i bradu, pak z ní s blaženým úsměvem na tváři vyklouzl a převrátil se na záda. Srdce jim bušila jako o závod. Scullyová mu sevřela ruku a on pootočil hlavu a pozorně se na ni díval. Byla celá stříbrná, jak pokojem pronikalo jasné měsíční světlo. Usmívala se. Tolik let na tohle čekali. Oba si tenhle okamžik snad tisíckrát představovali ve svých snech, a když se jejich cesty rozdělily, vypadalo to, že zůstane jen u snění. Teď drželi svůj osud pevně v rukou. V hlavách jim bouřilo i přesto, že žádný z nich dosud nepromluvil. Vzduchem se neslo pouze tiché odbíjení nástěnných hodin ve vedlejší místnosti. Jednou, podruhé, potřetí, počtvrté…

Náhle byla ta kouzelná chvíle přerušena hlubokým mužským hlasem: „Skončili jste?“

Oba dva sebou polekaně trhli. Paul stál ve dveřích pokojíčku s kamenným výrazem ve tváři. Pomalu natáhl ruku k vypínači a rozsvítil světlo v obývacím pokoji. Scullyová bezradně hmatala kolem sebe, aby našla povalující se kusy oblečení, Mulder se posadil a těžce polkl. Nedokázal se Paulovi podívat do očí, ne potom, co mu právě svedl ženu. Koutkem oka zpozoroval, jak se vedle něj celá třese. Jenomže tentokrát to nebylo rozkoší. Chvěla se strachy.

„Vypadněte!“ zasyčel Paul nenávistně a založil si ruce bojovně na prsou.

Dana pomalu vstala a mačkala před sebou pyžamový kabátek. Mulder si rychle natáhl džíny na holé tělo. Boxerky strčil do kapsy. Tričko už zvednout nestihl, jak ho Paul popadl hrubě za rameno a trhnul s ním směrem ke dveřím.

Scullyová zalapala po dechu. „Paule, prosím tě…“ vztáhla k manželovi třesoucí se ruku.

„Tak táhněte!“ opakoval Paul hlasitěji a probodával Muldera pohledem. Ten se otočil tázavě ke Scullyové. Dana mu vyšla vstříc, ale Paul jí bolestivě sevřel loket a strhl ji k sobě. „Ty zůstaneš tady. Zůstaneš a postaráš se o své dítě a svého manžela.“ Bolestivě přimhouřila oči. Ubližoval jí a měl na to právo.

Mulder nervózně přešlápl na místě a pak popadl bundu přehozenou přes gauč. Když se skláněl pro příruční tašku, otočil se znovu k Paulovi, stále pevně svírajícímu Daninu paži. „Ona za nic nemůže. Je to moje vina.“

Paul se ironicky ušklíbl: „Jasně, ona je úplně nevinná. Nejspíš nevěděla, co dělá, když před váma roztahovala nohy.“ Scullyová se rozvzlykala a klesla na zem. Paul ji pustil ze sevření. „Jděte už nebo se neovládnu. Nechte nás na pokoji. A varuju vás, jestli ji nepřestanete obtěžovat…“

Mulder rychle pokýval hlavou. „Jo, chápu. Jen jí neubližujte.“

„Udělám, co budu chtít. Ven!“

Když se za Mulderem zaklaply dveře, Danin pláč zesílil. Dítě se v postýlce zavrtělo a rozkřičelo se. Paul se vztekle obrátil. „Jsi hluchá? Brečí ti děcko. Udělej s ním něco!“ poručil jí.

Scullyová se zvedla ze země a chtěla se obléknout, když do ní manžel prudce strčil. „Tak jdi k němu. A ani se neoblíkej, protože pak půjdeš do koupelny a pořádně se umeješ. Kurvo“ vmetl jí do tváře ostrou nadávku. V příští vteřině ji táhl k postýlce, až málem upadla. Přes Mulderovy boty. Paul je popadl, triko také a všechno vyhodil ven z okna na ulici. Pak už klidným hlasem pronesl: „Jdu spát, ráno brzo vstávám. Vyříkáme si to zítra.“

Dana sevřela dítě v náručí a tišila ho. Šlo to dost těžce, jak se celá chvěla a slzy jí tekly po tvářích jako vodopád. Netušila, že Mulder zatím dole z trávníku sbírá svoje zapomenuté věci a se zoufalým výrazem hledí vzhůru do oken.

Ráno byl celý byt pohroužený do dusivého ticha. Paul popadl šálek kávy, který mu Dana jako vždy připravila a bez mrknutí oka ho vylil do dřezu, aniž by se vůbec napil. Otočil se ke své ženě, která stála u stolu a nervózně mnula v prstech cíp ubrusu. Byla bílá jako stěna, s očima rudýma od pláče. Všiml si, jak se jí klepou ruce.

Když se pohnul směrem k ní, vystrašeně couvla. Ušklíbl se. Teď se mě bojí, pomyslel si, a to jsem si s ní ještě ani nezačal vyřizovat účty. Možná kdybych jí včas ukázal, kdo je doma pánem, nemuseli bychom tohle řešit. Na okamžik mu jí zabylo docela líto, ale rychle se otřepal. Ne, já jsem tady ten chudák, já jsem v právu. Zatnul zuby. Chytil ji levou rukou hrubě za bradu a přinutil ji, aby se na něj podívala. Uplynulo pár dlouhých vteřin, než se rozmáchl pravačkou sevřenou v pěst a udeřil ji s takovou silou, až upadla na zem. Schoulila se do klubíčka a ruce si zkřížila v sebeobraně nad hlavou.

Paul si posměšně odfrknul: „Kdybys ses jen viděla, jak jsi ubohá…“

Dana bojovala s pláčem. A moc sil ji to nestálo, po proplakaném zbytku noci u Hunterovy postýlky jí už snad nezbyly v očích vůbec žádné slzy. Byla jen strašně vyděšená. Paul ji nikdy předtím neuhodil. Nikdy ho neslyšela říkat taková slova. Choval se k ní sice odtažitě a chladně, dítě ho moc nezajímalo, ale téměř vždy byl zdvořilý a slušný. Asi třikrát byla svědkem jeho výbuchu zlosti, ale nikdy to nevyústilo ve slovní či fyzické napadání. Prostě ho nechala na pokoji, dokud ho to nepřešlo. Přestože jí vlastně nikdy za ty necelé dva roky, co byli manželé, neřekl, že ji miluje, ctila ho a cítila se zabezpečená. A když otěhotněla a narodil se malý Hunter, měla pocit, že větší štěstí ji už v životě potkat nemůže. Nepotřebovala Paulovu lásku. Ve svém srdci měla místo jen a jen pro svého syna. A pro Muldera, napovídal jí tichý hlásek uvnitř hlavy.

Jenže Paul, který stál dnes ráno před ní, se příliš nepodobal tomu muži, kterého znala posledních pár let. Rysy ve tváři mu ztvrdly, pohled jeho očí mrazil. Šel z něj strach. Bylo jí jasné, že mu ublížila, chápala, že se zlobí. Na okamžik ji napadlo, že mu ani tak nevadí, že se vyspala s jiným mužem, stejně o ni příliš nestál jako o ženu. Vadilo mu ponížení. To vědomí, že ona a Mulder, před ním, v jeho vlastním bytě…

Mulder. U srdce ji bolestivě píchlo, když si na něj opět vzpomněla. Nejspíš ho už nikdy neuvidí. Co si počne?

Náhle ucítila, jak ji Paulovy ruce sevřely do kleští. „Co si vůbec myslíš, ty mizerná děvko? Jak dlouho už se s tím chlapem válíš? A ještě si ho dovolíš pozvat sem. Já blbec jsem se o tebe staral, dopřál jsem ti děcko, které jsem ani nechtěl…“ Náhle se zarazil, jako by si na něco vzpomněl. V očích se mu hněvivě zablýsklo. „Řekni, je ten malý spratek vůbec můj? Nebo jsi ho pojmenovala rovnou po tatínkovi?“ Když mu neodpovídala, zatřásl s ní. „Dřel jsem od rána do večera, abys mohla sedět doma na zadku a nic nedělat, a ty… ty…“ vyrážel ze sebe zuřivě. „S tím je konec, slyšíš? Od teď to tady bude po mém! Nehneš se bez mého vědomí ani na krok. Já ti ukážu…“ Přerušilo ho zazvonění mobilního telefonu. Vztekle ho doloval z kapsy. „No?“ vyštěkl do mluvítka. Chvíli poslouchal s přihmouřenýma očima. Nakonec přikývl. „Dobrá, hned jedu.“ Vstrčil telefon zpátky a sklonil se k Daninu uchu. „Musím jít. Ještě jsme neskončili, miláčku,“ zašeptal jedovatě, „však já už něco vymyslím, aby tě přešly roupy!“ Pustil ji a bez jediného dalšího slova odešel a hlasitě za sebou prásknul dveřmi. Pak se ozvalo otočení klíče v zámku.

Scullyová se ani nepohnula. Zůstala v přesně takové pozici, v jaké ji manžel zanechal. V hlavě měla úplně prázdno. Nedokázala myslet vůbec na nic, na sebe, na Paula, na Huntera a už vůbec ne na Muldera. Levá tvář ji pálila od hrubého úderu, na zápěstích se jí začaly vybarvovat modřiny. Ale bylo jí to jedno. Jen tak civěla na podlahu u svých nohou. Z této podivné letargie ji vytrhlo až zazvonění zvonku u dveří a pak hlasité zaklepání. Popotáhla, namáhavě se zvedla ze země a přešla do předsíně. Za vstupními dveřmi zůstala tiše stát.

Srdce jí poskočilo v hrudi, když uslyšela důvěrně známý hlas: „Scullyová, to jsem já, Mulder. Prosím tě, otevři mi. Prosím.“

Bez dalšího zaváhání vzala za kliku, jen aby si připomněla, že ji Paul doma zamkl. Třesoucíma se rukama hledala své klíče v kapsách saka, které poslední dobou nosila. „Muldere, já… jsem zamčená… počkej chvilku“ volala na něj skrze dveře. Klíče nenašla, Paul je nejspíš vzal s sebou. Pak se jí vybavilo, že nějaké náhradní viděla v zásuvce u botníku. „Vydrž, Muldere!“ prosila ho. Konečně našla nevelký svazek, na který si Paul v návalu vzteku naštěstí nevzpomněl, a vsunula plochý bezpečnostní klíč do zámku. V příštím okamžiku si s Mulderem hleděli do očí.

Byl na ně žalostný pohled. Oba byli mrtvolně bledí, nevyspalí, s tmavými kruhy pod očima. Daně se navíc začalo to levé zbarvovat do modrofialova tak, že ho sotva mohla pořádně otevřít. Smutně se na Muldera usmála. On si ji prohlížel s vyděšeným výrazem ve tváři. „Scullyová? Co ti udělal? Jsi v pořádku?“ ptal se trošku hloupě vzhledem k dané situaci.

Ona pokývala hlavou. „To nic není, Muldere. Zasloužila jsem si to.“ Trhla sebou, když z vedlejšího bytu vyšla na chodbu sousedka a zvědavě si je oba prohlížela. Vtáhla Muldera za ruku dovnitř. „Myslela jsem, že už jsi odjel“ řekla mu tiše.

„A nechal tě tady samotnou? To bych přece neudělal. Já se tě nevzdám“ pronesl Mulder rezolutně a po chvilce tiše dodal: „Stál jsem venku a čekal, až Paul odejde.“

„Ty jsi stál venku celé ty hodiny?“ divila se Dana a tentokrát se už neovládla. Mulder ji sevřel v náručí a hladil ji po vlasech, když plakala.

„Ššš… bude to zase dobré. Já se o tebe postarám. I o Huntera. Postarám se o vás oba, Dano. Tady nemůžeš zůstat. Pojď se mnou“ naléhal na ni, zatímco mu smáčela tričko slzami. Překvapeně k němu vzhlédla a on se usmál. „Miluju tě a chci, abyste odešli se mnou. Ty i tvůj syn. Paul si vás nezaslouží.“

Scullyová se od něj odtáhla a bezcílně se rozhlédla kolem sebe. Náhle se z pokojíčku ozval dětský pláč. „Musím ho nakojit“ řekla tiše Mulderovi a otočila se. Jak se oba naklonili nad postýlku, malý okamžitě zmlkl a zvědavě si Muldera prohlížel.

„Ahoj, Huntere, já jsem strejda Fox, pamatuješ?“ Tohle nenadálé představení vyloudilo na Danině tváři úsměv. Přivinula chlapečka k sobě. Mulder se rozhlédl po místnosti. „Jen mi řekni, kde najdu nějaké kufry a já už všechno zabalím sám. Postarej se o něj.“

Scullyová skousla ret mezi zuby, pak se podívala na synka v náručí, na svůj snubní prsten na levé ruce a nakonec na Muldera. „V chodbě, je tam taková velká bílá skříň.“ Mulder se na ni vděčně usmál a přikývl.

O hodinu později zůstal byt opuštěný.

Téměř celý následující týden nebylo o Paulovi ani vidu, ani slechu. I když sebou Dana leknutím trhla při každém zazvonění telefonu, on nevolal. Skoro to vypadalo, jako by je prostě nechal jít. Ale ona podvědomě tušila, že tak jednoduché to nebude.

Ne, neměla žádné pochybnosti, jestli se rozhodla správně. V okamžiku, kdy nasedala s Mulderem do taxíku s chlapečkem v náručí, pocítila zvláštní úlevu. Jako by se jí z hrudi odvalil veliký kámen. Vrátili se zpátky do D.C., do Mulderova starého bytu. Prozatím, jak ji Mulder ujišťoval hned mezi dveřmi, když se nenápadně rozhlížela po tom binci kolem. Byla tak strašně unavená, že usnula v Mulderově posteli, hned jak vybalila ty nejnutnější věci pro malého a nakojila ho. Spala jako zabitá dobré tři hodiny, a když se probudila, na malou chvilku se zmateně rozhlížela kolem, jako by si nemohla vzpomenout, kde je a co tady dělá. Pak zaslechla z vedlejšího pokoje broukání. Vyskočila z postele a mezi dveřmi se dojatě zarazila, když spatřila ten obrázek před sebou. Mulder seděl v křesle, chlapce houpal na rukou a něco mu tiše prozpěvoval. Malý ho napjatě poslouchal s vykulenýma očima. Scullyová si se slzami v očích uvědomila, že tohle Paul za celé čtyři měsíce neudělal. A to byl Hunterův biologický otec, muž, který by k němu měl mít nejbližší vztah.

Tu noc si spali s Mulderem schouleni v náručí. Užívali si tu, zprvu zcela nevinnou, blízkost jeden druhého. A když se později chlapeček probudil a hlasitě se z kočárku dožadoval přísunu potravy, opřel se Mulder zády o čelo postele, Scullyovou si posadil mezi své nohy a pak si položil bradu na její rameno a shlížel dolů, jak miminko spokojeně saje, zatímco ho jemně šimral po buclaté tvářičce. Dana se usmívala. Poprvé si uvědomila, že nikdy předtím nebyla doopravdy šťastná, i když si to myslela. Ve svém srdci věděla, že takhle to mělo být od počátku všeho.

„Miluj se se mnou, Muldere“ pronesla tiše, když chlapce opět uložila do kočárku.

Mulder k ní vztáhl ruce. Bez zaváhání ji svlékl a ona se ani nepohnula, jak putoval pohledem po každičkém kousku jejího těla. Nakonec ji vášnivě políbil, pak se sklonil k jejím ňadrům a vsunul jí ruku mezi stehna. Scullyová se prohnula v zádech a zhluboka se nadechla, když na ni bez varování zaútočil. Dotýkal se jí. Dráždil ji. Pomalu, něžně. Netrvalo dlouho a jejich těla splynula v jedno v dokonalém rytmickém souznění. Mulder se posadil na paty a za boky si ji přitáhl k sobě, ona propletla své prsty s jeho, jak se v ní pohyboval, hlavu si položila na polštář a pozorovala zpod přivřených víček jeho soustředěný výraz. Venku už svítalo, když utichly všechny vzdechy a toužebné steny unikající z jejich úst. Dana se uložila na bok a Mulder ji ochranitelsky obtočil zezadu rukama. Usnuli spánkem spravedlivých bez jediné černé myšlenky.

Pátý den dopoledne oba zadumaně stáli na rozloženou dětskou postýlkou. Při útěku z Paulova bytu s sebou mohli vzít jen to nejnutnější, takže hned následující den, když se trošku zabydleli, si napsali dlouhatanánský seznam věcí, které bylo třeba dokoupit a zařídit. Dana tenkrát stála se sklopenou hlavou a obracela v ruce kreditní kartu, jedinou, kterou v té rychlosti našla a která byla jen a jen její. Mulder okamžitě pochopil, že nemá peněz nazbyt. Jak by také měla, když poslední rok zůstávala doma a byla na Paulovi v podstatě finančně závislá. Tu administrativní práci na počítači dělala jen proto, aby měla pocit, že je pro domácí rozpočet alespoň trošku přínosem, že se nemusí doprošovat každého centu. Tak ji pohladil povzbudivě po tváři, aby jí dal najevo, že si s tím nemá lámat hlavu. Já mám přece peněz víc, než sám můžu potřebovat, pronesl s vážnou tváří a už se o tom více bavit nechtěl. Když se na něj konečně úlevně usmála, plácnul ji rozpustile po zadku. Ona mu to chtěla oplatit, ale zamotala se do pohozené deky, a jak padala na záda, strhla ho s sebou dolů.

Mulder se na ni dlouze zadíval se zvláštními jiskřičkami v očích, než se sehnul, aby utopil její ústa ve svých. Nic dalšího než dlouhý a vášnivý polibek však nestihli, protože se Hunter vedle v ložnici rozplakal. „Potřebuje přebalit“ řekla Scullyová s úsměvem, když pozorovala Mulderův protažený obličej. Chtěla ho odstrčit, ale on zavrtěl hlavou.

„Počkej tady, udělám to“ prosil ji. Vyskočil na nohy a odešel za miminkem, zatímco Dana ležela na podlaze na zádech se zavřenýma očima. Po chvilce ji z rozjímání vytrhl Mulderův zkroušený hlas: „Ty… Scullyová? Já… asi to sám nezvládnu, nějak jsem to slepil nebo co…“ Zahihňala se a následovala ho do vedlejšího pokoje, aby mu udělila další rodičovskou lekci.

Ovšem jako hlava rodiny, která si ví rady v každé situaci, se měl Mulder projevit až teď, když pečlivě studoval návod na jednoduché sestavení dřevěných příček a šprušliček tak, aby mělo děcko konečně své plnohodnotné místo na spaní. Bezradně se poškrábal za uchem. „Já nevím, Scullyová, nejspíš jsme si měli objednat stěhovací vůz a koupit tu věc složenou. Už na základce jsem si málem vypíchl oko pilníkem.“

Scullyová se rozesmála na celé kolo. „Tady píšou, že je to zcela jednoduché a rychlé, že to každý hravě zvládne. Koukni se“ strkala mu pod nos reklamní letáček.

„No, tak to neviděli mě“ bručel Mulder a jal se spojovat první dva díly k sobě.

Náhle se ozvalo zaťukání na dveře. Mulder se překvapeně obrátil a Scullyová zbledla. „Ty někoho čekáš?“ ptala se přiškrceným hlasem. Mulder zavrtěl hlavou. „Paul…“ vydechla Dana a letmo se dotkla jeho ruky, jako by prosila o záchranu. Mulder na ni povzbudivě mrknul a směle vykročil ke dveřím. Po chvilce se vrátil s vysokým světlovlasým mužem v patách.

„Scullyová, to je…“

„David Morgan“ nenechal ho dotyčný domluvit a natáhl ke Scullyové pravici. „Jsem právní zástupce pana Paula McCallistera. Jste jeho žena… Dana McCallisterová?“ ujistil se, jak nahlédl do malého černého notesu, který v mžiku vytáhl z kapsy. Scullyová přikývla. Mulder mu pokynul rukou, aby se posadil do koženého křesla. Pak společně s Danou usedli na gauč proti němu.

„Jak jste nás našel?“ zeptal se Mulder po chvilce nepříjemného ticha.

Právník posměšně zvedl koutek. „Pro naši firmu není problém najít kohokoliv, byť by se ukrýval na konci světa. A u vás to vůbec nebylo těžké, stačil mi k tomu jeden den. Sousedé vás viděli společně odjíždět, navíc, jak jsem pochopil z řeči vašeho manžela,“ blýskl očima po Scullyové, „znáte se už z dřívějška a kdysi jste tady ve Washingtonu bydlela a…“

Mulder ho netrpělivě přerušil: „My se neukrýváme. Vlastně chce Dana požádat o rozvod, že?“ otočil se k ní. Scullyová opět jen přikývla.

Morgan nakrčil čelo. „To nebude nutné, vzhledem k tomu, že pan McCallister už v tomto směru podnikl nutné kroky. Můj šéf je jeho dobrý kamarád, takže řešíme tenhle případ přednostně a dost nám na něm záleží. Proto jsem ho také dostal na starost já“ pochlubil se. Mulder protočil oči. „Jsem tady, paní McCallisterová, abych vám sdělil, že se váš muž s vámi chce co nejrychleji rozvést, a co je vůbec nejdůležitější, že žádá o svěření vašeho nezletilého syna do své péče.“

Scullyová se konečně probrala. „Cože?“ vydechla nevěřícně. „Muldere…“

„To si děláte legraci, ne? Vždyť on se o něj nikdy pořádně nezajímal“ pronesl Mulder a sevřel Daně ruku, aby ji uklidnil.

„To posoudí jiní, pane…“ zarazil se právník, jako by si najednou nemohl vzpomenout na Mulderovo jméno.

„Mulder.“

„Pane Muldere. A kde vůbec ten malý je, chtěl bych ho vidět, abych se ujistil, že je o něj zatím dobře postaráno“ rozhlédl se ten muž kolem sebe.

„Já se o něj starám dobře, vždycky jsem se starala…“ bojovala Scullyová s pláčem. Paul snad tvrdí, že je špatná matka? Že není schopná o Huntera pečovat? Může jí ho doopravdy vzít?

„Já netvrdím, že ne. Jen ho chci vidět. Musím to uvést do zápisu.“

Scullyová se těžce zvedla z gauče a odešla pro dítě do ložnice. Mulder ji pozoroval se spodním rtem skousnutým mezi zuby. Pak se otočil k Morganovi. „Nemůžete jí ho vzít, vždyť ho kojí. Takhle malé dítě přece patří k matce.“

„Matka i otec mají stejná práva. Někteří by to taky mohli vidět tak, že jste ho vlastně unesli, pane Muldere. Radím vám, abyste se do toho moc nepletl, jestli nechcete nadělat víc škody než užitku. K dítěti nemáte žádný právní vztah a navíc udržujete milostný poměr s vdanou ženou, to nevypadá moc dobře“ uzemnil ho právník sarkasticky, a než mohl Mulder cokoliv namítnout, ozvalo se tiché zakašlání. Scullyová stála na prahu se spícím miminkem v náručí. Morgan se na malého sotva podíval a zaklapl notes. „No, myslím, že to prozatím stačí. Bude to asi takhle: před každým rozvodovým řízením, pokud je ve hře nezletilé dítě, musí být soudně vydáno předběžné opatření, které určí kdo a jakým způsobem se bude podílet na jeho výchově do doby, než proběhne vlastní stání. Navrhujeme, aby počáteční jednání proběhlo někde na neutrálním území některého sociálního úřadu. Dostanete brzy předvolání. Příslušný orgán pak rozhodne, co bude dál. Nesnažte se tomu vyhnout nebo udělat nějakou hloupost, jak už jsem podotknul, naše kancelář vás najde kdekoliv“ zdůraznil a vstal z křesla. „Ven trefím sám.“

Vstupní dveře se zabouchly a Mulder se otočil k Daně, stále bez hnutí stojící na prahu ložnice. Viděl, jak jí po tvářích tečou slzy. Popošel směrem k ní a opřel si své čelo o její. „Nebreč. Určitě to dobře dopadne. Žádný úředník ani soudce nevezme hodné a milující mámě malé dítě. Paul nemá šanci.“

Scullyová k němu vzhlédla s uplakanýma očima. „Ale… on má ty známosti… všechny tyhle právníky… Co když… Muldere, já umřu, jestli mi ho vezmou.“

„Nevezmou. Taky se poradíme s nějakým zatraceně dobrým právníkem“ tišil ji. „Pojď, doděláme tu postýlku. Ať všichni vidí, že se tady Hunter má jako v bavlnce.“ Dana se na něj smutně usmála a jemně mu přejela rukou po tváři.

Neuplynulo ani čtrnáct dnů a Mulder vešel do bytu s podlouhlou úřední obálkou v ruce. Scullyová právě vařila oběd a nohou houpala Huntera v malé dřevěné kolíbce, kterou Mulder vyštrachal kdesi na půdě matčina domu. S úsměvem se na milovaného muže otočila, ale než stačila cokoliv říct, všimla si psaní v jeho rukou. Koutky úst jí poklesly. Mulder významně zdvihl obočí.

„Co tam píšou?“ ptala se Dana tiše, zatímco pozorovala pokrm v hrnci.

„Mám to rozlepit?“ dovoloval se Mulder. „Je to přece jen pro tebe.“

„Ne, je to pro nás oba. Už není žádné ty a já, Muldere, už jsme jenom my. Vždycky to tak mělo být.“

Mulder se s ní nepřel a roztrhl obálku, ze které vydoloval tenký, na stroji popsaný papír. Přelétl těch pár řádků očima a zavrtěl hlavou: „Neříkal ten chlap, že to jednání má proběhnout na neutrální půdě?“ Scullyová se na něj tázavě podívala. „Předvolávají tě na sociální úřad třetího baltimorského obvodu, kam s Hunterem patříte vzhledem k původnímu místu bydliště. V úterý v jednu odpoledne. Máš vzít svoje doklady i Hunterův rodný list.“

Dana rezignovaně přikývla. Věděla, že stejně nemá kam utéct. Bude se muset postavit tváří v tvář svým činům, jak jí bez obalu prozradila zkušená rozvodová právnička, na kterou se s Mulderem obrátili o pomoc. Pokud se o syna staráte dobře a nijak neohrožujete jeho výchovu, nemusíte se bát, tvrdila jí ta žena. Pochybuji, že by vám takhle malé dítě vzali, když k tomu nenaleznou opravdu závažný důvod. Statistiky mluví jasně ve prospěch matek. A mimomanželský poměr má dneska kdekdo, s tím si váš manžel těžko vystačí. Navíc tohle bude jen předběžné řízení, konečný verdikt musí vyslovit soud. A na ten se dobře připravíme, ujistila je nakonec.

Jenže na Scullyovou ten stín pochybnosti dopadl jako balvan a ne a ne se odvalit pryč. Mulderovi nic nevyčítala. Odejít s ním bylo její rozhodnutí. Nebo se spíše snažila mu nic nevyčítat. Kdyby ti tenkrát nezavolal, kdyby jste se nesešli, kdyby tě nesvedl… přel se rozum se svědomím uvnitř její hlavy. Tak bych nikdy nepoznala, co je to opravdová láska. A Hunter by neměl milujícího otce. Byla bych na všechno sama… křičelo zoufale její srdce. A jak se onen zlověstný den blížil, její křehká duše dostávala další a další trhliny.

„Posaď se, Muldere, oběd je hotový“ pobídla ho unaveně a vysmekla se jeho náruči, jak se natahovala pro talíře. Mulder s povzdechnutím odsunul židli od stolu.

„Neboj se, Scullyová, určitě to dopadne dobře. Já budu pořád s tebou“ povzbudil ji o týden později, když zastavili u budovy sociálního úřadu v Baltimoru. „Chceš, abych šel s vámi?“

Dana zavrtěla hlavou. „Radši počkej tady. Já to zvládnu“ usmála se na něj nejistě a pak vystoupila z vozu, aby vytáhla Huntera z autosedačky. Mulder obešel kufr a pomohl jí zavřít dveře. A v okamžiku, kdy se k ní sklonil, aby ji mohl políbit, se za jejich zády ozvalo posměšné odfrknutí. Na prvním schodu do budovy stál Paul s nabubřelým právníkem v zádech. „Ahoj, Paule“ pronesla Dana tiše. On se však neobtěžoval odpovědět, jen na ni hleděl se škodolibým úšklebkem ve tváři. Scullyová loupla očima po Mulderovi, který Paula sledoval nevraživým pohledem. Pak přivinula malého k sobě a zamířila ke vchodu.

Paul se zhluboka nadechl k výpadu. „Tu čubku si klidně nechte, Muldere, nestojím o ni. Ale mému synovi náhradního tátu dělat nebudete, o to se postarám“ houkl na Muldera výstražně a chtěl ještě něco ostrého dodat, jenže Morgan mu stiskl paži a důrazným zavrtěním hlavy dal najevo, že na tohle není čas. Paul spolkl nadávku, kterou měl na jazyku, a beze slova stoupal po schodech nahoru. Mulder si ho dlouze a znechuceně měřil, než se vrátil zpět do auta.

Scullyová houpala chlapečka na rukou a přecházela po chodbě sem a tam. Paul se rozvalil na bílé dřevěné lavici a upřeně ji pozoroval. Cítila, jak ji jeho oči pálí v zádech. Konečně se otevřely vysoké kožené dveře. „Pojďte dál“ vykoukla ven drobná starší žena v modrých šatech. „Jsem Rebecca Brownová, sociální pracovnice. Pan a paní McCallisterovi?“

Morgan přikývl. „Já jsem právní zástupce pana McCallistera, chtěl bych být u jednání.“

Žena se podívala na Scullyovou. „Vy jste přišla sama?“

Dana pokrčila rameny. „No, já… myslela jsem, že je to jen předběžná schůzka, než bude rozhodnuto soudem…“

„To jistě ano. Abych řekla pravdu, nebývá zvykem, aby se tady u nás jednalo za přítomnosti advokátů“ potvrdila Brownová. Ten namyšlený panák jí byl nesympatický už od pohledu. „Ale pokud vám nevadí, že ho váš muž přivedl…“

„Nevadí“ pronesla Dana tiše. Co mi taky zbývá, myslela si v duchu.

Usadili se na vysokých polstrovaných židlích před lakovaným stolem. Rebecca Brownová otevřela jednu ze složek a pak očima přejela přítomné. „Sešli jsme se tady ve věci opatrovnictví vašeho nezletilého syna, Huntera Foxe McCallistera, věk pět měsíců“ začala. „Je mi známo, že tady pan McCallister požádal o rozvod maželství a zároveň o svěření syna do své péče. Vy, paní McCallisterová, s tím ale nesouhlasíte…“ obrátila se tázavě na Scullyovou.

Než mohla dotyčná cokoli pronést, ozval se David Morgan: „Paní McCallisterová manžela opustila. Utekla i se synem ke svému milenci. Odvezli to dítě proti vůli pana McCallistera. Domníváme se, že takovéto rodinné prostředí bez jakýchkoliv morálních zábran je pro dítě zcela nevhodné a…“

„Pane Morgane, tady nejsme u soudu. Tyhle špinavé záležitosti si schovejte na později“ usadila ho Brownová. „Já jen musím objektivně posoudit, u koho dítěti bude lépe. Jestli žije paní McCallisterová s milencem nebo ne, to si myslím není až tak důležité. Hlavní je, jak je postaráno o chlapce. A ten zanedbaně vůbec nevypadá, jak tady uvádíte“ dodala s prstem zapíchnutým do listu papíru. Scullyová se na Morgana překvapeně podívala. „Takže, ptám se ještě jednou, paní McCallisterové“ šlehla Brownová po právníkovi pohledem. „Souhlasíte s tím, aby byl váš syn svěřen do péče otce?“

Scullyová zvedla hrdě hlavu. „Ne. Hunterovi u nás nic neschází, navíc ho plně kojím. A manžel…,“ nadechla se zhluboka, „téměř si ho nevšímal, nikdy si ho pořádně nepochoval…“ snažila se ospravedlnit své rozhodnutí. „Dělá mi to naschvál, aby mi ublížil… Pomstil se, že jsem odešla… Mulder, on…“

„Dobře, že zmiňujete pana Muldera“ skočil jí Morgan opět do řeči. „Na žádost pana McCallistera jsem se na něj informoval u FBI. Má tam dost pošramocenou pověst. Všichni ho mají za naprostého cvoka, říkají mu Strašák. Je to nejspíš pěkné kvítko. Takovému byste svěřili dítě?“

Scullyová zavrtěla hlavou. „Mulder není žádný blázen. O Huntera se stará mnohem líp než jeho vlastní otec.“

„No jistě, jasně, že ho bráníš“ ozval se náhle doposud tiše sedící Paul. „Bože, ten chlap ti musel vyšukat mozek z hlavy!“

„Pane McCallistere!“ okřikla ho sociální pracovnice.

Scullyová sklopila oči ke špičkám nohou. Chlapec se v jejím náručí zakroutil a otevřel oči. Usmála se na něj a pohladila drobné dětské prstíčky. Rebecca Brownová pokračovala: „Já jsem tu vaši podrobnou zprávu četla, pane Morgane. Je sepsaná opravdu precizně. Ale pořád mě nepřesvědčila, že ten malý jakkoli strádá v péči své matky a pana Muldera. Kancelářská šeptanda nebude dost ani pro soudce“ varovala ho se zdviženým obočím. „Naopak by mě zajímalo, jak se o syna chcete starat vy, pane McCallistere. Tady čtu, že jste lékař, hodně pracovně vytížený, určitě děláte na směny, pořád mimo domov. Co byste si počal s miminem?“

„Pan McCallister si samozřejmě najme tu nejlepší chůvu“ odpověděl za Paula Morgan s důrazem na slovo nejlepší.

„Myslíte si, že dítěti bude líp s cizí ženou na umělé výživě, než s vlastní matkou? To je zajímavý postoj“ zakroutila Brownová nesouhlasně hlavou. „Tak podívejte, abychom to nějak ukončili. Podle mého Hunterovi u paní McCallisterové nic neschází. Mé tvrzení podporuje i hlášení dětského lékaře, který dítě nedávno prohlížel. Samozřejmě ještě proběhne šetření v místě bydliště, o to se postará někdo ze sociálního odboru ve Washingtonu. Ale předpokládám, že v maringotce bez vody a elektřiny nebydlíte“ usmála se povzbudivě na Danu. „Já pro soud vydám doporučení, aby…“

„To jsem si mohl myslet, že budete na její straně. Vy ženský jste všecky stejný“ rozkřičel se Paul na celé kolo a vztekle odstrčil Morganovu ruku, kterou se ho snažil uklidnit. Hunter sebou polekaně škubnul a rozplakal se.

„Lucy?“ zavolala Rebecca Brownová na kolegyni, která se okamžitě objevila na prahu. „Pochovej chvilku to miminko.“ Scullyová jí ho váhavě vložila do náruče. „A vy se okamžitě uklidněte, pane McCallistere“ vyzvala Brownová Paula, když se za Lucy s plačícím Hunterem zavřely dveře.

Marně.

„Já že se mám uklidnit? Vy podporujete tuhle couru, která se spustí s kdovíjakým chlapem v mém vlastním bytě, u postele mého syna, pak si s ním klidně uteče, a já se mám uklidnit? Měl jsem tě přitáhnout zkrátka hned od začátku a pořádně…“ vyskočil ze židle a pohnul se výhružně proti své ženě. Dana rozšířila údivem oči.

„Tak dost“ zvolala rozzlobeně Rebecca Brownová. „Pane Morgane, odveďte vašeho klienta ven nebo volám policii.“

David Morgan popadl Paula za paži a táhnul ho ke dveřím. „Tohle jste pěkně podělal“ syčel mu vztekle do ucha. Scullyová se přikrčila na židli, ale Paul se jí nestihl ani dotknout. Dveře se za ním hlasitě připráskly a na okamžik nastalo ticho.

Rebecca Brownová zaklapla složku. „Vašeho syna vám žádný soud nevezme, paní McCallisterová. Nemusíte se bát. Po tomhle představení ne.“

Dana úlevně zavřela oči. Věřila té ženě každé slovo. Opravdu věřila. Konečně si byla jistá, že se osud obrací tím správným směrem.

K bezstarostnému životu po Mulderově boku.

O rok později

Dana stála na zahradě u domku a věšela prádlo. Přitom si broukala melodii, kterou ráno zaslechla v rádiu a pořád ji nemohla dostat z hlavy. S úsměvem se sklonila a pohladila po vláskách svého syna, který se jí batolil u nohou. Když připínala kolíčkem poslední kousek čistě vypraného oblečení, vyrušil ji Hunterův žvatlavý pokus o slovo: „Ta ta“. V posledních dnech ho opakoval často, dokonce víc než máma. Scullyová nežárlila, naopak byla moc ráda.

Rozvodové řízení s Paulem před pár měsíci dalo všem zabrat. Zatímco Paulův právník u rozvodového stání házel špínu na ni i na Muldera, Paul už překvapivě Huntera nechtěl, dokonce se snažil přesvědčit soudce, že chlapec vlastně ani není jeho. Nestál o žádný kontakt a samozřejmě nechtěl ani platit výživné. Dana by ty peníze od něj klidně oželela, ale zákon to viděl jinak. Nakonec všechny ty tahanice rozčísl Mulder. Prohlásil, že si paní McCallisterovou hned po rozvodu vezme a chlapečka adoptuje. Pokud ovšem bude biologický otec souhlasit, popíchl Paula, který s plameny záště šlehajícími z očí vykřikl, že mu to klidně na místě podepíše. Rozvedli je hned napoprvé a Dana o Paulovi od té doby neslyšela. Stanovené alimenty také nikdy nepřišly.

Neměla čas si s tím lámat hlavu, Mulder totiž svou netradiční nabídku k sňatku myslel smrtelně vážně. Takže se před osmi měsíci stala z paní McCallisterové paní Mulderová. Což ovšem Mulderovi nezabraňovalo v tom, aby jí dál důsledně oslovoval Scullyová, pokud zrovna nešlo o tu nejvíce intimní chvilku. Dana se lehce začervenala, když si právě na tohle vzpomněla.

„Ta ta“ ozvalo se znovu spod jejích nohou, a když se sklonila, aby Huntera pochovala, zjistila, že už leze tatínkovi vstříc. Mulder ho zvedl vysoko do náruče a několikrát ho vyhodil do výšky za radostného výskání malého letce. Pak posadil chlapečka na trávník a přitiskl Danu k sobě.

„Jak jste se dneska měli?“ ptal se s hlavou zabořenou do jejích vlasů.

„Krásně, jako vždycky“ odpověděla Dana a vlepila mu pusu pod bradu. „Přišel jsi brzo“ divila se.

„Jo, je pátek, ne? Stejně teď nemám do čeho píchnout.“

„Ale, ale, že by si všichni mutanti, jezerní a jiné příšery, zrůdičky a zelení mužíčci vzali dovolenou?“ škádlila ho Scullyová.

„To nevím, zato jsem si zatraceně jistý, že na dovolenou pojedeme my čtyři. Už brzo“ prohlásil tajemně Mulder. „Zcela jasně to vidím: dřevěná chata někde na břehu řeky, slunce, teplo, ranní zpěv ptáků… Já budu chytat s Hunterem ryby, ty se budeš starat o naši holčičku…“

Dana k němu zvedla tvář a dlouze se na něj zadívala. „Miluju tě, Muldere. Víš, že jsem ti to snad ještě ani neřekla? Moc tě miluju.“

Mulder se usmál a pokýval chápavě hlavou. Pak se zadíval na synka batolícího se v trávě a něžně svou ženu pohladil po vzdouvajícím se bříšku.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 12.11.2008 v 20:36 v kategorii Povídky.